UC Sampdoria

UC Sampdoria
Logo klubu v letech 1950-1970.
Logo klubu v letech 1950-1970.
Název Unione Calcio Sampdoria
Přezdívka „I Blucerchiati, La Samp, Il Doria“
Země ItálieItálie Itálie
Město Janov
Založen 12. srpna 1946 (Unione Calcio Sampdoria)
Asociace Itálie FIGC
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
Soutěž Itálie 2. italská fotbalová liga
2022/23 20. místo (sestup)
Stadion Stadio Luigi Ferraris, Janov
Kapacita 36 600
Vedení
Předseda Itálie Marco Lanna
Trenér Itálie Andrea Pirlo
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly 1x Serie A
1x Serie B
Domácí trofeje 4x Italský pohár
1x Italský superpohár
Mezinárodní trofeje 1x Pohár PVP
Serie B 2023/2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Unione Calcio Sampdoria, zkráceně jen Sampdoria je italský fotbalový klub hrající v sezóně 2023/24 v 2. italské fotbalové lize sídlící ve městě Janov v regionu Ligurie.

Klub se sloučil s dvou klubů Sampierdarenese (Samp) a Andrea Doria (doria) 12. srpna 1946. A hned od založení hrál nejvyšší ligu. Během své existence ji hráli 63 sezon. Jednou ji vyhrál a také se podařilo vyhrát čtyři trofeje domácího poháru a jednu trofej italského superpoháru. V mezinárodním měřítku se může pochlubit vítězstvím v poháru PVP (1989/90) či hraní finále v poháru PMEZ (1991/92), poháru PVP (1988/89) a Superpoháru UEFA (1990).

Nejvyšší soutěž hrál ve 65 sezonách (nepřetržitě od sezony 2012/13). Serii A hrál nejdéle 20 sezon (1946/47) až 1965/66).

Ve druhé lize klub odehrál 11 sezon a vyhrál ji 1x.

Změny názvu klubu

    • 1946/47 – UC Sampdoria (Unione Calcio Sampdoria)

Získané trofeje

Vyhrané domácí soutěže

1990/91
1966/67
1984/85, 1987/88, 1988/89, 1993/94
1991

Vyhrané mezinárodní soutěže

1989/90

Medailové umístění

Medaile umístění Sezona
Serie A Zlatá medaile 1990/91
Serie A Bronzová medaile 1993/94
Italský pohár Zlatá medaile 1984/85, 1987/88, 1988/89, 1993/94
Italský pohár Stříbrná medaile 1985/86, 1990/91, 2008/09
Italský superpohár Zlatá medaile 1991
Italský superpohár Stříbrná medaile 1988, 1989, 1994
Liga mistrů Stříbrná medaile 1991/92
Pohár PVP Zlatá medaile 1989/90
Pohár PVP Stříbrná medaile 1988/89
Superpohár UEFA Stříbrná medaile 1990


Soupiska

Aktuální k 1. 9. 2022
Číslo Pozice Hráč
1 Itálie B Emil Audero
2 Argentina Bruno Amione
3 Itálie O Tommaso Augello
4 Španělsko Z Gonzalo Villar
5 Itálie Z Valerio Verre
7 Srbsko Z Filip Đuričić
8 Venezuela Z Tomás Rincón
9 Itálie Ú Manuel De Luca
10 Itálie Ú Francesco Caputo
11 Německo Z Abdelhamid Sabiri
13 Itálie O Andrea Conti
14 Anglie Z Ronaldo Vieira
15 Gambie O Omar Colley
18 Argentina Ú Ignacio Pussetto
19 Venezuela Z Telasco Segovia
Číslo Pozice Hráč
20 Anglie Z Harry Winks
21 Kolumbie O Jeison Murillo
22 Itálie B Nikita Contini
23 Itálie Ú Manolo Gabbiadini
24 Polsko O Bartosz Bereszyński
25 Itálie O Alex Ferrari
27 Itálie Ú Fabio Quagliarella (kapitán)
28 Španělsko Z Gerard Yepes
29 Itálie O Nicola Murru
30 Itálie B Nicola Ravaglia
31 Itálie Z Lorenzo Malagrida
32 Itálie B Elia Tantalocchi
37 Francie Z Mehdi Léris
70 Itálie Z Simone Trimboli

Historie klubu

Sampierdarenese vs. Andrea Doria

Sportovní klub Ginnastica Sampierdarenese byl založen v roce 1891, jeho fotbalový oddíl se objevil roku 1899. V těchto letech se objevil i druhý klub Andrea Doria, ten byl založen v roce 1895 a věnoval se hlavně fotbalu.

Andrea Doria se prvního italského mistrovství, které bylo organizované italskou fotbalovou federací, neúčastnila, ale zapojila se již v roce 1903. Na první výhru si však musela počkat do roku 1907, kdy vyřadila konkurenční Janov CFC po remíze a vítězství 3:1. Ve finálové skupině však se skóre 0:10 a s bodem na kontě poslední. V sezóně 1910/11 se do italského mistrovství zapojilo již 13 týmů a vítězové dvou skupin (Piedmont-Lombardy-Liguria s 9 mužstvy a Veneto-Emilia Romagna se 4 mužstvy) se střetli o vítězství. Andrea Doria skončila na 4. místě ve skupině Piedmont-Lombardy-Liguria. Klub patřil v dalších letech do průměru.

Po 1. světové válce se do italské mistrovství konečně zapojilo i Sampierdarenese. V první sezóně skončilo na 4. místě ve skupině s Dorií, ta sice postoupila z druhého, ale z semifinálové skupiny se již nedostala. Podobně do dopadlo i další rok. V sezóně 1921/22 se italské fotbalové soutěže rozdělily do dvou organizací - Prima Divisione a Prima Categoria a oba kluby si zvolily jinou soutěž. Andrea Doria v Prima Divisione skončila na 5. místě, ale Sampierdarenese se dostalo v Prima Categoria až do finále, kde podlehlo až po dvou remízách 0:0 a opakovaném zápase po prodloužení v Cremoně 1:2 Novese. Další sezónu byl již systém znovu sjednocen a hrála se jediná soutěž. Oba kluby hrály každý jinou skupiny a ani jeden z ní nepostoupil. Ve stejné skupině v rámci severní ligy byly kluby v sezóně 1925/26. Ve jednom vzájemném zápase Andrea Doria vyhrála doma 2:1, v druhém Sampierdarenese zase 2:0. V celkovém zúčtování skončily kluby těsně za sebou na 8. a 10. místě, a tak ani jeden nepostoupil ani nesestoupil. Na konci sezóny 1926/27 byly kluby sloučeny fašistickými autoritami pod názvem La Dominante. Hráči nosili černé a zelené pruhované dresy. V sezóně 1928/29 skončil La Dominante Genoa desátý ve skupině, a byl tak zařazen do nově vzniknuvší druhé nejvyšší soutěže Serie B. Po třetím místě z první sezóny klub již znovu pod novým názvem Liguria zažil katastrofální sezónu a sestoupil z posledního místa.

Z tohoto důvodu se klub rozdělil na dva kluby pod původními názvy. Sampierdarenese si zajistil účast v Serii B pro sezónu 1932/33. Andrea Doria bojoval v Serii C. Následující rok Sampierdarenese vyhrálo jednu ze dvou skupin Serie B a po 2. místě ve finálové skupině postoupilo do Serie A. Bojující o záchranu Sampierdarenese se spojilo s kluby Corniglianese a Rivarolese, pod názvem Associazione Liguria Calcio se klub dostal na 5. místo v Serii A a připsal si na konto dva skalpy rivala Genova 1893. Poté putovala Liguria po předposledním místě do Serie B. Liguria okamžitě postoupila a v roce 1942 se vyhoupla na 9. místo v Serii A.

UC Sampdoria

Po druhé světové válce se Andrea Doria a Sampierdarenese znovu pod původním názvem setkaly v Serii A. Ovšem v opačné situaci, protože Andrea Doria byla tentokrát ten lepší z dvojice. Nicméně po sezóně přesně 12. srpna 1946 se sloučily a vznikl tak nový klub nazvaný spojením obou názvu - Sampdoria. Úplným názvem zvaný Unione Calcio Sampdoria. Prezidentem byl jmenován Piero Sanguineti, ten byl ale brzy nahrazen podnikatelem Amedeo Rissottem, ten jmenoval trenérem Giuseppe Galluzziho. Ve stejném měsíci jako proběhlo spojení klubů došlo k dohodě o přesunu na Stadio Luigi Ferraris, na kterém hrál konkurenční Janov CFC. Jeho služeb tak využívaly oba kluby. Dresy byly podle prvního klubu Andrea Doria modré a podle Sampierdarenese byly na dresech vyobrazeny červeno-bílo-černé pruhy na hrudi.

UC Sampdoria se stala stabilním účastníkem Serie A. Ovšem větší úspěch se léta nemohl dostavit. Třikrát skončila pátá, jednou dokonce čtvrtá. V roce 1963 klub hrál Pohár veletržních měst, kde ostudně podlehl po výhře 1:0 Ferencvárosi 0:6. V roce 1966 spadla do Serie B. Okamžitým postupem na to ale klub dal zapomenout. Klub v Serii A bojoval jen těsně nad hranicí sestupu, v roce 1977 sestoupil opět.

Příchod Mantovaniho, Sampdoria - jeden z nejlepších v Evropě

Po dvou sezónách v Serii B klub koupil ropný magnát Paolo Mantovani, který do klubu investoval, aby se dostal na vrchol. Za tři roky se Sampdoria vrátila a započalo tak nejúspěšnější období v historii klubu. Po sedmém a šestém místě Sampdoria získala vítězství Coppy Italia a uhájila 4. místo v lize. Kvalifikovala se tak do Poháru vítězů pohárů. V prvním kole narazila na řeckou Larissu a díky dvou gólům Roberta Manciniho se radovala z postupu. V druhém kole ale nestačila na portugalskou Benfiku. Další sezónu ukončil klub na 11. místě. Trenérem byl jmenován Vujadin Boskov a v sezóně 1986/87 klub skončil na 6. místě a kvalifikoval se tak do kvalifikace o Pohár UEFA, kde podlehl AC Milán 0:1. O rok později skončili opět na 4. místě a po finálovém vítězství slavili vítězství v Coppě Italia.

Další sezóna, další zisk trofeje pro vítěze Coppy Italia a opětovná kvalifikace do PVP. V rámci PVP se dokázali dostat až do finále, kde podlehli Barceloně 2:0. Sampdoria postupně postupovala přes švédský Norrköping, německou Jenu, Dinamo Bukurešť a KV Mechelen. Gianluca Vialli zaznamenal 5 branek. V Coppě Italia so ve finále poradil s Neapolí (1:0 a 4:0). V lize uhájili výborné páté místo.

Sezóna 1989/90 byla opět ve znamení úspěchů. Konečné 5. ligové umístění a finálová účast v Coppě Italia, kde Sampdoria nestačila na Juventus. I to ovšem stačilo na kvalifikace do Poháru vítězů pohárů. Největší úspěch sezóny se dostavil ale na mezinárodní scéně, kde zdvihli po finálovém vítězství nad Anderlechtem 2:0 v prodloužení nad hlavy trofej pro vítěze Poháru vítězů pohárů. Dvěma góly rozhodl utkání Gianluca Vialli, který celkem zaznamenal fantastických 7 branek. Postupně vyřadili norský Brann, Borussii Dortmund, Grasshopper Curych a v semifinále Monako.

Největší úspěch italského klubu v jeho historii ovšem dosáhl až následujícího roku. To si famózními výkony zajistil titul ligového mistra o 5 bodů před milánskými AC a Interem. Gianluca Vialli se stal s 19 góly králem ligových střelců. V PVP vypadli ve čtvrtfinále s Legií Varšava po vyřazení Kaiserslauternu a Olympiakosu. Mezi největší opory vítězného týmu patřili Gianluca Pagliuca, Gianluca Vialli, Roberto Mancini, Toninho Cerezo, Pietro Vierchowod nebo Attilio Lombardo.

Následnou fantastickou jízdu Pohárem mistrů evropských zemí zastavila až ve finálovém zápase ve Wembley FC Barcelona, který rozhodl Ronald Koeman. V prvním kole zesměšnila Rosenborg a vyřadila ho s celkovým skóre 7:1. V druhém kole vyřadili Honvéd Budapešť a dostali se tak do skupiny s Rudou Hvězdou Bělehrad, Anderlechtem a Panathinaikosem. Zde s 8 body na kontě uhájili první příčku. V lize skončila Sampdoria na solidním šestém místě, rok poté na sedmém.

Pád do druhé ligy

V roce 1994 slavila Sampdoria 3. místo v lize a po vítězství 6:1 v odvetě nad Anconou i zisk trofeje pro vítěze Coppy Italia. V PVP postupně vyřadili Grasshopper a Porto, až narazili na Arsenal, se kterým po penaltách vypadli. Klub nespasily ani 2 branky Vladimira Jugoviće a Claudia Bellucciho. Po dvou osmých místech klub skončil šestý. V Poháru UEFA ale vypadl v prvním kole s Athleticem Bilbao. Následně 9. místo a Pohár Intertoto, zde ale Sampdoria cestu do Poháru UEFA nenašla a vypadla ve čtvrtfinále s Boloňou. Ale následné 16. místo a sestup na několik let odstranily Sampdorii z evropského výsluní.

Ucházející návrat

Luigi Del Neri

Vrátila se v roce 2003 a po osmém místě si pátým místem vynesla kvalifikaci do Poháru UEFA. Vyřadila Vitórii Setúbal a postoupila do skupinové fáze, jenže zde vstřelila pouhé 4 góly ve 4 zápasech a skončila 4. nepostupovém místě ve zdánlivě lehké skupině. Po korupční aféře se Sampdoria posunula z původního 14. místa na 12. místo. Po následujícím devátém místě a účasti v Poháru Intertoto se probojoval tým do Poháru UEFA. Zde skončil těsně před skupinovou fází na Aalborgu. V Serii A jim ale 6. místo vyneslo přímou kvalifikaci do Poháru UEFA pro následující sezónu. A poté, co si poradili snadno s litevským Kaunasem se probojovali do základní skupiny, kde skončili na postupové 3. příčce. V šestnáctifinále tak změřili síly s Metalistem Charkov, kterému podlehli v obou zápasech a vypadli. V ligové tabulce museli snést až 13. pozici.

Po sezóně se tak protočilo spousta hráčů, ale neslo to své ovoce. Celek ztratil na první Mourinhův Inter sice 15 bodů, ale skončil na vynikajícím 4. místě. Získal tak možnost kvalifikovat se do Ligy mistrů. Nejlepší kanonýr klubu Giampaolo Pazzini vstřelil 19 branek. Po sezóně Sampdorii ale opustil tolik opěvovaný trenér Luigi Del Neri, aby podepsal smlouvu s turínskou Starou dámou. Novým trenérem byl jmenován Domenico Di Carlo. Aby se klub dostal do milionářské soutěže potřeboval si poradit ve 4. předkole s Werderem Brémy. Přes ten však postoupit nedokázal a po výsledcích 3:1 a 1:3 v prodloužení poslal Claudio Pizarro Sampdorii pouze do Evropské ligy.

Bez útočníků to nepůjde

Liga začala solidně, to Sampdoria za celý podzim prohrála pouze třikrát. Jenže vedení v lednovém přestupovém období prodalo tři ofenzivní hvězdy. Nejprve se pakoval Antonio Cassano do AC Milán, po něm odešel Guido Marilungo za 5 miliónů eur do druholigové Atalanty a nakonec opustil Janov i Giampaolo Pazzini, který podepsal smlouvu s Interem. Pro Sampdorii tak začala období strastí. Nejdříve klub měsíc nevyhrál, poté už to byly 3 měsíce. Od 9. ledna vyhrála Sampdoria 2 utkání. Zmar fanoušků vyvrcholil napadením vlastních hráčů[1]. Proto skončila s pětibodovým odstupem a druhým nejhorším útokem na 18. místě. V současnosti se tak připravuje na novou sezónu v Serii B. Dosud opustilo Sampdorii na hostování či na přestup 19 hráčů.

Následující sezóna Serie B nebyla ve znamení žádné dominance, Sampdoria se stala remízovým králem celé soutěže, ale klubu to stačilo na 6. místo. Více prostoru evidentně svědčilo Nicolovi Pozzimu, ten vsítil 20 branek, což bylo nejvíce, co se mu kdy povedlo. Umístění zajišťovalo Sampě místenku v play off o postup, z šestého místa měla nastoupit proti třetímu Sassuolu s třináctibodovým náskokem. V první zápase byl nejvíce vidět opět Nicola Pozzi, dal dva góly. Jeden však do vlastní sítě. Přesto Sampdoria vyhrála 2:1. V odvetě díky penaltě již deváté minutě to vypadlo, že má Sampa vše pod kontrolou. Avšak po vyrovnání 63. minutě se schylovalo k napínavému závěru. Sampa nakonec remízu udržela a postoupila do finále.

Zde se setkala s Varese, které si podobně jako Sampa poradilo s výše postaveným Hellasem Verona. Sampdoria hrála opět první zápas doma a i v něm znovu zvítězila. Varese sice dvakrát dorovnávalo, janovský klub ale i díky dvěma gólům Danieleho Gastaldella ho porazil 3:2. V napínavé odvetě hrála Sampdoria vzhledem k předchozímu výsledku na nulu vzadu. Ta byla uhájena a v 90. minutě rozhodl o postupu Nicola Pozzi. Ten dal gól ve všech čtyřech zápasech a podepsal se tak vrchovatou měrou pod postup. U kormidla Sampdorie byl v té době Giuseppe Iachini, který nahradil po neuspokojivých výsledcích v průběhu února Gianlucu Atzoriho.

Blížení se k výšinám

Po postupu s prací Iachiniho nepanovala taková spokojenost, jaká by ho udržela na trenérském postu i pro Serii A. Vedení klubu tak vedlo jednání třeba s Rafaelem Benítezem, který nakonec dal přednost Neapoli. Jen pár dní poté však oznámilo dohodu s bývalým trenérem Juventusu či italské jedenadvacítky Cirem Ferrarou. Do klubu přišla kromě Ferrary i řada posil do pole, mezi nimi například Maxi López, Éder, Maresca. Snad kromě Édera se ale nikomu nepodařilo naplnit očekávání. To se nedařilo ani Ferrarovi u kormidla. Po úvodním skalpu AC Milán a průměrném začátku přišla série porážek a mezi nimi i klíčové ztráty bodu s konkurenty v boji o záchranu. Překvapivě trenér vydržel až do listopadu, kdy už to vypadalo, že se tým po skalpu městského rivala a Boloni znovu nastartoval. Po následujících dvou porážkách byl Ferrara odvolán.

Postu se ujal Delio Rossi. Sezóna nakonec nedopadla špatně, 14. místo pro nováčka obzvlášť po tak mizerném začátku nemohlo být zklamáním. Po sezóně odešli brankář Romero a nadějní útočníci Mauro Icardi, který vsítil 10 branek, a Simone Zaza, na jejich místo přišel Manolo Gabbiadini. V sezóně 2013/14 si Sampa opět vedla obdobně jako v té předcházející a Rossi byl v listopadu odvolán. Nahradil ho bývalý elitní obránce Siniša Mihajlović. Sampdoria šla nahoru, sezónu finišovala na 12. místě. Tým opět prošel pro Sampdorii typickým posezónním zemětřesením. Z klubu třeba odcházel do Valencie Shkodran Mustafi, který se tak předvedl na Mistrovství světa v dresu Německa na postu, na kterém měli velkou slabinu. V zimě opouštěl Stadio Luigi Ferraris Gabbiadini za 13 miliónů eur[2] a po vydařené sezóně v podobě sedmého místa i Siniša Mihajlović. Ten neodolal vábení renomovanějších klubů a odešel do paradoxně v tabulce o tři pozice hůře postaveného AC Milán. Na post trenéra byla následně dosazena ikona Interu Milán Walter Zenga, který si vyzkoušel i jaké je to hrát na Luigi Ferraris během zdejšího dvouletého angažmá v devatesátých letech.

Kronika

Kronika klubu UC Sampdoria
  • 1950/51 • 12. místo v Serii A.
  • 1951/52 • 7. místo v Serii A.
  • 1952/53 • 10. místo v Serii A.
  • 1953/54 • 8. místo v Serii A.
  • 1954/55 • 9. místo v Serii A.
  • 1955/56 • 6. místo v Serii A.
  • 1956/57 • 5. místo v Serii A.
  • 1957/58 • 12. místo v Serii A.
    Čtvrtfinále v Italském poháru.
  • 1958/59 • 5. místo v Serii A.
    Osmifinále v Italském poháru.
  • 1959/60 • 8. místo v Serii A.
    Osmifinále v Italském poháru.
  • 1960/61 • 4. místo v Serii A.
    Čtvrtfinále v Italském poháru.
    3. místo ve skupině 1 ve Středoevropském poháru
  • 1961/62 • 10. místo v Serii A.
    2. kolo v Italském poháru.
  • 1962/63 • 11. místo v Serii A.
    Čtvrtfinále v Italském poháru.
    Osmifinále v Poháru PVP.
  • 1963/64 • 15. místo v Serii A.
    1. kolo v Italském poháru.
  • 1964/65 • 14. místo v Serii A.
    2. kolo v Italském poháru.
  • 1965/66 • 16. místo v Serii A. Sestup do Serie B.
    1. kolo v Italském poháru.
  • 1966/67 • 1. místo v Serii B. Postup do Serie A.
    3. kolo v Italském poháru.
  • 1967/68 • 10. místo v Serii A.
    1. kolo v Italském poháru.
  • 1968/69 • 12. místo v Serii A.
    1. kolo v Italském poháru.
  • 1969/70 • 13. místo v Serii A.
    1. kolo v Italského poháru.
  • 1970/71 • 12. místo v Serii A.
    1. kolo v Italském poháru.
  • 1971/72 • 8. místo v Serii A.
    1. kolo v Italském poháru.
  • 1972/73 • 11. místo v Serii A.
    1. kolo v Italském poháru.
  • 1973/74 • 13. místo v Serii A.
    1. kolo v Italském poháru.
  • 1974/75 • 12. místo v Serii A.
    1. kolo v Italském poháru.
  • 1975/76 • 11. místo v Serii A.
    2. kolo v Italském poháru.
  • 1976/77 • 14. místo v Serii A. Sestup do Serie B.
    1. kolo v Italském poháru.
  • 1977/78 • 8. místo v Serii B.
    1. kolo v Italském poháru.
  
  • 1978/79 • 9. místo v Serii B.
    1. kolo v Italském poháru.
  • 1979/80 • 7. místo v Serii B.
    1. kolo v Italském poháru.
  

Účast v ligách

Úroveň soutěže Název soutěže (nynější název) První hraná sezona Poslední hraná sezona celkem odehraných sezon
1 Serie A 1946/47 2022/23 66
2 Serie B 1966/67 2023/24 12

Historická tabulka Serie A od sezony 1929/30 do 2022/23.

Celkové místo Odehraných sezon Celkem bodů Celkem zápasů Celkem výher Celkem remíz Celkem proher Celkové skore
10 66 2502 2278 753 702 823 2838:2932

Trenéři

Chronologický seznam trenérů

Trenéři klubu
  • 1946-1947 Giuseppe Galluzzi
  • 1947-1950 Adolfo Baloncieri
  • 1950-1951 Giuseppe Galluzzi (1. kolo-30. kolo)
  • 000000000 Gipo Poggi (31ª-38ª)
  • 1951-1952 Alfredo Foni
  • 1952-1953 Gipo Poggi (1ª-12ª)
  • 000000000 Ivo Fiorentini (13ª-34ª)
  • 1953-1954 Paolo Tabanelli
  • 1954-1955 Paolo Tabanelli (1ª-7ª)
  • 000000000 Paolo Tabanelli a Lajos Czeizler (D.T.) (8ª-34ª)
  • 1955-1956 Lajos Czeizler
  • 1956-1957 Lajos Czeizler
  • 000000000 Pietro Rava (1ª-30ª)
  • 000000000 Ugo Amoretti (31ª)
  • 000000000 William Dodgin (32ª-34ª)
  • 1957-1958 Adolfo Baloncieri (1ª-21ª)
  • 000000000 William Dodgin (22ª-34ª)
  • 1958-1961 Eraldo Monzeglio
  • 1961-1962 Eraldo Monzeglio (1ª-28ª)
  • 000000000 Roberto Lerici (29ª-34ª)
  • 1962-1963 Roberto Lerici (1ª-4ª)
  • 000000000 Ernst Ocwirk (5ª-34ª)
  • 1963-1964 Ernst Ocwirk
  • 1964-1965 Ernst Ocwirk (1ª-18ª)
  • 000000000 Giuseppe Baldini (19ª-34ª)
  • 1965-1966 Giuseppe Baldini (1ª-8ª)
  • 000000000 Fulvio Bernardini (9ª-34ª)
  
  • 1966-1971 Fulvio Bernardini
  • 1971-1973 Heriberto Herrera
  • 1973-1974 Guido Vincenzi
  • 1974-1975 Giulio Corsini
  • 1975-1977 Eugenio Bersellini
  • 1977-1978 Giorgio Canali
  • 1978-1979 Giorgio Canali (1ª-5ª)
  • 000000000 Lamberto Giorgis (6ª-38ª)
  • 1979-1980 Lamberto Giorgis (1ª-7ª)
  • 000000000 Lauro Toneatto (8ª-38ª)
  • 1980-1981 Enzo Riccomini
  • 1981-1982 Enzo Riccomini (1ª-5ª)
  • 000000000 Renzo Ulivieri (6ª-38ª)
  • 1982-1984 Renzo Ulivieri
  • 1984-1986 Eugenio Bersellini
  • 1986-1992 Vujadin Boškov
  • 1992-1996 Sven-Göran Eriksson
  • 1996-1997 Sven-Göran Eriksson
  • 1997-1998 César Luis Menotti (1ª-8ª)
  • 000000000 Vujadin Boškov (9ª-34ª)
  • 1998-1999 Luciano Spalletti (1ª-13ª)
  • 000000000 David Platt a Giorgio Veneri (14ª-19ª)
  • 000000000 Luciano Spalletti (20ª-34ª)
  • 1999-2000 Gian Piero Ventura
  • 2000-2001 Luigi Cagni
  • 2001-2002 Luigi Cagni (1ª-4ª)
  • 000000000 Gianfranco Bellotto (5ª-38ª)
  

Fotbalisté

Historické statistiky

Počet utkání Počet branek
Pořadí Jméno Počet Pořadí Jméno Počet
1. Itálie Roberto Mancini 567 1. Itálie Roberto Mancini 171
2. Itálie Moreno Mannini 501 2. Itálie Gianluca Vialli 141
3. Itálie Pietro Vierchowod 483 3. Itálie Francesco Flachi 110
4. Itálie Angelo Palombo 459 4. Itálie Fabio Quagliarella 106
5. Itálie Fausto Pari 401 5. Itálie Adriano Bassetto 92

Rekordní přestupy

Nákup Prodej
Pořadí Jméno sezona klub částka Pořadí Jméno sezona klub částka
1. Itálie Emil Audero 2019/2020 Juventus 20 mil. Euro 1. Česko Patrik Schick 2018/2019 Řím 42 mil. Euro
2. Kolumbie Duván Zapata 2018/2019 Neapol 18,5 mil. Euro 2. Slovensko Milan Škriniar 2017/2018 Inter 34 mil. Euro
3. Itálie Gianluca Caprari 2017/2018 Inter 15 mil. Euro 3. Uruguay Lucas Torreira 2018/2019 Arsenal 28,65 mil. Euro
4. Česko Jakub Jankto 2019/2020 Udinese 14,5 mil. Euro 4. Itálie Vincenzo Montella 1999/2000 Řím 25,82 mil. Euro
5. Kolumbie Jeison Murillo 2019/2020 Valencie 13,3 mil. Euro 5. Kolumbie Luis Muriel 2017/2018 Sevilla 24,5 mil. Euro
6. Kolumbie Luis Muriel 2015/2016 Udinese 12 mil. Euro 6. Dánsko Joachim Andersen 2019/2020 Lyon 24 mil. Euro
7. Itálie Manolo Gabbiadini 2018/2019 Southampton 11,9 mil. Euro 7. Belgie Dennis Praet 2019/2020 Leicester 19,2 mil. Euro
8. Itálie Manolo Gabbiadini 2013/2014 Juventus 11,5 mil. Euro 8. Argentina Joaquín Correa 2016/2017 Sevilla 18,2 mil. Euro
9. Gambie Omar Colley 2018/2019 Genk 9,25 mil. Euro 9. Itálie Giampaolo Pazzini 2010/2011 Inter 18 mil. Euro
10. Itálie Giampaolo Pazzini 2008/2009 Fiorentina 9 mil. Euro 10. Argentina Juan Sebastián Verón 2003/2004 Parma 17,5 mil. Euro

Nejlepší střelci v soutěžích

Nejlepší střelci v lize (3 prvenství) Nejlepší střelci v pohárech (7) Nejlepší střelci v evropských pohárech (1)
Sergio Brighenti (1960/61) 27 branek Sergio Magistrelli (1975/76) 7 branek Gianluca Vialli (PVP 1989/90) 7 branek
Gianluca Vialli (1990/91) 19 branek Trevor Francis (1984/85) 9 branek
Fabio Quagliarella (2018/19) 26 branek Gianluca Vialli (1988/89) 13 branky
Attilio Lombardo (1993/94) 5 branek
Francesco Flachi (1999/00) 6 branek[3]
Emiliano Bonazzoli + Francesco Flachi (2006/07) 4 branky[4]

Na velkých turnajích

Vítězové Mistrovství světa

Účastníci Mistrovství světa

Účastníci Mistrovství Evropy

Účastníci Copa América

Účastníci Afrického poháru národů

Účastníci Olympijských her

Česká stopa

Další známí hráči

Související informace naleznete také v článku Kategorie:Fotbalisté Sampdorie Janov.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Unione Calcio Sampdoria na italské Wikipedii.

  1. ↑ Hráče Sampdorie napadli vlastní fanoušci
  2. ↑ Neapol potvrdila příchody Striniće a Gabbiadiniho
  3. ↑ Spolu s dalšími třemi hráči.
  4. ↑ Spolu s dalšími čtyřmi hráči.

Externí odkazy

Zdroj