Simeon II.

Simeon Borisov Sakskoburggotski
Simeon II.
48. předseda vlády Bulharska
Ve funkci:
24. červenec 2001 – 17. srpen 2005
Prezident Petar Sojanov
Georgi Parvanov
Předchůdce Ivan Kostov
Nástupce Sergej Stanišev
Bulharský car
Ve funkci:
28. srpen 1943 – 15. září 1946
Předchůdce Boris III.

Narození 16. června 1937 (86 let)
Sofie, Bulharsko
Choť Margarita Goméz Acebo
Rodiče Boris III. Bulharský a Giovanna Italská
Děti Kardam Bulharský
Kyril Bulharský
Kubrat Bulharský
Konstantin-Assen Bulharský
Kalina Bulharská
Příbuzní Marie Luisa Bulharská (sourozenec)
Boris, kníže tarnovský a Prince Beltrán of Bulgaria (vnoučata)
Alma mater Valley Forge Military Academy and College
Náboženství Bulharská pravoslavná církev
Ocenění collar of the Order of the Golden Fleece (2004)
Adopted Son of Madrid (2004)
čestný občan Coburgu (2005)
Suverénní řád Maltézských rytířů
velkokříž Řádu čestné legie
… více na Wikidatech
Webová stránka kingsimeon.bg
Commons Simeon II of Bulgaria
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Simeon II., občanským jménem Simeon Borisov Sakskoburggotski (bulharsky: Симеон Борисов Сакскобургготски, (* 16. června 1937, Sofie) je bulharský politik, bývalý bulharský car a premiér.

Životopis

Panovníkem své země se stal 28. srpna 1943 po smrti svého otce Borise III. Vzhledem k jeho nízkému věku za něj vládla regentská rada. Po druhé světové válce a vyhlášení republiky v září 1946 odcestoval s matkou a sestrou do Egypta, kde již žil ve vyhnanství jeho děd, italský král Viktor Emanuel III.[1] Od roku 1951 žil ve Španělsku. V lednu 1962 se oženil se španělskou šlechtičnou Margaritou Gómez-Acebo y Cejuela. Narodili se jim 4 synové a dcera.

Svou rodnou zemi navštívil poprvé od dětství v roce 1996. Založil Národní hnutí Simeon II. a v červnu 2001 zvítězil v parlamentních volbách, když získal 42,7 % hlasů.[2]. Vzdal se královského jména a titulu. Utvořil koalici s Hnutím za práva a svobody a 24. července byl jmenován premiérem.[3] V červnu 2005 v parlamentních volbách jeho hnutí porazila koalice vedená sociálními demokraty a v srpnu skončil ve funkci premiéra.[4]

Simeon II. je vnukem italského krále Viktora Emanuela III., pravnukem černohorského krále Nikoly I. a praprapravnukem posledního francouzského krále Ludvíka Filipa. Mezi jeho předky patří také španělský král Karel III. a Marie Terezie.

Je rytířem ​řádu Božího hrobu a také velkokřižníkem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského.

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Ferdinand Sasko-Kobursko-Gothajský
 
 
August Sasko-Kobursko-Gothajský
 
 
 
 
 
 
Maria Antonia Koháry de Csábrág
 
 
Ferdinand I. Bulharský
 
 
 
 
 
 
Ludvík Filip Orléanský
 
 
Klementina Orléanská
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Neapolsko-Sicilská
 
 
Boris III.
 
 
 
 
 
 
Karel III. Parmský
 
 
Robert I. Parmský
 
 
 
 
 
 
Luisa Marie Terezie z Artois
 
 
Marie Luisa Bourbonsko-Parmská
 
 
 
 
 
 
Ferdinand II. Neapolsko-Sicilský
 
 
Marie Pia Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Marie Terezie Izabela Rakouská
 
Simeon II.
 
 
 
 
 
Viktor Emanuel II.
 
 
Umberto I.
 
 
 
 
 
 
Adelheid Rakouská
 
 
Viktor Emanuel III.
 
 
 
 
 
 
Ferdinand Maria Savojsko-Carignanský
 
 
Markéta Savojská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Saská
 
 
Jana Savojská
 
 
 
 
 
 
Mirko Petrović-Njegoš
 
 
Nikola I. Petrović-Njegoš
 
 
 
 
 
 
Anastasia Martinović
 
 
Elena Černohorská
 
 
 
 
 
 
Petr Stefanov Vukotić
 
 
Milena Vukotić
 
 
 
 
 
 
Jelena Voivodić
 

Odkazy

Reference

  1. Bulharsko prohlášeno republikou. Lidová demokracie. 1946-09-17, roč. 2, čís. 214, s. 1. Dostupné online [cit. 2020-12-26]. 
  2. MIKOLÁŠ, Robert. Bulharské parlamentní volby vyhrál bývalý car Simeon II.. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2001-06-18 [cit. 2020-12-26]. Dostupné online. 
  3. KOPP, Milan. Bulharsko má nového premiéra. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2001-07-24 [cit. 2020-12-26]. Dostupné online. 
  4. MIKOLÁŠ, Robert. Bulhaři ve volbách sesadili bývalého krále, vítězí socialisté. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2005-06-25 [cit. 2020-12-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Bulharští carové
Předchůdce:
Boris III.
19431946
Simeon II.
Nástupce:
zánik monarchie
Vasil Kolarov (jako prozatímní prezident)

Zdroj