Leon de Winter

Leon de Winter
Leon de Winter (10. října 2013)
Leon de Winter (10. října 2013)
Narození 26. února 1954 (71 let)
's-Hertogenbosch
Povolání filmový producent, spisovatel, sloupkař, filmový režisér a scenárista
Alma mater Nederlandse Filmacademie (Amsterdam)
City Gymnasium
Významná díla Zoeken naar Eileen W
Ocenění Reina Prinsen Geerligsprijs (1979)
Buber-Rosenzweigova medaile (2006)
Cena Pima Fortuyna (2016)
Manžel(ka) Jessica Durlacher
Děti Solomonica de Winter
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leon de Winter (* 26. února 1954 's-Hertogenbosch) je nizozemský spisovatel, novinář a filmař.

Pochází z rodiny ortodoxních Židů. V mládí se pohyboval v anarchistických kruzích. Po maturitě nastoupil na filmovou akademii v Amsterdamu, avšak studium nedokončil. Založil pak vlastní produkční společnost Eerste Amsterdamse Filmassociatie (EAFA), v níž vytvořil filmy Junkieverdriet, De (ver)wording van de jonge Dürer a De grens, který byl uveden v canneské přehlídce Un certain regard. Byl také pravidelném přispěvatelem časopisu Vrij Nederland.

V roce 1946 vydal svoji první knihu, sbírku povídek Over de leegte in de wereld. Komerční úspěch mu přinesl v roce 1981 román Zoeken naar Eileen W., moderní verze legendy o Tristanovi a Isoldě. Knihu zfilmoval v roce 1987 Rudolf van den Berg s Thomem Hoffmanem a Lysette Anthonyovou v hlavních rolích.

Děj románu Hoffmanův hlad (Hoffman's honger) se odehrává v Praze koncem roku 1989.[1] Česky vyšla také kniha Právo na návrat, v níž de Winter spojil detektivní zápletku s vizí hrozícího zániku státu Izrael.[2] Kniha se umístila na druhé příčce žebříčku Bestseller 60.

V devadesátých letech pobýval v USA, kde založil filmovou společnost Pleswin Entertainment Group, po jejím zániku se vrátil do Nizozemska. Leon de Winter je rovněž autorem knihy SuperTex, kterou zfilmoval v roce 2003 Jan Schütte. Společně se svojí manželkou Jessicou Durlacherovou napsal libreto k muzikálu o životě Anne Frankové.[3] Jeho dcera Solomonica de Winter se věnuje videoartu.

Jako publicista je Leon de Winter aktivní v listech De Telegraaf, Die Welt a Elsevier Weekblad, přispívá také na poltický blog Die Achse des Guten. Ostře se vymazuje proti projevům antisemitismu, což vedlo k otevřenému konfliktu s Theem van Goghem.[4] Označil islamismus za novou formu fašismu a volal po tvrdém boji Západu proti náboženskému terorismu.[5] Podpořil také hnutí Black Lives Matter.

V roce 2006 mu byla udělena Buberova–Rosenzweigova medaile.

Dílo

  • Over de leegte in de wereld (1976)
  • De (ver)wording van de jongere Dürer (1978)
  • Zoeken naar Eileen W. (1981)
  • La Place de la Bastille (1982)
  • Kaplan (1986)
  • Hoffman's honger (1990, česky Hoffmanův hlad, 2000)
  • SuperTex (1991)
  • De ruimte van Sokolov (1992)
  • Handleiding ter bestrijding van extreem rechts (1994)
  • Serenade (1995)
  • Zionoco (1995)
  • Lady Di in een bevallige pose (1996)
  • De hemel van Hollywood (1997)
  • God's Gym (2002)
  • Het recht op terugkeer (2008, česky Právo na návrat, 2010)
  • VSV (2012)
  • Anne (2013)
  • Geronimo (2015)
  • Het lied van Europa (2022)
  • Stad van de honden (2023)

Reference

  1. ↑ Hoffman's Hunger by Leon de Winter [online]. Complete Review [cit. 2025-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Víc než dobrá detektivka?. iLiteratura.cz [online]. 2011-01-20 [cit. 2025-07-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ Anne, A New Play [online]. Museum of Tolerance [cit. 2025-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Van Gogh Kin Fined for Slurs [online]. Jewish Telegraphic Agency [cit. 2025-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Never Again?. Wall Street Journal [online]. 2010-11-19 [cit. 2025-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj