Borussia Dortmund

Borussia Dortmund
Název Ballspielverein Borussia 09 e. V. Dortmund
Motto Echte Liebe (opravdová láska)[1]
Přezdívka „Die Borussen“
„Die Schwarzgelben (Žlutočerní)“
Země NěmeckoNěmecko Německo
Město Dortmund
Založen 19. prosince 1909[2]
Asociace Německo DFB
Barvy žlutá a černá
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
Soutěž Německo Bundesliga
2022/23 2. místo
Stadion Signal Iduna Park, Dortmund
Kapacita 80 720 diváků
Vedení
Vlastník Reinhard Rauball
Prezident Německo Reinhard Rauball
Předseda Německo Hans-Joachim Watzke
Trenér Německo Edin Terzic
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly 8× mistr Německa
Domácí trofeje 4× DFB-Pokal
6× DFL-Supercup
Mezinárodní trofeje 1× Liga mistrů UEFA
1× Pohár vítězů pohárů
1× Interkontinentální pohár
Německá fotbalová Bundesliga 2022/23
Údaje v infoboxu aktuální k 11. 7. 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Liga mistrů UEFA
Zlatá medaile 1996/1997 Borussia Dortmund
Stříbrná medaile 2012/2013 Borussia Dortmund
Pohár / Evropská liga UEFA
Stříbrná medaile 1992/1993 Borussia Dortmund
Stříbrná medaile 2001/2002 Borussia Dortmund
Pohár vítězů pohárů
Zlatá medaile 1965/1966 Borussia Dortmund
Superpohár UEFA
Stříbrná medaile 1997 Borussia Dortmund
Interkontinentální pohár
Zlatá medaile 1997 Borussia Dortmund
1. německá fotbalová liga
Stříbrná medaile 1948/1949 Borussia Dortmund
Zlatá medaile 1955/1956 Borussia Dortmund
Zlatá medaile 1956/1957 Borussia Dortmund
Stříbrná medaile 1960/1961 Borussia Dortmund
Zlatá medaile 1962/1963 Borussia Dortmund
Bronzová medaile 1964/1965 Borussia Dortmund
Stříbrná medaile 1965/1966 Borussia Dortmund
Bronzová medaile 1966/1967 Borussia Dortmund
Stříbrná medaile 1991/1992 Borussia Dortmund
Zlatá medaile 1994/1995 Borussia Dortmund
Zlatá medaile 1995/1996 Borussia Dortmund
Bronzová medaile 1996/1997 Borussia Dortmund
Bronzová medaile 2000/2001 Borussia Dortmund
Zlatá medaile 2001/2002 Borussia Dortmund
Bronzová medaile 2002/2003 Borussia Dortmund
Zlatá medaile 2010/2011 Borussia Dortmund
Zlatá medaile 2011/2012 Borussia Dortmund
Stříbrná medaile 2012/2013 Borussia Dortmund
Stříbrná medaile 2013/2014 Borussia Dortmund
Stříbrná medaile 2015/2016 Borussia Dortmund
Bronzová medaile 2016/2017 Borussia Dortmund
Stříbrná medaile 2018/2019 Borussia Dortmund
Stříbrná medaile 2019/2020 Borussia Dortmund
Bronzová medaile 2020/2021 Borussia Dortmund
Stříbrná medaile 2021/2022 Borussia Dortmund
Stříbrná medaile 2022/2023 Borussia Dortmund

Ballspielverein Borussia 09 e. V. Dortmund (obecně známá pod zkráceným názvem Borussia Dortmund či BVB nebo BVB 09, německá výslovnost: [boˈʁusi̯a ˈdoɐ̯tʰmuntʰ], v překladu: Dortmundský spolek míčových her Prusko 09) je německý sportovní klub sídlící ve městě Dortmund, ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. Působí v nejvyšší německé soutěži, zvané Fußball-Bundesliga, kde patří mezi „top“ celky s největší tradicí, úspěchy i diváckým zájmem. Největšími rivaly jsou Borussii týmy Schalke a Bayern Mnichov (tzv. Der Klassiker).[2][3][4] Podle Forbesu náleží Borussii 13. příčka mezi nejhodnotnějšími kluby na světě (2020).[5] Základna takřka 150 tisíc klubových členů v tomto ohledu činí z Borussie druhý největší německý klub po Bayernu Mnichov a čtvrtý největší světový po Bayernu, Benfice Lisabon a Barceloně (2016).[6]

Borussia byla založena roku 1909 a za svou více než stoletou historii dosáhla řady úspěchů. Je pětinásobným mistrem německé Bundesligy a navíc třikrát triumfovala v německém mistrovství Bundeslize předcházejícím. Borussia tak patří mezi tři nejúspěšnější německé celky. Čtyřikrát ovládla DFB-Pokal (německý domácí pohár) a pětkrát DFL-Supercup (domácí Superpohár). I na mezinárodní scéně má řadu úspěchů. V sezóně 1996/97 vítězila v Lize mistrů UEFA a následně získala Interkontinentální pohár. V ročníku 1965/66 zase vyhrála v Poháru vítězů pohárů.

Domácím stadionem Borussie je proslulý Signal Iduna Park (známý spíše jako Westfalenstadion), který v posledních letech prošel řadou rekonstrukcí a nyní má kapacitu 80 720 diváků, ale k sezení slouží jen 65 718 míst.[7] V sezóně 2011/12 překonal svou návštěvností vlastní evropský rekord v absolutní návštěvnosti (ze sezóny 2004/05), který nyní činí více než 1,37 milionu diváků, kteří přišli na domácí zápasy Borussie.[8] V sezóně 2013/14 to bylo dokonce 1,855 milionu diváků.[1] Proslulý deník The Times zvolil ve svém šetření Westfalenstadion stadionem s nejlepší atmosférou v Evropě.[zdroj?]

V minulosti zanechali v klubu výraznou stopu čeští fotbalisté. V sezóně 1995/96 zde získal německý titul Patrik Berger a v sezóně 2001/02 ho napodobili reprezentanti Jan Koller a Tomáš Rosický, kteří společně patřili mezi hlavní tahouny tehdejšího týmu. Mimo mužský fotbalový oddíl má sportovní klub i jiné oddíly, mj. oddíl lehké atletiky, házené, boxu a stolního tenisu. Klubové barvy jsou žlutá a černá.

Historie

Borussia byla založena 19. prosince roku 1909 mladými oceláři a horníky a prvním klubovým předsedou se stal Heinrich Unger. Výraz „Borussia“ pak vycházel ze značky oblíbeného piva.[2] Ve 30. letech se klub usadil mezi nejlepšími německými celky, následovala ovšem druhá světová válka a po té musel německý fotbal začínat znovu. Roku 1949 se Borussia stala finalistou německého šampionátu, ale Mannheimu podlehla 2:3 v prodloužení. Roku 1956 už ve finále uspěla 4:2 proti celku Karlsruher SC a další rok opět triumfovala, tentokrát 4:1 proti Hamburku.[2] V závěrečném ročníku před ustanovením Bundesligy, tedy roku 1963, triumfovala potřetí, poté, co 3:1 zdolala 1. FC Köln (Kolín). V premiérovém ročníku Bundesligy vybojovala Borussia čtvrté místo. Po prohře ve finále domácího poháru roku 1964 se další rok dopracovala do finále znovu, to už ale vyhrála 2:0 nad Alemannií Aachen (Cáchy).[2]

V sezóně následující (1965/66) se Borussia stala vítězem Poháru vítězů pohárů, poté, co v prodloužení zdolala 2:1 anglický velkoklub Liverpool zásluhou gólu Reinharda Libudy ve 106. minutě. Vůbec poprvé tak vyhrál evropskou soutěž německý klub.[2] Roku 1972 Borussia sestoupila a ve druhé lize pobývala do roku 1976. To už byla týmem s nejvyšší návštěvností, průměrné mase 40 tisíc diváků pomohla výstavba nového Westfalenstadionu. Raná 80. léta se nesla ve znamení finančních problémů a výsledky tomu odpovídaly. V ročníku 1985/86 se Borussia zachránila v první lize až v závěrečném play-off proti druholigovému celku Fortuna Köln (Kolín). Roku 1989 se klub dočkal první trofeje po 23 letech, když ve finále domácího poháru porazil 4:1 Werder Brémy.[2]

Mezi roky 2004 a 2005 se naplno projevila hospodářská situace s dluhy ve výši 100 milionů £.[9]

V sezóně 2010/11 působili v kádru převážně mladší hráči a bylo tedy překvapením, že dosáhli až na sedmý dortmundský titul v historii. Někteří němečtí fotbalisté Dortmundu tak dostali možnost vyzkoušet i reprezentační dres, jako například Mario Götze, Sven Bender, Marcel Schmelzer nebo Mats Hummels.

Od srpna 2019 je champion partnerem fotbalového klubu Borussia Dortmund bezpečnostní společnost ESET. Jedná se o nejvyšší úroveň partnerství v německé lize. Spolupráce a sponzorování klubu potrvá minimálně tři sezóny Bundesligy, nejvyšší německé fotbalové soutěže.[10]

Zlatá éra – Ottmar Hitzfeld, mistrovské tituly a výhra v Lize mistrů

Na pomezí 80. a 90. let německému fotbalu vládl bavorský Bayern Mnichov, zato v Dortmundu panovaly obavy z případného sestupu do druhé Bundesligy. Nový klubový prezident Gerd Niebaum zajistil finanční prostředky sponzorskou smlouvou s dortmundskou pojišťovací společností Die Continentale.[11] Obchodní ředitel Michael Meier se zasadil o příchod trenéra Ottmara Hitzfelda během letních měsíců roku 1991.[11] Začátek ročníku 1991/92 se nepovedl, Dortmund v Revierderby podlehl Schalke 2:5 a navíc v poháru nestačil na druholigový Hannover. Mužstvo se dočkalo několika změn – brankář Teddy de Beer byl nucen uvolnit místo 20letému Stefanu Klosovi a prosazovat se začala letní posila, švýcarský útočník Stéphane Chapuisat.[11] I díky jeho gólům se Dortmund zúčastnil vyrovnaného boje o titul, který svedl s Eintrachtem Frankfurt a Stuttgartem. Během posledního rozhodujícího kola hrála všechna tři mužstva venku, Dortmund v Duisburgu, Frankfurt v Rostocku a Stuttgart v Leverkusenu. Dortmund zvítězil gólem Chapuisata. Protože Stuttgart nakonec také vyhrál, putoval i přes bodovou rovnost titul do jeho rukou, a to díky lepší bilanci vstřelených a inkasovaných branek. Porážka Eintrachtu Dortmundu zajistila druhé místo a kvalifikaci do Poháru UEFA.[11]

V další sezóně skončila Borussia na čtvrtém místě (a následující sezónu rovněž), zažila ale úspěšnou jízdu evropskými poháry, což napomohlo klubové kase, neboť německé televizní stanice za přenosy zaplatily hodně peněz a dortmundský celek vydržel v evropských pohárech z německých mužstev nejdéle. Konečná částka měla činit 10 milionů £.[11] Borussia na své cestě do finále proti Juventusu vyřadila italský AS Řím a francouzský AJ Auxerre, finále evropského poháru pak hrála poprvé od roku 1966.[11] Juventus disponoval mimo jiné německými internacionály Kohlerem a Möllerem a jeho skvadra byla nad síly německého týmu. Turínský klub v Dortmundu zvítězil 3:1 a doma posléze 3:0.[11]

Hitzfeldův tým šel do sezóny 1994/95 s posilami v podobě německých reprezentantů jako byli Andreas Möller, Stefan Reuter, Karl-Heinz Riedle a Matthias Sammer. Všichni čtyři dorazili do Porýní z Itálie. Další posilou se stal brazilský obránce Júlio César. Soupeřem v německé lize byl tým Werderu Brémy, který čtyři kola před koncem disponoval tříbodovým náskokem na Borussii Dortmund, zasaženou zraněními Chapuisata a Riedleho.[pozn. 1] Dortmund náskok Werderu stáhl a k dobru měl lepší bilanci vstřelených a inkasovaných branek. Werder tak odjel do Mnichova s tím, že musí Bayern porazit a zároveň doufat v prohru Borussie doma proti HSV. Zatímco Werder proti Bayernu neuspěl a prohrál, Borussie díky gólu Möllera z přímého kopu a gólu 18letého Larse Rickena získala mistrovský titul a vůbec první od založení Bundesligy v roce 1962.[11]

Ve snaze o obhajobu si Dortmund zajistil služby dalšího německého reprezentanta, obránce Jürgena Kohlera z Juventusu. Tentokrát už byl soupeřem Bayern, jenž na Borussii tři kola před koncem ztrácel pouhé tři body. Hitzfeld se ocitl pod palbou kritiky po porážce 0:5 s Karlsruhe, vše ale bylo odčiněno ziskem titulu po remíze 0:0 venku s TSV 1860 München, na kterou Bayern už nedokázal odpovědět.[11]

Třetí titul v řadě Hitzfeldovi svěřenci nevybojovali a v sezóně 1996/97 skončili třetí, mistrem se zato stal Bayern. V rámci Ligy mistrů se Dortmund vypořádal s Auxerre ve čtvrtfinále a Manchesterem United v semifinále, aniž by jakýkoliv z těchto zápasů vyřazovacích bojů nevyhrál. Finálovým soupeřem byl obhajující Juventus vedený koučem Lippim, spoléhajícím na kvality Deschampse, Del Piera, Zidana, Vieriho anebo Bokšiće.[11] Hitzfeld nasadil Lamberta s úkolem hrát osobní obranu na Zidana a tato taktika se ukázala jako správná. Riedle poslal Borussii do vedení 2:0 ještě v prvním poločase, a i když ve druhém poločase snížil Del Piero, střídající Ricken zpečetil konečné vítězství 3:1.[11]

Mladí hráči a kouč Jürgen Klopp

Oslava mistrovského titulu v ročníku 2010/11 (zleva doprava: Marco Stiepermann, Marcel Schmelzer, Mats Hummels a Kevin Großkreutz)
Fanoušci Dortmundu ve finále Ligy mistrů v ročníku 2012/13 na stadionu Wembley

V létě v roce 2008 převzal mužstvo nový kouč Jürgen Klopp a začal s revolucí v kádru. Dortmund nakoupil řadu německých fotbalistů z řad konkurence (Sven Bender, Kevin Großkreutz, Mats Hummels, Neven Subotić, Łukasz Piszczek) a také z Polska (Jakub Błaszczykowski a Robert Lewandowski) nebo z jiných částí světa (Lucas Barrios, Šindži Kagawa). Pod Kloppovou taktovkou se vestfálský tým stal rychlonohou ofenzivní hrozbou, agresivně pressující je-li bez balónu. Začátkem sezóny vyhráli Die Borussen Superpohár proti Bayernu 2:1 a v Bundeslize skončili na šestém místě a další rok pak na pátém.[12]

Ačkoli 2010/11 odstartovala domácí porážkou s Leverkusenem, po ní následovala série sedmi výher se skóre 20:4. Po domácí remíze s Hoffenheimem došlo na další sérii sedmi výher, před zimní pauzou pak Dortmund prohrál na Eintrachtu 0:1. Přesto z toho všeho bylo první místo a náskok s deseti body navíc oproti nejbližší konkurenci.[12] Mužstvo z Porýní nedokázalo nalézt formu z podzimní části, ale první místo si vzít nenechalo. Zisk Meisterschale se stal jistotou výhrou 2:0 dne 30. dubna 2011 na Westfalenstadionu proti Norimberku.

Na rozdíl od minulých let zahájila Borussia ligovou sezónu výhrou 3:1 nad Hamburkem, o což se zasloužili Mario Götze (1) a Kevin Großkreutz (2). Další kola ukázala trhliny, po šestém kole mělo BVB na kontě už šest porážek (Hoffenheim, Hertha a Hannover).[12] Tým se ale posléze zvedl a do konce sezóny již neprohrál. V sedmém kole otočili zápas venku na Mohuči Ivan Perišić a Łukasz Piszczek. Po porážce s Hannoverem odehrála Borussia 28 ligových zápasů, v nichž vsítila 73 gólů. Útok nově vedl polský forvard Robert Lewandowski namísto posazeného Barriose, ve středu pole působila nová posila İlkay Gündoğan. Ten měl doplnit zkušeného Sebastiana Kehla a defenzivního Svena Bendera.[12] Mistrovský titul byl zajištěn rekordním ziskem 81 bodů před Heynckesovým Bayernem. Bavorský klub obě ligová klání s Borussií prohrál 0:1, mohl to však odčinit ve finále národního poháru. Na Olympijském stadionu v Berlíně vyhrála Borussia 5:2, Lewandowski vstřelil hattrick a Borussia Dortmund oslavila double.[12]

Prostor po odchodu Šindžiho Kagawy vyplnil Marco Reus, se kterým Borussia Dortmund zahájila sezónu 2012/13 proti Bayernu Mnichov v německém superpoháru, prohrála však 1:2. Na úvodní výhru 2:1 proti Werderu Brémy v 1. kole tým nenavázal a v Norimberku pouze 1:1 remizoval. Ve 4. kole prohrál tým 2:3 v Hamburku a remíza 3:3 s Eintrachtem Frankfurt v 5. kole venku poodhalila defenzivní slabiny.[13] Los v Lize mistrů svedl tým do „skupiny smrti“, ve které se představili mistři dalších tří zemí – Real Madrid (Španělsko), Manchester City (Anglie) a AFC Ajax (Nizozemsko). Borussia ji zahájila dvěma remízami proti Ajaxu a City. V závěru října doma po třech letech prohrála 1:2 se Schalke, čemuž nepomohla ani řada zraněných vlastních hráčů.[14] Na Vestfálském stadionu se posléze odehrála výhra 2:1 nad Realem Madrid, na jeho půdě vytěžila Borussia jeden bod za remízu. První místo si Reus, Hummels a spol. zajistili výhrami proti Ajaxu a Manchesteru City.[13] V osmifinále vyřadili ukrajinský Šachtar Doněck, aby ve čtvrtfinále změřili síly se španělskou Málagou, dalším překvapením Ligy mistrů. Na stadionu La Rosaleda se odehrála remíza 0:0, doma naopak padlo pět gólů. Borussia prohrávala 1:2, ale v nastaveném čase otočila výsledek na konečných 3:2.[13] Semifinále nabídlo opětovný střet s Realem Madrid vedeným José Mourinhem, Borussia ale doma vyhrála 4:1 a venku vzdor prohře 0:2 postoupila. Mimořádně celoněmecké finále se stalo duelem Borussie s Bayernem,[12] který dominoval Bundeslize, vyhrál ji ziskem 91 bodů a s celkem z Porýní v průběhu sezóny ani v jednom ze čtyř zápasů neprohrál.[13] Superpohár už na začátku připadl Bayernu, ten přehrál Borussii také ve čtvrtfinále národního poháru (nakonec jej vyhrál), v lize získal titul na úkor Borussie. Té uštědřil ránu také odkupem talentovaného Maria Götzeho, který tak do finále pro údajné zranění nezasáhl.[13] Bayern svého soupeře ve Wembley porazil 2:1 a získal tím treble, v sezóně navíc odepřel BVB všechny možné trofeje.[13]

Trenér Jürgen Klopp vedl tým mezi roky 2008 až 2015

Duopol Bayernu a Borussie byl očekáván rovněž v sezóně 2013/14. V sezóně předchozí totiž obrat obou klubů utvářel celou třetinu obratu německé Bundesligy (Bayern 400 milionů eur, Borussia 250 milionů eur; Bundesliga jako taková celkově 2 miliardy eur).[15] Kloppův tým si po Götzeho odchodu zajistil jeho náhradu, arménského záložníka Henricha Mchitarjana. Střílení gólů mohl kromě Lewandowskiho nově obstarat také Pierre-Emerick Aubameyang.[16] Ligovou sezónu odstartovali Žlutočerní venku proti Augsburgu, kde zásluhou Aubameyanga (hattrick) vyhráli výsledkem 4:0.[17] Po pěti bundesligových výhrách tým v 6. kole poprvé zaváhal, neboť remizoval 1:1 v Norimberku.[18] Lewandowski táhl útok s 20 ligovými góly, jeho nechuť prodloužit smlouvu ale vyústila v jeho odchod v roli volného hráče – tedy zadarmo – právě do Bayernu Mnichov.[19] Klopp se držel rozestavení 4–2–3–1, to však bylo zasaženo odchodem Götzeho a zraněními stopera Hummelse a tvořivého záložníka Gündogana. Další zranění přinutili Kloppa s rozestaveními více experimentovat a odzkoušet nové hráče (Miloš Jojić, Oliver Kirch, …). Marco Reus se v průběhu času posunul doprostřed ofenzívní řady a Mchitarjan na křídlo.[19] Borussia Dortmund skončila v lize druhá za Bayernem Mnichov, nyní trénovaným Pepem Guardiolou. Sezónu skončila bez trofeje, ve finále domácího poháru opět podlehla Bayernu, v Lize mistrů dokráčela do čtvrtfinále, kde byla vyřazena pozdějším vítězem Realem Madrid.[19]

Sezóna 2014/15 se stala pro Kloppa poslední, Žlutočerní do ní vstoupili bez zraněného Reuse a s novými posilami do útoku: Cirem Immobilem a Adriánem Ramosem. Obrana neměla doznat žádných změn, v brance totiž nadále chytal Roman Weidenfeller, ve stoperské dvojici zase Mats Hummels a Neven Subotić, krajními beky nadále byli Marcel Schmelzer a Łukasz Piszczek.[20] Týmu se během podzimu nedařilo, v únoru dokonce spadl na poslední místo tabulky. Útočníci Immobile a Ramos se neprosadili a útočnou hrozbou se tak stával především Aubameyang. Hráčům jako Erik Durm nebo Kevin Kampl chyběla technická kvalita Götzeho nebo Kagawy, kterou tito doháněli atletičností, týmu se však tímto zhoršila kombinační hra. Odchodem fitness kouče Olivera Bartletta způsobil, že Borussia se nadále potýkala s mnoha zraněními, kterým dříve předcházela.[21] Na jaře se tým vzedmul a uzmul sedmé místo, navíc se Žlutočerným podařilo v semifinále domácího poháru vyřadit Bayern. Klopp se ale trofejí nerozloučil, jeho tým totiž nestačil ve finále na Wolfsburg a 1:3 prohrál.[22]

Dva roky pod Thomasem Tuchelem

Další dvě sezóny vedl Borussii Thomas Tuchel.

Současnost

Trenér Dortmundu Lucien Favre trénuje mužstvo od roku 2018

V průběhu léta 2018 se mužstvo seznamovalo s novým trenérem, Švýcarem Lucienem Favrem. Na úvod bundesligové sezóny doma Borussia porazila Lipsko 4:1.[23] Favre během podzimu ladil formu mladého týmu, jenž svou rychlou hrou v rozestavení 4–2–3–1 navzdory předpokladům bojoval o Meisterschale, tedy mistrovský titul.[24] Na konci září v pátém kole doma Borussia porazila Norimberk 7:0 – gólově se prosadilo šest hráčů, jediný Marco Reus dvakrát.[25] Favre začal vkládat důvěru do 18letého křídelníka Jadona Sancha, který pod jeho vedením začal naplňovat potenciál. Nová akvizice, španělský útočník Paco Alcácer, se ujal role střídajícího žolíka a v sedmi podzimních zápasech, kdy vběhl na hřiště z lavičky, vstřelil 10 branek.[24] Dvěma z nich se přičinil k výhře 3:2 nad Bayernem Mnichov v listopadu. Přebytek mladých talentovaných fotbalistů přirozeně vedl k tomu, že někteří dostávali šancí poskrovnu – Mahmoud Dahoud nebo Maximilian Philipp oba platili za zklamání.[26] Jiní se své šance chopili – Thomas Delaney, Achraf Hakimi či Axel Witsel.[27] V polovině sezóny si Borussia vytvořila náskok osmi bodů na Bayern vedený novým trenérem Kovačem. První ligovou porážku Borussii uštědřila v prosinci Fortuna Düsseldorf, další jednu porážku měla na kontě v rámci Ligy mistrů.[27] Na jaře ale forma opadla, v dubnu Borussia prohrála v Mnichově 0:5, později pak ještě proti Schalke 2:4 doma. Naděje na titul opět ukončil sedmým titulem v řadě Bayern, v tabulce nakonec dva body před Borussií.[27]

Cesta talentovaného mládí nadále pokračovala i v sezóně 2019/20, kdy tým posílili křídelníci Julian Brandt a Thorgan Hazard.[28] Dorazil krajní obránce Nicolas Schulz, ze štace v Bayernu Mnichov se vrátil zkušený stoper Mats Hummels. Hostování Paca Alcácera z Barcelony se změnilo v trvalý přestup.[28] Pro některé fotbalisty naopak v mužstvu nezbylo místo, odešli proto Max Phillip, André Schürrle, Ömer Toprak nebo Šindži Kagawa, dokonán byl transfer Christiana Pulišiće.[28] Na úvod sezóny se Favreho svěřenci střetli s Bayernem o německý superpohár a po výhře 2:0 superpohár získali. A zatímco Bavoři se pod Kovačem trápili, trojice Borussia Dortmund, Borussia Mönchengladbach a RB Leipzig se bila o první příčku během podzimní (Hinrunde) části Bundesligy.[29] Vyhazov Kovače povýšil Hansiho Flicka do role trenéra a ten v listopadu demonstroval sílu Bayernu právě proti Borussii Dortmund, kterou Bavoři porazili 4:0. Ta do jara vkročila i s novou posilou v podobě norského útočníka Erlinga Haalanda. První tři jarní zápasy vsítila Borussie 15 gólů, záhy však fotbal zastavila pandemie covidu-19 a k fotbalu se svět vrátil až později.[29] Na konci května znovuzrozený Bayern Mnichov vyhrál 1:0 v Dortmundu a na tohoto soupeře dále navýšil původně čtyřbodový náskok. Flickův Bayern vybojoval treble, Borussia Dortmund skončila v lize druhá.[29]

Klubová kultura

Rivalita

Rivalem Dortmundu je bavorský Bayern Mnichov, historicky nejúspěšnější celek německého fotbalu. Oba celky se utkávají v souboji zvaném Der Klassiker.[4]

Porýnské derby – Revierderby – proti Schalke 04 začalo v první půlce 20. století, vůbec první vzájemné utkání se odehrálo 3. května 1925, vítězem se výsledkem 4:2 stalo Schalke.[30] Fotbalisté Borussie Dortmund svého soupeře nedokázali porazit následujících 18 let.[3] Na intenzitě derby nabralo v roce 1947, když se Dortmund stal šampiónem Vestfálska.[31] Oba kluby vycházející z průmyslových regionů byly roku 1963 mezi zakládajícími členy Bundesligy.[3] Přestože je v Německu opodstatněně nazýváno „matkou všech derby“ si oba kluby dokázaly vypomoct.[3] Borussia se v 70. letech dostala do finančních problémů a Schalke přijalo nabídku sehrát vzájemné utkání, přičemž vybrané peníze zůstaly právě Borussii. V roce 2001 Schalke naopak pozvalo hráče Borussie na zahajovací utkání v novém stadionu.[3] Na podzim roku 2008 prohrávali hráči Borussie proti Schalke 0:3, ale dvěma góly se dokázali vrátit do utkání, dva protihráči mezitím obdrželi červené karty. V závěru pak Borussie z penalty srovnala na konečných 3:3.[3] Na jaře 2017 se odehrálo 150. derby a dopadlo nerozhodně 1:1. Za Dortmund se prosadil Aubameyang, za Schalke pak Thilo Kehrer.[32] V sezóně 2017/18 se hráči Borussie dostali do vedení již 4:0 po 25 minutách, ale soupeř se vzchopil a vyrovnal ve druhém poločase na 4:4. Mezi fotbalisty, kteří v kariéře hráli za oba kluby, patří například brankář Jens Lehmann,[3]Stan Libuda, Steffen Freund, Ingo Anderbrugge nebo Andreas Möller.

Klubová hymna

V roce 1996 nazpíval Karel Gott ve spolupráci s bývalým hráčem Borussie Norbertem Dickelem klubovou píseň Schwarz-Gelb wie Biene Maja na hudbu úvodní znělky animovaného seriálu Včelka Mája. Píseň zazněla před utkáním s SK Slavia Praha 2. října 2019 k uctění Gottovy památky.[33]

Útok na autobus

11. dubna 2017 došlo k útoku na autobus s hráči klubu. Autobus byl na cestě z hotelu na domácí zápas čtvrtfinále Ligy mistrů s Monakem. Výbuch tří náloží poškodil autobus klubu a zranil hráče. Nejvážněji byl zraněn španělský obránce Marc Bartra, který se musel podrobit operaci. Na místě byly nalezeny dopisy s požadavky na ukončení účasti Německa ve válce s Islámským státem, které ale podle policie nebyly příliš věrohodné.[34] 21. dubna 2017 policie zadržela podezřelého Sergeje W. s německým a ruským občanstvím. Podle policie byly motivem činu spekulace na pokles akcí klubu po útoku.[35][36]

Získané trofeje

Vyhrané domácí soutěže

Vyhrané mezinárodní soutěže

Hráči

Aktuální soupiska

Aktuální k datu: 17. červenci 2023[40]

Číslo Pozice Hráč
21 Švýcarsko B Gregor Kobel
5 Německo O Mats Hummels
23 Německo O Nico Schlotterbeck
24 Belgie O Thomas Meunier
25 Německo O Niklas Süle
6 Turecko Z Salih Özcan
7 USA Z Giovanni Reyna
11 Německo Z Mahmoud Dahoud
13 Německo Z Marco Reus (kapitán)
16 Belgie Z Thorgan Hazard
22 Anglie Z Jude Bellingham
23 Německo Z Emre Can
Číslo Pozice Hráč


23 Belgie Z Thorgan Hazard
27 Německo Z Emre Can
24 Německo Ú Karim Adeyemi
17 Německo Ú Julian Brandt
21 Nizozemsko Ú Donyell Malen
20 Francie Ú Anthony Modeste
26 Německo Ú Youssoufa Moukoko
17 Německo Ú Marius Wolf

Čeští hráči

Významní hráči

Současný realizační tým

Aktuální k datu: 24. února 2020[40]

Funkce Jméno
Hlavní trenér Německo Marco Rose
Asistent trenéra Německo Manfred Stefes
Asistent trenéra Německo Edin Terzić
Trenér brankářů Německo Matthias Kleinsteiber
Kondiční trenér Německo Andreas Beck
Kondiční trenér Německo Anke Steffen
Kondiční trenér Německo Florian Wangler
Klubový lékař Německo Dr. Markus Braun

Poznámka: Kompletní realizační tým uveden není.

Předchozí trenéři

Trenéři od roku 1975[41]
Trenér Období od Období do Trofeje
Německo Otto Knefler 1. červenec 1974 29. leden 1976
Německo Horst Buhtz 31. leden 1976 15. červen 1976
Německo Otto Rehhagel 1. červenec 1976 30. duben 1978
Německo Carl-Heinz Rühl 1. červenec 1978 29. duben 1979
Německo Uli Maslo 30. duben 1979 30. červen 1979
Německo Udo Lattek 1. červenec 1979 10. květen 1981
Německo Rolf Bock 11. květen 1981 30. červen 1981
Chorvatsko Branko Zebec 1. červenec 1981 30. červen 1982
Německo Karlheinz Feldkamp 1. červenec 1982 5. duben 1983
Německo Helmut Witte 6. duben 1983 30. červen 1983
Německo Uli Maslo 1. červenec 1983 23. říjen 1983
Německo Helmut Witte 24. říjen 1983 30. říjen 1983
Německo Hans-Dieter Tippenhauer 31. říjen 1983 15. listopad 1983
Německo Horst Franz 16. listopad 1983 30. červen 1984
Německo Timo Konietzka 1. červenec 1984 24. říjen 1984
Německo Reinhard Saftig 25. říjen 1984 27. říjen 1984
Německo Erich Ribbeck 28. říjen 1984 30. červen 1985
Maďarsko Pál Csernai 1. červenec 1985 20. duben 1986
Německo Reinhard Saftig 20. duben 1986 30. červen 1988
Německo Horst Köppel 1. červenec 1988 30. červen 1991
Německo Ottmar Hitzfeld 1. červenec 1991 30. červen 1997 2× Bundesliga: 1994/95, 1995/96
1× Liga mistrů: 1996/97
Itálie Nevio Scala 1. červenec 1997 30. červen 1998
Německo Michael Skibbe 1. červenec 1998 7. únor 2000
Rakousko Bernd Krauss 8. únor 2000 13. duben 2000
Německo Udo Lattek 14. duben 2000 30. června 2000
Německo Matthias Sammer 1. červenec 2000 30. června 2004 1× Bundesliga: 2001/02
Nizozemsko Bert van Marwijk 1. červenec 2004 18. prosinec 2006
Německo Jürgen Röber 19. prosinec 2006 12. březen 2007
Německo Thomas Doll 13. březen 2007 19. květen 2008
Německo Jürgen Klopp 1. červenec 2008 30. června 2015 2× Bundesliga: 2010/11, 2011/12
1× německý pohár: 2011/12
1× německý superpohár: 2013, 2014
Německo Thomas Tuchel 1. červenec 2015 30. května 2017 1× německý pohár: 2016/17
Nizozemsko Peter Bosz 1. červenec 2017 9. prosinec 2017
Rakousko Peter Stöger 10. prosinec 2017 30. červen 2018
Švýcarsko Lucien Favre 1. červenec 2018 prosinec 2020
Německo Edin Terzić 13. prosinec 2020 současnost

Poznámka: Nekompletní seznam.

Umístění v jednotlivých sezónách

Stručný přehled

Zdroj:[42][43]

Jednotlivé ročníky

Zdroj:[42][43]

Legenda: Z - zápasy, V - výhry, R - remízy, P - porážky, VG - vstřelené góly, OG - obdržené góly, +/- - rozdíl skóre, B - body, zlaté podbarvení - 1. místo, stříbrné podbarvení - 2. místo, bronzové podbarvení - 3. místo, červené podbarvení - sestup, zelené podbarvení - postup, fialové podbarvení - reorganizace, změna skupiny či soutěže

Německá říše Velkoněmecká říše (1933 – 1944)
Sezóny Liga Úroveň Z V R P VG OG +/- B Pozice
1933/34 Bezirksklasse Gruppe 1, Industriebezirk 1 2 ... 6.
1934/35 Bezirksklasse Dortmund 2 ... 2.
1935/36 Bezirksklasse Dortmund 2 ... 1.
1936/37 Gauliga Westfalen 1 18 9 1 8 39 36 +3 19 3.
1937/38 Gauliga Westfalen 1 18 11 4 3 45 28 +17 26 2.
1938/39 Gauliga Westfalen 1 18 7 6 5 46 40 +6 20 3.
1939/40 Gauliga Westfalen 1 18 5 1 12 35 60 -25 11 9.
1940/41 Gauliga Westfalen 1 22 10 4 8 62 50 +12 24 4.
1941/42 Gauliga Westfalen 1 18 11 2 5 58 38 +20 24 2.
1942/43 Gauliga Westfalen 1 18 6 5 7 46 46 0 17 6.
1943/44 Gauliga Westfalen 1 18 10 4 4 46 21 +25 24 3.
Britská okupační zóna (1947 – 1949)
Sezóny Liga Úroveň Z V R P VG OG +/- B Pozice
1947/48 Fußball-Oberliga West 1 24 17 2 5 62 22 +40 36 1.
1948/49 Fußball-Oberliga West 1 24 17 4 3 79 30 +49 38 1.
Německo Německo (1949 –)
Sezóny Liga Úroveň Z V R P VG OG +/− B Pozice
1949/50 Fußball-Oberliga West 1 30 20 3 7 76 36 +40 43 1.
1950/51 Fußball-Oberliga West 1 30 14 11 5 52 36 +16 39 3.
1951/52 Fußball-Oberliga West 1 30 13 8 9 79 53 +26 34 4.
1952/53 Fußball-Oberliga West 1 30 20 6 4 87 36 +51 46 1.
1953/54 Fußball-Oberliga West 1 30 14 4 12 69 58 +11 32 5.
1954/55 Fußball-Oberliga West 1 30 12 6 12 63 57 +6 30 4.
1955/56 Fußball-Oberliga West 1 30 20 5 5 78 36 +42 45 1.
1956/57 Fußball-Oberliga West 1 30 17 7 6 73 33 +40 41 1.
1957/58 Fußball-Oberliga West 1 30 14 7 9 67 44 +23 35 5.
1958/59 Fußball-Oberliga West 1 30 15 5 10 59 47 +12 35 5.
1959/60 Fußball-Oberliga West 1 30 14 7 9 81 62 +19 35 3.
1960/61 Fußball-Oberliga West 1 30 15 9 6 70 46 +24 39 2.
1961/62 Fußball-Oberliga West 1 30 12 8 10 67 51 +16 32 8.
1962/63 Fußball-Oberliga West 1 30 19 2 9 77 39 +38 40 2.
1963/64 Fußball-Bundesliga 1 30 14 5 11 73 57 +16 33 4.
1964/65 Fußball-Bundesliga 1 30 15 6 9 67 48 +19 36 3.
1965/66 Fußball-Bundesliga 1 30 19 9 6 70 36 +34 47 2.
1966/67 Fußball-Bundesliga 1 34 15 9 10 70 41 +29 39 3.
1967/68 Fußball-Bundesliga 1 34 12 7 15 60 59 +1 31 14.
1968/69 Fußball-Bundesliga 1 34 11 8 15 49 54 -5 30 16.
1969/70 Fußball-Bundesliga 1 34 14 8 12 60 67 -7 36 5.
1970/71 Fußball-Bundesliga 1 34 10 9 15 54 60 -6 29 13.
1971/72 Fußball-Bundesliga 1 34 6 8 20 34 83 -49 20 17.
1972/73 Fußball-Regionalliga West 2 34 16 9 9 77 45 +32 41 4.
1973/74 Fußball-Regionalliga West 2 34 15 7 12 63 50 +13 37 6.
1974/75 2. Fußball-Bundesliga Nord 2 38 17 12 9 65 44 +21 46 6.
1975/76 2. Fußball-Bundesliga Nord 2 38 22 8 8 93 37 +56 52 2.
1976/77 Fußball-Bundesliga 1 34 12 10 12 73 64 +9 34 8.
1977/78 Fußball-Bundesliga 1 34 14 5 15 57 71 -14 33 11.
1978/79 Fußball-Bundesliga 1 34 10 11 13 54 70 -16 31 12.
1979/80 Fußball-Bundesliga 1 34 14 8 12 64 56 +8 36 6.
1980/81 Fußball-Bundesliga 1 34 13 9 12 69 59 +10 35 7.
1981/82 Fußball-Bundesliga 1 34 18 5 11 59 40 +19 41 6.
1982/83 Fußball-Bundesliga 1 34 16 7 11 78 62 +16 39 7.
1983/84 Fußball-Bundesliga 1 34 11 8 15 54 65 -11 30 13.
1984/85 Fußball-Bundesliga 1 34 13 4 17 51 65 -14 30 14.
1985/86 Fußball-Bundesliga 1 34 10 8 16 49 65 -16 28 16.
1986/87 Fußball-Bundesliga 1 34 15 10 9 70 50 +20 40 4.
1987/88 Fußball-Bundesliga 1 34 9 11 14 51 54 -3 29 13.
1988/89 Fußball-Bundesliga 1 34 12 13 9 56 40 +16 37 7.
1989/90 Fußball-Bundesliga 1 34 15 11 8 51 35 +16 41 4.
1990/91 Fußball-Bundesliga 1 34 10 14 10 46 57 -11 34 10.
1991/92 Fußball-Bundesliga 1 38 20 12 6 66 47 +19 52 2.
1992/93 Fußball-Bundesliga 1 34 18 5 11 61 43 +18 41 4.
1993/94 Fußball-Bundesliga 1 34 15 9 10 49 45 +4 39 4.
1994/95 Fußball-Bundesliga 1 34 20 9 5 67 33 +34 49 1.
1995/96 Fußball-Bundesliga 1 34 19 11 4 76 38 +38 68 1.
1996/97 Fußball-Bundesliga 1 34 19 6 9 63 41 +22 63 3.
1997/98 Fußball-Bundesliga 1 34 11 10 13 57 55 +2 43 10.
1998/99 Fußball-Bundesliga 1 34 16 9 9 48 34 +14 57 4.
1999/00 Fußball-Bundesliga 1 34 9 13 12 41 38 +3 40 11.
2000/01 Fußball-Bundesliga 1 34 16 10 8 62 42 +20 58 3.
2001/02 Fußball-Bundesliga 1 34 21 7 6 62 33 +29 70 1.
2002/03 Fußball-Bundesliga 1 34 15 13 6 51 27 +24 58 3.
2003/04 Fußball-Bundesliga 1 34 16 7 11 59 48 +11 55 6.
2004/05 Fußball-Bundesliga 1 34 15 10 9 47 44 +3 55 7.
2005/06 Fußball-Bundesliga 1 34 11 13 10 45 42 +3 46 7.
2006/07 Fußball-Bundesliga 1 34 12 8 14 41 43 -2 44 9.
2007/08 Fußball-Bundesliga 1 34 10 10 14 50 62 -12 40 13.
2008/09 Fußball-Bundesliga 1 34 15 14 5 60 37 +23 59 6.
2009/10 Fußball-Bundesliga 1 34 16 9 9 54 42 +12 57 5.
2010/11 Fußball-Bundesliga 1 34 23 6 5 67 22 +45 75 1.
2011/12 Fußball-Bundesliga 1 34 25 6 3 80 25 +55 81 1.
2012/13 Fußball-Bundesliga 1 34 19 9 6 81 42 +39 66 2.
2013/14 Fußball-Bundesliga 1 34 22 5 7 80 38 +42 71 2.
2014/15 Fußball-Bundesliga 1 34 13 7 14 47 42 +5 46 7.
2015/16 Fußball-Bundesliga 1 34 24 6 4 82 34 +48 78 2.
2016/17 Fußball-Bundesliga 1 34 18 10 6 72 40 +32 64 3.
2017/18 Fußball-Bundesliga 1 34 15 10 9 64 47 +17 55 4.
2018/19 Fußball-Bundesliga 1 34 23 7 4 81 44 +37 76 2.
2019/20 Fußball-Bundesliga 1 34 21 6 7 84 41 +43 69 2.
2020/21 Fußball-Bundesliga 1 34 20 4 10 75 46 +29 64 3.
2021/22 Fußball-Bundesliga 1 34 22 3 9 85 52 +33 69 2.
2022/23 Fußball-Bundesliga 1 34 22 5 7 83 44 +39 71 2.

Účast v evropských pohárech

Ročník Soutěž Kolo Klub Doma Venku Celkem
1956/57 Pohár mistrů evropských zemí Předkolo Lucembursko CA Spora Luxembourg 4:3 1:2 5:5
1. kolo Anglie Manchester United FC 0:0 2:3 2:3
1957/58 Pohár mistrů evropských zemí 1. kolo CCA București 4:2 1:3 5:5
Čtvrtfinále Itálie AC Milan 1:1 1:4 2:5
1963/64 Pohár mistrů evropských zemí Předkolo Norsko FK Lyn 3:1 4:2 7:3
1. kolo Portugalsko SL Benfica 5:0 1:2 6:2
Čtvrtfinále Československo Dukla Praha 1:3 4:0 5:3
Semifinále Itálie FC Internazionale Milano 2:2 0:2 2:4
1965/66 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Malta Floriana FC 8:0 5:1 13:1
2. kolo CSKA Červeno Zname Sofia 3:0 2:4 5:4
Čtvrtfinále Atlético Madrid 1:0 1:1 2:1
Semifinále Anglie West Ham United FC 3:1 2:1 5:2
Finále Anglie Liverpool FC 2:1
1966/67 Pohár vítězů pohárů 2. kolo Skotsko Rangers FC 0:0 1:2 1:2
1982/83 Pohár UEFA 1. kolo Skotsko Rangers FC 0:0 0:2 0:2
1987/88 Pohár UEFA 1. kolo Skotsko Celtic FC 2:0 1:2 3:2
2. kolo Jugoslávie FK Velež Mostar 2:0 1:2 3:2
3. kolo Belgie Club Brugge KV 3:0 0:5 3:5
1989/90 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Turecko Beşiktaş JK 2:1 1:0 3:1
2. kolo Itálie UC Sampdoria 1:1 0:2 1:3
1990/91 Pohár UEFA 1. kolo Východní Německo Chemnitzer FC 2:0 2:0 4:0
2. kolo Rumunsko FC Universitatea Craiova 1:0 3:0 4:0
3. kolo Belgie RSC Anderlecht 2:1 0:1 2:2 (v)
1992/93 Pohár UEFA 1. kolo Rumunsko Floriana FC 7:2 1:0 8:2
2. kolo Skotsko Celtic FC 1:0 2:1 3:1
3. kolo Španělsko Real Zaragoza 3:1 1:2 4:3
Čtvrtfinále Itálie AS Roma 2:0 0:1 2:1
Semifinále Francie AJ Auxerre 2:0 0:2 2:2 (6:5 pen.)
Finále Itálie Juventus FC 1:3 0:3 1:6
1993/94 Pohár UEFA 1. kolo Rusko PFK Spartak Vladikavkaz 0:0 1:0 1:0
2. kolo Slovinsko NK Maribor 2:1 0:0 2:1
3. kolo Dánsko Brøndby IF 1:0 1:1 2:1
Čtvrtfinále Itálie FC Internazionale Milano 1:3 2:1 3:4
1994/95 Pohár UEFA 1. kolo Skotsko Motherwell FC 1:0 2:0 3:0
2. kolo Slovensko ŠK Slovan Bratislava 3:0 1:2 4:2
3. kolo Španělsko Deportivo de La Coruña 3:1 0:1 3:2
Čtvrtfinále Itálie SS Lazio 2:0 0:1 2:1
Semifinále Itálie Juventus FC 1:2 2:2 3:4
1995/96 Liga mistrů UEFA Základní skupina C Itálie Juventus FC 1:3 2:1 2. místo
Skotsko Rangers FC 2:2 2:2
Rumunsko FC Steaua București 1:0 0:0
Čtvrtfinále Nizozemsko AFC Ajax 0:2 0:1 0:3
1996/97 Liga mistrů UEFA Základní skupina B Polsko Widzew Łódź 2:1 2:2 2. místo
Rumunsko FC Steaua București 5:3 3:0
Španělsko Atlético Madrid 1:2 1:0
Čtvrtfinále Francie AJ Auxerre 3:1 1:0 4:1
Semifinále Anglie Manchester United FC 1:0 1:0 2:0
Finále Itálie Juventus FC 3:1
1997 Superpohár UEFA Finále Španělsko FC Barcelona 1:1 0:2 1:3
1997 Interkontinentální pohár Finále Brazílie Cruzeiro Esporte Clube 2:0
1997/98 Liga mistrů UEFA Základní skupina A Turecko Galatasaray SK 4:1 1:0 1. místo
Česko AC Sparta Praha 4:1 3:0
Itálie Parma FC 2:0 0:1
Čtvrtfinále Německo FC Bayern Mnichov 1:0 0:0 1:0
Semifinále Španělsko Real Madrid 0:0 0:2 0:2
1999/00 Liga mistrů UEFA 3. předkolo Česko FK Teplice 1:0 1:0 2:0
Základní skupina C Nizozemsko Feyenoord 1:1 1:1 3. místo
Portugalsko Boavista FC 3:1 0:1
Norsko Rosenborg BK 0:3 2:2
1999/00 Pohár UEFA 3. kolo Skotsko Rangers FC 2:0 0:2 2:2 (3:1 pen.)
4. kolo Turecko Galatasaray SK 0:2 0:0 0:2
2001/02 Liga mistrů UEFA 3. předkolo Ukrajina FK Šachtar Doněck 3:1 2:0 5:1
Základní skupina B Ukrajina FK Dynamo Kyjev 1:0 2:2 3. místo
Anglie Liverpool FC 0:0 0:2
Portugalsko Boavista FC 2:1 1:2
2001/02 Pohár UEFA 3. kolo Dánsko FC København 1:0 1:0 2:0
4. kolo Francie Lille OSC 0:0 1:1 1:1 (v)
Čtvrtfinále Česko FC Slovan Liberec 4:0 0:0 4:0
Semifinále Itálie AC Milan 4:0 1:3 5:3
Finále Nizozemsko Feyenoord 2:3
2002/03 Liga mistrů UEFA Základní skupina A Anglie Arsenal FC 2:1 0:2 2. místo
Francie AJ Auxerre 2:1 0:1
Nizozemsko PSV Eindhoven 1:1 3:1
Osmifinálová skupina C Rusko FK Lokomotiv Moskva 3:0 2:1 3. místo
Itálie AC Milan 0:1 1:0
Španělsko Real Madrid 1:1 1:2
2003/04 Pohár UEFA 1. kolo Rakousko FK Austria Wien 1:0 2:1 3:1
2. kolo Francie FC Sochaux-Montbéliard 2:2 0:4 2:6
2008/09 Pohár UEFA 1. kolo Itálie Udinese Calcio 0:2 2:0 2:2 (3:4 pen.)
2010/11 Evropská liga UEFA 4. předkolo Ázerbájdžán Qarabağ FK 4:0 1:0 5:0
Základní skupina J Ukrajina FK Karpaty Lvov 3:0 4:3 3. místo
Španělsko Sevilla FC 0:1 2:2
Francie Paris Saint-Germain FC 0:0 1:1
2011/12 Liga mistrů UEFA Základní skupina F Anglie Arsenal FC 1:1 1:2 4. místo
Francie Olympique de Marseille 2:3 0:3
Řecko Olympiacos FC 1:0 1:3
2012/13 Liga mistrů UEFA Základní skupina D Nizozemsko AFC Ajax 1:0 4:1 1. místo
Anglie Manchester City FC 1:0 1:1
Španělsko Real Madrid 2:1 2:2
Osmifinále Ukrajina FK Šachtar Doněck 3:0 2:2 5:2
Čtvrtfinále Španělsko Málaga CF 3:2 0:0 3:2
Semifinále Španělsko Real Madrid 4:1 0:2 4:3
Finále Německo FC Bayern Mnichov 1:2
2013/14 Liga mistrů UEFA Základní skupina F Itálie SSC Neapol 3:1 1:2 1. místo
Francie Olympique de Marseille 3:0 2:1
Anglie Arsenal FC 0:1 2:1
Osmifinále Rusko FK Zenit Sankt-Petěrburg 1:2 4:2 5:4
Čtvrtfinále Španělsko Real Madrid 2:0 0:3 2:3
2014/15 Liga mistrů UEFA Základní skupina D Anglie Arsenal FC 2:0 0:2 1. místo
Belgie RSC Anderlecht 1:1 3:0
Turecko Galatasaray SK 4:1 4:0
Osmifinále Itálie Juventus FC 0:3 1:2 1:5
2015/16 Evropská liga UEFA 3. předkolo Rakousko Wolfsberger AC 5:0 1:0 6:0
4. předkolo Norsko Odds BK 7:2 4:3 11:5
Základní skupina C Rusko FK Krasnodar 2:1 0:1 2. místo
Řecko PAOK FC 0:1 1:1
Ázerbájdžán Qəbələ FK 4:0 3:1
Šestnáctifinále Portugalsko FC Porto 2:0 1:0 3:0
Osmifinále Anglie Tottenham Hotspur FC 3:0 2:1 5:1
Čtvrtfinále Anglie Liverpool FC 1:1 3:4 4:5
2016/17 Liga mistrů UEFA Základní skupina F Polsko Legia Warszawa 8:4 6:0 1. místo
Španělsko Real Madrid 2:2 2:2
Portugalsko Sporting CP 1:0 2:1
Osmifinále Portugalsko SL Benfica 4:0 0:1 4:1
Čtvrtfinále Francie AS Monaco FC 2:3 1:3 3:6
2017/18 Liga mistrů UEFA Základní skupina H Anglie Tottenham Hotspur FC 1:2 1:3 3. místo
Španělsko Real Madrid 1:3 2:3
Kypr APOEL FC 1:1 1:1
2017/18 Evropská liga UEFA Šestnáctifinále Itálie Atalanta BC 3:2 1:1 4:3
Osmifinále Rakousko FC Red Bull Salzburg 1:2 0:0 1:2
2018/19 Liga mistrů UEFA Základní skupina A Belgie Club Brugge KV 0:0 1:0 1. místo
Francie AS Monaco FC 3:0 2:0
Španělsko Atlético Madrid 4:0 0:2
Osmifinále Anglie Tottenham Hotspur FC 0:1 0:3 0:4
2019/20 Liga mistrů UEFA Základní skupina F Španělsko FC Barcelona 0:0 1:3 2. místo
Česko SK Slavia Praha 2:1 2:0
Itálie FC Internazionale Milano 3:2 0:2
Osmifinále Francie Paris Saint-Germain FC 2:1 0:2 2:3
2020/21 Liga mistrů UEFA Základní skupina Itálie SS Lazio 1:3 1:1 1. místo
Rusko Zenit 2:0 2:1
Belgie Club Brugge KV 3:0 3:0
Osmifinále Španělsko Sevilla FC 2:2 3:2 5:4
Čtvrtfinále ??? -:- -:- -:-

