Vasilij Jakovlevič Čičagov

Viktor Vasiljevič Čičagov
Portrét Vasilije Čičagova
Portrét Vasilije Čičagova
Rodné jméno Василий Яковлевич Чичагов
Narození 11. březen 1726
Ruské impérium Ruské impérium
Úmrtí 16. dubna 1809
Ruské impérium Petrohrad
Ruské impérium
Příčina úmrtí stáří
Místo pohřbení Alexandro-Něvská lávra
Národnost Rus
Občanství Ruské impérium
Alma mater Petrohradský vojensko-námořní institut
Povolání Admirál
Zaměstnavatel Ruské carské námořnictvo
Ocenění Řád sv. Alexandra Něvského
Řád sv. Ondřeje
Řád sv. Jiří 4. třídy
Nábož. vyznání pravoslaví
Děti Pavel Vasiljevič Čičagov
Rod Čičagovové
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vasilij Jakovlevič Čičagov (rusky Василий Яковлевич Чичагов, 28. únorajul./ 11. března 1726greg. – 4. dubnajul./ 16. dubna 1809greg. Petrohrad) byl ruský námořní důstojník a polární badatel, později admirál.[1] Otec admirála Pavla Čičagova.

Životopis

Pocházel ze šlechtického rodu Čičagovů. Nejprve studoval na moskevské Škole matematických a navigačních věd, poté získal další vzdělání ve Spojeném království v Britském královském námořnictvu. Studia dokončil v roce 1742, poté ve věku 16 let nastoupil do služby ruské flotily.

V roce 1764 byl jmenován asistentem hlavního velitele archangelského přístavu. V této pozici dvakrát (v letech 1765 a 1766) velel tajné expedici, organizované na popud akademika Michaila Lomonosova s úkolem proplout severní mořskou cestou až k pobřeží Severní Ameriky a následně doplout na Kamčatku,[1] kde se měl setkat s expedicí Pjotra Krenicyna. Lomonosov mylně předpokládal, že v letním období je severní mořská cesta leduprostá a že z Archangelsku lze bez problému proplout až na dálný východ.[2] Čičagov podle instrukci Michaila Lomonosova vyplul v roce 1765 z Archangelsku a s lodí doplul až 80° 26´ severní šířky severozápadně od Špicberk, kde ho silný led donutil k návratu do Archangelsku. I druhý pokus byl neúspěšný, přesto dosáhl 80°30´ severní šířky, čímž vytvořil tehdejší rekord.

Následně Čičagov sloužil jako hlavní velitel přístavů Archangelsk, Revel a Kronštadt. Během rusko-turecké války v letech 1772–1774 velel donské flotile, která bránila Kerčský průliv. V roce 1782 byl povýšen do hodnosti admirál.

Jako hlavní ruský admirál během rusko-švédské války porazil švédské loďstvo v bitvě o Öland (1789), o Revel (1790) a o Vyborg (1790), přičemž zajal množství válečných lodí, fregat a dalších plavidel. Do jeho zajetí také padl švédský kontradmirál a dále 200 důstojníků a více než 5000 švédských vojáků. Tato vítězství donutila švédského krále Gustava III. k rychlému uzavření míru.

V roce 1793 byl jmenován velitelem ruského expedičního vojska, určeného k účasti spolu s britskou flotilou k blokádě pobřeží revoluční Francie.

V roce 1797 car Pavel I. Ruský Čičagova donutil odejít do vyhnanství, čímž se snažil zbavit všech lidí věrných jeho matce Kateřině II. Veliké. Čičagova manželka byla anglická šlechtična a proto si Čičagov za svůj domov zvolil Anglii, kde strávil několik let. Po zavraždění cara Pavla I. Ruského mu bylo carem Alexandrem I. Pavlovičem umožněno se z vyhnanství vrátit do Petrohradu. Čičagov zemřel 16. dubna 1809. Byl pohřben na hřbitově v Alexandro-Něvské lávře. Nápisem na jeho náhrobku byla obdivná pochvala od carevny Kateřiny II.

Ocenění

Památky

Po Čičagovovi je pojmenováno:

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Чичагов, Василий Яковлевич na ruské Wikipedii.

  1. ↑ a b HRBEK, Ivan. ABC Cestovatelů, mořeplavců, objevitelů. 1. vyd. Praha: Panorama, 1979. 288 s. S. 73. 
  2. ↑ Василий Чичагов - ivki.ru/kapustin/ - Арктика Антарктика Филателия. www.ivki.ru [online]. [cit. 2021-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-11. 

Externí odkazy

Zdroj