Řád sv. Ondřeje

Řád svatého Ondřeje
Орден Святого апостола Андрея Первозванного
Uděluje

Ruské impérium a Ruská federace
Typ vojenský i civilní řád
Založeno 1698
1998 (obnoveno)
Stát Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
RuskoRusko Rusko
Heslo Za víru a věrnost
Uděluje se za vynikající službu pro stát
Status dosud udílen
Zakladatel Petr I. Veliký
Třídy rytíř
Popis zlatý dvojhlavý orel v černém smaltování uprostřed ondřejský kříž s ukřížovaným sv. Odřejem v modrém smaltu
Ostatní vyznamenání
Vyšší není
Nižší Řád svatého Jiří

Řád svatého apoštola Ondřeje Prvozvaného (rusky Орден Святого апостола Андрея Первозванного), zkráceně také Řád svatého Ondřeje (Орден Святого Андрея) byl nejvyšší ruský řád udělovaný v letech 1698/9 až 1917. Řád založil car Petr I. Veliký jako první ruské vyznamenání západního typu.[1] Po roce 1917 se stal rodinným řádem dynastie Romanových.[1] Neoficiálně jej obnovila v roce 1988 ruská pravoslavná církev. V roce 1998 byl řád znovu založen jako nejvyšší vyznamenání Ruské federace.

Historie

Řád sv. Ondřeje založil car Petr I. Veliký po vzoru západoevropských řádů. Prvním vyznamenaným byl admirál a maršál Fjodor Alexejevič Golovin, kterému car udělil řád 10. března 1699. Později se řádem dekoroval sám Petr Veliký a řádem byl odměněn také Alexandr Danilovič Menšikov.[2] Petr Veliký řád neuděloval příliš často a nepovažoval za nutné stanovit přesný písemný statut řádu.[3]

Řádový statut byl vydán až později carem Pavlem I. v rámci dokumentu "Imperátorské stanovy pro ruské rytířské řády" z roku 1797.[4] K udělení tohoto řádu nebyly stanoveny žádné konkrétní podmínky. Jeho udělení záviselo plně na rozhodnutí vládnoucího ruského panovníka. Obecně se ale užíval k vyznamenávání vyšších státních úředníků a vojáků ve vysokých hodnostech. Podle Statutu o carské rodině měla na udělení řádu automaticky právo také všechna ruská velkoknížata při křtu. Knížata imperátorské krve řád získala po dovršení plnoletosti a knížata romanovské dynastie na základě rozhodnutí panovníka.[5] Nositel řádu byl v rámci ruského systému hodností (Tabulka hodností) roven III. třídě (tj. hodnost generálporučíka nebo tajného rady).[6] V rámci hierarchického pořadí byl nositel řádu sv. Ondřeje roven nositelům dalších čtyř nižších ruských vyznamenání – řádu sv. Alexandra Něvského, řádu Bílého orla I. třídy, Řádu sv. Anny I. třídy a Řádu sv. Stanislava I. třídy.[7] Řádový svátek se slavil 30. listopadu.[7]

Třídy a pravidla nošení

Řád byl udělován pouze v jedné třídě s velkostuhou a hvězdou nebo řetězem a hvězdou.[8]

Dvě verze nošení řádu Sv. Odřeje pro oficiální příležitosti. Zleva řetěz s hvězdou. Napravo velkostuha s hvězdou

Vzhled řádu

Řádový odznak tvoří černě smaltovaný zlatý dvojhlavý orel, na němž je ve středu umístěn ondřejský kříž s postavou ukřižovaného sv. Ondřeje, patrona Ruska. Na konci každého ramena kříže jsou písmena v latince: S/A/P/R (Sanctus Andreus Patronus Russiae – Svatý Ondřej, patron Ruska). Orel je převýšený korunkou.[8]
Hvězda řádu je osmicípá ve stříbře. V prostředním medailonu je vyobrazen dvojhlavý orel a kolem je páska s nápisem За веру и верность (Za víru a věrnost) na modrém podkladě. Výjimečně se udělovala hvězda provedená v briliantech[8]

  • Odznak řádu zepředu a zezadu
    Odznak řádu zepředu a zezadu
Car Petr I. Veliký s Řádem sv. Ondřeje
Arcivévoda František Ferdinand d'Este s Řádem sv. Ondřeje na řetěze a v ruské uniformě.

Významní nositelé

Nositelem řádu byla od konce 18. století podle Statutu o carské rodině automaticky všechna ruská velkoknížata z rodu Holstein‑Gottorp‑Romanov. Vedle toho byla řádem vyznamenávána ruská aristokracie a významní ruští vojevůdci.

Nositelem řádu byl například arcivévoda František Ferdinand d'Este nebo maršál Jan Josef Radecký z Radče.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha: Libri, 1995. 238 s. ISBN 80-901579-9-8. S. 140. 
  2. ↑ Российские императорские и царские ордена: краткий исторический очерк, выдержки из орденских . статутов и правила ношения орденов / по поручению канцлера российских императорских и царских орденов. St.Peterburg: [s.n.], 1901. 93 s. S. 13. (rusky)  Dále jen Российские императорские и царские ордена.
  3. ↑ Российские императорские и царские ордена, s. 14.
  4. ↑ Российские императорские и царские ордена,s. 9.
  5. ↑ Российские императорские и царские ордена,s. 15-16.
  6. ↑ Российские императорские и царские ордена, s. 16.
  7. ↑ a b Российские императорские и царские ордена, s. 16.
  8. ↑ a b c Lobkowicz 1995, s. 141.

Literatura

  • DUROV, V. A. Ruská a sovětská vojenská vyznamenání. Praha: Naše vojsko, 2006. 103 s. ISBN 80-206-0839-7. Kapitola Ruská vojenská vyznamenání. (česky a anglicky) 
  • LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha: Libri, 1995. 238 s. ISBN 80-901579-9-8. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj