Octan železitý

Octan železitý
Struktura kationtu
Struktura kationtu
Model molekuly kationtu
Model molekuly kationtu
Obecné
Systematický název octan železitý
Funkční vzorec (CH3COO)3Fe
Sumární vzorec C14H27Fe3O18
Vzhled červenohnědý prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS 1834-30-6
PubChem 164887
SMILES CC(=O)[O-].CC(=O)[O-].CC(=O)[O-].[Fe+3]

o1c(C)[o+][Fe-3]6(O23)([OH2+])([o+]c(C)o4)[o+]c(C)o[Fe-3]24([OH2+])([o+]c(C)o5)[o+]c(C)o[Fe-3]135([OH2+])[o+]c(C)o6 (jako komplex)
InChI 1/3C2H4O2.Fe/c3*1-2(3)4;/h3*1H3,(H,3,4);/q;;;+3/p-3
Vlastnosti
Molární hmotnost 650,88 g/mol
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech 		rozpustný v ethanolu[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Octan železitý je komplexní sůl se vzorcem [Fe3O(OAc)6(H2O)3]+ (OAc− = CH3COO−).[2]

Tvorba tohoto hnědočerveného komplexu může sloužit k důkazu přítomnosti železitých iontů.[3]

Struktura a příprava

Octan železitý se připravuje reakcemi vodných roztoků železitých solí s octany.[4] Prekurzorem je obvykle právě vysrážený oxid/hydroxid železitý, ve kterém nejsou přítomny halogenidy.[5]

Kation této soli je trojjaderný.[6] Železitá centra mají oktaedrickou geometrii, kde jsou navázána na šest kyslíkových ligandů, mezi které patří i trojitý můstek tvořený oxidem uvnitř rovnostranného trojúhelníku.[7] Jedná se o jeden z prvních známých molekulových komplexů železa, který obsahuje oxidový ligand. Kation má symetrii typu D3h.

Reakce

Koncové aqua ligandy mohou být nahrazeny jinými, například pyridinem nebo dimethylformamidem. Je známa i řada solí s obměněným aniontem, jako například [Fe3(μ3-O)(OAc)6(H2O)3]Cl. Redukcí kationtů vzniká neutrální derivát obsahující jedno železnaté a dvě železitá centra.[2] Jsou popsány i sloučeniny obsahující několik různých kovů, jako je [Fe2CoO(OAc)6(H2O)3].[8]

Podobné sloučeniny

Jsou známy obdobné chromité, ruthenité, vanadité a rhodité soli.[9] Octan železitý (bez oxo ligandu) je červená pevná látka, kterou lze získat reakcí octanu stříbrného s chloridem železitým.[10]

Použití

Látky získávané zahříváním železa s kyselinou octovou na vzduchu, popisované jako octany železité, se používají jako barviva a mořidla.[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iron(III) acetate na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Iron(III) Acetate [online]. [cit. 2015-04-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c J. Burgess; M. V. Twigg. Encyclopedia of inorganic chemistry. [s.l.]: [s.n.], 2005. ISBN 978-0-470-86078-6. 
  3. ↑ H. Brearley; F. Ibbotson. The Analysis of Steel-Works Materials. London; New York: [s.n.], 1902. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-18.  Archivováno 18. 4. 2015 na Wayback Machine.
  4. ↑ W. Simon. Manual of Chemistry. [s.l.]: [s.n.], 2007. ISBN 978-1406733358. S. 474. 
  5. ↑ H. Lux. Handbook of Preparative Inorganic Chemistry. [s.l.]: [s.n.], 1963. Kapitola Basic Iron(III) Acetate, s. 1508. 
  6. ↑ R. Weinland; P. Dinkelacker. Über Salze einer Hexaacetato(formiato)-trichrombase. II. Berichte der Deutschen Chemischen Gesellschaft. 1909, s. 2997–3018. Dostupné online. DOI 10.1002/cber.19090420318. 
  7. ↑ B. N. Figgis; G. B. Robertson. Crystal-Molecular Structure and Magnetic Properties of Cr3(CH3.COO)6OCl.5H2O. Nature. 1965-02-13, s. 694–695. DOI 10.1038/205694a0. Bibcode 1965Natur.205..694F. 
  8. ↑ Antony B. Blake; Ahmad Yavari; William E. Hatfield; C. N. Sethulekshmi. Magnetic and spectroscopic properties of some heterotrinuclear basic acetates of chromium(III), iron(III), and divalent metal ions. Journal of the Chemical Society, Dalton Transactions. 1985, s. 2509. DOI 10.1039/DT9850002509. 
  9. ↑ WIBERG, Egon. Inorganic chemistry. 1st English ed.. vyd. San Diego: Academic Press xxxix, 1884 pages s. Dostupné online. ISBN 0-12-352651-5, ISBN 978-0-12-352651-9. OCLC 48056955 
  10. ↑ Ram C. Paul; Ramesh C. Narula; Sham K. Vasisht. Iron(III) acetates. Transition Metal Chemistry. 1978, s. 35–38. DOI 10.1007/BF01393501. 

Související články

Zdroj