Josef Maria Karel z Lobkowicz

Josef Maria Karel
kníže z Lobkowicz
Josef Maria Karel z Lobkowicz
Josef Maria Karel z Lobkowicz
Kníže z Lobkowicz a
2. hlava (mělnicko-hořínské) sekundogenitury
Ve funkci:
4. října 1753 – 5. března 1802
Předchůdce Jan Jiří Kristián z Lobkowicz
Nástupce August Antonín Josef z Lobkowicz
Rakouský velvyslanec v Rusku
Ve funkci:
1764 – 1777
Panovník Marie Terezie
Předchůdce Florimond Claude z Mercy-Argenteau
Tajný rada
Císařský komorník
Vojenská služba
Hodnost 1748: podplukovník, 1752: plukovník, 1758: generálmajor, polní podmaršál, 1771: generál jízdy, 1785: polní maršál
Narození 8. ledna 1725
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 5. března 1802 (ve věku 77 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť (1752) Marie Josefa z Harrachu (1727–1788)
Rodiče Jan Jiří Kristián z Lobkowicz (1686–1753)
Karolína z Waldsteinu (1702–1780)
Děti 1. Marie Eleonora (1753–1802)
2. Josef Bernard (1754–1768)
3. Marie Josefa (1756–1823)
4. Ferdinand (1759–1761)
Příbuzní bratr: Karel Adam z Lobkowicz (1719–1760)
bratr: Filip Josef z Lobkowicz (1732–1760)
bratr: Leopold z Lobkowicz (1734–1760)
bratr: August Antonín Josef z Lobkowicz (1729–1803)
švagrová: Marie Ludmila Czerninová z Chudenic (1738–1790)
zeť: Karel z Auerspergu (1750–1822)
synovec: Antonín Isidor z Lobkowicz (1773–1819)
Profese důstojník
Náboženství římskokatolické
Ocenění 1760: Vojenský řád Marie Terezie
1792: rakouský Řád zlatého rouna (č. 798)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Maria Karel kníže z Lobkowicz, též z Lobkovic (německy Joseph Maria Karl Fürst von Lobkowitz; 8. ledna 1725, Praha – 5. března 1802, Vídeň) byl český šlechtic, rakouský vojevůdce a diplomat. Ve válkách 18. století dosáhl hodnosti polního maršála, mezitím se uplatnil jako diplomat a byl dlouholetým velvyslancem v Rusku (1764–1777).[1]

Životopis

Pocházel z významného českého šlechtického rodu Lobkowiczů, patřil k rodové větvi označované později jako mělnická. Narodil se v Praze jako třetí syn polního maršála Jana Jiřího Kristiána z Lobkowicz (1686–1753) a jeho manželky Karolíny, rozené Valdštejnové (1702–1780). Od mládí sloužil v armádě a pod otcovým velením se zúčastnil války o rakouské dědictví, již v roce 1748 byl podplukovníkem. V roce 1752 dosáhl hodnosti plukovníka, později se několikrát vyznamenal v sedmileté válce. V roce 1757 byl zraněn v bitvě u Kolína a o rok později byl povýšen na generálmajora. V dalších letech vynikl v tažení v Německu a v roce 1760 získal Vojenský řád Marie Terezie. Po sedmileté válce byl povýšen na polního podmaršála a poté vstoupil do diplomatických služeb. V letech 1764–1777 byl rakouským velvyslancem v Petrohradě, kde se mimo jiné zajímal o vědy, literaturu a umění. U carského dvora vydržoval vlastní orchestr, který později převezl do Vídně. Během diplomatické mise v Rusku byl povýšen na generála jízdy (1771) a nakonec mimo aktivní službu dosáhl hodnosti polního maršála (1785). Mezitím v roce 1772 získal Řád zlatého rouna, byl též císařským tajným radou a komořím.

V roce 1752 se ve Vídni oženil s Marií Josefou, rozenou hraběnkou Harrachovou (1727–1788), dcerou českého nejvyššího kancléře Bedřicha Augusta Harracha. Marie Josefa byla v době sňatku již vdovou po knížeti Janu Nepomukovi z Lichtenštejna (1724–1748). Z manželství s Josefem Lobkowiczem měla čtyři děti, z nichž dva synové zemřeli v dětství (Josef Bernard, 1754–1768; Ferdinand, 1759–1761). Dcera Marie Eleonora (1753–1802) se stala jeptiškou. Nejmladší z potomstva byla dcera Marie Josefa (1756–1823), která se provdala za polního maršála knížete Karla Auersperga (1750–1822).

Josef Maria měl devět sourozenců, z nichž bratři Karel Adam (1719–1760), Filip Josef (1732–1760) a Leopold (1734–1760) padli jako důstojníci rakouské armády za sedmileté války. Další bratr August Antonín (1729–1803) jako jediný zanechal další potomstvo a stal se zakladatelem mělnické rodové linie (panství Mělník vyženil v roce 1753 s hraběnkou Marií Ludmilou Černínovou z Chudenic (1738–1790).

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl 16.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 227 ISBN 80-7185-057-8

Literatura

  • KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 174, 220. 

Externí odkazy

Zdroj