Milan Knobloch

Milan Knobloch
Narození 10. srpna 1921
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 29. března 2020 (ve věku 98 let)
Národnost česká
Vzdělání Akademie výtvarných umění v Praze
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání sochař a medailér
Rodiče matka Anna Knoblochová, otec Josef Knobloch
Znám jako sochař a medailér
Ocenění Řád za zásluhu o kulturu Polské republiky (1979)
Zasloužilý umělec (1980)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milan Knobloch (10. srpna 1921, Praha – 29. března 2020[1]) byl český sochař a především medailér.

Mládí

Narodil se v Praze na Vinohradech rodičům pocházejících z vesnice Rodov, nyní je to součást města Smiřice v okrese Hradec Králové. Otec, zaměstnanec Pražské úvěrní banky, byl krátce po jeho narození vyslán služebně s celou rodinou do tehdejší Jugoslávie, kde malý Milan strávil prvých 6 let svého života. Během studia na gymnáziu a následně na obchodní akademii se prvotní zájem o modelování transformoval na malířství. Oceňoval hlavně velké krajináře např. Julia Mařáka, Otakara Lebedu a Antonína Slavíčka které se snažil ve svých prvých olejomalbách napodobovat. Pro umělecký vývoj mladého Milana Knoblocha byla podstatná podpora obou rodičů projevována od útlého mládí.[2]

Po maturitě v roce 1941 bylo jeho přání dalšího vysokoškolského studia nereálné, vysoké školy byly během 2. světové války uzavřeny. Po krátké epizodě v Zemské bance pracoval jako účetní v Karlínských kovodílnách, později byl nacistickou mocí totálně nasazen v letecké továrně Letov v Praze-Letňanech, odsunu na nucené práce do Německa zabránila jeho dlouhodobá nemoc.[2]

Příprava

Po ukončení války se v letech 1945 a 1946 neúspěšně hlásil na Akademii výtvarných umění obor malířství, stejně jako na sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Teprve na třetí pokus byl roku 1947 přijat na AVU do třídy profesora Jana Laudy a později do tříleté speciálky profesora Otakara Španiela. Během studia vytvořil první samostatné práce: plastiku "Kapr", závěrečnou školní práci "Oštěpař" a absolventskou portrétní plastiku "Vlasta", kterou studium na AVU v roce 1953 uzavřel. Pedagogické působení Otakara Španiela mělo na Knoblochovu pozdější tvorbu nemalý vliv. Téměř deset let mu trvalo, než nalezl osobité vyjadřování ve své práci a její uplatnění ve společnosti. V té době prováděl hlavně štukatérské práce, nebo pomáhal starším kolegům.[2]

Umělecká tvorba

Autorovo celoživotní dílo je velmi rozsáhlé, obsahuje na 400 položek. Jeho umělecká díla jsou zastoupena například v Národní galerii v Praze, Galerii hl. města Prahy, Národním muzeu v Praze, Galerii Lyry Pragensis, Stavovském divadle v Praze, Muzeu mincí a medailí v Kremnici, Britském muzeu v Londýně, Muzeu Pařížské mincovny, Státním muzeu v Berlíně, Uměleckoprůmyslovém muzeu ve Vídni, Petrohradské Ermitáži či v Uměleckých sbírkách v Drážďanech. Tvořil až do pozdního věku.

Medaile

Milan Knobloch je řazen k nejvýznamnějším žákům zakladatele české medailérské školy Otakara Španiela. Projevuje se to dokonalou znalostí zákonitosti při tvorbě reliéfu, zvládnutí portrétu, pečlivosti při tvorbě písma a celkovou vyvážeností kompozice. Všechny tyto přednosti vynikly hlavně při tvorbě rozměrově drobných artefaktů, při medailérství. Jednou z důležitých podmínek pro ztvárnění portrétu je nejen znalost fyziognomie, ale i vcítění se do fyziognomie a duše zobrazovaného a vystižení atmosféry doby. Při tvorbě bust nebo pamětních medailí to bylo navíc složité i proto, že šlo převážně o osoby zemřelé již před mnoha lety nebo i stoletími.

Mince

  • 15 pamětních mincí zobrazuje např. Národní muzeum, Národní divadlo, Karla IV, Jana Evangelistu Purkyně, Bohuslava Martinů, Bedřicha Smetanu nrbo Otakara Španiela.
  • Pamětní mince "Svatováclavská pocta Benediktu XVI." u příležitosti návštěvy papeže v České republice v roce 2009.[3]

Sochy a pamětní desky

Ohlas jeho tvorby dosvědčuje vydání tří poštovních známek s jeho náměty.

Ocenění

Roku 1964 byl Milanu Knoblochovi udělen Ministerstvem kultury Polské republiky Řád za zásluhu o kulturu, v roce 1979 získal cenu Svazu českých výtvarných umělců a Českého fondu výtvarných umění, roku 1980 byl jmenován Zasloužilým umělcem a v roce 1984 získal cenu Ministerstva kultury České republiky.[2]

Ukázky tvorby

  • Busta W. A. Mozarta
    Busta W. A. Mozarta
  • Busta J. K. Tyla
    Busta J. K. Tyla
  • Pomník Bohuslava Martinů, Polička
    Pomník Bohuslava Martinů, Polička
  • Pomník Milady Horákové v Praze na Pankráci
    Pomník Milady Horákové v Praze na Pankráci
  • Pamětní deska Gustava Mahlera ve Státní opeře v Hamburku
    Pamětní deska Gustava Mahlera ve Státní opeře v Hamburku

Odkazy

Reference

  1. ↑ KLÍMOVÁ-BREJCHOVÁ, Alena. 29. 3. 2020 ve věku 99 let zemřel pražský medailér, sochař a malíř Milan Knobloch. S. 92–93. ZHOŘ ART [online]. Spolek přátel umění Dr. Igora Zhoře [cit. 2021-05-06]. Roč. čtvrtý, čís. 2/2020, s. 92–93. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d Milan Knobloch | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2021-10-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ Svatováclavská pocta Benediktu XVI.. Numismatikus [online]. [cit. 2011-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Literatura

  • Milan Knobloch: medaile, mince, plastiky. Praha: Nadace Lyry Pragensis, 1998. 216 s. ISBN 80-7059-072-6. 

Externí odkazy

Zdroj