24. dynastie

24. dynastie
← 22. dynastie 732–720 př. n. l. 25. dynastie →
Geografie
Obyvatelstvo
Státní útvar
Státní útvary a území
Předcházející
22. dynastie 22. dynastie
Následující
25. dynastie 25. dynastie

24. dynastie ze staroegyptských dynastií je řazena egyptology do historického období Třetí přechodné doby. Vládla přibližně v letech 727–715 př. n. l.[1][2] Tato dynastie, vlastně jen posloupnost zakladatele Tefnachta a jeho bratra Bakenrenefa, vládla velmi krátkou dobu, přibližně dvanáct 12–13 let.[3] Hlavním sídlem bylo město Sau v západní části nilské delty.[pozn. 1]

Historický vývoj

Mapa ~ 6. stol. př. n. l.
Ruiny starověkého města Sau; Lepsius ~1850
Poražení vládci Osorkon IV, Iuput II. a Peftdžaubast přijímají vazalství od núbijského krále Pianchi; v zápisu kartuše krále „Piye-Mery-Amun“
<
i mn
n
N36 		p anx i i
>
Stéla Pasenhor k oslavě úmrtí býka Apise; Sakkára Serapeum

Koncem 23. dynastie pokračovala expanze núbijských králů do severního Egyptu a postupně dosáhla až k Vesetu. Aby zabránila jejich postupu dále k severu do nilské delty, vytvořila se z lokálních vládců koalice Osorkona IV. z Džanetu, Peftdžaubasta z Herakleopolisu, Nimlota III. z Chemenu a Iuputa II. z Taremu (Leontopolis). Velení se ujal Tefnacht první král a zakladatel 24. dynastie. Proti nim se postavil vládce Núbie Pianchi (747–713 př. n. l.).[2][4] Po počátečních vojenských úspěších severní koalice, núbijský král Pianchi s koncentrovaným vojskem koalici porazil, avšak diplomaticky ponechal poražené vládce u moci v jejich sídlech. Zavázal je ale vazalským vztahem s povinností odvádět tribut. Dokumentuje to scéna na stéle, nalezené v Džebel Barkal,[pozn. 2] na které Nimlot III. držící koně, představuje klečící poražené vládce Osorkona IV., Iuputa II. a Peftdžaubasta núbijskému králi Pianchimu, jak potvrzují svůj vazalský vztah. Pianchi se stal zakladatelem „núbijské“ 25. dynastie.

Panovníci 24. dynastie

24. dynastie se sídlem v Sau
Král rodné jméno trůní jména doba vlády
př. n. l.[5]
Tefnacht
N5
G38 		<
t G1 f
n 		M3
Aa1t
>
Tafnajt
M23 L2 <
N5 A51 s s
>
Šepesesra		 740–720
faraon 727–720
Bakenrenef
N5
G38 		<
G29 V31
n 		r&n&f
>
Bakenrenef
M23 L2 <
N5 V29 D28
>
Uahkara		 720–715

Tefnachtův nástupce Bakenrenef setrval v Sau, přičemž pozici lokálního vládce si udržel asi 5 let. Žádné významnější památky po něm nebyly nalezeny, snad až na nepatrnou zmínku na stéle nalezené v Serapeu, pohřebišti posvátných býků Apisů v Gíze[6] symbolů boha Ptaha.[7] Na stéle pojmenované Padiusir-Pawahje je hieroglyfický zápis:[8][9]

Zápis na stéle Padiusir-Pawah v Sakaře[8]
Q1 ra D5
G1 		G40 V29 N35A G4 G38 Z1 G29
V31 		M17 G43 A24
N35 		D21
N35 		A2 I9
N35 		G17 D53
Y1 		Q1 ra G4
Překlad: Usir-Pawah syn Bakenrenefa společně s Osirisem

Archeologické výzkumy lokality v Sau permanentně pokračují v gesci Durhamské univerzity.[10]

Poznámky

  1. ↑ poblíž severního okraj stávajícího egyptského města Sá el-Hagar
  2. ↑ hora v severním Súdánu

Reference

  1. ↑ SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Překlad Daniela Feltová. 2. vyd. Praha: BB/art, 2010. 525 s. ISBN 978-80-7381-860-9. Kapitola Chronologická tabulka, s. 500. 
  2. ↑ a b BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-30. (anglicky) 
  3. ↑ HORNUNG, Erik. Ancient Egyptian Chronology [online]. Leiden, Boston:Brill: Briil, 2006. S. 491. Dostupné online. ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky) 
  4. ↑ JAMES, Peter. Deconstructing Manetho’s 21st Dynasty [online]. London: University of Exeter UK, 2013. S. 218–252. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ CLAYTON, Peter. Chronicle of the Pharaohs: The Reign-by-Reign Record of the Rulers and Dynasties of Ancient Egypt [online]. Thames & Hudson, 2006. S. 171–173. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Sakkára - Serapeum [online]. Praha: Dostupné online. 
  7. ↑ BREASTED, James Henry. Ancient Records of Egypt, Vol.IV §557 [online]. London: Univerzity Chicago, 1906. S. 295–298. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b LABUDEK, Janna. Late Period Stelae from Saqqara [online]. Birmingham: The University of Birmingham, 2010. S. 158. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ ANDREWS, Carol. Four new Demotic Texts [online]. Copnehagen,: Conference of Demotic Studies, 1999. S. 27–34. Dostupné online. 
  10. ↑ Sais [online]. Durham University: 2019. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu 24. dynastie na Wikimedia Commons

Zdroj