Vrba pětimužná

Jak číst taxoboxVrba pětimužná
alternativní popis obrázku chybí
Vrba pětimužná (Salix pentandra)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád malpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleď vrbovité (Salicaceae)
Rod vrba (Salix)
Binomické jméno
Salix pentandra
L., 1753
Synonyma
  • Pleiarina pentandra
  • Salix laurifolia
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Větévka samičí rostliny

Vrba pětimužná (Salix pentandra) je poměrně vzrůstný druh širokého rodu vrba. V České republice se vyskytuje regionálně a obvykle jen v podhůří a nižších polohách hor. Jako důsledek meliorací a vápnění luk a pastvin se její přirozený výskyt stále snižuje a vrba pětimužná se stává se vzácnou. V „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky: třetí vydání“ je řazena mezi potenciálně ohrožené druhy žádající si další pozornost (C4a).[2][3][4]

Rozšíření

Druh se vyskytuje na rozlehlém areálu rozkládajícím se od Velké Británie a francouzských Alp přes západní Sibiř až do Střední Asie. Mimo to má arely ve Francouzském středohoří, Pyrenejích, Apeninách a na Balkáně. Druhotně vyrůstá na severu Severní Ameriky.

V přírodě České republiky je roztroušeně rozšířena od termofytika po oreofytikum. Hojnější je v podhůří Šumavy a na Českomoravské vysočině, v moravských Karpatech se objevuje již skromněji; výskyt byl zjištěn do nadmořské výšky 1000 m.[2][4][5][6][7]


Ekologie

Tento světlomilný a chladnomilný druh se nejčastěji vyskytuje v mokřadních olšinách a na bažinatých a rašelinných loukách, obvykle na kyselých půdách. Je diagnostickým druhem svazu „mokřadních vrbin“ Salicion cinereae.[2][5][8]

Popis

Rozložitý keř vysoký do 4 m nebo strom rostoucí do 6 až 10 m, má přímý kmen, vzpřímené větve a nepravidelně kulovitou korunou. Jeho kůra je zprvu šedivá a hladká, s věkem tmavne a je podélně zbrázděná. Letorosty jsou holé, červenohnědé a výrazně lesklé, kuželovité pupeny bývají velké asi 5 mm, drobné palisty brzy opadávají a mívají tvar vejčitý až kopinatý. Listy s rýhovanými řapíky jsou z jara lepivé, při rašení slabě načervenalé a na podzim žloutnou. Poměrně tuhé a lysé listové čepele bývají elipsovité až vejčitě kopinaté, 5 až 12 cm dlouhé a 2 až 4 cm široké a na bázi sbíhavé až okrouhlé. Po obvodě jsou jemně pilovité a zoubky mají zakončené žlázkou, na líci jsou leskle zelené, na rubu světlejší a mají síťovanou žilnatinu. Žloutnoucí listy, odlupovaná kůra i řezané dřevo vydává hořkomandlovou vůni, kterou způsobuje přítomnost éterických olejů.

Květy jsou seskupeny do převislých jehněd rostoucí na dlouhých stopkách. Tato květenství jsou široce válcovitá a na stopkách mají několik světle žlutých, opadavých, pilovitých listenů podobající se listům. Samčí jehnědy jsou zlatožluté, 2 až 7 cm dlouhé a mají květy s pěti až devíti tyčinkami s chlupatými nitkami a žlutými prašníky. Samičí jehnědy jsou kratší, žlutavě zelené, 1 až 6 cm dlouhé, husté a přetrvávají i přes zimu, jejich květy mají zelené, lysé semeníky na kratičkých stopkách a krátké čnělky s plochými bliznami. Květy rozkvétají v květnu a červnu, obvykle až po úplném vyrašení listů. Obsahují medové žlázky s nektarem a bývají opylovány hmyzem i větrem. Ploidie druhu 2n = 4x = 76.

Plod je nepukavá, 7 mm dlouhá tobolka s mnoha semeny s chmýrem. Zralá semena zůstávají v tobolce po celou zimu a uvolňují se až s příchodem jara.

Vrba pětimužná je asi velmi starý druh, má několik archaických znaků rodu, např. větší počet tyčinek a odstávající jehnědy, které ukazují na blízké fylogenetické vztahy s některými topoly. Díky těmto rozdílům je jen stěží zaměnitelná s jinými druhy vrb rostoucími v české přírodě.

Druhové jméno „pětimužná“ je odvozeno od nejmenšího počtu pěti tyčinek v květu.[2][4][5][6][7][8][9]

Hybridizace

Ke křížení dochází u tohoto druhu jen řídce, v Česku připadají do úvahy jen dva hybridy:

Využití

Pro svou vzácnost se ekonomicky nevyužívá, byť její kůra obsahuje salicylové deriváty vhodné k léčení při horečkám, revmatismu, neuralgií a při nemocech z nachlazení.[2][8]

Galerie

  • Vrba pětimužná jako keř
    Vrba pětimužná jako keř
  • Letorosty
    Letorosty
  • Tobolky se semeny a chmýrem
    Tobolky se semeny a chmýrem

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. ↑ a b c d e f VAŠUT, Radim Jan; SOCHOR, Michal; HRONEŠ, Michal et al. Vrby České republiky [online]. Univerzita Palackého v Olomouci, rev. 09.2013 [cit. 2015-12-30]. Dostupné online. ISBN 978-80-244-4121-4. 
  3. ↑ a b DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 30.12.2015]. Roč. 84, čís. 3, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  4. ↑ a b c KĹČ, Vladimír. BOTANY.cz: Vrba pětimužná [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 31.05.2011 [cit. 2015-12-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Vrba pětimužná [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 29.10.2010 [cit. 2015-12-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b ARGUS, George W. A Guide to the identification of Salix in Alaska, the Yukon Territory and adjacent regions [online]. Devonian Botanical Garden, Merrickville, Ontario, Canada, rev. 022.05.2004 [cit. 2015-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. (anglicky) 
  7. ↑ a b ARGUS, George W. A Guide to the identification of Salix in Alberta url = http://137.229.141.57/wp-content/uploads/2011/02/GuideSalixAB2008.pdf [online]. Devonian Botanical Garden, Merrickville, Ontario, Canada, rev. 2008 [cit. 2015-12-30]. (anglicky) 
  8. ↑ a b c Dendrologie.cz: Vrba pětimužná [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2015-12-30]. Dostupné online. 
  9. ↑ ARGUS, George W.; ECKENWALDER, James E.; KIGER, Robert W. Flora of North America: Salix pentandra [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2015-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj