Mikuláš I. Josef Esterházy z Galanty

Mikuláš I. Josef Esterházy z Galanty
Mikuláš Esterházy v roce 1762
Mikuláš Esterházy v roce 1762
5. kníže Esterházy
a majorátní pán Esterházyů
Ve funkci:
18. březen 1762 – 28. září 1790
Předchůdce Pavel II. Antonín Esterházy z Galanty
Nástupce Antonín I. Esterházy z Galanty
2. kapitán Královské uherské tělesné gardy
Ve funkci:
1762 nebo 1764 – 1787
Panovník Marie Terezie
Předchůdce Leopold Pállfy
Nástupce Antonín Károlyi
Císařský velvyslanec v Rusku
Ve funkci:
1753 – 1761
Panovník Marie Terezie
Předchůdce Johann Franz von Pretlack
Nástupce Florimond Claude z Mercy-Argenteau
Císařský vyslanec v Sasku a Polsku
Ve funkci:
1742 – 1747
Panovník Marie Terezie
Předchůdce Jan Josef Khevenhüller-Metsch
Nástupce František Filip ze Šternberka
Vojenská služba
Služba Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnost polní maršál

Narození 18. prosince 1714
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 28. září 1790 (ve věku 75 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť (1737) Marie Alžběta Ungnadová z Weissenwolffu (1718–1790)
Rodiče Josef I. Esterházy z Galanty (1688–1721) a Marie Oktavia z Gilleisu (1688–1762)
Děti 1. Antonín I. (1738–1794)
2. Marie Anna, provd. Grasalkovičová (1739–1820)
3. Kristýna (1740–1787)
4. Mikuláš (1741–1809)
5. Ferdinand (1747–1747)
6. Alžběta (1751–1751)
Příbuzní Pavel II. Antonín Esterházy z Galanty a Maria Josefa Esterházyová z Galanty (sourozenci)
Antonín III. Grasalkovič, Maria Anna Grasalkovičová[1] a Alžběta Grasalkovičová[1] (vnoučata)
Náboženství římskokatolické
Ocenění 1765 rakouský Řád zlatého rouna (č. 774)
Commons Nikolaus I, Prince Esterházy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mikuláš I. Josef Esterházy z Galanty (německy Nikolaus I. Josef Esterházy de Galantha, maďarsky Esterházy (I.) Miklós József; 18. prosince 1714 Vídeň28. září 1790 Vídeň), zvaný „Nádherný“ byl nejdříve hrabě, později pátý kníže uherského šlechtického rodu Esterházyů. Byl velkorysým mecenášem umění, na jeho dvoře působil např. hudební skladatel Joseph Haydn.

Život

Kariéra

Mikuláš, podobně jako mnoho dalších členů jeho rodu, nastoupil vojenskou kariéru. V roce 1753 se stal majitelem Andrássyho pěšího pluku (č. 33) a později dosáhl hodnosti polního maršála. Teprve po smrti svého staršího bratra Pavla II. Antonína v roce 1762 mu bylo povoleno užívat knížecí titul coby nová hlava rodu.

V roce 1764 byl jmenován kapitánem uherské tělesné stráže a při korunovaci Josefa II. ve Frankfurtu nad Mohanem vystupoval jako takzvaný korunovační velvyslanec. Jako mnoho jeho předchůdců byl také on jmenován v roce 1765 rytířem Řádu zlatého rouna.

Když v roce 1778 vypukla válka o bavorské dědictví, Mikuláš rekrutoval ze svých prostředků 1200 vojáků na podporu císaře. V roce 1783 císař rozšířil knížecí důstojnost na všechny mužské i ženské potomky forchtensteinské linie Esterházyů.

Rodina

4. března 1737 se Mikuláš oženil s hraběnkou Marií Alžbětou Ungnadovou z Weissenwolffu (1718–1790), dcerou říšského hraběte Ferdinanda z Weissenwolffu. Měli spolu šest dětí:

  • 1. Antonín I. (11. 4. 1738 Vídeň – 22. 1. 1794 tamtéž), 6. kníže Esterházy, I. manž. 1763 hraběnka Marie Terezie Erdődyová (25. 11. 1745 Vídeň – 1. 5. 1782 tamtéž), II. manž. 1785 hraběnka Marie Anna z Hohenfeldu (20. 4. 1768 Linec – 2. 4. 1848 Vídeň)[2]
  • 2. Marie Anna (27. 2. 1739 Vídeň – 25. 3. 1820 tamtéž), manž. 1758 kníže Antonín II. Grasalkovič (24. 8. 1734 Gödöllő – 5. 6. 1794 Vídeň)[3]
  • 3. Kristýna (1740–1787), řeholnice v Eisenstadtu[4]
  • 4. Mikuláš (10. 8. 1741 Vídeň – 21. 12. 1809 Šoproň), manž. 1777 Marie Anna Ungnadová z Weissenwolffu (2. 2. 1745 Linec – 27. 6. 1822 tamtéž)[2]
  • 5. Ferdinand (20. 8. 1747 Vídeň – 27. 8. 1747 tamtéž)[2]
  • 6. Alžběta (*/† 1751)[2]

Mecenáš a dvořan

Zámek Esterháza ve Fertődu

Jeho přezdívka „nádherný“ či „velkolepý“ se odvozuje od nákladného dvora, který si ve své rezidenci vydržoval. Josepha Haydna, kterého angažoval už jeho bratr, jmenoval dvorním kapelníkem.

Malý lovecký zámeček ve Fertődu, který asi o 50 let dříve postavil kníže Michal Esterházy, nechal Mikuláš přestavět na velkolepé letní sídlo Esterháza. Velkoryse přestavěný zámek a barokní zahrady se od té doby často nazývají maďarské Versailles. V létě roku 1773 Mikuláš ve svém sídle hostil císařovnu Marii Terezii, již překvapil oslnivou oslavou a jízdou na „saních po cestách vysypaných solí“. Nicméně nákladný životní styl knížete se také odrazil v účetnictví. Gigantický dluh 3,8 milionu zlatých zanechal kníže svému synovi a nástupci Antonínovi I.

Kníže Mikuláš Josef Esterházy z Galanty zemřel ve Vídni 28. září 1790.

Vedlejší roli měl i se svým bratrem Pavlem II. Esterházy v komprodukčním seriálu Marie Terezie, kde jeho roli obsadil rumunský herec Bálint Adorjáni.

Vývod z předků

 
 
 
 
 
František Esterházy z Galanty
 
 
Mikuláš Esterházy z Galanty
 
 
 
 
 
 
Žofie Illésházyová
 
 
Pavel I. Esterházy z Galanty
 
 
 
 
 
 
Pavel Nyáry z Bedeku a Berenče
 
 
Kristýna Nyáryová
 
 
 
 
 
 
Kata Várday
 
 
Josef I. Esterházy z Galanty
 
 
 
 
 
 
Stephan Tököly
 
 
Štěpán II. Thököly
 
 
 
 
 
 
Kateřina Thurzová z Béthlenfalvy
 
 
Eva Thökölyová
 
 
 
 
 
 
Samuel Gyulaffy de Rátóth
 
 
Marie Gyulaffyová
 
 
 
 
 
 
Anna Betlenová z Iktaru
 
Mikuláš I. Josef Esterházy z Galanty
 
 
 
 
 
Andreas, Freiherr von Gilleis
 
 
Wolfgang Georg, Freiherr von Gilleis auf Oberhollabrunn und Sonnberg
 
 
 
 
 
 
Margareta von Herberstein
 
 
Georg Julius, Freiherr von Gilleis, Freiherr von Sonnberg
 
 
 
 
 
 
Johann Baptist, Freiherr von Rueber zu Pixendorf
 
 
Isabella, Freiin Rueber von Pixendorf
 
 
 
 
 
 
Maria Eleonora zu Schallenberg
 
 
Maria Octavia, Freiin von Gilleis zu Theras und Sonnenberg
 
 
 
 
 
 
Gundakar XV. ze Starhembergu
 
 
Bartoloměj ze Starhembergu
 
 
 
 
 
 
Anna Sabina z Ditrichštejna
 
 
Sabina Kristýna ze Starhembergu
 
 
 
 
 
 
Adam Siegfried z Windisch-Grätze
 
 
Ester z Windisch-Grätze
 
 
 
 
 
 
Christine Schrott von Kindberg
 

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolaus I. Joseph Esterházy de Galantha na německé Wikipedii.

  1. a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. a b c d Esterhazy. www.angelfire.com [online]. [cit. 2023-08-30]. Dostupné online. 
  3. Grassalkovich de Gyarak. genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2023-08-30]. Dostupné online. 
  4. Esterházy-kastély. www.eszterhaza.hu [online]. [cit. 2023-08-30]. Dostupné online. 

Literatura

  • Constantin von Wurzbach: Eßterházy von Galántha, Nikolaus Joseph Fürst. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 4. Theil. Verlag der typogr.-literar.-artist. Anstalt (L. C. Zamarski, C. Dittmarsch & Comp.), Wien 1858, S. 103 a násl. (digitalizováno)
  • Wilhelm Edler von Janko: Esterházy von Galántha, Nikolaus Fürst. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 6, Duncker & Humblot, Leipzig 1877, S. 387.
  • Johann Christoph Allmayer-Beck: Esterházy von Galántha, Nikolaus Joseph (Miklós) Graf (ab 1762 Fürst). In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 4, Duncker & Humblot, Berlin 1959, ISBN 3-428-00185-0, S. 661 a násl. (digitalizováno)

Externí odkazy

Předchůdce:
Pavel II. Antonín
Znak z doby nástupu hlava majorátu rodu Esterházyů
17621790
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Antonín I.

Zdroj