Dusičnan olovnatý

Dusičnan olovnatý
Obecné
Systematický název Dusičnan olovnatý
Anglický název Lead(II) nitrate
Německý název Blei(II)-nitrat
Sumární vzorec Pb(NO3)2
Vzhled bílé krystalky nebo prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS 10099-74-8
Indexové číslo 082-001-00-6
PubChem 16683880
ChEBI 37187
UN kód 1469
Vlastnosti
Molární hmotnost 331,2 g/mol
Molární koncentrace cM 1,432 mol/dm3 (34% roztok)
Teplota rozkladu 470 °C
Hustota 4,535 g/cm3 (20 °C)
1,394 7 g/cm3 (20 °C, 34% roztok)
Dynamický viskozitní koeficient 1,454 cP (20 °C, 34% roztok)
Kinematický viskozitní koeficient 1,041 cS (20 °C, 34% roztok)
Index lomu nD= 1,781 85 (20 °C)
nD= 1,385 0 (20 °C, 34% roztok)
Rozpustnost ve vodě 39,84 g/100 g (0 °C)
55,73 g/100 g (20 °C)
82,27 g/100 g (50 °C)
91,42 g/100 g (60 °C)
127 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech 		methanol
1,42 g/100 g
ethanol
0,04 g/100 g
glycerol
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech 		pyridin
4,39 g/100 g (0 °C)
5,46 g/100 g (25 °C)
Relativní permitivita εr 37,7 (20 °C)
Měrná magnetická susceptibilita −2,8010−6 cm3 g−1
Struktura
Krystalová struktura krychlová
Hrana krystalové mřížky a=785,68 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −449,2 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 217,9 J K−1 mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −256,9 kJ/mol
Bezpečnost
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
H-věty H360Df H332 H302 H373 H410
Oxidující
Oxidující (O)
Toxický
Toxický (T)
R-věty R61, R20/22, R33, R62, R50/53
S-věty S53, S45, S60, S61
NFPA 704
0
3
1
OX
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dusičnan olovnatý je ve vodě dobře rozpustná olovnatá sůl kyseliny dusičné, se vzorcem Pb(NO3)2, kde oxidační číslo olova +II. Je to značně jedovatá chemická látka. Tato látka se v 19. století vyráběla v Evropě a USA za účelem výroby olovnatých pigmentů. Postupně však byly nahrazovány netoxickými barvivy, zejména oxidem titaničitým, tzv. titanovou bělobou.

Historie

Roku 1597 německý alchymista Andreas Libavius popsal látku, kterou nazval calx plumb dulcis, „sladké olovo“ díky chuti této látky. Následně se tato látka využívala na výrobu různých pigmentů, zejména chromová žluť (chroman olovnatý PbCrO4). Z dusičnanu olovnatého se taky připravoval azid olovnatý Pb(N3)2. Tato látka se používala na výrobu tetraethylolova, látky, která se přidávala do olovnatých benzínů na zvýšení oktanového čísla. Na jiné účely se tato látka moc nepoužívala, kupříkladu ve spojených státech byla spotřeba této látky, roku 1974 se ročně průmyslově spotřebovávalo jen 642 tun na jiné účely, než na výrobu barviv a olovnatých benzínů.

Výroba

Výroba je velice jednoduchá a probíhá reakcí kovového olova s kyselinou dusičnou. Záleží na koncentraci kyseliny dusičné. Při použití velice koncentrované kyseliny dusičné vzniká jako vedlejší produkt oxid dusičitý a voda, při použití zředěnější vzniká oxid dusnatý a voda, a při použití velice zředěného roztoku kyseliny dusičné vzniká jako vedlejší produkt dusičnan amonný. Následující reakce platí pro koncentrovanou kyselinu dusičnou:

Pb + 4 HNO3 → 2 H2O + 2 NO2 + Pb(NO3)2

 

 

 

 

Popřípadě lze využít uhličitan, sulfid či oxid, ale průmyslově se však využívá nejčastěji kovové olovo. Reakce by probíhaly takto:

PbO + 2 HNO3 → H2O + Pb(NO3)2

 

 

 

 

PbS + 2 HNO3 → H2S + Pb(NO3)2

 

 

 

 

PbCO3 + 2 HNO3 → H2O + CO2 + Pb(NO3)2

 

 

 

 

Reakce

Při zahřívání nad 470 °C (nad 743 K) dochází k rozpadu na oxid dusičitý, oxid olovnatý a kyslík, proto je společně jako ostatní dusičnany dobrým oxidačním činidlem.

2 Pb(NO3)2 → 2 PbO + 4 NO2 + O2

 

 

 

 

S vodným roztokem dusičnanu olovnatého se provádí pokus zvaný „zlatý déšť“. Dusičnan olovnatý reaguje s vodným roztokem jodidu draselného, přičemž vznikají žluté krystalky jodidu olovnatého. Vzniklý dusičnan draselný není vidět, jelikož zůstane rozpuštěný ve vodě.

Pb(NO3)2 (aq) + 2 KI (aq) → 2 KNO3 (aq) + PbI2 (s)

 

 

 

 

Bezpečnost

V případě požití může nastat akutní otrava olovem. Dusičnan olovnatý je považován za pravděpodobný karcinogen (karcinogen 2A), a je spojován s rakovinou ledvin, mozku, plic a rakoviny prsu. Olovo je neurotoxické, reaguje s enzymy obsahujícími cystein, a taky reaguje s enzymy obsahující zinek, sráží bílkoviny a u těhotných žen může poškodit plod. Únik látky do přírody představuje vážný problém, avšak existují výzkumy, které zkoumají, jak zachytit sloučeniny olova. Nejefektivnější se zatím zdá být aktivní uhlí.

Literatura

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

Zdroj