Otto Mizera

Otto Mizera
Otta Mizera
Otta Mizera
Narození 29. května 1919
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 21. října 1952 (ve věku 33 let)
Paříž
FrancieFrancie Francie
Povolání novinář, malíř, spisovatel, básník, grafik, překladatel a estetik
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otta Mizera, též Otto (29. května 1919, Praha – 21. října 1952, Paříž)[1] byl český surrealistický a kubistický výtvarník, překladatel a publicista.

Život

Studium reálného gymnázia v Libni ukončil maturitou v roce 1938. Na gymnáziu se seznámil se Zdeňkem Lorencem (1919–1999), dalším členem budoucí surrealistické skupiny Ra. Oba se po maturitě vydali do Francie a společně se přihlásili na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy; zde setrvali necelé tři semestry, do uzavření českých vysokých škol nacisty. V roce 1939 též spolu založili v Libni Divadlo U zelené růže,[2] které však působilo pouze krátkodobě (jedno představení).[3] Po uzavření vysokých škol našel Mizera zaměstnání v Topičově nakladatelství, poté byl knihovníkem. V letech 1940–1942 též navštěvoval tzv. Školu Mánesa,[4] kde ho učil figurální kresbu a portrétování Vladimír Sychra.[1]

Spolupracoval se surrealistickou skupinou Ra (Ludvík Kundera aj.), inicioval vydání jejího sborníku Roztrhané panenky (1942).[5][p 1]

Po 2. světové válce se krátce přihlásil na studium architektury, kterého v zimě 1945 zanechal. V roce 1946 navštívil Paříž, v roce 1947 tam odjel znovu a do Československa se už nevrátil.[p 2] V Paříži se Otta Mizera věnoval pouze výtvarnému umění, ve kterém byl ovlivněn především kubistickým obdobím Pabla Picassa.

Život ukončil sebevraždou.[1]

Dílo (výběr)

Knižní vydání

Překlady a publicistika

Ilustrace knih

  • Fakir z Benares (autor Mirko Pašek; obálka a ilustrace Otta Mizera; Kladno, Nakladatelství mladých, 1944)

Výtvarná díla

Některá výtvarná díla Otty Mizery z let 1944 a 1945 jsou v majetku Galerie moderního umění v Hradci Králové, Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou a Galerie umění Karlovy Vary.[6]

Výstavy (výběr)

  • V roce 1946 vystavoval v Grafickém kabinetu v Praze. Dobová kritika charakterizovala výstavu slovy „...není možno vyloučit pochybnost o bezelstnosti všech deformací a rafinovaných naivností...“, ocenila zejména jeho techniku suché jehly[7]
  • V dubnu 2015 uspořádala aukční výstavu děl Otty Mizery pražská Galerie Lazarská[8]
  • Díla Otty Mizery byla též vystavena na dvacítce společných výstav, zejména v Paříži a Praze[1]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Podle pamětí Ludvíka Kundery se Kundera s Mizerou setkali v knihkupectví nad surrealistickou monografií Jindřicha Štyrského a Toyen.
  2. ↑ Ve stejném období emigrovali do Paříže jiní čeští surrealisté – Toyen a Jindřich Heisler.

Reference

  1. ↑ a b c d e KOŠNAROVÁ, Veronika. Slovník české literatury po roce 1945. In: [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Kapitola Otta Mizera.
  2. ↑ Databáze českého amatérského divadla: Divadlo U zelené růže
  3. ↑ BAUER, Michal. Automatická madona. Praha: Akropolis, 2012. Dostupné online. Kapitola Předmluva, s. 14. 
  4. ↑ Malířská škola SVU Mánes. Lidové noviny. 17. 9. 1940, s. 7. Dostupné online. 
  5. ↑ Národní úložiště šedé literatury: Ludvík Kundera, s. 55
  6. ↑ Registr sbírek výtvarného umění: filtr "Mizera". www.citem.cz [online]. [cit. 2018-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-10. 
  7. ↑ Výstavní kukátko. Rudé právo. 22. 2. 1946, s. 4. Dostupné online. 
  8. ↑ Přehled pražských kulturních pořadu 4/2015, s. 138

Externí odkazy

Související články

Literatura

  • KOŠNAROVÁ, Veronika. Slovník české literatury po roce 1945. In: Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, 2010. Dostupné online. Kapitola Otta Mizera.

Zdroj