Karel Klostermann

Karel Klostermann
Karel Klostermann (1908)
Karel Klostermann (1908)
Narození 13. února 1848
Haag am Hausruck, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 16. července 1923 (ve věku 75 let)
Štěkeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtí emfyzém
Místo pohřbení Ústřední hřbitov města Plzně
Pseudonym Faustin
Povolání spisovatel, učitel, novinář a středoškolský učitel
Témata beletrie a žurnalistika
multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Karla Klostermanna na ústředním hřbitově v Plzni

Karel Faustin Klostermann [klostrman], též pseudonymy Faustin,[1]Doubravský[2] (13. února 1848 Haag am Hausruck,[3] – 16. července 1923 Štěkeň) byl český spisovatel německé národnosti[pozn. 1] s regionálním zaměřením na oblast Šumavy, Pošumaví a Šumavského Podlesí. Byl představitelem realismu v literatuře a tzv. venkovské prózy. Jeho sebrané spisy obsáhly přes čtyřicet svazků románů, povídek, črt, fejetonů a skic, i část soustavných pamětí.[4]

Život

Dětství

Pamětní deska MUDr. Josefa Klostermanna v Hůrce
Výhled z Klostermannovy vyhlídky nedaleko Srní

Karel Klostermann se narodil 13. února[1][5][6]1848 v hornorakouské obci Haag am Hausruck.[7] Toto datum pochází z matriky narozených. Některé literárně-historické publikace i jiné zdroje jako datum Klostermannova narození uvádějí mylně 15. únor.[8][9][10][2]) Narodil se v rodině lékaře Josefa Klostermanna ( 12. ledna 1814 –  12. listopadu 1875) a Charlotte (Karoliny) Hauerové (* 29. březen 1822 – † 23. září 1903),[11] původem ze sklářské rodiny Abélé, a byl pokřtěn jako Karel Faustin. Zde je možné hledat původ pseudonymu, pod nímž publikoval část své tvorby. Karel byl nejstarším z deseti sourozenců, kteří se dožili dospělosti (pěti chlapců a pěti dívek), dva starší sourozenci zemřeli v dětském věku ještě před Karlovým narozením.

V Haagu se Klostermannovým příliš nedařilo, a tak se koncem května 1849 přestěhovali do Sušice, kde Karlův otec nastoupil jako praktický lékař. Tou dobou byla na světě už i Růžena, Karlova sestra, která mu byla po celý život velkou oporou. Po příchodu do Sušice najali Klostermannovi chůvu Sabinu,[12] která Karlovi byla druhou matkou, a to až do pozdního věku.[13] Začátkem roku 1854 byl Josef Klostermann povolán říšským knížetem Gustavem Joachimem Lambergem, majitelem panství mj. v Žichovicích pod hradem Rabím, za panského lékaře. Dětství trávil Klostermann bez dozoru, otec mu dopřával volnost „nemaje zbytečné úzkostlivosti o zdraví dítěte“.[14] Pobýval u pasáčků, u nichž patrně pojal v celoživotní lásku ke zvířatům všeho druhu.[15] Svá mladá léta strávil tedy Klostermann především v Žichovicích a Štěkni.[1] V letech 1855–1857 navštěvoval školu ve Stříbrných Horách (do té doby ho doma vzdělávala jeho matka). Na zdejšího učitele Petra Šafránka vzpomíná v autobiografii Červánky mého mládí.

Studia

Gymnaziální studia konal nejprve rok v Písku (1857–1858), následně v Klatovech (1858–1861, češtinu ho zde vyučoval Alois Vojtěch Šmilovský) a ukončil je opět v Písku (1861–1865).[1] Klostermannův otec si přál, aby ho syn ve vysokoškolských studiích následoval, což Karel skutečně učinil. Svá studia medicíny ve Vídni (1865–1869) však nedokončil a v roce 1870 se stal na dva roky soukromým vychovatelem v Žamberku.[1]

Dospělost

Ze Žamberku putoval roku 1872 zpět do Vídně, kde nastoupil do redakce vídeňského časopisu s pročeským zaměřením Wanderer.[1] Toto místo mu zajistil univerzitní profesor Eduard Albert, rodák ze Žamberka a taktéž student vídeňské medicíny (promoval 1867). Klostermann patřil společně s T. G. Masarykem či F. L. Riegrem mezi Albertovy přátele, kteří se od 90. let scházeli v Albertově žamberské vile.

Hned v dalším roce (1873) bylo ovšem vydávání časopisu Wanderer z finančních důvodů zastaveno a Klostermann přijal jako provizorium místo suplenta na německé reálce v Plzni, kde vyučoval němčinu a francouzštinu až do roku 1908 (od r. 1878 už jako profesor).[1]

Po dvou letech svého působení ve školství (1875) se oženil. Roku 1898 ovdověl a téhož roku se oženil podruhé. Jeho ženou se stala zámožná vdova po továrníkovi,[1] což ho finančně zajistilo až do konce života. Zemřel na rozedmu plic 16. července 1923 na zámku ve Štěkni u Strakonic.

Klostermann měl ohromující jazykové nadání. Za svých studií ve Vídni a během svého pobytu v Žamberku se zdokonaloval ve francouzštině, italštině, ruštině, španělštině, srbochorvatštině, angličtině, rumunštině a polštině[1], později i novořečtině.

Působení na národnostním rozhraní

Klostermannovo působení na národnostním rozhraní nebylo za postupujících nacionálních třenic bez obtíží. Protože sám pocházel z německo-českého prostředí, vnímal Šumavu jako společný domov obou národů a její budoucnost viděl v součinnosti Čechů a Němců. Svou angažovanost ve prospěch Čechů vysvětloval jako potřebu pomáhat menšímu národu, který se chce povznést, a to ve spolupráci s jinými národy, nikoliv na jejich úkor.[16]

Podpora českého obrození však Klostermanna nikdy nedovedla k protiněmeckému smýšlení. Snažil se naopak o vzájemné porozumění mezi česky a německy mluvícími obyvateli Čech, které byly jeho milovanou vlastí. V korespondenci z doby jeho studia ve Vídni jsou patrné určité rozepře, které „pročeský“ Karel Klostermann vedl se svým německy cítícím otcem.[1]

Dílo

Klostermann ve svých začátcích vycházel z dokumentárně pojatého fejetonu a cestopisné črty, v nichž s citem mísil spisovný jazyk a místní nářečí. Své německy psané črty a cykly fejetonů uveřejňoval např. ve staročeském časopise Politik (cyklus črt Heiteres und Trauriges aus dem Böhmerwalde, 1885–1886, česky Veselé i smutné obrázky ze Šumavy). Do tohoto německy psaného listu vycházejícího v Čechách Klostermann přispíval dlouhá léta (od r. 1872[2]).

Zralý vypravěč (naplno se začal literatuře věnovat až jako čtyřicátník) znalý Šumavy byl zajímavým pro českou kulturní politiku osmdesátých let, která stála o hlubší kulturní zapojení Šumavy do Čech. Klostermann tak začal spolupracovat s českými časopisy, v nichž pak na pokračování vycházely jeho romány a povídky (nejedna z nich přitom byla přepracováním autorovy německy psané črty).[16] Přestože nepřestával přispívat do německy psaných listů, věnoval se po r. 1890 převážně českým čtenářům.[16]

Klostermannovi se v jeho románech a povídkách podařilo mistrně vystihnout život a tradice šumavských obyvatel i těsnou souvislost mezi člověkem a přírodou. Ve svých povídkách se zaměřil na zachycení typického životního stylu a obživy obyvatel Šumavy (dřevorubců či tzv. světáků) a fenoménu světáctví, který byl na Podlesí velmi rozšířený. Velikou pozornost přitom věnoval proměnám, kterými Šumava a její obyvatele prošli, ať už šlo o rozpad tradiční rodiny, příchod podnikatelského živlu spojeného na jedné straně s velkým majetkem, na druhé s krizí tradičních řemesel, nebo o ničivou vichřici, která Šumavu postihla 27. října 1870 (srov.[17][18][19][20][21][22]).

Karel Klostermann bydlíval několik prázdnin v Bohumilicích. Často navštěvoval zdejší faru a přivedl sem také hudební skladatele a sběratele písní. Zde Klostermann napsal Strýčka z nebe, ale i několik dalších svých prací. Do několika povídek uvedl i zdejší občany a zvláště faráře Hanžla, jehož pohřeb zvěčnil ve svém románu Ecce Homo! V povídce „Přeletěl stín“ ze sbírky „Odyssea soudního sluhy,“ který se odehrává v hospodě u Staňků, uvádí do děje obchodníka Kalčíka, ale popisuje i záchranu hořícího lesa Na Stráni. 

„ Neumím naprosto vynalézati ani typů, ani povah, ani událostí, toho daru se mi nedostalo. Osoby, jež předvádím čtenářům, existovaly, a co vypravuji ve svých románech a povídkách, se stalo, já jsem to pouze kombinoval, uspořádal a v jakýsi celek upravil…[23] “

Kritika devadesátých let 19. století, v čele s F. X. Šaldou a J. Vodákem, však Klostermannovo dílo příliš neuznávala. Označovala ho za plochého, příliš popisného.[2]

Jako souborné vydání vycházely na začátku 20. století Spisy Karla Klostermanna. Zatímco Ottův slovník naučný zmiňuje v této souvislosti 35 svazků vycházejících od roku 1894[24], Lexikon české literatury představuje Spisy Karla Klostermanna jako soubor 38 svazků z let 1904–1928 a autoři publikace Karel Klostermann: Personální bibliografie dokonce jako soubor 40 svazků, které vycházely 1904–1941. Druhé vydání Spisů z let 1919–1934 nebylo dokončeno (pouze 23 svazků), třetí vydání (1940–1941) se skládá ze svazků dvaceti.[1] Druhým souborným vydáním byly Vybrané spisy (1956–1959, 6 svazků).[1]

V roce Klostermannovy smrti (1923) je publikován první výbor z jeho díla (Klostermann mládeži). V následujících šedesáti letech pak vychází dalších 7 výborů, např. Paní Meluzina (1946), Drobné povídky (1959) či Lístky ze šumavské epopeje (1983).[1]

Karel Klostermann se okrajově věnoval také překladatelské činnosti. Přeložil knihu Manžel (1896) spisovatelky italského romantismu Bruno Speraniové a je podepsán i pod překladem historického dramatu Maurice Maeterlincka Monna Vanna (1905).[1]

Klostermann také sepsal do výročních zpráv (1875, 1878) plzeňské reálky, kde vyučoval, dva odborné články o francouzštině. Mezi odborné texty je řazena i jeho předmluva ke knize Leopolda Zeithammera s názvem Land und Leute des Böhmerwaldes (1880).

Literární pozůstalost je uložena v Památníku národního písemnictví pod číslem 342.[2]

Seznam knižně vydaných děl

Česky psaná

  • Ze světa lesních samot (1894[1][6]) – román [25], volnou filmovou adaptaci natočil r. 1933 Miroslav Josef Krňanský[26]
  • V ráji šumavském (1893) – román [27]
  • Za štěstím (1895) – román, ze života vídeňských Čechů
  • V srdci šumavských hvozdů (1896) – prózy
  • Skláři (1896[2] nebo 1897[1]) – nejprve 1893 vydáni časopisecky pod názvem Majitel hutí[2], z tohoto důvodu některé publikace zasazují Skláře už do tohoto roku (1893[26][28]).[29]
  • Hostinný dům (1896[2] nebo 1898[1] nebo 1900) – román
  • Domek v Polední ulici (1898) – prózy [30]
  • Kam spějí děti (1901) – román [31]
  • Bílý samum (1903) – prózy
  • Světák z Podlesí (1905) – román [32]
  • Ve světlech a stínech Bábelu (1907) – prózy
  • Ze šumavského Podlesí (1908) – prózy [33]
  • Pošumavské rhapsodie (1908) – prózy [34]
  • Urvané listy (1908) – prózy
  • Mlhy na Blatech (1909) – tuto románovou kroniku r. 1943 zfilmoval František Čáp[26][35]
  • Z dobrého srdce (1909) – prózy
  • Odyssea soudního sluhy (1910) – próza
  • Snímky lidí a věcí (1910) – prózy
  • Robinson na Otavě (1911) – prózy pro mládež [36]
  • Jiříčkův zimní výlet (1911) – próza pro mládež
  • Suplent 1–4 (1913–1914[2]) – román o životě profesorů a žáků pražského gymnázia, dobové svědectví o bídných poměrech ve starém rakouském školství [37][38][39][40]
  • Žichovičtí půlpáni (1914) – próza [41]
  • Vypovězen (1914) – próza [42]
  • Mrtví se nevracejí (1915) – prózy [43]
  • Ecce homo! (1915) – román
  • Pozdní láska 1,2 (1919) – román
  • Zmizelá osada (bez datace, 1921[1] nebo 1922[2]) – prózy [44]
  • Dokonalý kavalír (bez datace, 1921) – prózy [45]
  • Kulturní naléhavost (bez datace, 1921) – úvaha [46]
  • Naléhavé kapitoly (1922) – próza
  • Na útěku (bez datace, 1923) – próza

Posmrtně

  • Pan Zbyněk Bukvice na Čakanově 1–4 (1924) – román
  • Na horké půdě (1925) – prózy, překlad z něm. originálu
  • Šumavské povídky (1925)
  • Ze Šumavy – prózy
  • Prázdniny na Šumavě a jiné kresby (1926) – sebral Max Regal
  • Červánky mého mládí 1, 2 (1926) – vzpomínky [47]
  • Z mého revíru (1928) – prózy [48]
  • Dalčické panstvo (1928) – román

Německy psaná

  • Böhmerwaldskizzen (Šumavské črty, 1890, vlastním nákladem) – prózy, česky 1925 pod titulem Ze Šumavy
  • Aus Waldwildnissen: Ein Böhmerwaldroman (1897)
  • Eine Perle des Böhmerwaldes (1910)
  • Die Glasmeister (1922)

Rozhlasová zpracování

  • Čaroděj, sedmidílná četba na pokračování, pro rozhlas upravila Petra Kosová, v režii Miroslava Buriánka četl Josef Nechutný. V plzeňském studiu Českého rozhlasu nahráno v roce 2006.[49]
  • Zmizelá osada, desetidílná rozhlasová četba na pokračování, pro rozhlas připravila Renata Venclová. V režii Petra Mančala čte Zdeněk Maryška.[50]

