Anna Vyhnisová

Anna Vyhnisová
Rodné jméno Kristová
Narození 18. dubna 1912
Kaznějov, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. října 1942 (ve věku 30 let)
koncentrační tábor Mauthausen, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtí popravena zastřelením ranou do týla
Národnost česká
Občanství československé
Vzdělání obchodní akademie
Choť Vladimír Vyhnis
Děti Alena Vyhnisová (provdaná Staňková; * 1939)
Příbuzní
  • tchán: Oldřich Vyhnis (*1886);
  • tchyně: Franziska Vyhnisová (rozená Neincová)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Annin manžel Vladimír Vyhnis
Annin tchán Oldřich Vyhnis

Anna Vyhnisová, rozená Kristová (18. dubna 1912 Kaznějov – 24. října 1942 zastřelena v koncentračním táboře Mauthausen)[1] byla za protektorátu příslušnicí domácího sokolského odboje. Spolu se svým manželem, sokolským odbojářem a řídícím učitelem Vladimírem Vyhnisem patřila do širšího okruhu podporovatelů parašutistů výsadku Anthropoid.

Život

Anna Kristová se narodila 18. dubna 1912 v Kaznějově. Vystudovala obchodní akademii.[2] Jejím manželem se stal Vladimír Vyhnis, řídící učitel v Drachkově u Benešova, který pocházel rovněž z Kaznějova.[3]

Dne 25. září 1939 se manželům Anně a Vladimíru Vyhnisovým narodila v Plzni dcera Alena.[2][4] V té době žila rodina v Kaznějově.[4] Manželé Vyhnisovi byli členy sokolské organizace.[2] Po nastolení Protektorátu Čechy a Morava (po 15. březnu 1939) se oba manželé zapojili do ilegální struktury domácí sokolské odbojové organizace[5] operující na Benešovsku (v oblasti Sedlčanska).[6][3]

Tchán Anny (otec Vladimíra) – Oldřich Vyhnis – byl za první světové války příslušníkem československých legií na Rusi. Byl vyučeným sklářem a elektrikářem a jako důstojník ve výslužbě (v hodnosti majora v. v.) se po nastolení protektorátu zapojil do spolupráce s vojenskou ilegální odbojovou organizací Obrana národa, kde pomáhal s převáděním osob přes protektorátní hranice. Byl zatčen gestapem v listopadu 1940 a až do konce druhé světové války byl vězněn v nacistických káznicích a lágrech. Dožil se osvobození i když s podlomeným zdravím.[2][p. 1]

Odboj

Důležitým členem sokolské odbojové skupiny Jindra byl MUDr. Břetislav Lyčka z pražského Karlína. Dr. Lyčka patřil mezi podporovatele parašutistů výsadku Anthropoid. Organizoval ilegální schůzky s parašutisty a obstarával pro potřeby odboje falešné doklady. Léčil zraněné československé vojáky po atentátu na Heydricha (konkrétně Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše). Necelý měsíc po Čurdově zradě (16. června 1942) začalo gestapo v Praze hromadně zatýkat odbojáře v Karlíně a ve Vysočanech.[8] Dr. Lyčka byl varován, že se již gestapo dostalo na jeho stopu a od 16. července 1942 se ukrýval mimo Prahu v domku v Ouběnicích u truhláře Ludvíka Vaňka (* 1909 v Ouběnicích) a jeho manželky Josefy Vaňkové. A byli to manželé Vyhnisovi, kteří se zapojili aktivně do pomoci při Lyčkově útěku.[5][6][2] Mezi další spolupracovníky manželů Vyhnisových patřili četnický strážmistr Jan Heš (* 21. listopadu 1889) a jeho manželka Kateřina Hešová; František Karabel (* 31. července 1905) a Jarmila Karabelová (rozená Machačková, * 3. ledna 1907); František Kotrba a Marie Kotrbová.[6]

Zatčení, věznění, ...

Vladimír Vyhnis byl zatčen 30. července 1942 na nádraží v Bystřici u Benešova,[2] jeho manželka Anna Vyhnisová (v době zatčení již gravidní) pak 11. srpna 1942 v Kaznějově.[3] Anna stačila ještě před svým zatčením svoji sotva tříletou dceru Alenku[6] předat Vladimírově sestře Marii, ale později ji gestapo Marii odebralo a Alenka byla umístěna do speciální věznice gestapa (dětského domova s tvrdým režimem) v Praze na zámečku na Jenerálce.

Anna Vyhnisová byla v Praze dne 29. září 1942 odsouzena v nepřítomnosti stanným soudem k trestu smrti. Stejný rozsudek měl soud i pro jejího manžela Vladimíra.[9] Anna byla v Terezíně zařazena dne 22. října 1942 do transportu směřujícího do koncentračního tábora Mauthausen, kde byla registrována dne 23. října 1942.[10] Do Mauthasenu doputolal stejným transportem i její manžel Vladimír.[11][12][13]

V koncentračním táboře Mauthausen byli oba dva zavražděni střelou do týla v sobotu 24. října 1942 ve skupině 262 československých vlastenců, kteří byli ten den (v čase od 8.30 do 17.42 hodin) zbaveni života stejným způsobem. Exekuce se konala v odstřelovacím koutě (německy: Genickschussecke) přikrytém černou látkou a maskovaném jako „osobní výškoměr“, který se nacházel v mauthusenském bunkru.

Prezident Edvard Beneš udělil v roce 1946 Vladimíru Vyhnisovi in memoriam československý válečný kříž.[14]

Dcera Alena

Tříletá Alenka byla vězněna ve speciální věznici gestapa (dětský domov s tvrdým režimem) v Praze na zámečku na Jenerálce.[2] Spolu s dalšími dětmi odbojářů a podporovatelů parašutistů prošla obě internačním táborem ve Svatobořicích[2] a pracovním táborem v Plané nad Lužnicí, kde se v květnu 1945 dočkala konce druhé světové války.[p. 2]

Alena Vyhnisová po druhé světové válce bydlela u své tety (otcovy sestry) a dědečka. Teta si ji osvojila.[14] Z Kaznějova do Prahy se přestěhovala poté, co vystudovala střední školu s maturitou a v roce 1956 zahájila studium na obchodní fakultě na vysoké škole ekonomické v Praze.[2][4][16] Ještě během studií (v posledním ročníku) vstoupila (společně se svým budoucím manželem) do KSČ[16] a po absolvování studia se vdala a přijala příjmení svého manžela (Staňková).[14] V roce 1961 začala pracovat ve Zbožíznaleckém ústavu obchodu v pražské Revoluční ulici.[2][16][14] Dcera Jana se manželům Staňkovým narodila v roce 1965 a syn se narodil v roce 1967.[16][14] Rodina žila v Praze.[2] Pro nesouhlas s invazí spojeneckých vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 byli oba při stranických čistkách v roce 1969 vyloučeni z KSČ a přišli o zaměstnání.[2][16][14] Pak pracovala v oboru marketing a výzkum trhu a vyhotovovala různé analýzy pro veřejnou správu.[4] V roce 1970 organizovala výběrová řízení a zastávala funkci podnikové ekonomky.[4] V 80. letech 20. století působila v podniku Vetas.[14] Po sametové revoluci vyhrála konkurz na místo ekonomky v Ústavu organické chemie a biochemie.[4] Později byla zaměstnána na Ministerstvu financí,[14] kde měla na starost školství, kulturu a občanská sdružení.[4] V parlamentních výborech projednávala některé kapitoly státního rozpočtu.[4][16] Manžel pracoval před sametovou revolucí, v roce 1989 i po ní ve firmě Ferona.[16]

Připomínky

  • Její jméno (Vyhnišová Anna roz. Kristová *18.4.1912) i jméno jejího manžela (Vyhniš Vladimír *15.4.1911) jsou uvedena na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.[17][18][19]
  • Manžele Vyhnisovi připomíná pamětní deska umístěná na vnější fasádě domu na adrese Drachkov 68, 257 51 Bystřice – Drachkov, Středočeský kraj. Na pamětní desce je nápis: ZDE PŮSOBIL V LÉTECH 1937–1942 / ŘÍD. UČ. VLADIMÍR VYHNIS / NAR. 15.IV.1911, / KTERÝ BYL SE SVOU CHOTÍ ANNOU / ROZ. KRISTOVOU, NAR. 18.IV.1912, / POPRAVEN DNE 24.X.1942 V MAUTHAUSENU / JAKO OBĚŤ NĚMECKÉHO NÁSILÍ.[20]
  • Manžele Vyhnisovi připomínají i jejich jména uvedená na památníku obětem světových válek v Bystřici–Drachkově v okrese benešév u silnice III/00331. Památník je vyroben ze světlého pískovce a má tvar nepravidelného čtyřstěnu. V horních dvou třetinách výšky je monument tvořen dvojicí mužů. Jeden z nich sedí, druhý stojí a na zádech nese kříž. Desky s vyrytými jmény osob, nápis ZA VLAST A NÁROD a letopočty 1914, 1918 se nacházejí na podstavci pod oběma mužskými skulpturami. V nejspodnější části podstavce je umístěna deska s letopočtem 1938–1945 a jsou tu uvedena jména osob umučených nacisty. Tady je uvedeno: Vladimír Vyhnis / Anna Vyhnisová.[21][22][23][24] V dolní části památníku je nápis: 1938–1945 / OBĚTEM UMUČENÝCH / NACISTY / VLADIMÍR / VYHNIS / ANNA / VYHNISOVÁ / FRANTIŠEK / HŮRKA.[25]
  • Manžele Vyhnisovi také připomíná pomník věnovaný obětem 1. a 2. světové války, který je umístěn v ulici Ke Škále, přibližně ve středu obce Kaznějov. Pomník pochází ze 20. století, je vysoký 1,8 metru a jeho tvůrcem je Otokar Walter mladší. Památník připomíná 32 obětí z první světové války a 14 obětí druhé světové války. Vladislav Vyhnis a Anna Vyhnisová jsou jmenováni v následujícím textu: KVĚTEN 1945 / KAZNĚJOV SVÝM OBČANŮM / OBĚTEM I. A II. ODBOJE / 1914–1918 / ....... / 1939–1945 / ......... VYHNIS VLADISLAV, VYHNISOVÁ ANNA[26][27]

Galerie

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Oldřich Vyhnis (* 8. května 1886 Kaznějov, okres Kralovice), zaměstnání: elektromontér; vyznání: pravoslavné; v době zajetí (7. února 1915) v Karpatech byl příslušníkem 88. pěšího pluku v hodnosti vojína. Do československých legií na Rusi zařazen 24. června 1916 v hodnosti svobodníka. Z československých legií uvolněn 14. srpna 1920 s hodností podporučík.[7]
  2. ↑ V internačním táboře Jenerálka bylo drženo 48 dětí zatčených, vězněných a později popravených odbojářů či jejich rodinných příslušníků, kteří byli obviněni z podpory parašutistů.[15] Dne 14. dubna 1944 byly tyto děti odvezeny do internačního tábora Svatobořice u Kyjova na jižní Moravě.[15] V dubnu 1945 se k Hodonínu přiblížila Rudá armáda a Němci přemístili děti odbojářů do bývalého pracovního tábora v Plané nad Lužnicí. Tam se děti dočkaly v sobotu 5. května 1945 osvobození. Internované děti byly vráceny příbuzným 12. května 1945 v Praze.

Reference

  1. ↑ Anna Vyhnisová (1912 - 1942); narozena: 18.4.1912; zemřela: 24.10.1942 in Mauthausen [online]. web: Raum Der Namen [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l KROUPA, Mikuláš. Nacisté věznili tříletou dívku, její rodiče popravili. Výjimečný příběh zdokumentovali žáci z osmé třídy. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-09-11 [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Kaznějovský zpravodaj [online]. web: Kaznějov cz [cit. 2023-03-27]. Kaznějovský zpravodaj; ročník 17; 3/2008; strana 16/20. Dostupné online. (ANNA VYHNISOVÁ roz. KRISTOVÁ 18.4.1912 – 24.10. 942, zatčena 11. srpna 1942 v Kaznějově; VLADIMÍR VYHNIS 15.4.1911 – 24.10.1942, řídící učitel v Drachkově, zatčen 30.7.1942; Odsouzení k smrti za účast v odbojovém hnutí na Sedlčansku; Anna v těhotenství) 
  4. ↑ a b c d e f g h ZEMÁNKOVÁ, Kateřina. Životopis paní Staňkové [online]. web: Příběhy našich sousedů [cit. 2023-03-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Poprava 262 spolupracovníků parašutistů v Mauthausenu 24. 10. 1942 - 80 let [online]. web: Fronta cz [cit. 2023-03-26]. Vyhnis Vladimír (* 15. 4. 1911); Vyhnisová Anna, rozená Kristová (* 18. 4. 1912); Oba: sokolský odboj; pomoc při útěku MUDr. Břetislava Lyčky. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d GAZDÍK, Jan. Poslední pohled, pak už jen mučení a smrt. "Děti" ze Svatobořic přežily řádění nacistů jen zázrakem. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-06-21 [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. 
  7. ↑ Oldřich Vyhnis (* 8. května 1886 Kaznějov, okres Kralovice) [online]. web: Legie 100 com (krev legionáře) [cit. 2023-03-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ 70. výročí heydrichiády v Ouběnicích [online]. web: Jiskra Benešov cz, 2012-08-07, rev. 2012-08-07 [cit. 2023-02-28]. Dostupné online. 
  9. ↑ Hrdinové odboje [online]. web: Proti fašismu cz [cit. 2023-03-27]. Stanný soud v Praze odsoudil rozsudkem z 29. 9. 1942 tyto osoby k trestu smrti: Vyhnis Vladimír, řídící učitel, 15. IV. 1911, Kaznějov, Sedlčany; Vyhnisová Anna, roz. Kristová, 18. IV. 1912, Kaznějov, Sedlčany. Dostupné online. 
  10. ↑ ANNA VYHNISOVÁ (* 18. 4. 1912 Gassnau – popravena 24.10.1942 KT Mauthausen) [online]. web: Památník Terezín cz (Database of the Inmates in the Terezín Police Prison) [cit. 2023-03-26]. 22. 10. 1942 do transportu směr KT Mauthausen. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Vladimír Vyhnis (* 15. 4. 1911 Kaznějov – popraven v KT Mauthausen 24.10.1942); řídící učitel [online]. web: Památník Terezín cz (Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945) [cit. 2023-03-27]. Z věznice Pankrác v Praze do MP Terezín 19.9.1942; z MP Terezín do KT Mauthausen: 22.10.1942;. Dostupné online. 
  12. ↑ Vladimír Vyhnis (1911 - 1942); narozen: 15.4.1911; zemřel: 24.10.1942 v Mauthausenu [online]. web: Raum Der Namen [cit. 2023-03-27]. Dostupné online. 
  13. ↑ Vladimír Vyhnis (* 15. 4. 1911 Gasnau – 24. 10. 1942 popraven v KT Mauthausenu) [online]. web: Památník Terezín cz (Čeští vězni v koncentračním táboře Mauthausen 1938-1945) [cit. 2023-03-27]. Bydliště: Sedlčany/Dražkov; řidící učitel; vězněn na gestapu v Praze, v MP Terezíně; 22.10.1942 do transportu do KT Mauthausen; 23.10.1942 transport dorazil do KT Mauthausenu. Dostupné online. 
  14. ↑ a b c d e f g h Alena Staňková (* 1939) [online]. web: Pměť národa cz [cit. 2023-03-29]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b GAZDÍK, Jan. Poslední pohled, pak už jen mučení a smrt. "Děti" ze Svatobořic přežily řádění nacistů jen zázrakem. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-06-21 [cit. 2023-03-22]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b c d e f g KROUPA, Mikuláš; JUNGWIRTH, Tomáš. Byly mi tři roky. A už jsem se stala nepřítelem Říše ... [online]. web: Paměť národa cz, 2022-09-09 [cit. 2023-03-28]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b VYKYDAL, Adam. Pomník Obětem 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2011-01-28 [cit. 2022-06-15]. Nápis: PAMÁTCE ODBOJÁŘŮ, SPOLUPRACOVNÍKŮ A PŘÍBUZNÝCH, KTEŘÍ BYLI POPRAVENI 24. ŘÍJNA 1942, 26. LEDNA 1943 A 3. ÚNORA 1944 V KONCENTRAČNÍM TÁBOŘE MAUTHASEN ZA PODPORU PARAŠUTISTŮ A ZA SPOJENÍ S NIMI .... Vyhniš Vladimír *15.4.1911; Vyhnišová Anna roz. Kristová *18.4.1912 .... Dostupné online. 
  18. ↑ a b Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje (Nové Město) [online]. web: Encyklopedie Praha 2 cz [cit. 2022-06-14]. Vyhniš Vladimír *15.4.1911; Vyhnišová Anna roz. Kristová *18.4.1912. Dostupné online. 
  19. ↑ Pomník Obětem druhé světové války; Vojenská pietní místa v Praze 2 ( strana 9 ) [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa; VETS Estranky cz [cit. 2022-12-28]. Vyhniš Vladimír *15.4.1911; Vyhnišová Anna roz. Kristová *18.4.1912. Dostupné online. 
  20. ↑ BABKOVÁ, Lenka; NOVÁK, Vratislav; BRYNYCH, Martin. Pamětní deska Vladimír Vyhnis a Anna Vyhnisová [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2021-02-26 [cit. 2023-03-26]. Umístění: Drachkov 68, 257 51 Bystřice - Drachkov, Středočeský kraj; GPS souřadnice: 49.7151378N, 14.6232939E (49°42'54.496"N, 14°37'23.858"E). Dostupné online. 
  21. ↑ a b Pomník obětem světových válek [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-03-27]. Bystřice-Drachkov, okres Benešov. Silnice III/00331, pomník Za vlast a národ; GPS souřadnice: 49°42'50.328"N, 14°37'11.262"E (49.7139800N, 14.6197950E). Dostupné online. 
  22. ↑ a b Středočeský, Benešov, Bystřice - číslo VH: CZE2101-33235 [online]. web: Evidence válečných hrobů [cit. 2023-03-27]. GPS souřadnice lokality: 49°42'50.01"N 14°37'11.16"E;. Dostupné online. 
  23. ↑ Detaily pohřbené osoby: Vladimír Vyhnis (civilista) * 15.4.1911 Kaznějov – 24.10.1942 Mauthausen [online]. web: Evidence válečných hrobů [cit. 2023-03-27]. Národnost česká; státní příslušnost Československo; umučen nacisty v koncentračním táboře. Dostupné online. 
  24. ↑ Detaily pohřbené osoby: Anna Vyhnisová (civilistka) * 18.4.1912 Kaznějov – 24.10.1942 Mauthausen [online]. web: Evidence válečných hrobů [cit. 2023-03-27]. Národnost česká; státní příslušnost Československo; umučena nacisty v koncentračním táboře. Dostupné online. 
  25. ↑ LAŠŤOVKA, Milan; SKOK, Zdeněk. Pomník Obětem 1. a 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2015-06-24 [cit. 2023-03-27]. Umístění: Drachkov, střed obce poblíž autobusové zastávky; Centrální evidence válečných hrobů: CZE-2101-33235. Dostupné online. 
  26. ↑ a b c Pomník obětem světových válek; Ke Škále, Kaznějov, Česko [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-03-28]. Dostupné online. 
  27. ↑ a b c PILAŘOVÁ, Eva; ŠTRUPL, Vladimír. Pomník Obětem 1. a 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2008-07-20 [cit. 2023-03-28]. Umístění: Kaznějov, Ke Škále, střed obce; Centrální evidence válečných hrobů: CZE-3206-06154; GPS souřadnice: 49.8934317N, 13.3844847E (49°53'36.354"N, 13°23'4.145"E). Dostupné online. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Zdroj