Miroslav Slach

PhDr. Miroslav Slach
Narození 16. března 1919
Tlustice,
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 31. srpna 2001 (ve věku 82 let)
Všetaty,
ČeskoČesko Česko
Pseudonym Mirko S. Hron
Povolání učitel, prozaik, dramatik
Národnost česká
Alma mater Univerzita Karlova
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Miroslav Slach (16. března 1919, Tlustice – 31. srpna 2001, Všetaty) byl český učitel, prozaik a dramatik, autor životopisných próz a děl pro mládež.[1]

Život

Mládí prožil na Slovensku, kde jeho otec působil jako učitel a později ředitel na školách v Rimavské Sobotě, Sabinově a Brezně. Roku 1938 maturoval na reálném gymnáziu v Banské Bystrici. Poté začal studovat na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, ale po uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 byl nasazen na zemědělské práce v Novém Strašecí. Roku 1941 po absolvování Amerlingova učitelského ústavu začal učit na školách v okolí Brandýsa nad Labem (Všetaty, Nedomice, Čakovičky). Roku 1944 byl totálně nasazen jako stavební dělník v Hradci Králové, na konci války se skrýval.[2]

Od roku 1945 učil na měšťanských školách ve Všetatech a Velkém Březně a na Střední průmyslové škole v Mladé Boleslavi. Zároveň vystudoval historii, filozofii a slovanskou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde roku 1948 získal titul doktora filozofie. Od roku 1951 učil na základní škole ve Všetatech, od roku 1954 jako zástupce ředitele a od roku 1979 jako ředitel. V tom samém roce odešel do důchodu a věnoval se výhradně literání práci.[2]

Publikovat začal roku 1939 v různých časopisech a novinách, např. v Ozvěnách domova i světa (zde pod pseudonymem Mirko S. Hron), ve Svobodě, v Rudém právu, Učitelských novinách, Lidové demokracii, Květech a v dalších. Stal se autorem řady původních rozhlasových her (většinou pro mládež) a životopisných próz odehrávajících se většinou 19. století, které zachycují všednodenní a intimní situace historických osobností. Druhou linii jeho tvorby tvoří prózy a hry s dobrodružným dějem tematicky většinou spjaté s druhou světovou válkou.[2]

Bibiografie

Rozhlasové hry

  • Obraz a skutečnost (1945).
  • Děkujeme (1946), námět byl později využit v próze Mariáš s ďáblem.
  • ...a Praha daleko (1946).
  • Heslo „Santa Maria“ (1947), zpracováno i jako divadelní hra.
  • Narodil se básník (1947).
  • Dovolená (1947).
  • Půlnoční píseň (1947).
  • Než ďábel umlkne (1947).
  • Než se brány otevřou (1948).
  • UB 177 neodpovídá (1949), dobrodružná hra pro mládež.
  • Kutnohorští havíři (1956), podle Aloise Jiráska.
  • Delfín! (1957), podle novely Julese Vernea Prorazili blokádu.
  • Runové kameny (1979)

Divadelní hry

  • Heslo „Santa Maria“ (1947)
  • Můj přítel Admirál (1967), dobrodružná divadelní hra pro mládež.
  • Bílý jelen (1979), komedie, příběh ze života šlechty na počátku 18. století.

Próza

  • Usměvaví rebelanti (1959), román pro mládež, jehož ústřední postavou je mladý Václav Kliment Klicpera.
  • Dostavník do Výmaru (1967), román o poslední lásce Johanna Wolfganga Goetha k mladičké Ulrice von Levetzow. Vyprávění je pojato jako retrospektiva odvíjející se v den sto padesátých básníkových narozenin ve vzpomínkách pětadevadesátileté Ulriky.
  • Romance o moudrém vinaři (1972), sbírka třinácti humorně laděných povídek ze života Petra Brandla, Václava Klimenta Klicpery, Františka Škroupa, Johanna Wolfganga Goetha, kancléře Metternicha, Václava Levého a Josefa Navrátila, ve kterých autor sleduje rozmach českého národního obrození na poli kultury. Šest povídek z této sbírky bylo v upravené podobě převzato do souboru Sbohem, letní lásko.
  • Mariáš s ďáblem (1975), román, založený na skutečné události, zachycuje akci českých lékařů a vědeckých pracovníků, kteří jako členové protinacistického odboje pronikli koncem dubna 1945 do koncentračního tábora v terezínské Malé pevnosti ve snaze zabránit hrozící epidemii tyfu.
  • Zázračný lukostřelec (1976), dvě historické novely. První s názvem Čekání na Romana se odehrává ve středověkém Bardejově, druhá, Zázračný lukostřelec, je situovaná do Mělníka za časů Václava IV.
  • Zlaté dukáty (1979), deset pohádek napsaných podle lidových motivů.
  • Sbohem, letní lásko (1982), čtrnáct Goethovských miniatur s neotřelými pohledy na pozdní milostný vztah Goetha k mladičké Ulrice von Levetzow..
  • Prchavá vůně jasmínu (1983), soubor pěti próz o osudech mladých žen, jejichž sny a plány do budoucna zničila nacistická okupace.
  • Sázka na černého koně (1984), dramatický příběh skupiny českých skautů na prázdninovém táboře roku 1938.
  • Já básník Naso (1986), román popisující příčiny vypovězení básníka Ovidia z Říma.
  • Zapomenout na Monte Carlo (1988), dobrodružný román z prostředí francouzské Riviéry a ostrova Kréty.
  • Zeptej se orlů (1989), román pro mládež o mládí Jana Evangelisty Purkyně.
  • Světlo v soumraku (1994), vzpomínková publicistická kniha na Jana Palacha, který byl Slachovým žákem na všetatské škole.
  • Kůň, panna a víno velké čistoty potřebují (1999), drobné povídky o lidských slabostech a láskách odehrávající se v různých historických obdobích a v různých zemích.
  • Můj starý dobrý Orient-Expres (2000), román o životě a díle českého orientalisty Bedřicha Hrozného.
  • Kavalíři pouště (2000), literárně zpracované biografie s převahou literatury faktu o českém vědci Aloisovi Musilovi a britském vojákovi s arabistovi Lawrencovi z Arábie.

Ostatní práce

  • Stříbrná píseň (1973), text k fotografické publikaci Marie Hartmanové.
  • Neratovice (1977), text k fotografické publikaci Jaroslava Litomiského.
  • Kordem a křížem (1994), adaptace románu Henriho de Gorsse a Josepha Jacquina pro mládež.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Slovník české literatury po roce 1945.
  2. ↑ a b c JANOUŠEK, Pavel a kol. Slovník českých spisovatelů od roku 1945, díl 2, M-Ž. Praha: Brána; Ústav pro českou literaturu AV ČR; Knižní klub 1998. S. 383-384. ISBN 80-7243-014-9.

Externí odkazy

Zdroj