Marie Gruzínová

Marie Gruzínová
Rodné jméno Krylová
Narození 16. prosince 1904
Dolní Štěpánov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. října 1942
koncentrační tábor Mauthausen, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtí popravena zastřelením
Bydliště Říšská 1399 (dnes Bělohorská 1399/32), Praha 6-Břevnov
Povolání sekretářka
Nábož. vyznání Česká pravoslavná církev
Choť dr. Vladimír Gruzín (1902–1967)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Gruzínová, rozená Krylová (16. prosince 1904 Dolní Štěpánov – 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byla sekretářkou biskupa České pravoslavné církve vladyky Gorazda, podporovatelka parašutistů z výsadků Anthropoid, Bioscop, Out Distance, Silver A a Tin, popravená nacisty.

Život

Marie Gruzínová se narodila 16. prosince 1904 v Dolním Štěpánově do rodiny Františka Kryla a Marie Krylové, rozené Drápalové. Za protektorátu žila s manželem Vladimírem Gruzínem (* 1. dubna 1902), úředníkem statistického úřadu, na pražském Břevnově v Říšské ulici 1399 (dnes Bělohorská 1399/32). Oba byli členové České pravoslavné církve, Marie působila v pěveckém sboru v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.[1] Pracovala jako sekretářka biskupa Gorazda, díky čemuž byla zasvěcena do mnoha jeho činností. Přepisovala například jeho důvěrné dopisy do Jugoslávie či rukopis jeho knihy, v níž kritizoval nacistické chování v protektorátu. Aktivně se zapojila do podpory parašutistů ukrytých v kryptě sv. Cyrila a Metoděje.

Po zradě Karla Čurdy, gestapo postupně rozkrývalo síť podporovatelů a pomocníků parašutistů. Po zatčení faráře Václava Čikla a jeho manželky Marie Čiklové tajně vnikla Marie Gruzínová do jejich nuselského bytu v ulici Hemina 1237 (dnes Čiklova 1237/17, Praha 4 - Nusle) a odvezla jejich dcery Olgu (* 1931) a Taťánu (* 1934) do Přerova[2] k jejich kmotrům, manželům Coufalovým.[3]

Zatčení, smrt

Dne 3. září 1942 se konal soud se členy České pravoslavné církve. Biskup Gorazd, farář Čikl a předseda rady starších Jan Sonnevend byli odsouzeni k trestu smrti a popraveni na Kobyliské střelnici 4. září 1942. O den později byl na stejném místě popraven Dr. Vladimír Petřek. Pro napomáhání parašutistům byla Marie Gruzínová dne 8. července 1942 zatčena, poté vězněna na Pankráci a 17. července byla převezena do Malé pevnosti Terezín. Dne 29. září 1942 byla stanným soudem v nepřítomnosti odsouzena k trestu smrti a 22. října 1942 deportována do koncentračního tábora Mauthausen, kde byla zavražděni střelou do týla v sobotu 24. října 1942 (ve 9.48 hodin).

Dovětek

Dr. Vladimír Gruzín, manžel Marie Gruzínové, zatčen nebyl. Válku přežil a zemřel 18. října 1967.[2] Dcery manželů Čiklových, které Marie odvezla do Přerova, předala jejich kmotra babičce Aloisii Čiklové do Slavětína u Litovle.[3] Nakonec byly úřady vypátrány a internovány v Praze na Jenerálce, poté v internačním táboře ve Svatobořicích a v Plané nad Lužnicí, kde se dočkaly konce války.[2]

Svatořečení

Dne 8. února 2020 byla svatořečena Pravoslavnou církví v českých zemích a na Slovensku spolu s dalšími českými novomučedníky při slavnostní liturgii v pražské pravoslavné katedrále sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.[4]

Připomínky

  • Její jméno (Gruzínová Marie roz. Králová *16. 12. 1904) je uvedeno na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.[5][6]
  • Její jméno je uvedeno na pamětní desce v rodném Štěpánově na pravoslavném chrámu sv. Prokopa Sázavského. Na desce je nápis: "SESTŘE MARII GRUZÍNOVÉ ROZ. KRYLOVÉ, UMUČENÉ 24.X.1942 V MAUTHAUSENU, VĚČNÁ PAMĚŤ! PRAV. NÁB. OBEC ŠTĚPÁNOV."[7]
  • Její jméno je na symbolickém hrobě (kenotafu) na hřbitově ve Štěpánově. Na desce je nápis: "PAMÁTCE MARII GRUZÍNOVÉ, UMUČENÉ 24.10.1942 V MAUTHAUSENU".[8]
  • Její jméno je rovněž uvedeno v "panteonu bojovníků za svobodu" (na zdech jsou na destičkách uvedena jména padlých a obětí) v národním památníku II. světové války v Hrabyni.[9][10]

Galerie

  • Restaurace Františka Jarolímka v březnu 1939. Členové pravoslavné církve se sešli na oslavě promoce Vladimíra Gruzína. Na snímku mj. Marie Čiklová, Marie Gruzínová, Václav Čikl, Vladimír Petřek, Jan Sonnevend, Václav Ornest
    Restaurace Františka Jarolímka v březnu 1939. Členové pravoslavné církve se sešli na oslavě promoce Vladimíra Gruzína. Na snímku mj. Marie Čiklová, Marie Gruzínová, Václav Čikl, Vladimír Petřek, Jan Sonnevend, Václav Ornest
  • Pamětní deska na pravoslavném chrámu sv. Prokopa Sázavského ve Štěpánově
    Pamětní deska na pravoslavném chrámu sv. Prokopa Sázavského ve Štěpánově
  • Pomník spolupracovníků parašutistů a jejich rodinných příslušníků na terase kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze
    Pomník spolupracovníků parašutistů a jejich rodinných příslušníků na terase kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze
  • Národní památník II. světové války v Hrabyni
    Národní památník II. světové války v Hrabyni

Odkazy

Reference

  1. ↑ JANÍK, Vlastislav; ČVANČARA, Jaroslav; LEDVINKA, Václav. Pamětní kniha: 294 hrdinů a obětí heydrichiády popravených v Mauthausenu. 2. opravené a doplněné vydání. vyd. Brandýs nad Labem-Stará Boleslav: Oblastní muzeum Praha-východ 381 s. ISBN 978-80-904878-5-7, ISBN 978-80-7649-038-3. 
  2. ↑ a b c ŠMEJKAL, Pavel. Protektorátem po stopách parašutistů: vojáci - odbojáři - památníky. Vydání první. vyd. Praha: Academia 1127 s. (Průvodce). Dostupné online. ISBN 978-80-200-2614-9. OCLC 971028154 OCLC: ocn971028154. 
  3. ↑ a b ŠUSTEK, Vojtěch. Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava. Svazek 4. Vyd. 1. vyd. Praha: Archiv Hl. M. Prahy (Documenta Pragensia Monographia). ISBN 978-80-86852-92-8. 
  4. ↑ Novomučedníci čeští seznam. www.orthodoxia.cz [online]. [cit. 2025-03-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ N, Resslova 9a 120 00 Praha 2 Česká republika 50° 4' 33 1932"; MAPY, 14° 25' 0 0336" EZobrazit na mapě: Google. Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2019-07-20 [cit. 2025-03-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ Pomník Obětem 2. světové války | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-03-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ Štěpánov | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-03-09]. Dostupné online. 
  8. ↑ Kenotaf Marie Gruzínová | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-03-09]. Dostupné online. 
  9. ↑ Hrabyně | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-03-09]. Dostupné online. 
  10. ↑ Seznam Obětí – památník Hrabyně (A – M) : Spolek pro vojenská pietní místa [online]. [cit. 2025-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • ŠMEJKAL, Pavel. Protektorátem po stopách parašutistů: Vojáci – odbojáři – památníky. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2614-9
  • JANÍK, Vlastislav; ČVANČARA, Jaroslav; LEDVINKA, Václav. Pamětní kniha: 294 hrdinů a obětí heydrichiády popravených v Mauthausenu. 2. opravené a doplněné vydání. vyd. Brandýs nad Labem-Stará Boleslav: Oblastní muzeum Praha-východ 381 s. ISBN 978-80-904878-5-7, ISBN 978-80-7649-038-3
  • ŠUSTEK, Vojtěch. Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava. Svazek 4. Praha: Archiv hl. m. Prahy, 2022. ISBN 978-80-86852-92-8

Externí odkazy

Zdroj