Jan Kárník

MUDr. Jan Kárník
Narození 16. srpna 1870
Nové Město na Moravě
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 27. prosince 1958 (ve věku 88 let)
Nové Město na Moravě
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Nové Město na Moravě
Bydliště Malá
Národnost moravská[zdroj?]
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání spisovatel, lékař, překladatel, básník a publicista
Ocenění čestné občanství
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Kárník, vlastním jménem Josef Svítil (16. srpna 1870, Nové Město na Moravě[1] – 27. prosince 1958 Nové Město na Moravě), byl moravský básník, prozaik, publicista a lékař.

Život

Josef Svítil se narodil v rodině Josefa Svítila a Františky rozené Kunstmüllerové. Měl bratra Arnošta (1875). R. 1898 se oženil s Helenou Kadlecovou (1879).[2]

Po studiích na gymnáziu v Brně a v Německém Brodě odešel na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy do Prahy. Po jejím absolvování, působil po krátkou dobu jako obvodní lékař ve Velkých Opatovicích, aby se v roce 1906 přestěhoval natrvalo zpět do svého rodného města. O rok později koupil dům čp. 153 na Malé ulici. Zde si zřídil svou ordinaci, nacházela se v přízemí domu.

V letech 1930–1948 byl členem Moravského kola spisovatelů (MKS). Jako vážený novoměstský občan zemřel 17. prosince 1958 ve svém rodišti, kde byl také pohřben.

Tvorba

Svůj vztah k lidem se snažil vyjádřit kromě své profese také literární formou, a to jak poezií, tak prózou. V literární tvorbě nepoužíval své občanské jméno, ale zvolil si pseudonym Jan Kárník. Využíval svých jazykových schopností a překládal především polskou literaturu, za což byl vyznamenán polskou vládou. Uspořádal dvě reprezentativní antologie polské poezie Z polského Parnasu a Poesie svobodné Polsky. Jako přesvědčený slovanofil uvedl, se svou vlastní předmluvou, v Čechách v Ottově světové knihovně, básně S. H. Vajanského a povídky Martina Kukučína.

Do české literatury vstoupil svojí poezií pod vlajkou lumírovců a později inklinoval ke skupině Katolické moderny a od té k sládkovsky čisté poezii. Náměty čerpal z rodinného prostředí, z citu k národu a především z lásky k rodnému kraji. Hojně publikoval v Západomoravské kulturní revue, Novém životě, Vlasti, Osvětě, Zvonu, Lidových novinách a dalších periodikách. Jeho verše vyšly v několika sbírkách.

Stal se autorem románové kroniky Soumrak rodu Jamborova, která popisuje ságu předků malíře Josefa Jambora z Pohledce. Líčí osudy tří sourozenců z bohatého gruntu, kde hlavní zápletkou je láska a peníze. Vydal také dvě knihy povídek. I když je dnes hodnocena jeho překladatelská práce výše než vlastní tvorba literární, ve své době měla nesporně svůj význam především regionální.

Dílo

Básně

  • Chudobná žeň – Prostějov: Nový život, 1904
  • Moravská symfonie a jiné básně – Přerov: Obzor, 1919
  • Večery u krbu – Nové Město n. M.: Josef. Khun, 1922
  • Červená a bílá: 1919–1923 – Nové Město n. M., J. Khun, 1923
  • Vosí hnízdo – Olomouc: Družina literární a umělecká, 1932
  • Srdce z pouti – s doslovem Antonína Veselého. Brno: MKS, 1938
  • Dooráno: 1939–1940 – Praha: Vyšehrad, 1940
  • Srdce a obrázky z pouti – Brno: Družstvo MKS, 1944

Próza

  • Soumrak rodu Jamborova: kronika – Nové Město n. M.: J. Khun, 1921
  • Sladké s hořkým: povídky a črty – Brno: Občanská tiskárna, 1925
  • Listy z kroniky: belletrie, feuilletony a vzpomínky – Nové Město n. M., J. Khun, 1926
  • Pod perutí bílého orla: črty polské – Olomouc: Romuald Promberger, 1926
  • Závětří – Olomouc: Družina literární a umělecká, 1928
  • Duch Slovenska – Praha: Českoslovanská akciová tiskárna, 1929
  • Eduard Albert: život a dílo velikého Čecha: k stému výročí jeho narozenin – Praha: Vyšehrad, 1941

Překlady

  • Trény a frašky: Jan Kochanovský – Praha: Jan Otto, 1928
  • Z polského parnasu – Praha: Ladislav Kuncíř, 1930
  • Kazimír Velký – St. Wyspiański – Praha: J. Otto, 1931
  • Mé hory – Jan V. Sedlák; přeložil předmluvu [E. Zegadlowicze], dřevoryty vyzdobil Ferdiš Duša. Brno: MKS, 1931
  • Budějovické louky – Emil Zegadlowicz. Praha: Vyšehrad, 1934
  • Poesie svobodné Polsky: výbor básní – Praha: L. Mazáč, 1937

Jiné

  • Herodes a jiné básně – Svetozár Hurban Vajanský; napsal úvod. Praha: Jan Otto, 1911
  • Dvě povídky ze Slovenska – Martin Kukučín; opatřil úvodem a slovníčkem. Praha: J. Otto, 1919
  • Horácký přítel pro občanský rok 1929 – redakce; grafická výzdoba Karel Němec. Praha: Zdeněk Binko, 1929
  • Slovo čtenáře a ctitele – in: Studie a vzpomínky: prof. Dru Arne Novákovi k padesátým narozeninám – redakce Benjamin Jedlička; ilustrace Jaroslav Veris. Vyškov: František Obzina, 1930

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriky – ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. 
  2. ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2022-07-25]. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj