Antonín Slavíček

Antonín Slavíček
Antonín Slavíček v roce 1898
Antonín Slavíček v roce 1898
Narození 16. května 1870
Vlajka Rakouska-Uherska Praha-Staré Město, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1. února 1910 (ve věku 39 let)
Vlajka Rakouska-Uherska Praha-Holešovice, Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí střelná rána
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Povolání malíř a výtvarník
Manžel(ka) Míla Slavíčková
Děti Jan Slavíček
Jiří Slavíček
Eva Medková
Příbuzní Ivan Medek (vnuk)
Mikuláš Medek (vnuk)
Rudolf Medek (zeť)
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Slavíček (16. května 1870, Praha-Staré Město[1] – 1. února 1910, Praha-Holešovice[2]) byl český impresionistický malíř. Jedná se o vrcholného představitele českého umění kolem roku 1900, který vyšel z odkazu náladového realismu, ale již roku 1898 začal tvořit obrazy barevnou skvrnou, chvatnou i rozechvělou, která vyvolává dojem pohybu a víření. Byl mistrem v zachycení světla a stínu.

Díla tvořil v Hostišově v oblasti zvané Česká Sibiř, kam jezdil za spisovatelem Janem Herbenem. V letech 1903–1905 pobýval v Kameničkách u Hlinska. Krajinu Vysočiny zatoužil poznat po přečtení románu Západ z roku 1899 od Karla Václava Raise (1859–1926). Snažil se o zachycení rázu a proměn tamní krajiny. Jeho více než sedmdesátka obrazů, které zde namaloval, se považuje za jeho vrcholnou tvorbu. Vzhledem k tomu, že jeho žena Bohumila vyrostla ve středočeském Štolmíři, vznikly některé jeho obrazy také zde. Jde např. o obraz Kostel ve Štolmíři, který zachycuje místní monumentální barokní kostel sv. Havla. Dnes je obraz uložen v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem. Na konci života (od roku 1905) maloval zákoutí Prahy, která se stala jeho novou inspirací a hlavním tématem jeho pláten.

Život

Hrob na Olšanských hřbitovech

Dětství a mládí

Narodil se v Praze jako čtvrté dítě Jana Slavíčka, správce vysokých škol technických, a jeho manželky Pavlíny, rozená Mildnerové ze Semil. V letech 1881–1885 navštěvoval reálné gymnázium ve Spálené. Už jako školák se účastnil vydávání školního časopisu a troufal si vystoupit se svými kreslířskými pokusy i na veřejnosti.

Jeho strýc, děkan, mu hodně pomáhal a umožnil mu cestu do Mnichova (1886–1887). Roku 1887 byl zapsán na AVU v Praze do krajinářské speciálky u profesora Julia Mařáka (1832–1899). Mařák přiměl Slavíčka, aby soukromě dostudoval gymnázium. Studium na akademii několikrát přerušil, patrně pro neshodu s Mařákem. V roce 1888 pravděpodobně z nešťastné lásky odešel do benediktinského kláštera v Rajhradu na Moravě. V letech 1894–1899 s Mařákovým ateliérem jezdil malovat do plenéru do okolí Prahy (Okoř, Hvězda, Liboc) a do Bechyně. Roku 1896 pobýval s rodinou ve Veltrusech, kde intenzivně maloval.

Pozdější život

V roce 1898 se stal členem SVU Mánes. Dne 8. října 1899 zemřel profesor Julius Mařák a on byl dočasně (na půl roku) pověřen vedením školy, ucházel se o profesuru, ale nebyl přijat. Krajinářská speciálka na pražské Akademii byla zrušena.

V letech 1903–1905 bydlel se svou rodinou v Kameničkách u Hlinska. Karel Václav Rais mu na jeho prosbu našel domek, výměnkářské stavení na Volákově gruntu. Zde vznikl slavný obraz „U nás v Kameničkách“. Domek chtěl později koupit, ale finanční situace mu to neumožnila. Na domku byla dne 18. června 1961 odhalena pamětní deska, kterou navrhl a zhotovil Josef Přibyl z Hlinska. Po roce 1907 do Kameniček Slavíček často zajížděl, ubytovával se na faře u P. Jana Selichara – nástupce P. J. Parduse. Za Slavíčkem do Kameniček přijížděli jeho známí, mezi nimi malíři Bohuslav Dvořák, zvaný Baťka, Otakar Nejedlý, Herbert Masaryk, Angelo Zeyer, dále pak rodina profesora Dr. Jaroslava Golla, profesor Emanuel Tilsch s chotí, spisovatelkou Annou Marií Tilschovou.

Významným přítelem Antonína Slavíčka byl mecenáš a sběratel umění August Švagrovský, rodák z Roudnice nad Labem. Seznámili se v roce 1903. Podstatnou část své sbírky včetně řady Slavíčkových obrazů věnoval Švagrovský rodnému městu a dnes jsou v majetku roudnické galerie.

V roce 1907 cestoval Antonín Slavíček do Paříže přes Norimberk a Štrasburk, navštívil Fécamp a vrátil se přes Belgii. Bydlel v ulici Dobrovského 646/9 v pražských Holešovicích nedaleko Letenských sadů. V tomto období (1908) vznikla jeho zásadní monumentální díla Pohled na Prahu od Ládví a Pohled na Prahu z Letné pro jubilejní výstavu Obchodní a živnostenské komory.

