František Skácelík

MUDr. František Skácelík
MUDr. František Skácelík
Rodné jméno	František Jan Josef Skácelík
Narození	25. listopadu 1873 ; Přerov
Úmrtí	26. prosince 1944 (ve věku 71 let) ; Praha
Pseudonym	F. Skalný
Povolání	lékař, úředník
Alma mater	Univerzita Karlova
Rodiče	MUDr. František Skácelík, Marie Skácelíková-Šulcová
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Skácelík (25. listopadu 1873 Přerov^[1] – 26. prosince 1944 Praha) byl moravský lékař, úředník, spisovatel a novinář.

Život

Narodil se v rodině lékaře, starosty a zemského poslance Františka Skácelíka (1844–1926) a Marie Skácelíkové-Šulcové. Měl pět sourozenců: Marii (1875), Annu (1877–1936), Aloisii (1879), Arnošta (1881) a Josefa (1882). 29. ledna 1931 se oženil se s Marií Ročkovou, se kterou měl dceru Evu.

Absolvoval gymnázium v Přerově (1892), v letech 1892–1897 studoval na Lékařské fakultě Vídeňské univerzity, studium ukončil na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy (1901). Soustavně se věnoval i studiu estetiky, literatury a výtvarného umění.

Jako lékař působil v letech 1901–1918 na mnoha místech: v Praze, Bystřici pod Hostýnem, Ledči nad Sázavou, Rokycanech, ve Štýrském Hradci. Za války v Českém Krumlově, Bjelině, Pardubicích, Havlíčkově Brodě, Náchodě a Broumově.^[2]

Roku 1919 se stal v Užhorodě náčelníkem veřejného zdravotnictví na Podkarpatské Rusi, po návratu do Čech (1920) zastával vysoké funkce na Ministerstvu zdravotnictví.^[3]

Byl prozaikem, usilujícím o proniknutí do psychiky dětí a mimořádných jedinců, zvláště umělců. Psal romány o literárních osobnostech, byl též básníkem a literárním kritikem.

Zabýval se i osvětovou činností, přednášel, hrál divadlo, účastnil se života studentského spolku Slavia. Působil v literárním odboru Moravsko-slezské besedy v Praze (1987). Byl v představenstvu nakladatelství Družstevní práce (1922), místopředseda Kruhu českých spisovatelů (1926–1932), člen výboru literárního odboru Umělecké besedy (1927–1929) a v letech 1932–1936 předseda Umělecké besedy. Byl členem předsednictva Konfederace duševních pracovníků, předsedou Napoleonské společnosti, v letech 1934–1944 členem Moravského kola spisovatelů.

Redigoval Lumír, Samostatnost, Humoristické listy, Raracha. Od počátku 90. let přispíval prózou, verši, fejetony a referáty literárními, divadelními i výtvarnými do deníků a časopisů Niva, Radikální listy, Časopis pokrokového studentstva, Pozor, Čas, Volné směry, Národní listy, Národní politika, Lidové noviny, Fronta, Šibeničky, Kolo, Neděle aj.^[4]

Používal pseudonymy: F. Skalný, A. Marek, Artuš Dago, Fr. Marek. V Praze XI Žižkov bydlel na adrese Dvořákova 12.^[5]

Dílo

Básně

Českoslovenští básníci skautům – Jiří Wolker, Viktor Dyk, Antonín Sova, Eliška Krásnohorská, Jan Čarek, Jan Opolský, Růžena Jesenská, František Skácelík, Josef Šimánek, Peter Kompiš Rudo Brtáň & František Procházka, Praha: Svaz junáků-skautů RČS, 1931
Trosky – Praha: Alois Lapáček, 1932
Veršotepecké skládání k šedesátce přítele šéfa JUDr. Richarda Bébra: 2. dubna 1936 – Praha: s. n., 1936
První a poslední zpěv pensistské Iliady příteli Antonínu Veselému k pensionování extra složené: 6. února 1937 – Praha: s. n., 1937

