Vrba slezská
 Vrba slezská | |
|---|---|
 Vrba slezská (Salix silesiaca)
| |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
rostliny (Plantae) |
| Podříše |
cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení |
krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída |
vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád |
malpígiotvaré (Malpighiales) |
| Čeleď |
vrbovité (Salicaceae) |
| Rod |
vrba (Salix) |
| Binomické jméno | |
|
Salix silesiaca Willd., 1806 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vrba slezská (Salix silesiaca) je dvoudomý druh rodu vrba. Vyskytuje se poměrně skromně a je v „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2012“ řazena mezi vzácnější, potenciálně ohrožené druhy, které si vyžadují další pozornost (C4a).[2][3]
Výskyt
Rozšíření druhu je omezeno jen na pohoří ve střední a jihovýchodní Evropě (Sudety, Karpaty a pohoří Balkánu; v Alpách se nevyskytuje. V České republice roste v oreofytiku v horských oblastech od Ještědského hřbetu (evropská nejzápadnější lokalita) přes Krkonoše, Jizerské hory, Orlické hory, masiv Králického Sněžníku, Hrubý Jeseník až po Moravskoslezské Beskydy a Javorníky v Karpatech. Mimo tyto horské polohy ještě roztroušeně roste ve Žďárských vrších.[2][4]
Ekologie
Vyskytuje se v chladných údolích, roklinách a soutěskách, na březích horských potoků a pramenišť, v karech a lavinových skluzech, roste též ve světlých horských lesích, v kosodřevině, zastíněných místech vlhkých luk a po okrajích cest. Upřednostňuje hlavně „subalpínskou brusnicovou vegetaci“ a „vyfoukávané alpínské trávníky“. Je diagnostickým druhem svazu „vysokých subalpínských listnatých křovin“ Salicion silesiacae.
Přestože se vrba slezská nepovažuje za pravou vysokohorskou vrbu, zasahuje vysoko do hor a je schopná přežít i tvrdé podmínky. Snáší extrémní výkyvy teploty nejen mezi létem a zimou, ale i rychlé letní rozdíly činící i desítky stupňů, stejně jako pády lavin, krátkou vegetační dobu, vyšší intenzitu ultrafialového záření a časté vysychání půdy. Je považována za pionýrskou a meliorační a zpevňující dřevinu.[2][4][5]
Popis
Vrba slezská roste jako 2 až 4 m vysoký keř nebo ojediněle strom dorůstající až do 5 m. Má hladkou, šedou kůru, která se ve stáří v plátcích odlupuje. Letorosty hnědozeleně až olivově zbarvené jsou lysé, kůra vystoupavých až přímých větví je ve stáří rozpraskaná. Listy, dlouhé 5 až 8 cm, bývají při rašení načervenalé až krvavě červené. Jejich čepele jsou eliptické až podlouhle obvejčité, na bázi klínovité a po obvodě zvlněně pilovité. Na líci jsou listy špinavě zelené a lesklé, na rubu světle zelené a v mládí podél žilek pýřité a pravidelnou žilnatinu mají vystouplou. Palisty jsou široce ledvinovité, nepravidelně zubaté a na rostlině dlouho vytrvávají. Druh je ve tvaru listů a odění proměnlivý, jedinci rostoucí na kyselých půdách mívají listy vejčité a olysávající, na bazických substrátech listy okrouhlejší a chlupatější.
Jednopohlavné květy jsou sestaveny do květenství jehněd. Samčí jehnědy jsou kompaktní, kulovité nebo krátce válcovité, květy mají dvě tyčinky se zprvu červenými prašníky. Samičí jehnědy jsou protáhle válcovité a mají oddálené, stopkaté, lysé semeníky s čnělkami nesoucí vidličnaté blizny. Listeny květů jsou podlouhlé, na špici načervenalé a dlouze bíle chlupaté. Kvete od dubna do června, velmi krátce před vyrašením listů. Jsou opylovány hmyzem i větrem. Dožívá se asi 40 let. Ploidie druhu je 2n = 38.
Plody jsou protáhlé, lysé, pukající tobolky, jejich stopky se při dozrávání nápadně prodlužují. Semena jsou velmi drobná a mají chmýr, rozšiřována jsou větrem.[2][4][5][6][7]
Křížení
Vrba slezská se často kříží, vytváří plodné hybridy a následně i hybridní roje. Nejčastěji vznikají tito kříženci:
- Salix ×chlorophana – s vrbou hrotolistou – (S. hastata × S. silesiaca)
- Salix ×nepetifolia – s vrbou laponskou – (S. lapponum × S. silesiaca)
- Salix ×paxii – s vrbou dvoubarvou – (S. bicolor × S. silesiaca)
- Salix ×siegertii – s vrbou nachovou – (S. purpurea × S. silesiaca)
- Salix ×subaurita – s vrbou ušatou – (S. aurita × S. silesiaca)
- Salix ×subcaprea – s vrbou jívou – (S. caprea × S. silesiaca)
- Salix ×subcinerea – s vrbou popelavou – (S. cinerea × S. silesiaca).[2][3][6]
Význam
Vrba slezská je lesnicky málo významný druh, vzácně bývá vysazována okolo cest a horských staveb. Využívá se tak schopnosti zpevňovat svažitou půdu rozsáhlým a do hloubky sahajícím kořenovým systémem a zároveň vysušovat podmáčenou půdu.[2][5]
Reference
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
- ↑ a b c d e f VAŠUT, Radim Jan; SOCHOR, Michal; HRONEŠ, Michal et al. Vrby České republiky [online]. Univerzita Palackého v Olomouci, rev. 09.2013 [cit. 2015-12-30]. Dostupné online. ISBN 978-80-244-4121-4.
- ↑ a b DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 30.12.2015]. Roč. 84, čís. 3, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
- ↑ a b c BRANDOVÁ, Blanka; VAŠUT, Radim Jan. Zprávy Moravskoslezské pobočky ČBS 3: Určování vrb v NPR Praděd ... [online]. Univerzita Palackého v Olomouci, rev. 2014 [cit. 2015-12-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Vrba slezská [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 07.07.2009 [cit. 2015-12-30]. Dostupné online.
- ↑ a b BRANDOVÁ, Blanka. Hybridizace horských druhů vrb na příkladu vrby hrotolisté ve Velké kotlině. Olomouc, 2010 [cit. 30.12.2015]. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Radim Jan Vašut. Dostupné online.
- ↑ ELIÁŠ, Pavol jun. BOTANY.cz: Vrba slezská [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 05.07.2007 [cit. 2015-12-30]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu vrba slezská na Wikimedia Commons
- Taxon Salix silesiaca ve Wikidruzích
- Botanický ústav AV ČR – rozšíření vrby slezské v ČR
