Miecislaus von Siemuszowa-Pietruski

Miecislaus von Siemuszowa-Pietruski
Velitel námořního arzenálu v Pule
Ve funkci: 1903 – 1904
Předchůdce	Paul von Pott
Nástupce	Josef Mauler von Elisenau
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	kontradmirál (1904), kapitán řadové lodi (1899), fregatní kapitán (1896), korvetní kapitán (1893)
Narození	8. prosince 1848 Lvov
Úmrtí	27. září 1905 (ve věku 56 let) Vídeň
Místo pohřbení	Lyčakivský hřbitov
Titul	rytíř
Rodiče	Oktaw Pietruski
Ocenění	Řád železné koruny
Commons	Mieczysław Pietruski
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miecislaus Marian von Siemuszowa-Pietruski (8. prosince 1848 Lvov – 27. září 1905 Vídeň) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1864 a zúčastnil se několika válek. Absolvoval také plavby do zámoří, působil jako pedagog a v námořní administraci, uplatnil se též v technologickém rozvoji námořnictva. V závěru kariéry byl velitelem arzenálu v Pule a velitelem eskadry. V roce 1904 dosáhl hodnosti kontradmirála.

Pocházel ze starého šlechtického rodu z Haliče, byl synem c. k. zemského soudního rady, parlamentního politika a vicemaršálka haličského zemského Sejmu Oktavia Pietruskiho (1820–1894).^[1] První vzdělání absolvoval v rodném Lvově, poté jako haličský stipendista studoval na Tereziánské akademii ve Vídni (1859–1864). V roce 1864 prošel průpravou na výcvikové lodi SMS Venus a v roce 1866 vstoupil jako kadet k námořnictvu. Ještě v roce 1866 se zúčastnil bitvy u Visu v rámci války s Itálií, poté si ještě doplnil vzdělání na C. k. námořní akademii v Rijece. Vystřídal službu na různých lodích a v letech 1868–1871 na korvetě SMS Erzherzog Friedrich absolvoval cestu na Dálný východ a do jižní Ameriky pod velením admirála Petze.

V roce 1872 získal hodnost praporčíka,^[2] mimo jiné působil u jednotek námořní pěchoty, u námořního arzenálu v Pule nebo u Hydrografického úřadu. Postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1880,^[3] poručík I. třídy 1884)^[4] a mezitím absolvoval kurz pro dělostřelecké důstojníky. Věnoval se rozvoji torpéd a k různým tématům se uplatnil i jako publicista. Mimo jiné byl navigačním důstojníkem na císařské jachtě SMS Miramar^[5] a v letech 1891–1892 velel staniční lodi SMS Taurus v Istanbulu.^[6]

K datu 1. května 1893 byl povýšen na korvetního kapitána^[7] a v letech 1893–1894 byl prvním důstojníkem na obrněné lodi SMS Kronprinz Erzherzog Rudolf.^[8] Poté působil mimo jiné jako pedagog a v letech 1896–1897 byl přednostou V. odboru u Námořního technického výboru. Mezitím získal hodnost fregatního kapitána (1. května 1896).^[9] V roce 1897 absolvoval diplomatickou cestu do Ruska a v rámci mezinárodních operací během řecko-turecké války se jako velitel lodi SMS Cyclop zúčastnil blokády Kréty (1897).^[10][11]

Nadále působil u Námořního technického výboru a k datu 1. listopadu 1899 byl povýšen do hodnosti kapitána řadové lodi.^[12] Krátce velel válečným lodím různého typu (SMS Kaiser Max, SMS Kaiser Franz Joseph I.)^[13] a v letech 1901–1902 převzal velení zcela nové bitevní lodi SMS Wien.^[14] V roce 1902 byl přidělen k námořnímu sborovému velitelství v Pule a od února 1903 do září 1904 byl velitelem námořního arzenálu v Pule.^[15] Mezitím k datu 1. května 1904 dosáhl hodnosti kontradmirála.^[16][17] Na vlajkové lodi SMS Habsburg byl v letech 1904–1905 velitelem eskadry, v té době byl ale již vážně nemocen a v červnu 1905 byl přeložen na nižší post velitele divize.

Zemřel 27. září 1905 ve věku 56 let a byl pohřben na námořním hřbitově v Pule.

Od roku 1893 byl ženatý s Olgou, rozenou Strickerovou, manželství zůstalo bezdětné. Jako své sídlo si nechal koncem 19. století postavit honosnou romantickou vilu (známá jako Vila Starza) v Pule.^[18]

Jako potomek staré haličské rodiny užíval šlechtický titul rytíře a v roce 1878 byl jmenován c. k. komořím.^[19] Původně se jmenoval jen Pietruski, jméno von Siemuszowa-Pietruski přijal až v roce 1904. Během služby u námořnictva se stal nositelem několika vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[20]

• Válečná medaile (1873)
• Vojenský záslužný kříž (1890)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1891)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Řád železné koruny III. třídy (1901)

• Námořní záslužný kříž I. třídy (1882, Španělsko)
• rytířský kříž Řádu meče (1885, Švédsko)
• Řád Medžidie III. třídy (1893, Osmanská říše)
• velkokříž Řádu Spasitele (1905, Řecko)
• Řád Osmanie I. třídy (1905, Osmanská říše)
• Řád sv. Alexandra IV. třídy (1905, Bulharsko)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 157–162 (heslo Miecislaus Pietruski von Siemuszowa) ISBN 3-7648-2519-7

Zdroj