Próza

Mlhy: román – 1895^[6]
František Vahalík – 1901^[5]
Památce Františka Vahalíka – Praha: Časopis pokrokového studentstva, 1910
Sebevraždy milenců: nokturna – Praha: A. Lapáček, 1910
Povídky o dětech – Praha: František Topič, 1917
Převrat – 1918^[5]
Povídky o umělcích – Praha: Umělecká beseda, 1928
V zajetí zamilovaných: z pařížského zápisníku Erazima Pozděny – ilustroval J. Wünsche. Praha: Josef Richard Vilímek, 1931
Pohádka o filutovi: pro děti – 1931^[7]
Třasky – 1932^[5]
Přerov: bibliofilie – Přerov: J. Bejr, 1936
Venkovský lékař: román s autobiografickými rysy – Praha: Vyšehrad, 1937
Architekt Malota: román o F. X. Šaldovi a R. Svobodové – frontispice je detail kresby Václava Maška; na obálce použito kresby Jana Preisslera. Praha: Vyšehrad, 1938
Oprášené listy: fejetony z Podkarpatské Rusi: výbor článků z Národních listů, Národní politiky, Lidových novin, Samostatnosti, Fronty – na obálce dřevoryt Františka Koblihy. Praha: nákladem vlastním, 1938
Lovci zlatých much: pro děti – obrázky kreslil Josef Lada. Praha: Vyšehrad, 1940
Opustíš-li mne ...: román o V. Dykovi – Praha: Katolický literární klub, 1940
Pod věchýtkem slávy: satira na literární salony – Praha: Josef Richard Vilímek, 1940
Básník Jan Opolský v zrcadle vzpomínek – 1942
Ještě jeden pohled za básníkem J. Opolským – 1942
Biskup Dr. Podlaha a F. X. Šalda – 1942
O staropražských lékárnách – 1942
Opuštěný drobnohled [Antonín Štolc] – 1942
Ze vzpomínek na universitního prof. dr. Jaroslava Hlavu – 1944
Vzpomínka na slavného barytonistu [Leopolda Stropnického] –1943
Druhá tvář Josefa Floriana – 1944
Selský buditel [Jan Krouský z Katusic] – 1944
Vzpomínka na sochaře [Jaroslava Skálu] – 1944
Hřebeček: podivuhodné příběhy koně – ilustroval Emil Kotrba. Praha: Vyšehrad, 1947
Krásná setkání – Praha: Vyšehrad, 1970

Divadelní hry

Na cestách z okovů: divadelní hra z persekučního roku 1894 o 4 obrazech – Praha: Samostatnost, 1937
Jih proti Severu: hra z americké občanské války ve 3 jednáních – dle americké předlohy. Praha: Thalia,

Jiné

Katalog výstavy v Užhorodě – úvod F. Skácelík. Praha: Umělecká beseda, 1920
Osm přednášek o Podkarpatské Rusi: Viktor Dvorský, Josef Křepinský, Karel Kadlec, Jan Semerád, Dimitrij Nikolajevič Vergun, Bohumil Sládek, František Skácelík [Podkarpatská Rus ve světle zdravotnické statistiky], Antonín Hajn. Praha: České učení politické, 1925
Almanach II. radiologického sjezdu pořádaného Čsl. společností pro röntgenologii a radiologii pod protektorátem prof. Dr. F. Spiny ... ve dnech 9.–11. května 1931 ve státních lázních v Jáchymově – redakční kruh Antonín Ostrčil, František Vladimír Novák, Mil. Čermák, František Skácelík, Miloslav Matoušek. Praha: Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, 1932
Sedmdesát let Umělecké besedy 1863–1933 – uspořádal s redakční radou. Praha: Umělecká beseda, 1933

Odkazy

Reference

↑ Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2022-01-14]. Dostupné online.
↑ PEŠTA, Pavel; PEŠAT, Zdeněk. František Skácelík. Česká literatura. 2000, roč. 48, čís. 5, s. 522–526. Dostupné online [cit. 2022-01-25]. ISSN 0009-0468.
↑ František Skácelík | životopis, informace | ČBDB.cz. www.cbdb.cz [online]. [cit. 2022-01-25]. Dostupné online.
↑ DATABAZEKNIH.CZ. František Skácelík. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2022-01-25]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 404.
↑ FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová Tribuna, 1923. 160 s. S. 123.
↑ KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945. Praha: Orbis, 1946. 1018 s. S. 722–724.

Literatura

KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945. Praha: Orbis, 1946. 1089 s. S. 722–724
Lékař, spisovatel a člověk – Antonín Roček. 1943
František Skácelík zemřel – Bedřich Slavík. 1944
Z dopisů Františka Skácelíka – Jan Karník, 1948
František Skácelík (1873–1944): literární pozůstalost: soupis – zpracoval Jan Wagner. Praha: Národní muzeum, 1963