Karel Šafář (překladatel)

Karel Šafář
Narození 28. ledna 1889
České Budějovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 3. června 1970 (ve věku 81 let)
České Budějovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Hřbitov svaté Otýlie
Národnost česká
Vzdělání Univerzita Karlova
Povolání učitel, překladatel
Choť Milada Kuthanová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Šafář (28. ledna 1889 České Budějovice[1] – 3. června 1970 České Budějovice) byl český středoškolský učitel, překladatel a kulturní pracovník.[2]

Život

Mládí

Karel Šafář se narodil v Jírovcově ulici čp. 439. Pocházel z šesti dětí, dva jeho bratři (Jan 1886–1887 a Ludwig 1892–1897) však zemřeli v útlém věku. Jeho otec Matěj Šafář byl truhlářem a umřel v roce 1894. O Karla a o jeho tři sestry Kristinu (1881), Marii (1884) a Teresii (1890) se pak starala jeho matka Kristína, rozená Fojtlová, která pocházela z Velešína a byla praneteří obrozeneckého básníka Josefa Vlastimila Kamarýta.[3] Po smrti otce mu, zásluhou sdružení českobudějovických katolických tovaryšů, pomáhal malíř Jan Řehoř, který pocházel z Dřitně a který mu tam zajistil prázdninové pobyty.[2]

Studium

Již v mládí se u něj projevil zájem o filologii. Při svém studiu na českobudějovickém Jirsíkově gymnáziu si jeho nadání všiml profesor románské filologie Prokop Miroslav Haškovec, který tam tenkrát učil. V roce 1908 se Šafář s Haškovcem setkal znovu, a to na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde Haškovec působil jako docent francouzské literatury, a kde Šafář začal studovat němčinu a francouzštinu. Později se specializoval na francouzštinu a k tomu orientalistiku.

Další působení

Po 1. světové válce se stal tlumočníkem pro italskou kontrolní komisi.[3] Žil v Českých Budějovicích, kde do roku 1940 učil na reálném gymnáziu a na dívčím reformním reálném gymnáziu Jany Zátkové[2], potom odešel do výslužby a věnoval se překladatelství.[3] V Českých Budějovicích se stal členem Alliance française a sekce Institutu di Cultura Italiana. Byl členem Klubu překladatelů.[3] V Českých Budějovicích je po něm pojmenována ulice.[4]

Překladatelská činnost

Překládal z francouzštiny, turečtiny, arabštiny, italštiny.[3]

  • Pohřbený chrám – Maurice Maeterlinck. Praha: Rudolf Brož, 1911
  • Povídka o králi, jeho synu, vezírech a otrokyni – neznámý autor arabský; napsal i úvod; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 28. Praha: J. R. Vilímek, 1912
  • Episoda o Velledě – François René Chateaubriand; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 29. Praha: J. R. Vilímek, 1912
  • Příběh paní de la Pommeraye a markýza des Arcis – Denis Diderot; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 52. Praha: J. R. Vilímek, 1913
  • Markýza – George Sand; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 57. Praha: J. R. Vilímek, 1913

Překlad díla Gargantua a Pantagruell

V době svých studií v Praze shromáždil z podnětu P. M. Haškovce okolo sebe kroužek mladých studentů–romanistů Jihočeskou Thelému, jejímiž členy se kromě Šafáře stali Jan Čart, František Kamarýt, Stanislav Malec a Josef Rejlek. Kroužek začal překládat jedno ze základních a těžko přeložitelných děl světové literatury, napsané v 16. století, Gargantua a Pantagruela od Françoise Rabelaise. Během překladu druhé knihy tohoto díla Čart a Malec od překládání odstoupili, František Kamarýt padl ve válce (jeho jméno je na pomníku lišovských občanů padlých v 1. světové válce)[5] a překlad celého díla dokončil Šafář s Rejlkem s tím, že některé verše přeložili Cyril Vaněk, Alois Krajíc a Miroslav Haller. Šafář provedl také konečnou redakci celého překladu.[6][7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ DigiArchiv SOA v Třeboni – ver. 22.12.31. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2023-01-07]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c BLÜMLOVÁ, Dagmar. Sto tváří z jihočeské kulturní historie. Pelhřimov: [s.n.], 2000. ISBN 80-902584-6-8, ISBN 978-80-902584-6-4. OCLC 47750337 S. 270–273. 
  3. ↑ a b c d e Badatelna.eu | Literární archiv Památníku národního písemnictví – Šafář Karel.
  4. ↑ Názvy budějovických ulic. www.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2021-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-31. 
  5. ↑ Pomník Obětem 1. světové války | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ Jihočeská Theléma | ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH BUDĚJOVIC. encyklopedie.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. 
  7. ↑ HAŠKOVEC, P. H. Jihočeská Theléma. České Budějovice: Vlastivědná společnost jihočeská (Ročenka), 1929. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 53–56. 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj