Nikola Tesla

Nikola Tesla
Rodné jméno Никола Тесла
Narození 10. července 1856
Smiljan,
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství (Chorvatsko)
Úmrtí 7. ledna 1943 (ve věku 86 let)
New York,
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Místo pohřbení Muzeum Nikoly Tesly (44°48′18″ s. š., 20°28′15″ v. d.)
Bydliště Smiljan (1856–1870)
Karlovac (1870–1873)
Štýrský Hradec (1875–1878)
Praha (1880–1881)
Budapešť (1881–1882)
Paříž (1882–1884)
New York (od 1884)
Colorado Springs (od 1899)
Národnost chorvatští Srbové
Alma mater Gymnázium Karlovac (1870–1873)
Technická univerzita Štýrský Hradec (1875–1878)
Univerzita Karlova
Povolání vynálezce, elektroinženýr, strojní inženýr, fyzik a futurolog
Zaměstnavatelé Tesla Electric Light & Manufacturing (od 1886)
Westinghouse Electric Corporation (od 1888)
Znám jako fyzik, vynálezce, elektrotechnický inženýr
Ocenění medaile Elliotta Cressona (1894)
Edisonova Medaile (1916)
John Scott Medal (1934)
velkokříž Řádu Bílého lva (1936)
Národní síň slávy vynálezců (1975)
… více na Wikidatech
Nábož. vyznání Srbská pravoslavná církev
Rodiče Milutin Tesla[1] a Đuka Tesla[1]
Příbuzní Marica Kosanovic[1] (sourozenec)
Podpis Nikola Tesla – podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikola Tesla (srbsky Никола Тесла, 10. července 1856, Smiljan, Rakouské císařství – 7. ledna 1943, New York) byl vynálezce, fyzik a konstruktér elektrických strojů, zařízení a přístrojů srbské národnosti, dlouhodobě žijící v Americe.[2][3] Mimo jiné vynalezl asynchronní motor a jeho práce formovaly základ moderních systémů na vícefázový střídavý proud. Po předvedení bezdrátové telekomunikace v roce 1893 a po vítězství v tzv. „válce proudů“ proti Thomasi A. Edisonovi byl všeobecně respektován jako nejvýznamnější americký elektrotechnický inženýr. Jeho práce daly základ moderní elektrotechnice a mnoho jeho objevů mělo zásadní význam pro budoucnost.

Přestože byl Tesla velmi plodný vynálezce, neměl výraznější podnikatelské schopnosti či ambice, a často se kvůli svým experimentům a projektům zadlužoval. Měl také potíže s uznáváním svých patentů, přičemž se dostával do konfliktů s jinými vynálezci a podnikateli, především s Edisonem a s Marconim. Později se zabýval vizionářskými a v důsledku potenciálně převratnými, ale podle jeho sponzorů, především J. P. Morgana, málo výdělečnými projekty. Kvůli všem těmto faktorům se dostal do finančních problémů, uchýlil se do ústraní a zemřel poměrně chudý a zapomenutý.

Život

Nikola Tesla se narodil 10. července 1856 srbským rodičům ve vesnici Smiljan blízko města Gospić v kraji Lika, tehdy ležícím v Chorvatském království (autonomní korunní země v rámci rakousko-uherského Zalitavska). Po absolvování gymnázia v Karlovaci odešel studovat fyziku a matematiku na polytechniku ve Štýrském Hradci. V prvním ročníku složil deset zkoušek s vyznamenáním. Profesoři brzy poznali Teslův talent a umožnili mu, aby pomáhal při fyzikálních pokusech. Při studiu se Tesla setkal s Gramovým dynamem a po mnoha pokusech s ním se utvrdil v tom, že motory na stejnosměrný proud se nehodí pro praktické využití, a v létě 1883 zkonstruoval první motor na střídavý proud. Otec přesvědčil Teslu, aby studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kterou navštěvoval v letním semestru 1880. Zde byl ovlivněn Ernstem Machem. Po otcově smrti ale studia na univerzitě zanechal (měl dokončen jen jeden semestr).[4]

V roce 1880 se přestěhoval do Budapešti, kde pracoval v telegrafní společnosti a začal se intenzivně zabývat výzkumem elektřiny. Po dvou letech se přestěhoval do Paříže a v červnu 1884 se natrvalo usadil ve Spojených státech (občanství USA získal v roce 1891).

Tesla začal v roce 1884 pracovat ve společnosti Edison Machine Works. Po neshodách s Edisonem v roce 1886 založil vlastní firmu Tesla Electric Light & Manufacturing. Firma především vyráběla a patentovala vylepšení pro obloukové lampy. Tesla se však chtěl věnovat strojům na střídavý proud, s čímž investoři nesouhlasili a propustili ho. Nenašel si práci v oboru a jistý čas jako dělník kopal příkopy. V roce 1887 podepsal smlouvu s Edisonovým velkým rivalem Westinghousem, pokračoval v jeho laboratořích ve výzkumu střídavého proudu a udělal i mnoho jiných objevů.

V roce 1888 učinil objev, že lze vytvořit točivé magnetické pole, jestliže jsou dvě cívky, postavené do pravého úhlu, napájeny střídavým proudem s fázovým posunem 90 stupňů. Tento objev umožnil vynález střídavého indukčního motoru, jenž se dnes obvykle nazývá asynchronní motor. Hlavní výhodou asynchronního motoru (proti stejnosměrným a komutátorovým motorům) je to, že ke své činnosti nepotřebuje komutátor, proto je levnější, má vyšší životnost a hlavně účinnost. Tímto vynálezem odstranil poslední překážku pro rozvoj distribučních sítí střídavého proudu.

Roku 1891 se začal zabývat technologií rádiového přenosu a v roce 1893 jako první na světě veřejně předvedl radiokomunikační přístroj. Teslovy objevy a vynálezy pokračovaly i v následujících letech: nechal si přihlásit kolem 300 patentů. Mnoho jeho objevů vzniklo jako vedlejší produkt základního výzkumu a někdy si ihned neuvědomil jejich budoucí potenciál, a tak je nepublikoval a později mu nebylo přisouzeno prvenství.

V 90. letech narůstaly Teslovy konflikty s Edisonem v tzv. „válce proudů“, v níž se horlivě diskutovalo o vhodnosti užití stejnosměrného nebo střídavého elektrického proudu v rozvodné síti. Edison, který si chtěl udržet příjmy z patentů na stejnosměrné přístroje, vynaložil mnoho úsilí a prostředků, aby Teslův koncept znevěrohodnil, ale nakonec neuspěl a v roce 1896 firma Westinghouse Electric Corporation uvedla do provozu velkou elektrárnu na Niagarských vodopádech s využitím dvoufázových alternátorů.

V roce 1899 se Tesla přestěhoval do městečka Colorado Springs, kde si vybudoval velkou specializovanou laboratoř, ve které se několik měsíců zabýval pokročilými a vizionářskými výzkumy souvisejícími hlavně s bezdrátovým přenosem elektrické energie. V roce 1900 Tesla Colorado Springs opustil, získal finance od miliardáře J. P. Morgana a s jejich pomocí se pustil do velkého projektu tzv. Wardenclyffské věže, která měla umožňovat bezdrátovou distribuci elektřiny na velké vzdálenosti. S výstavbou 57 metrů vysoké věže se začalo na Long Islandu následující rok, celý projekt si však vyžadoval další financování a když Morgan po několika letech neviděl návratnost svých investic, přestal Teslu podporovat. Přestože se Tesla snažil získat prostředky z jiných zdrojů, nebyl úspěšný, projekt nebyl dokončen a Wardenclyffská věž byla v roce 1917 zbořena. Tesla se navíc dostal do velkých právních tahanic s Guglielmem Marconim o vynález rádia. Teslu velmi znechutilo, když Marconi dostal v roce 1909 Nobelovu cenu za fyziku pro objev rádia, ačkoli on ho objevil už několik let před ním.[5] Přestože jeho prvenství bylo jednoznačně prokazatelné, Marconi měl v té době velký vliv a tak tento spor nakonec vyřešil soud v Teslův prospěch až v roce 1943, tři měsíce po Teslově smrti.[6]

Teslovy finanční problémy narůstaly, nedařilo se mu získat finance na své projekty a po první světové válce se stáhl do ústraní. Dále pokračoval ve výzkumech, ale už více v teoretické rovině, přičemž se zabýval futuristickými projekty, jako např. tzv. paprsky smrti (teleforce), které v době 2. světové války nabídl vládě USA k případné obraně proti nacistickému Německu, nebo létajícími stroji poháněnými elektromagnetickým polem.

V šestadvaceti letech, které uplynuly od chvíle, kdy byl v roce 1916 Tesla vyznamenán Edisonovou medailí a jeho smrtí v roce 1943, se obecný názor na Teslu postupně zcela změnil. Přestal být považován za seriózního inženýra a v očích veřejnosti se stal stárnoucím podivínem, jenž chrlí fantastické články pro populární časopisy.

Ve svých spisech se zmínil o jím předpokládaných dalekosáhlých důsledcích rozvoje elektrických zařízení, mezi které zařadil vznik celosvětové informační bezdrátové sítě pro přenos hlasu, textu a obrazu. Nikola Tesla, který byl sám prvním, kdo sestrojil a použil rádiové dálkové ovládání, předpokládal vývoj elektrotechniky směrem k umělé inteligenci. Tuto myšlenku rozvedl a předpokládal, že pokud lidstvo bude používat k válečným účelům převážně bojové stroje s umělou inteligencí, z jeho pohledu logicky časem přestane k válkám docházet úplně.

Tesla se v pokročilém věku stal vegetariánem, žijícím pouze na mléku, chlebu, medu a zeleninových šťávách.[7][8] Nikola Tesla zemřel 7. ledna 1943 v pokoji hotelu New Yorker. Všechny Teslovy zápisky a poznámky po jeho smrti zabavila FBI.[9]

Pocty a pomníky

Pomník Nikoly Tesly v Záhřebu

Tesla a Československo

Pomník Nikoly Tesly v Praze

V roce 1880 studoval Nikola Tesla na Karlo-Ferdinandově univerzitě. 28. listopadu 1936 byl Teslovi udělen čestný titul doktora technických věd (dr. h. c.) Českého vysokého učení technického v Praze a v pražských Dejvicích byla po Teslovi pojmenována ulice.[10][11][12] Čestný doktorát obdržel také 10. dubna 1937 na Vysokém učení technickém v Brně.[13] 10. července 1937 na oslavě Teslových 81. narozenin v New Yorku mu předal československý velvyslanec Řád Bílého lva I. třídy.[14] 7. října 1959 byla vydána poštovní známka s vyobrazením Nikoly Tesly v hodnotě 25 haléřů, navržená Cyrilem Boudou a vyrytá Jaroslavem Goldschmiedem v nákladu 470 000 kusů.[15]

V červenci 2003 byla odhalena busta Tesly v budově Českého rozhlasu.[16] 4. září 2014 byl v Praze 6 v ulici Nikoly Tesly odhalen pomník v podobě stylizovaného výboje. S rozměry 270×495×225 cm byl v té době největším pomníkem Nikoly Tesly na světě.[17] Pomník je dílem akademického sochaře Stefana Milkova a architekta Jiřího Trojana. Základní kámen pomníku byl položen v listopadu 2006 při příležitosti 150. výročí narození Tesly a za přítomnosti chorvatského prezidenta Stjepana Mesiće.[18]

„ Račte sděliti s obcí pražskou mé upřímné díky za její laskavé a cenné poselství. Mám milé vzpomínky na Vaše krásné město, a inspirace, které se mně tam dostalo, právě nyní mně napomáhá při mé práci. Veliké pocty, jež se mi tam prokazovaly, jsou mnou velmi vysoce ceněny, a doufám, že se ukáži býti jich hoden. Můj obdiv pro skvělý lid Československa, nositele pochodně vzdělanosti, nemůže býti vyjádřen slovy. Projevuji nejvřelejší přání pro jeho stálý zdar. “
— Nikola Tesla v děkovném dopisu rektorátu ČVUT v roce 1936[19]

Významné vynálezy

Fotografie

  • Rodný dům
    Rodný dům
  • Nikola Tesla asi v roce 1879
    Nikola Tesla asi v roce 1879
  • Teslův transformátor v Australském národním muzeu
    Teslův transformátor v Australském národním muzeu
  • Teslův generátor na výstavě v roce 1893
    Teslův generátor na výstavě v roce 1893
  • Tesla při pokusech s tvarem vinutí transformátoru
    Tesla při pokusech s tvarem vinutí transformátoru
  • Nikola Tesla v laboratoři v Colorado Springs (vícenásobná expozice)
    Nikola Tesla v laboratoři v Colorado Springs (vícenásobná expozice)
  • Mark Twain v Teslově laboratoři
    Mark Twain v Teslově laboratoři
  • Teslova socha u Niagarských vodopádů
    Teslova socha u Niagarských vodopádů
  • Teslův památník v Praze
    Teslův památník v Praze
  • Teslův pomník v Záhřebu
    Teslův pomník v Záhřebu

