Florimond Claude, hrabě de Mercy-Argenteau

Florimond-Claude, hrabě Mercy de Argenteau
Florimond-Claude, hrabě Mercy de Argenteau
Florimond-Claude, hrabě Mercy de Argenteau
Rakouský velvyslanec v Sardinii-Piemontu
Ve funkci:
14. června 1754 – 18. prosince 1760
Panovník Marie Terezie
Předchůdce Georg Barré
Nástupce Johann Sigismund von Khevenhüller-Metsch
Rakouský velvyslanec v Rusku
Ve funkci:
15. června 1761 – 6. října 1763
Panovník Marie Terezie
Předchůdce Mikuláš I. Josef Esterházy z Galanty
Nástupce Josef Maria Karel z Lobkowicz
Rakouský velvyslanec ve Francii
Ve funkci:
1766 – 1790
Panovník Marie Terezie, Josef II., Leopold II.
Předchůdce Jiří Adam Starhemberg
Nástupce Franz Paul von Blumendorf

Narození 20. dubna 1721
Lutych
Úmrtí 25. srpna 1794 (ve věku 73 let)
Londýn
Národnost rakouská
Partner(ka) Rosalie Levasseur
Rodiče Anton Ignaz Graf von Mercy-Argenteau a Thérèse Henriette de Rouvroy de Berlus et de Pondrome
Profese diplomat, velvyslanec
Náboženství katolické
Ocenění rytíř Řádu zlatého rouna
Královský uherský řád sv. Štěpána
Commons Florimond Claude de Mercy-Argenteau
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Florimond Claude, hrabě de Mercy-Argenteau (20. dubna 1727 Lutych25. srpna 1794 Londýn) byl rakouský diplomat, velvyslanec v Sardinii-Piemontu, Ruském impériu a Francouzském království.

Životopis

Narodil se v belgickém Lutychu jako syn Antoina Charlese, hraběte de Mercy-Argenteau (1692–1767). Do diplomatických služeb Rakouska vstoupil v Paříži pod patronátem knížete Kounice. Jako rakouským velvyslanec působil v Turíně na dvoře sardinského krále Karla Emmanuela III., v Petrohradu na dvoře Kateřiny II. Veliké a poté od roku 1766 v Paříži na dvoře francouzského krále Ludvíka XV. Jeho prvním úkolem v Paříži bylo posílení spojenectví mezi Francií a Habsburskou monarchií, které bylo stmeleno sňatkem budoucího krále Ludvíka XVI., vnuka krále Ludvíka XV. s arcivévodkyní Marií Antonií, pozdější královnou Marií Antoinettou, nejmladší dcerou Marie Terezie. Když Ludvík a Marie Antoinetta po smrti Ludvíka XV. nastoupili na francouzský trůn, tak hrabě Mercy-Argenteau díky svému vlivu z Marie Antoinetty udělal jednu z nejmocnějších osob francouzského dvora, ale tím ji zároveň změnil v jednu z nejméně oblíbených osob u francouzské šlechty a francouzského lidu. Ve Francii působil ještě v průběhu prvních bouřlivých letech Velké francouzské revoluce, kdy poskytl výraznou pomoc ministrům financí Loméniu de Briennovi a Jacquesovi Neckerovi. V roce 1792 byl jmenován generálním guvernérem Rakouského Nizozemí, které právě Rakousku vyhlásilo neposlušnost. Díky jeho schopnostem a zkušenostem se z něj brzy stal respektovaný místodržící. Mercy, zprvu jen mírně, podporoval reakční kurz Rakouska proti svému bývalému spojenci po vypuknutí francouzské revoluce. Následně byl jmenován v červenci 1794 rakouským velvyslancem v Londýně, ale během několika dní po jeho příjezdu zemřel.

Kulturní odkaz

Jeho postavu ztvárnil Henry Stephenson ve filmu Marie Antoinetta z roku 1938 a Steve Coogan ve stejnojmenném filmu z roku 2006. V českém prostředí jeho osobu ztvárnil Bronislav Poloczek v roce 1995, v útržku francouzském Dva pokoje ve Versailles z cyklu Z hříček o královnách. Hrabě Mercy je také jednou z důležitých postav Feuchtwangerova románu Lišky na vinici.

  • T. Juste, Le Comte de Mercy-Argenteau (Brusel 1863)
  • A. von Arneth a A. Geoff roy, Correspondances secretes de Marie Therese avec le comte de Mercy (Paříž 1874)
  • A. von Arneth a J. Flammermont, Correspondance secrete de Mercy avec Joseph II et Kaunitz (Paříž 1889–1891)
  • Mercy-Argenteau's Correspondances secretes de Marie Terese byl zhuštěn a přeložen do angličtiny Lilian Smythe pod názvem A Guardian of Marie Antoinette (2 vols., London 1902)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Florimond Claude, Comte de Mercy-Argenteau na anglické Wikipedii.


Externí odkazy

Zdroj