Doupov (zámek)

Doupov
Chybí zde svobodný obrázek
Základní informace
Výstavba 2. polovina 13. století
Zánik 60. léta 20. století
Stavebník Doupovcové z Doupova
Další majitelé Žďárští ze Žďáru, Šlikové, Verdugové
Poloha
Adresa Doupov, Vojenský újezd Hradiště, ČeskoČesko Česko
Souřadnice 50°15′21,59″ s. š., 13°8′29,41″ v. d.
Doupov
Doupov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Doupov je zaniklý zámek, který stál ve stejnojmenném zbořeném městě v okrese Karlovy Vary. Nacházel se na levém břehu Liboce jihozápadně od náměstí.

Historie

Předchůdcem zámku byl středověký hrad založený ve druhé polovině 13. století. První písemná zmínka o něm se nachází v predikátu Oldřicha z Doupova a pochází z roku 1295. Rod Doupovců zde sídlil až do 15. století.[1] Konkrétní vlastníky panství však z historických pramenů obvykle nelze určit. V letech 1365–1367 hrad vlastnili bratři Kadolt a Beneš Doupovcové. V období 1402–1417 byl jeho majitelem Habart s dalšími příbuznými: s Vilémem (1402), Janem (1409) a Katoldem (1417). Během husitských válek bylo okolí Doupova vydrancováno vojsky druhé křížové výpravy. Řada vesnic zpustla a polovina z nich zůstávala opuštěná ještě po sto letech. Do vylidněného kraje se postupně stěhovali osadníci z Německa.[2]

Později v 15. století Doupovce vystřídali Žďárští ze Žďáru. V době vlády krále Jiřího z Poděbrad hrad patřil Jetřichovi Žďárskému, který zde sídlil s manželkou Johanou z Vlastislavi. Po Jetřichově smrti (pravděpodobně v roce 1467) na hradě bydlela vdova Johana, která žila ještě roku 1489. Po ní panství přešlo na syny Jana a Žibřida, kteří si majetek rozdělili. Kromě dalšího příslušenství jeden z nich vlastnil hrad s polovinou městečka. Doupovské statky jim patřily ještě roku 1513, ale o šest let později už žil pouze Jan, který sice v přídomku používal „na Doupově“, ale žádný majetek mu tam už nepatřil.[2]

Statek s polovinou města a hradem někdy po roce 1513 získal Bohuslav Strachota z Kralovic a druhý díl připadl Janu Mašťovskému z Kolovrat. Po Bohuslavově smrti jeho podíl zdědili nezletilé děti, jejichž poručníci statek roku 1523 prodali Janu Ješkovi ze Strojetic. V roce 1528 Ješkův statek získal Hugo z Leisneka, který roku 1546[3] přikoupil také statek Jana Mašťovského z Kolovrat a po bratrovi zdědil Tocov, Petrov a Kottershof. Doupovské panství tak opět spojil do jednoho celku.[2]

Hugo z Leisneka zemřel v roce 1537 a Doupov odkázal své třetí dceři Brigitě provdané za Albína Šlika. Manželé museli kvůli sporu s panovníkem odejít ze země, a správy panství se proto v roce 1566 ujal jejich syn Kryštof a po něm roku 1609 jeho syn Jan Albín Šlik. Jan Albín patřil mezi direktory stavovského povstání, po jehož potlačení byl roku 1621 odsouzen ke ztrátě majetku.[2] Šlikové ve druhé polovině 16. století přestavěli starý hrad v renesančním slohu.[4]

Zkonfiskovaný statek roku 1622 koupil císařský velitel Vilém Verdugo.[2] Byl však zraněn, a majetek za něj převzal Baltazar de Cicognia. Během třicetileté války znovu došlo ke zpustošení kraje, a některé vesnice zanikly. Verdugové navíc neuznali stará práva poddaných. Vilém Verdugo zemřel roku 1629[2] a panství po něm zdědili bratři Jan a František.[3] Po rozdělení rodinného majetku Doupov připadl Františku Verdugovi, který na zámku sídlil do roku 1651. Když zemřel, byl jeho syn Ferdinand Jan Verdugo ještě nezletilý. Později se ujal správy panství a v roce 1656 se oženil Maxmiliánou Libštejnskou z Kolovrat. Zemřel roku 1672 a poručnicí nezletilého syna Františka Julia Verduga se stala jeho matka. Zadluženému Františku Juliovi Doupov patřil až do roku 1705, kdy se jej zmocnili věřitelé.[3] Podle Zdeny Binterové však panství postoupil hraběti Gottfiredovi z Lützau už v roce 1698.[3]

V letech 1723–1725 proběhla barokní přestavba zámku.[4] Roku 1780 Doupov získal kníže František de Paula Gundakar z Colloreda-Mannsfeldu, jehož syn Rudolf panství na čas vyměnil s Hohenlohe-Bartesteiny, ale později se Colloredům vrátilo a ti jej vlastnili do roku 1842, kdy se majitelkou stala hraběnka Gabriela Ditrichštejnová. V roce 1845 panství přešlo do majetku Eugena Černína z Chudenic, za něhož došlo ke zrušení poddanství. Černínům v Doupově zůstal velkostatek, který roku 1858 koupili Zedtwitzové, jimž patřil až do konce druhé světové války. Po roce 1850 v zámku, do postavení vlastní budovy, fungoval okresní soud. Nacházel se v něm i byt soudce a v přízemí byly umístěny vězeňské cely.[3]

Kurt Zedtwitz (1822–1908) během krátké doby přeměnil ztrátové hospodaření v prosperující podnik, jehož příjmy byly založené především na prodeji osiva ovsa a brambor a zpracování dřeva z okolních lesů. Jeho syn Kurt velkostatek spravoval do roku 1933. Za něj proběhla pozemková reforma, v jejímž důsledku rodina přišla o Jalový dvůr a Dunkelsberg. Posledním správcem z rodu se stal Kurtův stejnojmenný synovec. Jemu byl velkostatek v roce 1945 znárodněn a on sám na něm až do září roku 1946 pracoval jako lesník.[3]

Před zrušením patrimoniální správy k panství Doupov kromě města patřily vesnice: Jírov, Petrov, Prachomety, Řednice, Tocov, Trmová, Víska, Zakšov a části Olešky a Kozlova.[3]

Stavební podoba

Podoba původního hradu je nejasná, ale ve zdech čtyřkřídlého zámku s nepravidelným půdorysem bylo zachováno zdivo staršího gotického hradu. Hradní palác stál pravděpodobně v místech západního křídla.[1] Zámek obíhal příkop, který byl na severovýchodě vodní. Později byl příkop ze strany města zasypán.[4]

Přístup

Drobné pozůstatky zámku se nachází uvnitř vojenského prostoru, který není veřejnosti přístupný.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Doupov, s. 121. 
  2. ↑ a b c d e f SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIII. Plzeňsko a Loketsko. Praha: František Šimáček, 1905. 292 s. Dostupné online. Kapitola Doupov hrádek, s. 246–247. 
  3. ↑ a b c d e f g BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Doupovska. Svazek V bývalém okrese Kadaň. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1998. 94 s. Kapitola Panství Doupov, s. 9–10, 13. 
  4. ↑ a b c HEREIT, Petr. Dějiny nejstaršího osídlení Doupovska. In: Sborník Západočeského muzea v Plzni XV. Plzeň: Západočeské muzeum v Plzni, 2000. ISBN 80-7247-018-3. ISSN 0862-3597. Kapitola Vojenský újezd a ochrana historického dědictví, s. 135–136.

Externí odkazy

Zdroj