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikola Tesla na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b c Biography.com. Dostupné online. [cit. 2020-07-03]
  2. ↑ Electrical pioneer Tesla honoured. BBC News. 10-07-2006. Dostupné online [cit. 20-05-2013]. (anglicky) 
  3. ↑ No, Nikola Tesla's Remains Aren't Sparking Devil Worship In Belgrade [online]. Radio Free Europe/Radio Liberty, 9 June 2015. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ SEIFER, Marc. Wizard: The Life and Times of Nikola Tesla; Biography of a Genius. Secaucus, NJ: Carol Publishing Group, 1996. Dostupné online. 
  5. ↑ White, Thomas H. Nikola Tesla: The Guy Who DIDN'T "Invent Radio [online]. Earlyradiohistory.us, 1 November 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Marconi Wireless Tel. Co. v. United States, 320 U.S. 1 (1943) [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ SEIFER, Marc. Tesla's "Death Ray" Machine [online]. bibliotecapleyades.net [cit. 2012-07-04]. Dostupné online. 
  8. ↑ GITELMAN, LISA. Reconciling the Visionary with the Inventor Wizard: The Life and Times of Nikola Tesla [online]. technology review (MIT) [cit. 2012-06-03]. Dostupné online. 
  9. ↑ BAJEROVÁ, J. Nikola Tesla: Geniální objevy a vynálezy pána blesků obdivujeme dodnes. Elektrina.cz [online]. 2018-01-05 [cit. 2019-07-23]. Dostupné online. 
  10. ↑ Významné osobnosti, jímž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze. www.cvut.cz [online]. [cit. 2013-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-04. 
  11. ↑ Prohlášení Nikoly Tesly doktorem technických věd. Národní politika. 1936-11-29, roč. 54, čís. 328, s. 4. Dostupné online [cit. 2017-05-11]. 
  12. ↑ Třída Nikola Tesly. Národní politika. 1936-11-28, roč. 54, čís. 327, s. 3. Dostupné online [cit. 2017-05-11]. 
  13. ↑ Slavnostní promoce inž. dr. N. Tesly v Brně. Národní politika. 1937-04-11, roč. 55, čís. 100. Dostupné online [cit. 2017-05-11]. 
  14. ↑ Nikola Tesla děkuje Československu. Národní politika. 1937-07-12, roč. 55, čís. 188, s. 1. Dostupné online [cit. 2017-05-11]. 
  15. ↑ Radiovynálezci – Nikola Tesla [online]. Infofila [cit. 2017-05-12]. Dostupné online. 
  16. ↑ Nikola Tesla má v Českém rozhlase bustu. Radio Praha [online]. 2003-07-11 [cit. 2017-05-11]. Dostupné online. 
  17. ↑ VIDEO: VÝBOJ UDEŘIL – NEJVĚTŠÍ POMNÍK TESLY NA SVĚTĚ JE V PRAZE 6 Archivováno 10. 9. 2014 na Wayback Machine., tiskovina Městské části Praha 6, 4. 9. 2014
  18. ↑ Pomník vědce Nikoly Tesly odhalili v pražských Dejvicích. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-09-04 [cit. 2017-05-11]. Dostupné online. 
  19. ↑ Poděkování. Národní politika. 1936-12-24, roč. 54, čís. 353, s. 4. Dostupné online [cit. 2017-05-11]. 

Literatura

  • LOMAS, Robert. The Man who Invented the Twentieth Century: Nikola Tesla, Forgotten Genius of Electricity. [s.l.]: Headline, 1999. ISBN 9780747275886. (anglicky) 
  • CHANEY, Margaret. Tesla. Člověk mimo čas. Překlad Vladislav Malát. Praha: Citadela, 2012. ISBN 978-80-970875-7-9. 
  • KENT, David J. Tesla – génius, který zkrotil elektřinu (původním názvem: Tesla: The Wizard of Electricity). Překlad Radek Beneš. 1. vyd. Brno: Jota, 2017. 248 s. ISBN 978-80-7565-238-6. 

Externí odkazy

Zdroj