Vrba laponská

Jak číst taxoboxVrba laponská
alternativní popis obrázku chybí
Vrba laponská (Salix lapponum) v Modrém dole v Krkonoších
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád malpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleď vrbovité (Salicaceae)
Rod vrba (Salix)
Binomické jméno
Salix lapponum
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vrba laponská (Salix lapponum) je nízká keřovitá rostlina, druh z rodu vrba, kde je zařazen do podrodu Vetrix; v Česku je považována za reliktní.

Výskyt

Největší areál výskytu, téměř souvislý, je na severu Eurasie, zasahuje hlavně severní a severozápadní Evropu a západní Sibiř, kde se nejvíce vyskytuje v tundrách s přesahem do lesostepí. Rozsáhlé skupiny vrby laponské se dále nacházejí v mokřadech na Polsko-běloruských hranicích. Mimo tohle hlavní pásmo se v malých skupinkách vyskytuje ve Skotsku, Francouzském středohoří, Sudetech, Karpatech a na severu Balkánského poloostrova. Její ostrůvkovitý výskyt v těchto místech je dán opakováním glaciálních a meziglaciálních období. Preferuje vlhký a mokrý biotop s vysokou hladinou spodní vody, vyžaduje půdu s vysokým podílem organických látek a kyselou reakcí. Roste ve vrchovištních rašeliništích, vřesovištích, ledovcových kotlech, na bažinatých loukách a v křovinách na březích vodních toků, převážně na silikátových podkladech. Vyskytuje se v místech s dlouho ležící sněhovou pokrývkou.

Vrba laponská u jezera Mały Staw v polských Krkonoších

V České republice se vyskytuje pouze v Sudetách ve dvou geografických celcích, v Hrubém Jeseníku a v Krkonoších, celkem ve skromném počtu jedinců.[1][2][3]

Popis

Je to dvoudomý, vzpřímený, opadavý keř s průměrem kmínků do 3 cm a krátkými, hustě rozvětvenými větvemi vyrůstajícími do výšky 1 až 1,5 m. Vytváří rozsáhlé rozvolněné polykormony které jsou z dálky identifikovatelné podle sivé barvy. Mladé letorosty jsou zpočátku chlupaté, později chlupy opadají a stanou se téměř lysými, vyrůstají na nich špičaté lysé listové pupeny dlouhé 3 až 4 mm. Střídavě vyrůstající poměrně tlusté listy nají řapíky dlouhé od 4 do 6 mm a záhy opadávající drobné palisty. Stříbrošedé listové čepele, podlouhle vejčité nebo vejčitě kopinaté, bývají dlouhé 3 až 5 cm a široké 1,2 až 1,5 cm. U báze jsou klínovitého tvaru nebo tupě sbíhavé, na vrcholu špičaté nebo tupé, po obvodu celokrajné. Líce mají řídce chlupaté až lysé, ruby naopak hodně chlupaté až plstnaté.

Do přisedlých květenství s několika opadavými listy u báze, do jehněd, 2 až 4 cm dlouhých a téměř 1,5 cm širokých jsou sestaveny jednopohlavné květy. V samčích přisedlých jehnědách jsou květy se dvěma tyčinkami s lysými nitkami nesoucími prašníky zpočátku purpurové a později hnědé. Květy ve stopkatých samičích jehnědách obsahují téměř přisedlý semeník, jehož stupeň ochlupení je značně variabilní. Čnělka dlouhá v průměru 1 mm nese ohnutou dvoulaločnou bliznu. Dlouze chlupaté květní listeny jsou tmavohnědé, úzká nektarová žláza má délku 2 mm.

Květy rozkvétají ještě před rozvitím listů, tj. v podmínkách ČR v červnu, bývají zhruba z poloviny opylovány hmyzem a z poloviny větrem. Plody jsou dvouchlopňové tobolky o délce až 8 mm, ve kterých je uloženo asi 10 až 12 ochmýřených semen s nízkou klíčivostí. Kromě pohlavního rozmnožování semeny má rostlina ještě možnost, a tu často využívá, rozmnožovat se vegetativně pomoci kořenových či stonkových výmladků a zakořeňováním větviček. Dožívá se v průměru 30 let. Chromozómové číslo: 2n = 38.[1][2][3][4]

Hybridizace

Na svých stanovištích v ČR se vrba laponská kříží s vrbou slezskou, s kterou vytváří hybrid Salix × nepetifolia. Ten je schopný se dále rozmnožovat, případně se i zpětně křížit s rodiči.[5]

Taxonomie

Vrba laponská je ve středoevropských podmínkách poměrně variabilním druhem, v Krkonoších byly popsány rostliny se zcela lysými listy a semeníky. Tato rozdílnost byla vyhodnocena jako nová varieta a krkonošský endemit. Taxonomickou hodnotu této odchylky bude nutné ještě podrobit kritické revizi. Variety:

  • Vrba laponská pravá (Salix lapponum L. var. lapponum)
  • Vrba laponská krkonošská (Salix lapponum L. var. daphneola (Tausch) Wimm).[4][5]

Ohrožení

V Hrubém Jeseníku vyrůstá na jediném místě pod Tabulovými kameny nedaleko Pradědu pouze osamocený polykormon samičího pohlaví, asi značného stáří. V Krkonoších na české straně se prokazatelně vyskytuje na 14 lokalitách pravděpodobně přirozeně a dále na 12, kde byla uměle vysazena ve druhé polovině 20. století v rámci revitalizace. Na polském územní Krkonoš se nachází na 4 místech.

Postupný úbytek exemplářů a obavy z úplného vymizení toho vzácného druhu rostoucího výhradně v Krkonošském národním parku a v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky vedl v roce 2000 při tvorbě „Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin ČR“ k zařazení variety vrby laponské krkonošské mezi kriticky ohrožené druhy a variety vrby laponské pravé mezi silně ohrožené druhy. Ve vyhlášce č. 395/1992 vydané MŽP ČR je druh vrba laponská začleněna mezi kriticky ohrožené druhy.[1][6][7]

Reference

  1. ↑ a b c HRACHOVÁ, Soňa. DP: Biologie a ekologie Salix lapponum L. ... [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc, rev. 10. 8. 2011 [cit. 2011-12-21]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b SOCHOR, Michal. DP: Genetická struktura populací ohrožených horských druhů vrb [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc, rev. 1. 8. 2011 [cit. 2011-12-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b KNITL, Michal. DP: Využití mikropropagace u vybraných druhů ohrožených dřevin [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc, rev. 2011 [cit. 2011-12-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Salix lapponum [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 3. 4. 2009 [cit. 2011-12-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Jan et all. Seznam druhů rostlin v ČR [online]. Botanický ústav AV ČR, Průhonice, rev. 23. 1. 2011 [cit. 2011-12-21]. Dostupné online. 
  6. ↑ PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001 [cit. 2011-12-21]. Dostupné online. ISBN 80-86064-52-2. 
  7. ↑ Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí [cit. 2011-12-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj