Carl Ludwig Willdenow

Carl Ludwig Willdenow
Carl Ludwig Willdenow
Carl Ludwig Willdenow
Narození 22. srpna 1765
Berlín, Německo
Úmrtí 10. července 1812
tamtéž
Národnost Němec
Alma mater Univerzita Martina Luthera
Pracoviště Humboldtova univerzita
Collegium Medicum
Botanická zahrada Berlín
Obory botanika, taxonomie
Známý díky jako jeden ze zakladatelů fytogeografie a mentor Alexandra von Humboldta
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carl Ludwig Willdenow (22. srpna 1765 Berlín, Německo10. července 1812 tamtéž) byl německý botanik, lékárník a rostlinný taxonom. Je považován za jednoho ze zakladatelů fytogeografie, vědní disciplíny, jež studuje rozšíření rostlin na Zemi. Byl též mentorem jednoho z prvních a nejlépe známých fytogeografů Alexandra von Humboldta. Ovlivnil také Christiana Konrada Sprengela, průkopníka ve studiu opylování rostlin a biologie květů.


Životopis

Narodil se v Berlíně v rodině lékárníka. Po dokončení gymnasia začal roku 1785 studovat medicínu a botaniku na Univerzitě v Halle. V letech 17871788 si na koleji v Bad Langensalza prohluboval své farmaceutické znalosti. Poté se vrátil zpět do Halle, kde byl v únoru 1789 promován na doktora medicíny. Po návratu do Berlína začal pracovat v otcově lékárně, kterou po jeho smrti v témže roce převzal a vedl až do roku 1793. Raný zájem o botaniku v něm vzbudil jeho strýc, botanik a lékař Johann Gottlieb Gleditsch, pod jehož vedením si v době dospívání založil svůj první herbář. Roku 1794 se stal členem Pruské královské akademie věd v Berlíně. Od roku 1801 až do své smrti byl ředitelem Berlínské botanické zahrady, kterou mu v roce 1807 pomohl rozšířit Alexander von Humboldt. Tam studoval řadu jihoamerických rostlin, které přivezl právě Humboldt. Zajímal se o adaptaci rostlin na podnebí. Poukázal na skutečnost, že při stejném podnebí mají rostliny společné vlastnosti. Jeho herbář, který obsahuje přes 20 000 položek, je dodnes uložen v Berlínské botanické zahradě. Některé z těchto položek jsou vzorky, jež nasbíral Alexander von Humboldt.

Humboldt vzpomíná, že jako mladík nedokázal určit rostliny s použitím Willdenowovy Flory Berolinensis (Květeny Berlína). Proto navštívil bez ohlášení Willdenowa, přičemž zjistil, že je to spřízněná, jen o čtyři roky starší duše, s níž se za tři týdny spřátelil, a stal se tak zaníceným botanikem.[1]

Ve své knize Grundriss der Kräuterkunde (Základy nauky o bylinách) z roku 1792 přišel Willdenow s nápadem, jak vysvětlit omezené rozšíření rostlin. Podle něj je dáno historickým utvářením Země, kdy byly hory obklopené moři a různé skupiny rostlin byly původně odkázány na omezené prostory v okolí jejich vrcholků. S klesající hladinou moří postupovaly i tyto rostliny do nižších poloh. Tato teorie byla v souladu s biblickými představami o potopě světa, ale odporovala dřívějším úvahám Eberharda Augusta Wilhelma von Zimmermanna, že rozšíření rostlin je od samého počátku dané a že se během historie vůbec nezměnilo.[2]

Standardní botanická zkratka Carla Ludwiga Willdenowa v autoritních údajích u vědeckých jmen botanických taxonů je Willd.

Výběr z díla

  • Florae Berolinensis prodromus (Předzvěst květeny Berlína, 1787)
  • Grundriß der Kräuterkunde (Základy nauky o bylinách, 1792)
  • Linnaei species plantarum (Linného přehled rostlin, 6 svazků, 1798–1826)
  • Anleitung zum Selbststudium der Botanik (Úvod do samostudia botaniky, 1804)
  • Historia Amaranthorum (Dějiny laskavců, 1790)
  • Phytographia (Květena, 1794)
  • Enumeratio plantarum horti regii botanici Berolinensis (Výčet rostlin Berlínské královské botanické zahrady, 1809)
  • Berlinische Baumzucht (Berlínské ovocnářství, 1811)
  • Abbildung der deutschen Holzarten für Forstmänner und Liebhaber der Botanik (Vyobrazení německých dřevin pro lesníky a amatérské botaniky, 2 svazky, 1815–1820)
  • Hortus Berolinensis (Berlínská zahrada, 1816)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carl Ludwig Willdenow na anglické Wikipedii.

  1. HIEPKO, Paul. Humboldt, his botanical mentor Willdenow, and the fate of the collections of Humboldt & Bonpland. Botanische Jahrbücher. 2006, s. 509. DOI 10.1127/0006-8152/2006/0126-0509. (anglicky) 
  2. MORRONE, Juan. Evolutionary Biogeography: An Integrative Approach with Case Studies. [s.l.]: Columbia University Press, 2009. S. 25. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj