Milena se narodila 4. května1847 v Čevu jako jediné dítě černohorských diplomatů velkovévody Petra Stefanova Vukotiće a Jeleny Voivodićové. Její otec byl jedním z největších vlastníků půdy v Černé Hoře a blízkým přítelem velkovévody Mirka Petroviće-Njegoše (bratra knížete Danila II.), se kterým bojoval v bitvách v letech 1850–1859. Oba přátelé se rozhodli pro spojení svých dětí – v roce 1853 byla tedy šestiletá Milena zasnoubena s Mirkovým jediným synem Nikolou, kterému bylo dvanáct let. Nikola byl synovec a dědic bezdětného vládnoucího knížete Danila II.
V roce 1856, po smrti své matky, byla Milena poslána do Cetinje – již se životem zajištěným na dvoře černohorských vládců. V letech 1856–1860 vyrůstala v domácnosti velkovévody Mirka, svého pozdějšího tchána, především po boku Mirkovy nejstarší dcery Anastázie. Během těchto čtyř let se stala v rodině velmi oblíbenou: „Můj otec a matka ji brali jako svou vlastní dceru“, napsal později Nikola. „Můj zesnulý strýc (kníže Danilo) ji také velmi miloval a jednal s ní jako s vlastním dítětem, a Milena se mu ze všech sil snažila svou lásku a úctu ve všech směrech opětovat. Byla velice krásná, sladká, laskavá, jemná a především oddaná.“
Během těchto šťastných let však Milena jen zřídka viděla svého snoubence a budoucího manžela. Ten, o šest let starší, byl vzděláván nejprve v Terstu, později v Paříži.
Manželství
Atentát na knížete Danila 12. srpna1860 měl za následek rychlý a nečekaný nástup osmnáctiletého Nikoly na trůn. Krátce poté Nikola onemocněl zápalem plic. Naštěstí se z této choroby po několika týdnech vyléčil a bylo ihned rozhodnuto o co nejdřívějším uspořádání svatby. Milenin otec Petr odcestoval do Petrohradu a informoval o sňatku caraAlexandra II., vládce Ruského impéria, největší černohorské spojenecké země. Dne 8. listopadu1860, ve věku 13 let, se Milena vdala za devatenáctiletého Nikolu I., nyní knížete černohorského, jenž se stal v roce 1910králem. Jejich svatba byla sice jednoduchým, ale krásným obřadem, konajícím se v kostele Vlaska Crkva v Cetinje v Lovćenském údolí.
Manželství bylo především politické: Milenina rodina hrála důležitou roli v černohorské politice. I přes tyto skutečnosti se manželé velice milovali a zplodili spolu dvanáct dětí.
V prvních letech po sňatku byla Milena jako choť a kněžna poněkud obtížná. Byla totiž nezkušenou a zpočátku osamělou postavou, kterou velice zastiňovala bývalá kněžna Darinka Kvekić, vdova po zesnulém knížeti Danilovi, která měla s Nikolou dobrý vztah. Během prvních pěti let manželství neměla dosud velmi mladá kněžna Milena ještě žádné dítě. Avšak po smrti Darinky se začal Milenin život zlepšovat a v roce 1865 upevnila kněžna svou pozici tím, že dala knížeti Nikolovi prvního potomka – princeznu Ljubicu, později známou pod jménem Zorka. Právě po porodu dcery začali žít manželé v cetinjském knížecím paláci spolu a navzájem se více sblížili. V letech 1865 a 1869 měla Milena další tři dcery v rychlém sledu a ohromnou slávou bylo narození následníka trůnu Danila Alexandra, pozdějšího černohorského korunního prince v roce 1871. Avšak později postihla královský pár smutná událost – po narození dalších dvou dcer zemřela na jaře 1876 v Podgorici ve věku necelých dvou měsíců mladičká dcerka Sofie. Na Nikolův příkaz jí byl po smrti udělen titul vévodkyně Podgorická. Milena si toto pozdější hlavní město Černé Hory oblíbila a za jeho zvelebení jí byl udělen Nikolou titul Podgorická velkovévodkyně. Milenin vztah s manželem se však touto událostí ještě více upevnil, později přišli na svět ještě další dvě dcery a dva synové a kněžna se stala respektovanou a vlivnou osobností.
28. srpna1910, při příležitosti dvousetleté vlády dynastie Petrovićů-Njegošů v Černé Hoře, bylo v Cetinje vyhlášeno Černohorské království. Milena se tak stala, po boku svého manžela, historicky první černohorskou královnou. 8. listopadu 1910 pak manželé oslavili svou zlatou svatbu.
Černohorský král Nikola I. a královna Milena po korunovaci 28. srpna1910
Po čas celé jejího dlouholetého působení po manželově boku byla černohorská kněžna a později královna Milena vlídnou, mírumilovnou a laskavou dámou, velmi oblíbenou u dvora i u poddaných. Na svého manžela měla velký vliv a na její rady také Nikola I. často zmírňoval tresty, navržené parlamentem či vládou.
Vzdělání
Milena byla až do svých 13 let v zásadě negramotná, přesto měla velkou slabost pro vzdělání. Po svatbě začala navštěvovat soukromou školu v Bijelo Polje, největších znalostí a dovedností však nabyla doma v Cetinje – především samovýukou. Zajímala se o historii, přírodu a botaniku – na její přání nechal Nikola I. také postavit roku 1889Zimní palác v Milenině oblíbeném městě Podgorici, pro který částečně sama navrhla celou zahradu se spoustou stromů, keřů, bonsají a jiných cizokrajných i místních rostlin. Nadaná byla také na hudbu. Naučila se hrát na zobcovou flétnu a hoboj.
Postupem času se stávala zkušenou i v politických záležitostech. Zatímco byl její manžel v zimě 1868–1869 na státních návštěvách v Rakousko-Uhersku a Rusku, měla kněžna Milena na starosti soudní záležitosti. Své návštěvy přijímala většinou v podgorickém paláci.
Milena Vukotić měla dvanáct dětí (devět dcer a tři syny), pět vnoučat, jednoho pravnuka, dvě prapravnoučata a jednu praprapravučku.
Pět z jejích dcer uzavřelo manželství, z nichž každá se vdala za knížete či krále, což Mileninu manželovi zajistilo přezdívku „tchán Evropy“. Tuto přezdívku sdílel s dánským králem Kristiánem IX.
V důsledku připojení Černé Hory ke Království Srbů, Chorvatů a Slovinců v roce 1918 musel král Nikola I. abdikovat. On a jeho rodina ještě do roku 1919 pobývala v podgorickém paláci, který se stal organizačním centrem protestů proti sjednocení jihoslavanských zemí (nejdůležitějším bylo Vánoční povstání). Poté byla královská rodina nucena odejít do exilu.
Královna Milena zemřela 16. března1923 v Cap d'Antibes ve Francii, dva roky po smrti svého manžela. Před svou smrtí vytrvale usilovala o navrácení dynastiePetrovićů-Njegošů na černohorský trůn. Byla pohřbena v San Remo v Itálii. V roce 1989 byly ostatky krále Nikoly, královny Mileny a princezen Xenie a Věry převezeny do královské kaple Ćipur v Cetinje.
U Černohorců se stala již za svého života a je i v současnosti velmi oblíbenou kněžnou, královnou a celkově důležitou postavou černohorských dějin.
Plný oficiální titul Mileny Vukotić zněl: Její Veličenstvo Milena Teodózie Vukotić, z milosti Boží kněžna a následná královna černohorská, velkovévodkyně Podgorická a hraběnka Andrijevická.
Známá byla ale pod tituly Její Výsost kněžna a později Její Veličenstvo královna.
Tento článek byl automaticky přejat z Wikipedie. Na obrázcích nebyly provedeny žádné změny. Obrázky se zobrazují ve zmenšené velikosti (jako miniatury). Kliknutím na obrázek získáte další informace o autorovi a licenci. Byly změněny prvky designu, odstraněny některé odkazy specifické pro Wikipedii (např. odkazy na Editaci a nebo na neexistující hesla) a provedena optimalizace pro rychlé načítání.
