Julius Mařák

Julius Mařák
Julius Mařák
Julius Mařák
Narození 29. března 1832
Litomyšl
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 8. října 1899 (ve věku 67 let)
Praha-Smíchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov [1]
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze (1852–1853)
Povolání malíř, grafický designér, vysokoškolský učitel, učitel, grafik a kreslíř
Děti Josefina Pepa Mařáková
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julius Eduard Mařák (29. března 1832 Litomyšl[2] – 8. října 1899 Praha-Smíchov[3]) byl český malíř – krajinář, kreslíř a grafik druhé poloviny 19. století.

Život

Byl synem zámeckého protokolisty Jana Mařáka z Heřmanic u Chocně. Narodil se v Litomyšli (Smetanovo náměstí čp. 100, od roku 1913 je na domě pamětní deska). V tomto městě prožil dětská a chlapecká léta, odstěhoval se až po absolvování páté třídy gymnázia. Již během studia na gymnáziu se učil malovat u Antonína Dvořáka, který žil v nedalekých Němčicích.

V letech 1852–1853 studoval na pražské akademii u profesora Maxe Haushofera, poté v letech 1853–1855 studoval soukromě v Mnichově u profesorů Leopolda Rottmanna a Eduarda Schleicha. Po návratu z Mnichova procestoval Krkonoše, severovýchodní Čechy a Český ráj a Šumavu. Pobýval také ve Vídni, kde se u mědirytce K. J. Schmidta naučil technice leptu (1858) a od roku 1860 působil jako ilustrátor a vyučoval ve šlechtických rodinách kreslení. V roce 1869 cestoval na Balkán a v letech 1872–1875 pobýval v Tyrolsku.

Roku 1882 dostal zakázku na výzdobu Národního divadla a v roce 1887 se přestěhoval do Prahy, neboť mu bylo nabídnuto místo profesora na pražské akademii v ateliéru krajinomalby. Krajinářskou školu vedl dvanáct let. Jeho žáky byli mj. Antonín Slavíček, Václav Březina, František Kaván, Max Švabinský, Otakar Lebeda, Alois Kalvoda, Stanislav Lolek, Jaroslav Panuška, Ota Bubeníček nebo Mařákova manželka Ida a dcera Josefina.[4]

Roku 1893 vážně onemocněl a výzdobu Národního divadla dokončil v posledním roce života za pomoci své dcery a některých svých žáků. Pochován byl na Vyšehradském hřbitově v Praze (hrob 6B-36)[1].

Rodina

Dne 10. června 1871 se oženil se svou žačkou Idou, rozenou Pfeffermanovou (1848–1908).[5] Jejich dcera Josefina Pepa Mařáková (1872–1907) byla též malířka.

Julius Mařák byl strýcem operního pěvce Otakara Mařáka, houslisty Jana Mařáka a harfistky Jarmily Mařákové-Schulzové, manželky překladatele Ivana Schulze.

Dílo

Návrat z pastvy (1888)

Mařák se celý život věnoval krajinomalbě. Je také jediným krajinářem, který se podílel na výzdobě Národního divadla v Praze, kam namaloval slavná místa českých dějin (Říp, Blaník, Vyšehrad atp.). Jeho krajinomalby zdobí i schodiště Národního muzea v Praze.

Stylově se jeho dílo postupně posouvá od patetického romantismu k realistickému plenéru. Mařák vytvořil stovky kresebných studií v plenéru. Jeho častým námětem byl intimní lesní interiér, který zachycoval romantickým, snivým způsobem. Mařákova barevnost se pohybuje především na škále zemitých hnědí, okrů a zelení, to vše plnoplasticky promodelované světlem a stínem. V pozdějších pracích se projevuje rozvolňování malířského rukopisu, které v mnohém předznamenává impresionistickou tvorbu jeho žáků.

Kresba mu však byla nejen přípravou k malbě, ale také finálním výtvarným projevem. Velké proslulosti dosáhl při práci s uhlem. Už v roce 1868 vytvořil pro pařížské a mnichovské nakladatelství Goupil & Kaeser uhlem kreslené cykly Čtyři roční období a Čtyři denní doby, které se po převodu kreseb grafikem E. Willmannem do podoby rytin staly ve své době evropsky proslulé. Podobný úspěch přinesl i cyklus Lesních samot, opět kreslený uhlem a Willmannem převedený do podoby ocelorytu. Z grafických technik ovládal Mařák techniku leptu. Na přelomu padesátých a šedesátých let 19. století vytvořil cyklus asi třiceti leptů intenzivně využívajících možnosti šerosvitného účinku, který tato technika nabízí. Mařákovy kresby a grafiky ještě silněji než jeho malby přesně a důsledně zachycují detaily krajiny a lesní vegetace.

Spolupracoval s vídeňskými časopisy, hojně také kreslil pro české Květy a Světozor.

Galerie

  • Ranní píseň (1877)
    Ranní píseň (1877)
  • Lesní zátiší (asi 1865)
    Lesní zátiší (asi 1865)
  • Na kraji lesa
    Na kraji lesa
  • Lesní jezero, kresba uhlem
    Lesní jezero, kresba uhlem
  • Umělecká pozůstalosti prof. Julia Mařáka
    Skalní soutěska
  • Krkonoše
    Krkonoše
  • Les
    Les
  • Pramen
    Pramen

Reference

  1. ↑ a b hrob malíře Julia Mařáka na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-01. 
  2. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1817-1833 v Litomyšli , sign.1305, ukn.5571, str.499. Dostupné online
  3. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv. Václava na pražském Smíchově
  4. ↑ Blažíčková-Horová N, in: Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), 2008, s. 106
  5. ↑ Katalog UPM: Mařáková Ida. katalog.upm.cz [online]. [cit. 2018-08-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-08-02. 

Literatura

  • Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze, Národní galerie v Praze 2008, ISBN 978-80-7035-391-2
  • BLAŽÍČKOVÁ-HOROVÁ, Naděžda: Julius Mařák a jeho žáci, Národní galerie (katalog výstavy), Praha 1999
  • Boučková J., Julius Mařák, VČG Pardubice 1981
  • BUŽGOVÁ, Eva. Grafika Julia Mařáka. Umění, roč. 4, (1956), č. 2, s. 151–169.
  • ŠUMAN, V., Julius Mařák a jeho škola, Praha 1929
  • BROŽKOVÁ, Libuše. K otázce autorství cyklu historických krajin pro ochoz a schodiště Národního musea. Umění, roč. 8, (1960), č. 6, s. 625-632.

Externí odkazy

Zdroj