Josef Vohryzek

Josef Vohryzek
Člen Rady České tiskové kanceláře
Ve funkci:
15. dubna 1993 – 15. dubna 1998
Stranická příslušnost
Členství KSČ (do 1959)
Narození 17. května 1926
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 28. srpna 1998 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Národnost česká
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Profese redaktor, literární kritik, překladatel, prozaik
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Vohryzek
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Vohryzek (17. května 1926 Praha – 28. srpna 1998 Praha) byl český redaktor, literární kritik, prozaik a překladatel (především ze švédštiny).[1]

Život

Pocházel z rodiny pražského židovského advokáta. Od roku 1937 studoval na Reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze. Rodiče, kteří později zahynuli v nacistickém sběrném táboře, jej roku 1940 poslali do Švédska, čímž jej zachránili před transportem. Roku 1950 se vrátil zpět do Československa a roku 1951, po absolvování ročního Státního kurzu pro přípravu pracujících na vysokou školu, zakončeného maturitou, začal studovat češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium úspěšně ukončil roku 1956, pak byl do roku 1957 redaktorem nakladatelství Československý spisovatel a následně odborným pracovníkem Ústavu pro českou literaturu ČSAV.[2]

Díky svým příspěvkům do měsíčníku Svazu československých spisovatelů Květen, které zpochybňovaly komunistickou ideologizaci umění, se brzy stal jednou z vůdčích osobností tohoto časopisu. Když byl časopis roku 1959 po ostré ideologické kritice Ladislava Štolla zakázán, byl Vohryzek vyloučen z KSČ a musel opustit svou práci v Ústavu.[3] Živil se jako překladatel a externí překladatel Československého rozhlasu a v letech 1964–1970 byl opět redaktorem nakladatelství Československý spisovatel, ale pouze na poloviční úvazek.[2] V době normalizace pracoval jako dělník a své překlady publikoval pod propůjčenými jmény. Patřil k zakládajícím členům Charty 77 a roku 1987 byl jedním z jejích mluvčích. Naplno se k literární kritice vrátil až po roce 1989 (přispíval zejména v časopisech Respekt a Revolver Revue).[1]

Dílo

Jako kritik se zabýval především současnou českou prózou. Publikovat začal roku 1952 v Lidových novinách, později hlavně v časopise Květen a v Literárních novinách. Jako první popsal skutečnost, že nejhodnotnější díla první poloviny padesátých let vznikala mimo oficiální publikovanou literaturu a v zásadním rozporu s ní. Po nuceném odmlčení publikoval další práce až v polovině 60. let. Roku 1961 mu vyšla časopisecky próza Návrat a roku 1964 v nakladatelství Mladá fronta próza Chodec. V samizdatu vydal prózy Barbar ve Švédsku (1972) a Velká dáma (1976). V letech 1981– 1985 redigoval samizdatový časopis Kritický sborník. Roku 1986 vydal Jan Lopatka v samizdatové edici Expedice jeho texty pod názvem Kniha Josefova (roku 1995 vyšlo rozšířené vydání pod názvem Literární kritiky).[2] V Revolver Revue vyšly roku 1995 jeho prózy Návrat, Chodec a Velká dáma a roku 2000 autobiografie Mám dojem, že už mi vůbec nepřibývá let.[4]

Překládal hlavně ze švédštiny (zaměřoval se na moderní prozaickou tvorbu) a okrajově z norštiny (Wergeland, Ibsen). Řadu překladů doprovodil předmluvami či doslovy.[5]

Bibliografie

Vlastní práce

  • Návrat (1961), experimentální próza, časopisecky v týdeníku Kultura
  • Chodec (1964), experimentální próza ovlivněná postupy tzv. nového románu. Blíže neurčený hrdina se vrací do jakéhosi přístavu, prochází jím a bez navázání kontaktu se setkává s lidmi, které kdysi znal.
  • Barbar ve Švédsku (1972), samizdat, experimentální próza.
  • Velká dáma (1976), samizdat, experimentální próza.
  • Kniha Josefova (1986), samizdat, souborné vydání autorových textů.
  • Literární kritiky (1995), výbor z kritik.
  • Návrat, Chodec, Velká dáma, vyšlo roku 1995 v Revolver Revue.
  • Mám dojem, že už mi vůbec nepřibývá let, vyšlo roku 2000 v Revolver Revue.
  • Rozkymácený svět (2021), výbor z textů

Překlady

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Slovník českých spisovatelů, Praha: Libri, 2000, S. 704-705
  2. ↑ a b c Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 2. díl, Praha: Brána, 1998, S. 642-644
  3. ↑ Květen – Slovník české literatury po roce 1945
  4. ↑ Josef Vohryzek - Bubínek Revolveru
  5. ↑ Josef Vohryzek - Obec překladatelů

Externí odkazy

Zdroj