V roce 1909 navštívil kladenské železárny. Na jaře doprovodil nemocnou ženu na léčení do Dubrovníku, tam si na skalách zlomil ruku. Na pozvání svého přítele Jana Selichara, kterého znal z dob malování v Kameničkách, odjel s rodinou na faru do Německé Rybné v Orlických horách. Dne 10. srpna 1909 ho při koupání ve studené horské řece Zdobnici ranila mrtvice. Ochrnul na pravou polovinu těla. Následovala dlouhá doba léčení. Snažil se malovat levou rukou, poté se pokoušel o malá zátiší. Výsledky byl zklamán, proto 1. února 1910 zvolil dobrovolnou smrt střelnou zbraní, dle úmrtní matriky „ve stavu nepříčetnosti“. Byl pochován na Olšanských hřbitovech (VIII. hřbitov, 1. oddělení, hrob 32).

Příbuzenské svazky

Ještě v době svých prodloužených studií se 12. dubna 1895 oženil[3] s Bohumilou Brynychovou, zvanou Míla, která je častou stafáží nejen na jeho obrazech. Svou manželku poznal na dívčím gymnáziu Minerva. Byla dcerou rolníka z Bylan, po matce pocházela ze Štolmíře. Byla sirotkem a přinesla do manželství dostatek peněz, takže se Slavíček nemusel starat o finance. Měli spolu tři děti – Evu Medkovou Slavíčkovou (1895–1953), Jiřího Slavíčka (1901–1957), filmového střihače a režiséra, Jana Slavíčka (1900–1970), známého českého malíře. Jeho zetěm byl legionářský básník Rudolf Medek, známí jsou i vnukové malíř Mikuláš Medek (1926–1974) a politik Ivan Medek (1925–2010).

Vdova po Antonínu Slavíčkovi, paní Míla, která byla nucena sama se postarat o tři malé děti, se už v srpnu 1910 provdala za Herberta Masaryka (1880–1915), syna pozdějšího prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka,[4] který byl rovněž malířem a Slavíčkovým přítelem.[5] Z tohoto svazku se narodily další čtyři děti: dvojčata Tomáš a Anna, Herbert a Herberta. Oba chlapci však zemřeli v útlém dětském věku.

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Rudolf Medek (1890–1940)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Eva Medková (1921–1924)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Eva Slavíčková (1895–1953)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Ivan Medek (1925–2010)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Jan Slavíček (1900–1970)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Antonín Slavíček (1870–1910)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Mikuláš Medek (1926–1974)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Jiří Slavíček (1901–1957)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Eva Kosáková (* 1952)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Bohumila Brynychová
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Emila Medková (1928–1985)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Anna Masaryková (1911–1996)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Herbert Masaryk (1880–1915)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Herbert Masaryk (1911–1912)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Tomáš Masaryk (*/† 1914)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Petr Kotík (* 1942)
 
 
 
 
 Tomas Kotík (* 1969)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Herberta Masaryková (1915–1996)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Charlotta Kotíková (* 1940)
 
 
 
 
 Jan Jakub Kotík (1972–2007)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Emanuel Poche (1903–1987)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Dílo

  • Zátiší s konví, 1894
  • Ve Veltruském parku, 1896
  • Slunce v lese, 1898, olej, plátno, 90×115 cm, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
  • Červnový den, 1898, tempera, lepenka, 71×105,5 cm, Národní galerie v Praze
  • Vítr, 1900, tempera, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
  • Podhradí z Okoře, 1901
  • Po dešti (Cesta do vsi), 1901
  • Ze staré Prahy, 1902
  • Deštivý večer (Letná v dešti), 1902 (později nalezené dílo)[6]
  • Horská cesta, 1903
  • Motiv z Kameniček, 1903
  • Ovenecká ulice, 1904
  • U nás v Kameničkách, 1904, olej, plátno, 166×192 cm, Národní galerie v Praze
  • Park v Poděbradech 1905
  • Pod Letnou, 1905–1906, olej, plátno, 24,3×34,8 cm, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
  • Ve Stromovce / Zahradní restaurace ve Stromovce, 1907, olej, překližka, 18,7×24 cm
  • Stromovka, 1907, olej, plátno, 160×185 cm, Oblastní galerie Liberec
  • Silnice s jeřáby, 1908
  • Hutě, 1908
  • Železárny na Kladně, 1909
  • Dóm sv, Víta, 1909, olej, plátno, 216×187 cm, Galerie hlavního města Prahy
  • Žamberecká silnice, 1909, nedokončeno, olej, plátno, 90,5×99 cm, Národní galerie v Praze

Galerie

  • Ve Veltruském parku (1896)
    Ve Veltruském parku (1896)
  • Z pohorských motivů (1903)
    Z pohorských motivů (1903)
  • U nás v Kameničkách (1904)
    U nás v Kameničkách (1904)
  • Letenské sady (1907)
    Letenské sady (1907)
  • Dóm svatého Víta (1909)
    Dóm svatého Víta (1909)
  • Sovy
    Sovy
  • Zlatá ulička (kolem 1907)
    Zlatá ulička (kolem 1907)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Jiljí na pražském Starém Městě
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv. Antonína v pražských Holešovicích
  3. ↑ Matriční záznam o sňatku Antonína Slavíčka s Bohumilou Brynychovou farnosti při kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici na Novém Městě pražském
  4. ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3 , str. 23 - 24
  5. ↑ TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 345. 
  6. ↑ HNÁTEK, Václav. Nedělní aukce nabídne lahůdku, Letnou v dešti od Antonína Slavíčka [online]. Mladá fronta DNES, 2013-10-05 [cit. 2016-07-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj