Josef Klement z Kounic

Josef Klement hrabě z Kounic
Erb rodu Kounic-Rietbergů
Erb rodu Kounic-Rietbergů
Rakouský velvyslanec ve Španělsku
Ve funkci:
1780 – 1784
Panovník Josef II.
Rakouský vyslanec v Rusku
Ve funkci:
1777 – 1779
Panovník Marie Terezie
Rakouský vyslanec ve Švédsku
Ve funkci:
1775 – 1777
Panovník Marie Terezie
Císařský komorník
Narození 22. listopadu 1743
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 3. února 1785 (ve věku 41 let)
na moři
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Místo pohřbení katedrála v Barceloně
Rodiče Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794) a Marie Arnoštka (Ernestina) ze Starhembergu (1717–1749)
Příbuzní bratr: Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu (1737–1797)
bratr: Dominik Ondřej z Kounic-Rietbergu (1739–1812)
bratr: František Václav z Kounic-Rietbergu (1742–1825)
neteř: Marie Eleonora, provd. Metternichová (1775–1825)
neteř: Marie Terezie Aloisie, provd. Bruntálská z Vrbna (1763–1803)
synovec: Alois Václav z Kounic-Rietbergu (1774–1848)
Zaměstnání diplomat
Profese diplomat
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Klement hrabě z Kounic-Rietbergu (německy Joseph Clemens Graf von Kaunitz-Rietberg; 22. listopadu 1743 Vídeň – 3. února 1785 na moři u břehů Španělska) byl rakouský diplomat z moravské šlechtické rodiny Kouniců. Byl rakouským vyslancem ve Švédsku (1775–1777), Rusku (1777–1779) a velvyslancem ve Španělsku (1780–1784).

Životopis

Narodil se jako pátý a nejmladší syn významného rakouského státníka, knížete Václava Antonína Kounice (1711–1794) a Marie Ernestiny, rozené hraběnky ze Starhembergu (1717–1749). Studoval v Jeně a Lipsku, později podnikl kavalírskou cestu cestu do Itálie. Mezitím byl jmenován císařským komořím a kariéru zahájil v úřadu svého otce jako rada dvorské kanceláře. V letech 1775–1777 byl vyslancem ve Švédsku, na sever cestoval spolu s Janem Ludvíkem Cobenzlem, který byl ve stejné době jmenován vyslancem v Dánsku. V roce 1776 podnikl Kounic dvě cesty po Švédsku, aby lépe poznal zemi. V dubnu 1777 byl jmenován vyslancem v Rusku, u petrohradského dvora měl nahradit knížete Josefa Lobkowicze, v roce 1778 se zde setkal se starším bratrem Františkem, který tu pobýval s krátkým diplomatickým poselstvím. V Rusku působil jako diplomat do října 1779, poté se vrátil do Vídně, kde ale setrval jen krátce, protože od května 1780 byl velvyslancem ve Španělsku. V Madridu nebyl úplně spokojen a ze zdravotních důvodů žádal několikrát o odvolání, k ukončení diplomatické mise nechtěl jeho otec (stále ještě ve funkci státního kancléře) dlouho svolit. Odvolán byl v září 1784 a začátkem následujícího roku odcestoval z Madridu na pobřeží. Zemřel na moři 3. února 1785 krátce po nalodění v Alicante cestou do Barcelony. Pohřben je v katedrále v Barceloně.

Jeho starší bratři Arnošt Kryštof (1737–1797) a Dominik Ondřej (1739–1812) působili taktéž v diplomacii a zastávali vysoké funkce u císařského dvora. Po otci postupně zdědili titul knížete a vlastnili rozsáhlé statky na Moravě (Slavkov, Uherský Brod, Jaroměřice nad Rokytnou).

Odkazy

Literatura

Externí odkazy

Zdroj