Topoly jsou dvoudomé opadavé stromy. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté. Květy jsou v květenstvích, jehnědách. Květy jsou jednopohlavné, v paždí listenů. Samčí květy mají 8 (vzácněji až 30) tyčinek. Samičí květy mají gyneceum srostlé ze 2 (vzácně až 4) plodolistů. Plodem je tobolka, která se otvírá chlopněmi. Opylování se děje větrem, stejně jako šíření semen, která se tak šíří s pomocí bohatého chmýří. Klíčivost semen není dlouhá a zpravidla potřebují k vyklíčení vlhký holý substrát, např. bahnitý náplav řeky.
Rozšíření
Topoly jsou rozšířeny po celém subtropickém, mírném a boreálním pásu severní polokoule. V České republice jsou domácí jen 3 druhy a jeden kříženec. Po celé České republice (kromě vyšších hor) je rozšířen topol osika (Populus tremula). Topol černý (Populus nigra) roste především v nivách nížinných řek. V posledních desetiletích je však silně na ústupu. Byl vytlačen člověkem a to hlavně vysazováním hybridních topolů, nejčastěji topolu kanadského (Populus ×canadensis), které mají lepší vlastnosti co se týče dřeva. V úvalech Moravy je rozšířen topol bílý (Populus alba). Kříženec topolu bílého a topolu osiky se jmenuje topol šedý (Populus ×canescens). Vznikl spontánně i vlivem člověka a můžeme ho vidět běžně i ve volné přírodě. V Čechách je topol bílý a šedý asi nepůvodní, ale v současnosti ho můžeme vidět i tam. V sadovnictví a lesnictví je pěstována řada kultivarů topolů, které jsou většinou hybridního původu.
Systematika
Známý sloupovitý kultivar topolu černého Italica
Rod topol (Populus) patří do čeledi vrbovitých, v níž tvoří monofyletickou skupinu, která je sesterská k rodu Salix (vrba). Vzhledem k časté hybridizaci uznávaný počet druhů variuje mezi 22 a 89. Dělí se obvykle do šesti, v novějších pojetích do pěti sekcí.[1][2] Lektotypem rodu je topol bílý (Populus alba).[3]
Sekce Abaso
Populus mexicana, Severní Amerika
Sekce Turanga: pouze subtropické druhy; Eurasie, východní Afrika
Populus euphratica
Populus ilicifolia; východní Afrika
Populus pruinosa
Sekce Leucoides: velkolisté topoly; východ Eurasie a Severní Amerika
Populus lasiocarpa –
Populus glauca (vč. Populus wilsonii)
Populus heterophylla
Sekce Aigeiros – černé topoly; holoarktické rozšíření. Oboustranně zelené listy s prosvítavým úzkým okrajem, lepkavé a aromatické pupeny.
Větévka s listy topolu balzámovéhoSekce Tacamahaca – balzámové topoly; holoarktické rozšíření. Listy na rubu neplstnaté, s bělavým voskovým povlakem, bez průsvitného okraje. Nápadně velké, lepkavé a silně aromatické pupeny.
Populus balsamifera – topol balzámový; nejseverněji se vyskytující listnatá dřevina v Severní Americe
Populus candicans – topol bělavý; samičí klon neznámého původu, jen v kultuře, hojně pěstovaný jako okrasná dřevina a pro silně vonné pupeny s léčivými účinky
Populus suaveolens (vč. Populus cathayana, Populus koreana a Populus maximowiczii) – Čína
Populus ciliata
Populus laurifolia
Populus simonii – topol Simonův; východní Asie
Populus szechuanica
Populus trichocarpa – topol chlupatoplodý; největší listnatá dřevina na západě Severní Ameriky
Populus yunnanensis
Topol šedýSekce Populus (syn. sekce Leuce) – bílé topoly; holoarktické rozšíření. Listy často plstnaté, někdy lysé, bez prosvítavého okraje. Pupeny obvykle nelepkavé.
Topoly jsou velmi rychle rostoucí dřeviny s měkkým dřevem; patří k nejrychleji rostoucím dřevinám v České republice a v krátké době dosahují značných výškových i objemových přírůstků. Jsou proto cíleně pěstovány pro produkci biomasy, především jejich různé šlechtěné hybridy. Patří mezi ně např. takzvaný japonský topol, rychle rostoucí kříženec topolu černého (Populus nigra) a topolu Maximowiczova (Populus maximowiczii), topol kanadský a řada dalších kříženců ze sekce černých topolů a osik.
Odkazy
Reference
↑James E. Eckenwalder: Systematics and evolution of Populus. In: R.F. Stettler et al.: Biology of Populus and its implications for management and conservation. 1996, S. 7–32.
↑Ivan Musil, Jana Möllerová: Listnaté dřeviny 1. Praha: ČZU 2005, s. 62-68
↑ Tropicos | Name - Populus L.. www.tropicos.org [online]. [cit. 2018-09-24]. Dostupné online.
Literatura
Květena České republiky, díl 2 / S. Hejný, B. Slavík (Eds.). - Praha : Academia, 1990. - S. 485-495.
Klíč ke květeně České republiky / K. Kubát et al. (Eds.). - Praha : Academia, 2002. - 229-231.
Tento článek byl automaticky přejat z Wikipedie. Na obrázcích nebyly provedeny žádné změny. Obrázky se zobrazují ve zmenšené velikosti (jako miniatury). Kliknutím na obrázek získáte další informace o autorovi a licenci. Byly změněny prvky designu, odstraněny některé odkazy specifické pro Wikipedii (např. odkazy na Editaci a nebo na neexistující hesla) a provedena optimalizace pro rychlé načítání.
Topol
