Karel Weis

Karel Weis
Základní informace
Narození 13. února 1862
Praha
Úmrtí 4. dubna 1944
Praha
Místo pohřbení Hřbitov Malvazinky
Žánry opera, klasická hudba a opereta
Povolání hudební skladatel, varhaník, dirigent, folklorista a muzikolog
Nástroje varhany
Podpis Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Weis, také Weiss, pseudonym Celestin Nožička, (13. února 1862 Praha – 4. dubna 1944 Praha) byl český hudební skladatel, sběratel lidových písní a folklorista.

Život

Karel Weis v mládí (kreslil Jan Vilímek 1889)

Narodil se v Praze v rodině kováře.[1] Studoval na Pražské konzervatoři, zpočátku lesní roh, pak housle. Po čtyřech letech studia byl vyloučen, přešel na varhanickou školu – studoval teorii u Františka Skuherského. Studia ukončil v roce 1881. Nejprve působil jako varhaník kostela sv.Štěpána a současně jako kapelník a sbormistr Maiselovy synagogy a pak vystřídal řadu hudebnických zaměstnání včetně působení v Národním divadle jako houslista [2]. V letech 1886-1887 byl kapelníkem Národního divadla v Brně, jednu sezónu působil i v Bautzenu (Budyšíně).[3] Jeho skladatelské umění mu vyneslo několikaleté rakouské státní stipendium. Byl jedním z mála českých skladatelů, který neměl existenční problémy – kromě českého publika psal i pro publikum německé (Vídeň, Berlín). V roce 1934 byl zvolen řádným členem České akademie [4].

V roce 1900 vstoupil do manželství s Marií Šístkovou (*1877), se kterou měl pak čtyři syny (jeden zemřel dvouletý).[5] Rodina bydlela na pražském Smíchově, dnešním Janáčkově nábřeži.[1] Byl pochován na pražském hřbitově na Malvazinkách.[6]

Dílo

Hudba

Jeho hlavním hudebním oborem byla kompozice. Vedle řady oper a operet napsal kantátu Triumfátor (1888). Psal i hudbu baletní a filmovou. Je autorem i jediné symfonie c moll.

Opery a operety

Český název Původní název Žánr Počet dějství Libreto Datum premiéry Místo, divadlo
Viola – opera 3 Eliška Krásnohorská, Friedrich Adler, Richard Schubert, Václav Novohradský podle Williama Shakespeara 17. ledna 1892 Praha, Národní divadlo
Polský žid Der polnische Jude opera 2 Victor Léon, Richard Batka podle Erckmanna-Chatriana 3. března 1901 Praha, Nové německé divadlo
Vesničtí muzikanti Die Dorfmusikanten opereta 3 Rudolf Haas podle J. K. Tyla 31. prosince 1904 Praha, Nové německé divadlo
Revizor Der Revisor opereta 3 Karel Weis, Oskar Batěk, František Paul podle N. V. Gogola 21. dubna 1907 Praha, Nové německé divadlo
Sultánova nevěsta Die Sultansbraut opereta 3 Robert Pohl podle Kálmána Mikszátha 1910 Berlín
Útok na mlýn Der Sturm auf die Mühle opera 3 Karel Weis, Rudolf Batka 29. března 1912 Praha, Národní divadlo
Big Ben Big-Ben opereta 3 West 1912 Berlín, Theater des Westens
Expresní vlak do Nizzy Der Extrazug nach Nizza opereta 1 A. Lippshitz, M. Schonau 1913 Berlín, Theater am Nollendorfplatz
Tančící myšky Die Tanzmäuschen opereta 1 G. O. odes-Millo 11. srpna 1916 Vídeň, Apollo-Theater
Blíženci (2. verze Violy) Die Zwillinge opera 3 Eliška Krásnohorská, Friedrich Adler, Richard Schubert, Václav Novohradský, Josef Vymětal podle Williama Shakespeara 28. února 1917 Praha, Národní divadlo
Lilli Lora Lilli Lora opereta 1 G. O. odes-Millo 1. srpna 1918 Vídeň, Apollo-Theater
Lešetínský kovář – opera 3 Karel Weis a Ladislav Novák podle Svatopluka Čecha 6. června 1920 Praha, Národní divadlo
Bojarská svatba Die Bojarenhochzeit opera 3 Karel Weis podle Ludwiga Ganghofera 18. února 1943 Praha, Národní divadlo

Jeho nejznámějším a nejvýznamnějším dílem se stalo souborné velké vydání lidových písní Český jih a Šumava v lidové písni, monumentální patnáctisvazkové dílo, které je výsledkem jeho skoro padesátileté sběratelské a konzervační práce. Vycházelo postupně od roku 1928.

Literatura

Pod názvem Rozmarné příhody sepsal své vzpomínky (vydal Josef R. Vilímek, Praha, 1926, ilustroval A. L. Salač.[7] Do Národní politiky přispíval svými fejetony.[8]

Posmrtná připomínka

Hrob Karla Weise na pražském hřbitově Malvazinky

V Blatském muzeu ve Veselí nad Lužnicí měl do roku 2018 pamětní síň. Budova muzea ve Veselí nad Lužnicí je pojmenováno po Karlu Weisovi, tzv. Weisův dům. V muzeu se nachází jeho pozůstalost, která je uložena v 85 kartonech a čítá několik tisíc dopisů, not, fotografií, výtvarného umění ...

Zajímavost

Opera Der polnische Jude (Polský žid), kterou složil na německé libreto, byla při vzniku považována za německé dílo, a tak Národní divadlo v Praze odmítlo její uvedení a postoupilo práva Novému německému divadlu v Praze, které jí nechtělo, protože autor hudby byl Čech.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Též dle zápisu o narození a křtu syna Františka, matrika N Smíchov, 1906-1909, snímek 398
  2. ↑ Ladislav Novák: Dva čeští muzikanti, Družstvo Máj, Praha, 1941, str. 67
  3. ↑ Humoristické listy, 11.10.1889, s.372
  4. ↑ Ladislav Novák: Dva čeští muzikanti, Družstvo Máj, Praha, 1941, str. 121
  5. ↑ Policejní přihlášky, Praha, rodina Karle Weise
  6. ↑ Český deník, 12.4.1944, s.2 (dostupné online v NK ČR)
  7. ↑ Databáze NK ČR: Rozmarné vzpomínky
  8. ↑ Např. Národní politika, 18.2.1912, s.1, Karel Weis: Jak jsem si koupil čínskou pěnkavu

Literatura

Zdroj