Jan Konůpek

Jan Konůpek
Jan Konůpek
Jan Konůpek
Narození 10. října 1883
Mladá Boleslav
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 13. března 1950 (ve věku 66 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání pedagog, malíř, grafik, ilustrátor, architekt, učitel a kritik umění
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Konůpek (10. října 1883 Mladá Boleslav[1] – 13. března 1950 Praha) byl český grafik, malíř, ilustrátor a rytec, příležitostný výtvarný kritik.

Život

Narodil se jako nejstarší ze tří synů gymnaziálního profesora Jana Konůpka staršího a jeho manželky Anny, rozené Šťastné.[2] Když absolvoval nižší třídy gymnázia v Novém Bydžově, získal otec od září 1899 místo profesora na reálném gymnáziu v Křemencové ulici v Praze, rodina se přestěhovala do Nového Města pražského a Jan roku 1901 odmaturoval na tomto reálném gymnáziu. V letech 1903–1906 studoval architekturu u profesorů Kouly a Schulze na ČVUT v Praze. Na polytechnice se seznámil s P. Janákem a V. V. Štechem, kteří ovlivnili jeho rozhodnutí studovat výtvarnou školu. V letech 1906–1908 absolvoval AVU v Praze, kde studoval v ateliéru pro monumentální malbu Maxmiliána Pirnera, u prof. V. Bukovace a u grafika Alessandra  de Pian.

S malířem Emilem Pacovským založil již při studiu na AVU grafickou revui Veraikon, později se stal členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar. V roce 1911 spoluzaložil skupinu symbolistních grafiků Sursum, spoluzakládal také družstvo Artěl (1908). Roku 1913 se stal se  členem Spolku výtvarných umělců Mánes, z něhož roku 1929 zase vystoupil.[3] Spolupracoval s katolickou revuí Meditace a od roku 1910 vedl s Emilem Pacovským její výtvarnou redakci. V letech 1913–1914 byl výtvarným referentem časopisu Pokroková revue.

Po ukončení studií krátce žil v Praze, pak působil jako profesor kreslení na střední průmyslové škole v Plzni. V Plzni byl spoluzakladatelem čtrnáctideníku Předboj (1917). Roku 1923 se vrátil do Prahy, kde vyučoval na Státní grafické škole až do roku 1932. V Praze-Střešovicích žil s manželkou a synem Jiřím až do smrti ve své vile čp. 748/48 ve Střešovické ulici, kde měl také grafickou oficínu. Tiskl většinou lept, suchou jehlu nebo linoryt. Od roku 1946 byl řádným členem České akademie věd a umění.

Publikoval články o výtvarném umění a grafice v časopise Veraikon,[4] Vzlet,[5] Přerod,[6] Hollar,[7] Okénko do dílny umělcovy, Panorama,[8] Typografia, aj.

Zemřel roku 1950 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.[9]

Dílo

Jeho grafiky jsou inspirované mystikou a vizionářstvím. Za nejvýznamnější jsou považována jeho díla z počátku 20. století, která jsou ovlivněna symbolismem a stylizována dle secesní klimtovské ornamentiky. Konůpka ovlivnil německý a severský expresionismus, přechodně i kubismus, jehož některé prvky se staly natrvalo součástí jeho výtvarného projevu, v některých dílech se dostal až k orfismu.

Po první světové válce se vrátil k typům svých raných děl, ale staví je racionálně, zvláště v ilustracích chybí dřívější expresivita. Podílel se na ilustraci symbolistní a klasické literatury (K. J. Erben: Kytice, K. H. Mácha: Máj, Ladislav Klíma: Vlastní životopis, Edgar a Eura atd.), vytvořil i samostatné grafické cykly věnované velké části české a světové literatury. Mnoho z jeho prací byla inspirována gotickou a barokní architekturou a mystikou středověku. Věnoval se také tvorbě ex libris.

Vyzdobil většinu bibliofilských tisků litomyšlského Josefa Portmana.[10]

Galerie

  • Exlibris Jana Konůpka (1925)
    Exlibris Jana Konůpka (1925)
  • Kubistická architektura, akvarel (1926)
    Kubistická architektura, akvarel (1926)
  • Vejce a vesmír, akvarel - kvaš, (1929)
    Vejce a vesmír, akvarel - kvaš, (1929)
  • Pod křížem (1933), kombinovaná technika/papír
    Pod křížem (1933), kombinovaná technika/papír
  • Lesní víla, tempera/papír
    Lesní víla, tempera/papír
  • Egodeismus, kombinovaná technika/akvarel/papír
    Egodeismus, kombinovaná technika/akvarel/papír

Publikace (výběr)

  • Arno Nauman, Praha 1941
  • Život v umění (grafické portréty současníků, viněty aj. drobné grafické listy), bibliofilský tisk Jan Pohořelý Praha 1947[11]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Pobytová přihláška rodiny u pražského magistrátu
  3. ↑ Seznam členů SVU Mánes
  4. ↑ Jan Konůpek, Giovanni Battista Piranesi, Veraikon 1, 1912, s. 44
  5. ↑ Jan Konůpek, Dílo Aug. Němejce, Vzlet 1, 1917, s. 84–86
  6. ↑ Jan Konůpek, Úprava scény, Přerod 2, 1918, s. 147–149
  7. ↑ Jan Konůpek, O barevném leptu, Hollar 1, 1923–24, s. 157–172
  8. ↑ Jan Konůpek, Ferdiš Duša, Panorama 5, 1928, s. 1–6
  9. ↑ Facebook. www.facebook.com [online]. [cit. 2021-03-23]. Dostupné online. 
  10. ↑ OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce, M-Ř. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0469-6. S. 1019–1020. 
  11. ↑ repro na eSbirky.cz

Literatura

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 665-666, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Mahulena Nešlehová, Publicistická činnost malíře a grafika Jana Konůpka, strojopis, knihovna UDU AV ČR

Externí odkazy

Zdroj