Julius Wissiak

Julius von Wissiak
Zástupce vrchního velitele C. k. námořnictva
Ve funkci: 1868 – 1870
Předchůdce	nově zřízená funkce
Nástupce	Friedrich von Pöck
Velitel C. k. námořní akademie v Rijece
Ve funkci: 1867 – 1868
Předchůdce	Anton von Petz
Nástupce	Alois von Pokorny
Vojenská služba
Služba	Rakouské císařství Rakouské císařství
Hodnost	kontradmirál (1866), kapitán řadové lodi (1858), fregatní kapitán (1856), korvetní kapitán (1852)
Narození	3. července 1818
Úmrtí	27. května 1890 (ve věku 71 let)
Titul	rytíř
Ocenění	Leopoldův řád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julius von Wissiak (3. července 1818 Benátky – 27. května 1890 Arco) byl rakousko-uherský admirál slovinského původu.^[1] Jako absolvent námořní akademie sloužil u námořnictva od roku 1837, kromě služby na různých lodích se uplatnil také jako pedagog. V roce 1863 byl povýšen do šlechtického stavu a jako kontradmirál byl nakonec zástupcem vrchního velitele rakousko-uherského námořnictva (1868–1870).

Pocházel ze slovinské rodiny (původní příjmení Bizjak), byl mladším synem c. k. majora Aloise Wissiaka (1782–1854), dlouholetého posádkového velitele v Terstu. Studoval na námořní akademii Benátkách a v roce 1837 vstoupil jako kadet k rakouskému námořnictvu. Kromě služby u válečného námořnictva se plavil po Středomoří také na obchodních a dopravních lodích. V roce 1843 získal hodnost praporčíka^[2] a v revolučních bojích v letech 1848–1849 se zúčastnil blokády Benátek. Mezitím byl povýšen na poručíka II. třídy (1848) a poručíka I. třídy (1849). Jako velitel výcvikové lodi SMS Venus absolvoval v letech 1849–1850 cestu na Madeiru a do Neapole. V roce 1850 na lodi SMS Vulcan doprovázel arcivévody Maxmiliána a Karla Ludvíka při plavbě na Blízký východ.

V roce 1852 byl povýšen na korvetního kapitána a sloužil u námořních základen v Terstu a Benátkách, mimo jiné vykonal několik cest do Londýna a Istanbulu. V letech 1855–1857 jako velitel výcvikových lodí SMS Venus a SMS Radetzky absolvoval několik cest po Středomoří s kadety námořní akademie. Mezitím byl v roce 1856 povýšen na fregatního kapitána a pověřen vedením námořní akademie v Terstu a část roku 1858 strávil na léčení v Karlových Varech. V roce 1858 obdržel hodnost kapitána řadové lodi a jako velitel fregaty SMS Bellona kotvil v Boce Kotorské. Během války se Sardinií byl velitelem fregaty SMS Adria (1859). V letech 1859–1860 byl velitelem námořní základny a pevnosti v Pule,^[3] ve stejné funkci pak v letech 1861–1862 sloužil v Benátkách. Mezitím byl od podzimu 1860 do léta 1861 velitelem fregaty SMS Schwarzenberg.^[4]

V letech 1862–1863 byl přednostou císařské námořní kanceláře^[5] a od července 1863 byl dočasně mimo aktivní službu. V roce 1864 byl dočasně velitelem námořní základny v Benátkách a v letech 1864–1865 vykonával funkci prezidenta celního soudu v Hamburku v rámci justiční správy Německého spolku. Ve funkci velitele námořní základny se v roce 1865 vrátil znovu do Benátek a v letech 1866–1867 byl velitelem oblastního námořního velitelství v Terstu.^[6] Mezitím byl k datu 4. května 1866 povýšen do hodnosti kontradmirála a v letech 1867–1868 byl velitelem C. k. námořní akademie v Rijece.^[7][8] Nakonec byl zástupcem šéfa námořní sekce na ministerstvu války a zároveň zástupcem vrchního velitele námořnictva (1868–1870).^[9] V únoru 1870 ze zdravotních důvodů požádal o dovolenou a nakonec k datu 15. října 1870 penzionován.^[10]

V roce 1863 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř.^[11] Během služby u námořnictva získal několik vyznamenání v Rakousku i v zahraničí.

• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1863)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1870)
• Válečná medaile (1873)

• komandérský kříž Řádu Guadalupe (1866, Mexiko)
• komandérský kříž Řádu sv. Mořice a sv. Lazara (1867, Itálie)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 211–216 (heslo Julius von Wissiak) ISBN 3-7648-2511-1

Zdroj