Posmrtné pocty

Socha Karla Klostermanna v Javorníku
  • Klostermann byl jedním z iniciátorů stavby rozhledny na šumavském vrchu Javorník.[51] Ta byla poprvé otevřena 28. srpna 1938 a nyní nese jméno Klostermannova rozhledna.
  • Klostermannova ulice na Jižním Předměstí v Plzni dostala své jméno v roce 1932.
  • Ve městě Železná Ruda je po něm pojmenovaná základní škola[52] a náměstí.
  • Rok 2008 byl vyhlášen jako „Rok oslav výročí Karla Klostermanna“ (v tomto roce uplynulo 160 let od Klostermannova narození a 85 let od jeho smrti). Při této příležitosti Pivovar Strakonice představil polotmavý ležák Klostermann.[53]Česká pošta emitovala ke 160. výročí narození Karla Klostermanna poštovní známku s jeho portrétem.[54] U Štěkeňského zámku byl představen Dub Karla Klostermanna.[55]
  • Klostermannova studánka se nalézá ve střední části Moravském krasu (49°19′8″ s. š., 16°43′44″ v. d.).[56]
  • Po Karlu Klostermannovi byl pojmenován do prosince roku 2018 pár vlaků R 628/R 629 na trase Plzeň – České Budějovice a zpět.[57]
  • Jméno „Klostermann“ nese i planetka číslo 149728, která byla objevena na Kleti v rámci programu KLENOT v roce 2004.[58]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Některá svá díla napsal v němčině, vyučoval i němčinu na německé reálce. Jeho cítění bylo však české a většinu děl napsal česky.[1]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s FORST, Vladimír; OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Díl 2. 1. vyd. Svazek 2. Praha: Academia, 1993. 1377 s. ISBN 80-200-0469-6. S. 729–730. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j MIKUŠKOVIČOVÁ, Jiřina; SAKOVÁ, Jitka. Karel Klostermann: Personální bibliografie. České Budějovice: Krajská knihovna, 1976. 71 s. 
  3. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Haag am Hausruck, Horní Rakousko
  4. ↑ Doslov Vítězslava Tichého ke KLOSTERMANN, Karel. Ze světa lesních samot. 11. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n. p., 1955. 246 s. S. 243–246. 
  5. ↑ MENCLOVÁ, Věra; SVOZIL, Bohumil; VANĚK, Václav, a kol. Slovník českých spisovatelů. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. 743 s. ISBN 80-7277-007-1. S. 334. 
  6. ↑ a b PRŠÍNOVÁ, Tamara; STRAKOVÁ, Libuše, a kol. Karel Klostermann (1848-1923) : Soupis díla. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská vědecká knihovna, 2008. 241 s. ISBN 978-80-86559-88-9. S. 214–217. 
  7. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  8. ↑ Regal (1926), s. 11.
  9. ↑ NOVÁK, Jan Václav; NOVÁK, Arne. Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny. 5. vyd. Brno: Atlantis, 1995. 1804 s. ISBN 80-7108-105-1. S. 788. 
  10. ↑ SKLENÁŘ, Václav. Klostermannové. In: Moderní trendy v přípravě učitelů fyziky 2. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2005. Dostupné online. ISBN 80-7043-418-X. S. 71–82.
  11. ↑ České hřbitovy - Město Rejštejn, hřbitov Obecní. www.ceskehrbitovy.cz [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. 
  12. ↑ www.klostermann.cz [online]. [cit. 2011-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-13. 
  13. ↑ Regal (1926)
  14. ↑ Regal (1926), s. 14-15.
  15. ↑ Regal (1926), s. 16.
  16. ↑ a b c LEHÁR, Jan, a kol. Česká literatura od počátků k dnešku. 2. vyd. Praha: Nakladatelství lidové noviny, 2004. 1078 s. ISBN 80-7106-308-8. S. 359-362. 
  17. ↑ HOŘEJŠÍ, Michal. Karel Klostermann – dokumentarista Šumavy? (PDF Download Available). Česká literatura 65/4 [online]. 10. 11. 2017 [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. 
  18. ↑ HOŘEJŠÍ, M.: Šumava Karla Klostermanna. Prostředí románu Ze světa lesních samot (2015) [online]. [cit. 2016-07-07]. Dostupné online. 
  19. ↑ HOŘEJŠÍ, M.: Šumava Karla Klostermanna. Prostředí Ráje šumavského a Črt ze Šumavy (2015) [online]. [cit. 2016-07-07]. Dostupné online. 
  20. ↑ HOŘEJŠÍ, M.: Šumava Karla Klostermanna. Co se pod tímto pojmem skrývá? (2015) [online]. [cit. 2016-07-07]. Dostupné online. 
  21. ↑ HOŘEJŠÍ, M.: Obraz Karla Klostermanna v české (literární) historiografii / Reflection of Karel Klostermann in Czech (literary) historiography (PDF Download Available). ResearchGate [online]. [cit. 2017-07-13]. Dostupné online. (anglicky) . In Slovo a smysl 14 (27), 2017, s. 60–74.
  22. ↑ HOŘEJŠÍ, Michal. Karel Klostermann a diskurz o Šumavě. Slovo a Slovesnost [online]. 1. 6. 2019 [cit. 2019-06-04]. Dostupné online. 
  23. ↑ KLOSTERMANN, Karel. Vzlet : měsíčník věnovaný uměleckému a osvětovému ruchu českému.  (Citováno dle POKORNÝ, Milan. Rodové linie matky a otce Karla Klostermanna. In: NIKL, Ivan. Karel Klostermann – spisovatel Šumavy : sborník literárních příspěvků z česko-německého sympozia, Sušice 17.-19. září 1998. Klatovy: Okresní muzeum Klatovy, 2000. ISBN 80-86104-36-2. S. 57.)
  24. ↑ Ottův slovník naučný (cit. dle MIKUŠKOVIČOVÁ, Jiřina; SAKOVÁ, Jitka. Karel Klostermann: Personální bibliografie. České Budějovice: Krajská knihovna, 1976. 71 s. )
  25. ↑ KLOSTERMANN, Karel. Ze světa lesních samot [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1922 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  26. ↑ a b c MACHALA, Lubomír; PETRŮ, Eduard, a kol. Panorama české literatury. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 1994. 552 s. ISBN 80-85839-04-0. S. 157. 
  27. ↑ KLOSTERMANN, Karel. V ráji šumavském [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1904 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  28. ↑ OTRUBA, Mojmír; HOMOLOVÁ, Květa, a kol. Čeští spisovatelé 19. století. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1971. 225 s. S. 102. 
  29. ↑ KLOSTERMANN, Karel. Skláři [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1901 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  30. ↑ KLOSTERMANN, Karel. Domek v Polední ulici [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1912 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  31. ↑ KLOSTERMANN, Karel. Kam spějí děti [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1921 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  32. ↑ KLOSTERMANN, Karel. Světák z podlesí [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1905 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  33. ↑ KLOSTERMANN, Karel. Ze šumavského Podlesí [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1908 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  34. ↑ KLOSTERMANN, Karel. Pošumavské rhapsodie [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1908 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  35. ↑ KLOSTERMANN, Karel. Karel. Mlhy na blatech [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1910 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  36. ↑ KLOSTERMANN, Karel. Robinson na Otavě a jiné povídky [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1923 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  37. ↑ KLOSTERMANN, Karel. Román o čtyřech dílech, Díl první [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1941 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  38. ↑ KLOSTERMANN, Karel. Suplent: Román o čtyřech dílech, Díl druhý [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1941 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  39. ↑ KLOSTERMANN, Karel. Suplent: Román o čtyřech dílech, Díl třetí [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1941 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  40. ↑ KLOSTERMANN, Karel. Román o čtyřech dílech, Díl čtvrtý [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1941 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  41. ↑ KLOSTERMANN, Karel. Žichovičtí půlpáni [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 191- [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  42. ↑ KLOSTERMANN, Karel. Vypovězen [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1914 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  43. ↑ KLOSTERMANN, Karel. Mrtví se nevracejí [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1915 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  44. ↑ KLOSTERMANN, Karel. Zmizelá osada [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1920 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  45. ↑ KLOSTERMANN, Karel. Dokonalý kavalír [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1922 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  46. ↑ KLOSTERMANN, Karel. Kulturní naléhavost [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1920 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  47. ↑ KLOSTERMANN, Karel. Červánky mého mládí [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1926 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  48. ↑ KLOSTERMANN, Karel. Z mého revíru [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1928 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. 
  49. ↑ Karel Klostermann: Čaroděj • mujRozhlas. www.mujrozhlas.cz [online]. 2023-07-10 [cit. 2023-08-04]. Dostupné online. 
  50. ↑ Karel Klostermann: Zmizelá osada. Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích staré Šumavy • mujRozhlas. www.mujrozhlas.cz [online]. [cit. 2023-08-05]. Dostupné online. 
  51. ↑ Klostermannova rozhledna Archivováno 3. 1. 2008 na Wayback Machine. na webu rozlednyunas.cz
  52. ↑ Oficiální stránky ZŠ a MŠ K. Klostermanna v Železné Rudě. www.zszeleznaruda.cz [online]. [cit. 2008-07-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-02. 
  53. ↑ Měšťanský pivovar Strakonice uvádí na trh nový polotmavý ležák Klostermann [online]. Pivni.info, 15. únor 2008 [cit. 2011-01-30]. Dostupné online. 
  54. ↑ Katalog - Osobnosti. www.filaso.cz [online]. [cit. 2022-01-26]. Dostupné online. 
  55. ↑ Archivovaná kopie. k.klostermann.sweb.cz [online]. [cit. 2022-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-22. 
  56. ↑ studánka Klostermannova | Národní registr pramenů a studánek. www.estudanky.cz [online]. [cit. 2022-01-26]. Dostupné online. 
  57. ↑ Řazení vlaků - ŽelPage [www.zelpage.cz]. ŽelPage.cz [online]. [cit. 2022-01-26]. Dostupné online. 
  58. ↑ Archivovaná kopie. stelweb.asu.cas.cz [online]. [cit. 2019-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-22. 

Literatura

  • REGAL, Max. Život a dílo Karla Klostermanna. Praha: Jos. R. Vilímek, 1926. 176 s. 
  • PRŠÍNOVÁ, Tamara; STRAKOVÁ, Libuše, a kol. Karel Klostermann (1848-1923) : Soupis díla. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská vědecká knihovna, 2008. 241 s. ISBN 978-80-86559-88-9. 
  • Karel Klostermann – spisovatel Šumavy : sborník literárních příspěvků z česko-německého sympozia, Sušice 17.–19. září 1998. Příprava vydání Ivan Nikl. Klatovy: Okresní muzeum Klatovy, 2000. 77 s. ISBN 80-86104-36-2. ((česky)-(německy)) 

Související články

Externí odkazy

Zdroj