Borussia Dortmund II

Borussia Dortmund II, dříve znám také pod názvem Borussia Dortmund Amateure, je rezervním týmem dortmundské Borussie. Největšího úspěchu dosáhl v sezónách 1988/89, 1990/91 a 1992/93, kdy se v Oberlize (tehdejší 3. nejvyšší soutěž) umístil na 4. místě.

Umístění v jednotlivých sezónách

Stručný přehled

Zdroj:[42][43]

Jednotlivé ročníky

Zdroj:[42][43]

Legenda: Z - zápasy, V - výhry, R - remízy, P - porážky, VG - vstřelené góly, OG - obdržené góly, +/- - rozdíl skóre, B - body, červené podbarvení - sestup, zelené podbarvení - postup, fialové podbarvení - reorganizace, změna skupiny či soutěže

Německo Německo (1987 –)
Sezóny Liga Úroveň Z V R P VG OG B +/- Pozice
1987/88 Fußball-Oberliga Westfalen 3 30 8 10 12 41 48 -7 26 10.
1988/89 Fußball-Oberliga Westfalen 3 30 11 10 9 50 44 +6 32 4.
1989/90 Fußball-Oberliga Westfalen 3 30 9 9 12 35 43 -8 27 10.
1990/91 Fußball-Oberliga Westfalen 3 30 11 12 7 41 29 +12 34 4.
1991/92 Fußball-Oberliga Westfalen 3 30 10 6 14 55 55 0 29 10.
1992/93 Fußball-Oberliga Westfalen 3 34 15 11 8 59 42 +17 41 4.
1993/94 Fußball-Oberliga Westfalen 3 30 10 9 11 46 43 +3 29 8.
1994/95 Fußball-Oberliga Westfalen 4 28 18 7 3 71 28 +43 43 2.
1995/96 Fußball-Oberliga Westfalen 4 28 16 5 7 69 42 +27 53 4.
1996/97 Fußball-Oberliga Westfalen 4 30 17 3 10 66 47 +19 54 3.
1997/98 Fußball-Oberliga Westfalen 4 28 20 5 3 86 34 +52 65 1.
1998/99 Fußball-Regionalliga West/Südwest 3 32 8 9 15 46 57 -11 33 14.
1999/00 Fußball-Regionalliga West/Südwest 3 36 12 13 11 42 40 +2 49 10.
2000/01 Fußball-Regionalliga Nord 3 36 6 12 18 36 55 -19 30 18.
2001/02 Fußball-Oberliga Westfalen 4 34 24 6 4 91 34 +57 78 1.
2002/03 Fußball-Regionalliga Nord 3 34 13 12 9 57 51 +6 51 5.
2003/04 Fußball-Regionalliga Nord 3 34 12 7 15 43 47 -4 43 10.
2004/05 Fußball-Regionalliga Nord 3 36 10 10 16 57 64 -7 40 15.
2005/06 Fußball-Oberliga Westfalen 4 34 24 7 3 79 25 +54 79 1.
2006/07 Fußball-Regionalliga Nord 3 36 14 6 16 42 47 -5 48 14.
2007/08 Fußball-Regionalliga Nord 3 36 12 12 12 35 37 -2 48 13.
2008/09 Fußball-Regionalliga West 4 34 21 5 8 86 49 +37 68 1.
2009/10 3. Fußball-Liga 3 38 11 6 21 43 58 -15 39 18.
2010/11 Fußball-Regionalliga West 4 34 15 7 12 56 47 +9 52 6.
2011/12 Fußball-Regionalliga West 4 36 24 5 7 84 39 +45 77 1.
2012/13 3. Fußball-Liga 3 38 9 14 15 39 58 -19 41 16.
2013/14 3. Fußball-Liga 3 38 12 10 16 47 55 -8 46 14.
2014/15 3. Fußball-Liga 3 38 8 15 15 41 51 -10 39 18.
2015/16 Fußball-Regionalliga West 4 36 17 9 10 57 36 +21 60 4.
2016/17 Fußball-Regionalliga West 4 36 16 15 3 54 25 +29 63 2.
2017/18 Fußball-Regionalliga West 4 34 15 10 9 55 46 +9 55 4.
2018/19 Fußball-Regionalliga West 4 34

Poznámky

  1. ↑ V této době ještě Bundesliga oceňovala výhru 2 body a ne 3 body jako je tomu dnes.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b SMITH, Ben. Price of Football 2014: Why fans flock to Borussia Dortmund. BBC [online]. 2014-10-15 [cit. 2021-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g Passion in black and yellow. FIFA.com [online]. 2009-12-18 [cit. 2020-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-05. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f g FORDHAM, Josh. Why Borussia Dortmund and Schalke are rivals: Dog bites, comebacks and mutual respect as the biggest derby in Germany takes centre stage. talkSPORT.com [online]. 2020-05-16 [cit. 2020-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b A history of Der Klassiker. FIFA.com [online]. 2007-01-25 [cit. 2020-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-01. (anglicky) 
  5. ↑ The Business Of Soccer. Forbes.com [online]. [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ The fourth biggest club in the world. Borussia Dortmund GmbH & Co. KGaA [online]. 2016-11-28 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Signal Iduna Park vor dem Umbau [online]. Westline, 4. srpna 2010 [cit. 2012-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 15-03-2012. (německy) 
  8. ↑ BVB spielt bis 2021 im "Signal Iduna Park" [online]. Ruhr Nachrichten, 22. května 2012 [cit. 2012-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-23. (německy) 
  9. ↑ HESSE, Uli. The rise and fall and rise of Borussia Dortmund and the Germany team. The Guardian [online]. 2013-12-05 [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Oficiální tisková zpráva ESET. www.eset.com [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-13. 
  11. ↑ a b c d e f g h i j k MCPARLAN, Paul. HOW BORUSSIA DORTMUND’S TEAM OF THE 1990S PUT A CITY ON THE FOOTBALL MAP. These Football Times [online]. 2019-08-19 [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b c d e f SHARP, Will. HOW JÜRGEN KLOPP BUILT AN EMPIRE OUT OF RUIN AT BORUSSIA DORTMUND. These Football Times [online]. 2019-07-05 [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ a b c d e f BALARAM, Aditya. Borussia Dortmund – Top Five Moments That Defined The Season. thehardtackle.com [online]. 2013-05-30 [cit. 2020-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Schalke udrželo těsnou výhru a po třech letech triumfuje na hřišti BVB!. Eurofotbal.cz [online]. [cit. 2020-09-05]. Dostupné online. 
  15. ↑ HONIGSTEIN, Raphael. Bundesliga 2013-14 preview: does a Bayern-Dortmund duopoly await?. The Guardian [online]. 2013-08-09 [cit. 2020-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ German Bundesliga: 2013/14 Season preview. sportskeeda.com [online]. 2013-08-07 [cit. 2020-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Dortmund zásluhou Aubameyanga rozstřílel statečný Augsburg. Eurofotbal.cz [online]. 2013-08-10 [cit. 2020-09-08]. Dostupné online. 
  18. ↑ 1. FC Norimberk - Borussia Dortmund 1:1. Eurofotbal.cz [online]. 2013-09-21 [cit. 2020-09-08]. Dostupné online. 
  19. ↑ a b c BUCZKO, Stefan. 2013-14 Borussia Dortmund season review. ESPN [online]. 2014-05-20 [cit. 2020-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ NARAYAN, Aaditya. Borussia Dortmund 2014/15 Season Preview. sportskeeda.com [online]. 2014-08-11 [cit. 2020-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ ECKNER, Constantin. Borussia Dortmund: What went wrong?. outsideoftheboot.com [online]. 2015-06-11 [cit. 2020-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-19. (anglicky) 
  22. ↑ Germany 2014-15 season review. WorldSoccer.com [online]. 2015-06-27 [cit. 2020-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Borussia Dortmund - RB Lipsko 4:1. Eurofotbal.cz [online]. 2018-08-26 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. 
  24. ↑ a b BILLINGHAM, Dan. How the humble, understated Lucien Favre brought beautiful football back to Borussia Dortmund. These Football Times [online]. 2019-01-03 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Borussia Dortmund - 1. FC Norimberk 7:0. Eurofotbal.cz [online]. 2018-09-26 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. 
  26. ↑ IREDAHL, Marcus. Top 10 disappointments of the 2018/19 Bundesliga season. bavarianfootballworks.com [online]. 2019-05-17 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ a b c DESMOND, Rhys. Borussia Dortmund Season In Review. The Mastermind [online]. 2019-05-19 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ a b c MEYERS, Brian. 2019-2020 Borussia Dortmund Preview. fearthewall.com [online]. 2019-08-14 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ a b c Bundesliga 2019/20 season review: a unique campaign on and off the field. Bundesliga.com [online]. 2020-07 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ The origins of the Rhine derby and some of Germany's other biggest derby games. Bundesliga.com [online]. 2017 [cit. 2020-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ WHITNEY, Clark. Dortmund vs. Schalke: Ranking the Ruhr Derby Amongst Germany's Biggest Rivalries. Bleacher Report [online]. 2014-03-24 [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ LEIPOLD, Richard. Ein Maskenmann ist zu wenig für den BVB. Frankfurter Allgemeine Zeitung [online]. 2017-04-01 [cit. 2020-09-08]. Dostupné online. (německy) 
  33. ↑ SEZNAM.CZ. Karel Gott zemřel | Schwarz-Gelb. Truchlí i Dortmund, Gott nazpíval hymnu Borussie. www.sport.cz [online]. [cit. 2019-10-04]. Dostupné online. 
  34. ↑ Podezřelý z útoku v Dortmundu byl členem IS, mluvil po telefonu o bombě
  35. ↑ Borussia Dortmund bombs: 'Speculator' charged with bus attack
  36. ↑ Festnahme nach Anschlag auf BVB-Mannschaftsbus
  37. ↑ Bayern je po třech letech mistrem, titul slaví šest kol před koncem. iDNES.cz [online]. 2013-04-06 [cit. 2013-04-06]. Dostupné online. 
  38. ↑ "Dortmund počtvrté vyhrál národní pohár, finále rozhodl Aubameyang" [online]. iDnes.cz, 27.05.2017 [cit. 2017-05-28]. Dostupné online. 
  39. ↑ Reus eröffnet und beendet den Torreigen, kicker.de, citováno 28. 7. 2013 (německy)
  40. ↑ a b TEAM OF BORUSSIA DORTMUND (SEASON 2019/2020) – First Team [online]. bvb.de [cit. 2020-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ Borussia Dortmund » Manager history [online]. worldfootball.net [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ a b c d "(F.R.) GERMANY - LEAGUE FINAL TABLES - German Empire until 1918, Federal Republic of Germany (Weimar Republic) 1918-1933, German Third Reich 1933-1945, Allied Occupation Zones 1945-1949, Federal Republic of Germany 1949 (including former German Democratic Republic since 1990)" [online]. webalice.it [cit. 2016-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (německy) 
  43. ↑ a b c d "Das Deutsche Fußball-Archiv (1900 bis heute)" [online]. f-archiv.de [cit. 2016-10-03]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

Zdroj