Břestovníček Tatarinovův

Jak číst taxoboxBřestovníček Tatarinovův
alternativní popis obrázku chybí
Břestovníček Tatarinovův (Pteroceltis tatarinowii)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád růžotvaré (Rosales)
Čeleď konopovité (Cannabaceae)
Rod břestovníček (Pteroceltis)
Binomické jméno
Pteroceltis tatarinowii
Maxim., 1873
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kůra kmene
Větévka

Břestovníček Tatarinovův (Pteroceltis tatarinowii) je opadavý listnatý strom, jediný druh monotypického rodu břestovníček. Tento čínský reliktní endemit byl po molekulárních studiích přeřazen z čeledi rostlin jilmovitých do čeledi konopovitých. Je původním druhem v čínských provinciích: An-chuej, Če-ťiang, Čching-chaj, Fu-ťien, Che-nan, Chu-nan, Chu-pej, Kan-su, Kuang-si, Kuang-tung, Kuej-čou, Liao-ning, S’-čchuan, Šan-si, Šan-tung, Šen-si, Ťiang-si a Ťiang-su.

Prvý strom tohoto druhu v Evropě vyrostl roku 1894 ve Francii ze semene, které dovezl z Číny francouzský botanik Maurice de Vilmorin.[2][3][4][5]

Ekologie

Roste v lehké písčité, střední hlinité a těžké jílovité půdě, která může být suchá či vlhká, avšak dobře odvodněná. Nejlépe vyhovuje stanoviště s půdou spíše alkalickou a situované na plném slunci, starší a dobře zakořeněná dřevina toleruje déletrvající období sucha. Vyskytuje se v nadmořské výšce od 100 do 1500 m n. m., kde bývají průměrné roční srážky v rozmezí 1300 až 1600 mm a průměrná roční teplota vzduchu je okolo 15 °C. Ve své domovině povětšině roste v poměrně drsných podmínkách na strmých skalách nebo suchých svazích s půdou bohatou na vápník. Břestovníček Tatarinovův má širokou distribuci a nejsou známe žádné hrozby, je proto IUCN řazen mezi málo dotčený druh (LC).

Kvete současně s rašícími listy, obvykle od března do května, plody dozrávají od srpna do října. Rostlina je rezistentní vůči většině hub a plísní. Náleží do klimatické zóny odolnosti č. 5, je vhodný pro pěstování i ve střední Evropě.[2][3][4][6][7][8]

Popis

Strom má nenápadné jednopohlavné květy, na jednom stromě vyrůstají většinou pouze samčí nebo pouze samičí, pouze vzácně současně květy samčí i samičí. Bývá vysoký až 15 m a má světle šedou kůru odlupčivou v dlouhých pásech. Kmen o průměru do 1 m bývá krátký nebo rozvětvený a nese širokou, rozkladitou korunu s větvemi porostlými střídavými, řapíkatými listy s postranními opadavými palisty. Listové čepele jsou lysé, vejčitě kopinaté až podlouhlé, 3 až 10 cm dlouhé a 2 až 5 cm široké, na bázi klínovité, na vrcholu zašpičatělé, po obvodě nepravidelně pilovité, zpeřená žilnatina má čtyři až šest párů žilek.

Samčí květy jsou kulovité a vyrůstají ve svazečcích v paždí spodních listů na letorostech, mají pětičetné, střechovitě uspořádané okvětí, v květu je pět tyčinek s vejčitými prašníky. Samičí květy rostou osamoceně v paždí listů jednoletých větviček, mají čtyřčetné kopinaté okvětí, přisedlý, vejčitý, jednoplodolistový semeník má jediné vajíčko a nese rozdvojenou čnělku.

Plod je žlutozelený až nahnědlý, kulovitý neb podlouhlý, asi 5 mm velký oříšek, který visí na 1,5 cm dlouhé stopce a má až 2 cm široký, tenký, téměř okrouhlý a na vrcholu vykrojený lem.[2][3][4][7][9]

Rozmnožování

Strom se může množit se semen, oříšků, které se vysévají po tříměsíční studené stratifikaci. Klíčí celkem spolehlivě, ale až po dvanácti i více měsících. Osivo lze bez újmy na klíčivosti skladovat v suchu i pět let. Semena jsou hojně konzumována ptáky a drobnými savci, kteří zajišťují jejich rozšiřování. Strom někdy vytváří kořenové odnože.[7][10]

Význam

Břestovníček Tatarinovův má rád půdu s vysokým obsahem vápníku, snáší sucho a málo plodné stanoviště. Má mohutný kořenový systém a je považován za jednu z důležitých dřevin pro obnovu vegetace ve vápencových oblastech v zóně mírného podnebného pásma ve východní Číně, hlavně na strmých svazích v neúrodných oblastech. Vysazuje se také jako dřevina ozdobná a stín poskytující, dá se podle potřeby dobře tvarovat.

Jeho dřevo je kvalitní, tvrdé a odolné vůči houbám. Ze semen se někdy extrahuje olej. Z kůry se získávají vlákna přidávající se k rýžovým do směsi, ze které se vyrábí kvalitní rýžový papír vhodný pro psaní a kreslení tuží, tzv. "Xuan paper", ceněný pro měkkost, pevnost a trvanlivost. Většina dochovaných starých čínských písemností je na něm psána.[4][7][10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04]
  2. ↑ a b c SEKERKA, Pavel. BOTANY.cz: Pteroceltis tatarinowii [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 22.11.2008 [cit. 2020-01-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Dendrologie.cz: Pteroceltis tatarinowii [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2020-01-06]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d Pteroceltis tatarinowii [online]. International Dendrology Society, Kington, Herefordshire, UK [cit. 2020-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Pteroceltis tatarinowii [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 06.01.2020 [cit. 2020-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  6. ↑ LIN, Q. IUCN Red List of Threatened Species: Pteroceltis tatarinowii [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2019 [cit. 2020-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d FERN, Ken; FERN, Ajna. Useful Temperate Plants: Pteroceltis tatarinowii [online]. Ken Fern, Useful Temperate Plants Database [cit. 2020-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ YOU, Hai-Mei; FUJIWARA, Kazue; TANG, Quian. Geographical Changes in Vegetation and Plant Functional Types: Phytosociological Study of Pteroceltis tatarinowii [online]. Springer Nature Switzerland AG., rev. 19.04.2018 [cit. 2020-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ FU, Liguo; XIN, Yiqun; WHITTEMORE, Alan. Flora of China: Pteroceltis tatarinowii [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2020-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b Plants For a Future: Pteroceltis tatarinowii [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2020-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj