26. dynastie

26. dynastie podle řeckého jména svého sídelního města Sais je také nazývaná jako "Sajská dynastie". Doba její vlády se uvádí v rozmezí 665 - 525 př. n. l.^[1][2] Podle chronologie staroegyptské historie a v návaznosti na 24. dynastii je řazena do Pozdní doby.

Formování 26. dynastie

U zrodu 26. dynastie v Sais byl vládce Neko I., dosazený s podporou asyrského krále Aššurbanipala, a to ještě za panování faraona Taharky z "Nubijské dynastie". Teprve jeho syn Psammetik I. je považován za zakladatele 26. dynastie. Zároveň se v této době formovaly nové mocenské poměry v oblasti Levanty. Moc Assýrie po smrti Aššurbanipala (~627 př.Kr.) oslábla vnitřními rozpory, na východě se formovala říše Achaimenovců, v Mezopotamii přetrvávala mocná Babylonie, která za vlády Nabopolasara Asýrii ovládla (~609 př.Kr.). Historie těchto dějů, plná válečných střetů, nepochybně ovlivnila i počáteční období 26. dynastie.

Genese 26. dynastie

Zakladatel Psammetik I., který vládl poměrně dlouhou dobu, ~ 54 let, udržel celistvost Dolního Egypta a v 8. roce své vlády ovládl podstatnou část Horního Egyptu, přičemž reálnou moc uplatňoval až v Thébách, odkud vytlačil dosud dominantní Nubijce a posledního vládce 25. dynastie krále Tantamani ^[3]. Psammetik I. se prohlásil za vládce Horního a Dolní Egypta, se symboly faraona. Jeho vláda byla relativně úspěšná, Egypt prosperoval a dařilo se mu obhájit územní celistvost. V ~11 roce vlády potlačil nájezdníky z Libye. Navázal spojenecké vztahy s archaickým Řeckem a umožnil zakládání enkláv řeckých osad.^[4]
Jeho syn Necho II. se již střetával s expanzí Achaimenovců, kteří útočili na Asýrii a Necho II. Asyřany spolu s Řeky podporoval. Nicméně se dostal do střetu s Nabukadnesarem II. a v bitvě u Karchemiše byl poražen. Původní egyptské území přešlo pod vládu Novobabylonské říše. Necho II. se i potom prohlašoval za faraona dvou zemí Horního a Dolního Egypta. V nápisu na stěně v Serapeu ^{[p 1]} zanechal nápis,

Veličenstvo král Horního a Dolního Egypta, Necho, ať žije věčně, vyrobil všechny rakve a každou věc vynikající a užitečnou pro tohoto vznešeného boha Augusta Apise. Postavil pro něj místo v nekropoli (Sakkára) z jemného vápence, vynikajícího zpracování. Dosud se od počátku nestalo, aby mu tak mohl být poskytnut veškerý život, stabilita, spokojenost, zdraví a radost ze srdce, jako Re, navždy.

Brastead^[5] §979

Peršané postupně ovládli rozsáhlá území Levanty a ve vrcholné fázi pak ovládli Egypt, když v bitvě u Pelúsia perský král Kambýsés II. vojska Psammetika III. (posledního faraona 26. dynastie) porazil. Kambýsés II. se pak stal zakladatelem 27. dynastie.

Panovníci

26. dynastie "saijská"
sídlo Sais Dolní Egypt

Král	rodné jméno	trůní jména	vláda př. Kr.[3]	poznámka [2]
Necho I.	Nekau	Menjeperra	672-664	otec Bakenranef (Bokchoris) 24. dynastie; souběžně s vládou Taharky
Psammetik I.	Psametik	Uahibra	664-610	otec Necho I. matka Istemabet dcera Taharka; v osmém roce vlády ovládl Théby a zatlačil Nubijce na jih
Necho II.	Nekau	Uahemibra	610-595	otec Psammetik I. matka Mekhtemweskhert II.
Psammetik II.	Psametiko	Neferibra	595-589	otec Necho II. matka Khedebneithirbinet I.
Apries	Uahibra	Haaibra	589-570	otec Psammetik II. matka Takhat III.; obnovil kult Osirise
Amesis	Ahmose Saneit	Jenemibra	570-526	násilně usurpoval trůn,[6] vybudoval chrám Amona v oaze Síwa
Psammetik III.	Psametiko	Anjkaenra	526-525	otec: Amesis; v bitvě u Pelusia poražen perským králem Kambýsem zakladatelem 27. dynastie

Monumenty

Patrně nejvýznamnější stavební činností za vlády Psammetika I. byla dostavba nekropole posvátných býků Apisů v Serapeu,^[7] kde nechal vystavět velkou galerii s 28 pohřebními nikami osazenými granitovými nebo bazaltovými sarkofágy, do kterých byli ukládáni mumifikovaní býci. Celková rozloha byla zvětšena až o 350 m délky, 5 m výšky a 3 m šířky. Dílo bylo dokončeno v 52. roce vlády Psammetika I. Kromě jednoho sarkofágu, který nalezl Auguste Mariette v roce 1850, byly všechny vyloupeny.^[8] Nevyloupený sarkofág je vystaven v Zemědělském muzeu v Káhiře.^[9]
Stéla datovaná 21. roce vlády Psamtheka obsahuje text:

Rok vlády 21 krále Psammtheka. Oběť, kterou král, především Osiris Apisovi Západu, dává invokační oběť volů a ptáků za Ka otvírače dveří chrámu Ptaha Horwedja, syna Pennebnehet ^{[p 2]} jeho matka Tanaqer, pravá hlasu, milenka úcty…

^[10]

Podobnou stélu věnoval faraon Apries ve 12. roce své vlády k poctě úmrtí posvátného býka Apise, který zemřel ve věku 17 roků, 7 měsíců a 17 dní^[11][12]

Faraon Necho II. dal vybudovat (obnovit) kanál spojující větev Nilu do Pelusia přes Wadi Tumulat, vedoucí přírodní územní depresí do Rudého moře poblíž Suezu. V budoucnu se stal součástí plánů Suezského průplavu.^[13] Historické úsilí vybudovat spojení Nilu s Rudým mořem se datuje již k vládě faraona Senusreta III. z 12. dynastie.
Další stavbou Nacha II. byl chrám boha Amona v oáze Síwa. Historie sídla Sais 26. dynastie není dosud v archeologických výzkumech ukončena, rozsáhlé práce jsou prováděny v gesci University Durham.^[14]

Šachtové hrobky v Abúsíru

Intenzivní výzkum lokalit na Sakkáře, kromě jiných, odkryl hrobky z pozdní "Saiské" doby ponořené v hlubokých šachtách. Tyto specifické šachtové hrobky se nacházejí v lokalitě memfidské nekropole. Dosud známých je čtrnáct, z nich jmenovitě :

• Hrobka úředníka Djenhebu s funkcí admirála působícího přibližně za vlády faraona Amesise II. V pohřební komoře se nalezl bazaltový sarkofág, kanopické nádoby, zlaté přívěsky a zlatem zdobená obinadla.
• Hrobka s jménem Psamtik, úředníka za vlády Amesise II.
• Hrobka prince Pediese, syn Psammetika I. ; hrobka poblíž pyramidy Džosera
• Hrobka Amen-tefnakht, v místě poblíž satelitní pyramidy Unase z 5. dynastie. Byl vojenským velitelem, ochráncem paláce.^[15]
• Hrobka hodnostáře Menechibnekona, prozkoumaná českými egyptology v letech 2004–2008.^[16]
• Hrobka Vedžahorresnetova, podrobně prozkoumaná českými egyptology v letech 1980, výsledky publikovány 1999 ^[17][18]
• Hrobka Iufaa, rovněž prozkoumaná českými egyptology v roce 1996, poskytla unikátní nálezy nevyloupené hrobky. Po odkrytí víka sarkofágu se objevila mumifikovaná mumie Iufaa. Působením vlhkosti pod zábaly a pokryvy pryskyřice došlo k nevratnému poškození ostatků. Ve vedlejších komorách šachty bylo objeveno dalších pět pohřbů, patrně s Iufaem spřízněných osob.^[18][19] Společným znakem všech dosud odkrytých šachtových hrobek byla málo znatelná hliněná nadzemní nástavba, pod kterou v profilu až 13x13 m a hloubce 22 m (hrobka Iufaa) byla šachta vyhloubená v relativně měkké hornině tafla (eocenní vápnitý jílovec). Ve stěně byly vybudovány pobočné komory různého významu, často i dalších pohřbů. Pohřební komora se sarkofágem byla bohatě zdobená. Zde byly nalezeny cenné artefakty, kanopy, fajánsové vešebty, kusy dřevěného nábytku aj.
  Objevení a podrobný průzkum šachtové hrobky Iufaa českými egyptology představují unikátní nález, kterému se dostalo mezinárodního ocenění.^[20]

Epilog

Po většinu prvního tisíciletí př. n. l. byl hlavním sídlem moci sever Egypta, možná nejpozoruhodněji Tanis s vládou Libyjců a častými střety se soupeřících vládců na jihu. S úsvitem dvacáté šesté dynastie a nástupem saiských vládců, kteří pocházeli ze severního nomu Sais a používali síť guvernérů libyjského původu k ovládání delty Nilu, mocenský vliv severu pokračoval. Memphis, město poblíž vrcholu Nilu a delty a bylo přirozeným správním centrem těchto nových severních vládců Horního a Dolního Egypta. Kromě toho byl sever Egypta oblastí, která byla nejvíce ohrožena pohybem a posilováním jejích sousedů a dalších rostoucích mocností - v raném období Asýrie , v pozdním období pak ^{[p 3]}Perské říše a byl proto nezbytný pro udržení nezávislosti Egypta. V důsledku toho byl Memphis v tomto období klíčovým městem. Saitská linie králů věřila, že „obnovení náboženských kultů Egypta je nástrojem jak nacionalistického kulturního obrození, tak hospodářské politiky“,^[21] a v důsledku toho a důležitosti Memfidy kultuy Ptaha , hlavního boha města a jeho emanaci, býku Apisovi, se dostalo královské pozornosti. Je to patrné z výstavby dvora v chrámu Ptahova údolí za vlády Psamtheka I. (664–610 př. n. l.), kde bydleli během svého života Apisové. Je to také patrné ze Serapea – místa pohřbu Apisů – kde za stejné vlády začala stavba Velkých kleneb. Vedle Apisova kultu se na nekropoli rozvíjelo také uctívání jiných božstev a pohřbívání pro ně posvátných mumifikovaných zvířat v katakombách.^[22]

Poznámky

Reference

Literatura

• Jeremy Pope, The Double Kingdom under Taharka, Brill Boston, 2014, [1]
• Christophe Nauton, Regime Change and The Administration of Thebes, Swenas University , 2011, [2]
• Verner Miroslav, „Iufaa – an Intact Tomb!“, in: Abusir – Realm of Osiris, Cairo 2003, str. 193-205.
• Ross Larry, Nubia and Egypt 10,000 B.C. to 400 A.D., The Edwin Mellen Press, Lewinston 2013 [3]
• Aude Gräzer Ohara, Treasure from the lost city of Memphis, AREA, Boston 2020

Související články

• 27. dynastie
• 24. dynastie
• Bitva u Pelusia
• Naukratis
• Mennofer
• Vedžahorresnet

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu 26. dynastie na Wikimedia Commons

Zdroj