Georg von Millosicz

Georg von Millosicz
Zástupce vrchního velitele c. k. námořnictva
Ve funkci: 1871 – 1883
Předchůdce	Friedrich von Pöck
Nástupce	Alexander Eberan von Eberhorst
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	viceadmirál (1882), kontradmirál (1870), kapitán řadové lodi (1866), fregatní kapitán (1860), korvetní kapitán (1858)
Narození	18. října 1819 Botoșani
Úmrtí	24. července 1890 (ve věku 70 let) Leoben
Titul	svobodný pán (1884)
Profese	admirál
Ocenění	Řád železné koruny, Leopoldův řád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georg svobodný pán von Millosicz (německy Georg Freiherr von Millossich, uváděn též jako Milossich nebo Millosich) (18. října 1819 Botoșani – 24. července 1890 Leoben) byl rakousko-uherský admirál. Po krátké službě v armádě přešel v roce 1843 k námořnictvu a vyznamenal se účastí v několika válkách. Nakonec byl v letech 1871–1883 zástupcem vrchního velitele c. k. námořnictva. V roce 1882 dosáhl hodnosti viceadmirála a po odchodu do výslužby byl povýšen na barona.

Pocházel z rodiny státního úředníka. Po studiích na lyceu ve Lvově vstoupil v roce 1837 do armády v Benátkách, kde v roce 1843 přešel k jednotkám námořní pěchoty a v letech 1844–1846 si doplnil vzdělání na námořní akademii. Absolvoval řadu cest po Středomoří a na Blízký východ a v roce 1848 získal hodnost praporčíka. Během revolučních bojů v Itálii se zúčastnil blokády Benátek (1849). V letech 1850–1851 byl velitelem civilní flotily v Benátkách a v roce 1852 byl povýšen na poručíka II. třídy.^[1] Již o rok později získal hodnost poručíka I. třídy (1853)^[2] a kromě služby na různých lodích působil také u oblastních námořních velitelství v Terstu a Benátkách.^[3]

V letech 1858–1859 provizorně vedl vojenskou sekci u vrchního námořního velení^[4][5] a mezitím byl povýšen na korvetního kapitána (1858).^[6] Na jaře 1859 byl přidělen k arzenálu v Benátkách a jako velitel korvety SMS Minerva se zúčastnil války se Sardinií (1859). V roce 1860 získal hodnost fregatního kapitána a jako velitel korvety SMS Diana kotvil v Boce kotorské, poté byl velitelem fregaty SMS Schwarzenberg. Znovu sloužil u námořní základny v Terstu a v letech 1864–1866 byl velitelem dělostřelecké výcvikové lodi SMS Bellona.^[7]

K datu 14. dubna 1866 byl povýšen na kapitána řadové lodi^[8] a jako velitel fregaty SMS Schwarzenberg se zúčastnil bitvy u Visu během války s Itálií (1866).^[9] Na ostrově Vis byl poté velitelem (1867–1868)^[10] a v letech 1868–1869 byl velitelem arzenálu v Pule.^[11] Na fregatě SMS Habsburg byl v letech 1869–1871 velitelem eskadry a k datu 29. října 1870 byl povýšen na kontradmirála.^[12] Nakonec byl v letech 1871–1883 dlouholetým zástupcem vrchního velitele námořnictva, respektive zástupcem šéfa námořní sekce na ministerstvu války.^[13][14][15] Prosadil se jako schopný administrátor, i když se stavěl rezervovaně k zavádění novinek. V rámci budování válečného námořnictva prosazoval výstavbu lodí v domácích loděnicích na rozdíl od předchozí tradice zadávaní zákazek ve Velké Británii. Dne 1. listopadu 1882 byl povýšen do hodnosti viceadmirála^[16] a o rok později byl penzionován (1. prosince 1883).^[17]

Po odchodu do výslužby se usadil ve Vídni,^[18] zemřel v Leobenu 24. července 1890 ve věku sedmdesáti let. V soukromí proslul mimo jiné jako sběratel umění. Shromáždil významnou numismatickou sbírku uloženou dnes v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni.

V roce 1872 se v Luzernu oženil s Hermínou Elggerovou von Frohberg (1837–1876), dcerou papežského generála Franze Elggera von Frohberg (1794–1858). Z manželství se narodily dvě dcery, Hermína (1874–1904) se stala jeptiškou, mladší Marie (1876) zemřela krátce po narození, v důsledku těžkého porodu zemřela i manželka Hermína.

V roce 1872 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř a po odchodu do výslužby získal stav svobodných pánů (1884).^[19] Během služby u námořnictva se stal nositelem několika vyznamenání.^[20]

• Vojenský záslužný kříž (1859)
• rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1866)
• Řád železné koruny III. třídy (1870)
• Válečná medaile (1873)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1878)
• Řád železné koruny II. třídy (1879)
• komandérský kříž Leopoldova řádu (1883)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 234–238 (heslo Georg von Millosicz) ISBN 3-7648-2511-1

• Georg von Millosicz in: Österreichisches Biographisches Lexikon

Zdroj