Kostel Povýšení svatého Kříže (Veselí nad Lužnicí)

Kostel Povýšení svatého Kříže
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Jihočeský
Okres Tábor
Obec Veselí nad Lužnicí
Souřadnice
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze českobudějovická
Vikariát táborský
Farnost Veselí nad Lužnicí
Status farní kostel
Další informace
Adresa Veselí nad Lužnicí, ČeskoČesko Česko
Ulice Budějovická
Kód památky 27173/3-5087 (PkMIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Povýšení svatého Kříže ve Veselí nad Lužnicí je farní kostel římskokatolické farnosti Veselí nad Lužnicí a kulturní památka České republiky. Památkově chráněn je celý areál.[1]

Historie

Kostel byl založen v raně gotickém stylu. První písemná zmínka pochází z roku 1261. Presbytář (kněžiště) byl přistavěn v 3. čtvrtině 14. století. V roce 1655 kostel postihl požár a kostelní loď musela být v roce 1658 nově zaklenuta. V té době byly také zřízeny dvě oratoře. Konečná podoba kostelní věže, kterou navrhl Anton Erhard Martinelli, pochází z roku 1724.[1][2]

Popis

Kostel má jednu kostelní loď; ve vchodu z jižní předsíně, která má křížovou klenbu, je raně gotický portál. Presbytář je uzavřen pětiboce. V presbytáři je křížová klenba a fragmenty raně gotických nástěnných maleb z 2. čtvrtiny 14. století (byly odkryty v roce 1909). Další nástěnné malby, které jsou v kostele, např. znaky Petra Voka z Rožmberka a Kateřiny z Ludanic, pochází zroku 1598.[2]

Barokní kaple zvaná „Kalvárie“ pochází z konce 18. století, má křížovou klenbu.[2]

Interiér

Raně barokní portálový hlavní oltář pochází z 4. čtvrtiny 17. století. Křtitelnice pochází z roku 1679. Kazatelna, která má rokajové kartuše, pochází z 2. čtvrtiny 18. století. Náhrobek Karla Beylowtze z roku 1857 vytvořil Emanuel Max.[2]

Reference

  1. a b kostel Povýšení sv. Kříže - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-02-09]. Dostupné online. 
  2. a b c d POCHE, Emanuel a kolektiv. Umělecké památky Čech. Díl 4 (T/Ž). Praha: Academia, 1982. 640 s. S. 219-220. 

Externí odkazy

Zdroj