Fluorid olovnatý
| Fluorid olovnatý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Fluorid olověný |
| Anglický název | Lead(II) fluoride |
| Německý název | Blei(II)-fluorid |
| Sumární vzorec | PbF2 |
| Vzhled | bílý prášek nebo krystalky |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 7783-46-2 |
| PubChem | 24549 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 245,20 g/mol |
| Teplota tání | 824 °C |
| Teplota varu | 1 292 °C |
| Teplota změny krystalové modifikace | 427 °C (α → β) |
| Hustota | 8,445 g/cm3 (α) 7,750 g/cm3 (β) |
| Index lomu | nD= 1,766 26 |
| Rozpustnost ve vodě | 0,064 g/100 g (20 °C) 0,0673 g/100 g (25 °C) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
kys. fluorovodíková kys. chlorovodíková (málo) |
| Součin rozpustnosti | 2,69×10−8 |
| Měrná magnetická susceptibilita | −2,96×10−6 cm3 g−1 |
| Struktura | |
| Krystalová struktura |
kosočtverečná (α) krychlová (β) |
| Hrana krystalové mřížky |
modifikace α a= 388,9 pm b= 642,8 pm c= 763,3 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −676,6 kJ/mol |
| Entalpie tání ΔHt | 48,5 J/g |
| Entalpie varu ΔHv | 653 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 113,0 J K−1 mol−1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −630,5 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,302 J K−1 g−1 |
| Bezpečnost | |
 GHS07  GHS08  GHS09 Nebezpečí[1] | |
| R-věty | R61, R20/22, R33, R62, R50/53 |
| S-věty | S53, S45, S60, S61 |
|
Některá data mohou pocházet z datové položky.
| |
Fluorid olovnatý (chemický vzorec PbF2) je bílá práškovitá nebo krystalická látka, velmi omezeně rozpustná ve vodě. Je dobře rozpustný v roztoku kyseliny fluorovodíkové za vzniku fluorokomplexů olova, rozpustnější, ovšem stále málo, v roztoku kyseliny chlorovodíkové, s kyselinou sírovou reaguje a s kyselinou dusičnou reaguje za horka.
Použití
Fluorid olovnatý se používá:
- V nízkotavitelných sklech
- Do skleněných vrstev odrážejících infračervené záření
- Jako katalyzátor při výrobě pikolinů
Příprava
Fluorid olovnatý lze připravit několika způsoby. Jednou možností je reakce hydroxidu olovnatého Pb(OH)2 nebo uhličitanu olovnatého PbCO3 s kyselinou fluorovodíkovou a směs se následně odpaří do sucha:
- Pb(OH)2 + 2 HF → PbF2 + 2 H2O nebo PbCO3 + 2 HF → PbF2 + H2O + CO2
Jinou možností je srážení roztoku dusičnanu olovnatého Pb(NO3)2 kyselinou fluorovodíkovou nebo nějakým rozpustným fluoridem jako je fluorid draselný. Vzniklý fluorid olovnatý se následně odfiltruje:
- 2 KF + Pb(NO3)2 → 2 PbF2 + KNO3nebo 2 HF + Pb(NO3)2 → 2 PbF2 + HNO3
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lead(II) fluoride na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Lead fluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
