Johann Nepomuk Pauer von Budahegy

Johann Nepomuk Pauer von Budahegy
Velitel námořní základny v Terstu
Ve funkci: 1879 – 1884
Předchůdce	Alexander Eberan von Eberhorst
Nástupce	Anton von Wiplinger
Velitel námořní pěchoty v Pule
Ve funkci: 1870 – 1875
Předchůdce	Johann von Pelzel
Nástupce	Gustav von Nauta
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	kontradmirál (1879), kapitán řadové lodi (1868), fregatní kapitán (1861)
Narození	24. srpna 1830 Rijeka
Úmrtí	12. února 1885 (ve věku 54 let) Rijeka
Profese	námořní důstojník
Ocenění	Leopoldův řád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Nepomuk Pauer von Budahegy (německy Johann Nepomuk Carl Pauer Edler von Budahegy) (24. srpna 1830 Rijeka – 12. února 1885 Rijeka) byl rakousko-uherský admirál, přírodovědec a spisovatel. Po několikaleté službě u obchodního loďstva vstoupil v roce 1848 k c. k. námořnictvu a v mládí se zúčastnil několika válek. Mezinárodního uznání dosáhl jako autor dvou knih se zaměřením na přírodní poměry Středomoří. V roce 1879 dosáhl hodnosti kontradmirála a svou kariéru završil jako velitel oblastního námořního velitelstvi v Terstu (1879–1884).

Pocházel z německé rodiny usazené v Uhrách, byl synem Karla Josefa Pauera (1798–1864), dvorního rady u nejvyššího soudního dvora, matka Caterina, rozená Franul von Weißenthurn (1808–1866), patřila ke staré patricijské rodině v Rijece. Johann v rodné Rijece absolvoval reálku, kde poté pokračoval ve studiu na námořní škole. V roce 1843 vstoupil jako dobrovolník k obchodnímu loďstvu, s nímž absolvoval řadu cest po Středomoří, ale i v Atlantiku, Severním nebo Černém moři.

V roce 1848 vstoupil jako kadet k c. k. námořnictvu a během revolučních bojů v roce 1849 se zúčastnil blokády Benátek a Ancony. Již v roce 1849 získal hodnost praporčíka a poté vystřídal službu na různých lodích. Od roku 1852 působil jako učitel matematiky a knihovník na nově zřízené C. k. námořní akademii v Terstu, později byl také velitelem jednotek námořní pěchoty. Postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1854^[1], poručík I. třídy 1856)^[2] a jako první důstojník na fregatě SMS Radetzky absolvoval cesty po Středomoří a na Blízký východ (1857–1859). V roce 1859 se zúčastnil války se Sardinií a poté sloužil mimo jiné u námořní základny v Pule.

V hodnosti fregatního kapitána (23. března 1861) byl velitelem dělového člunu SMS Hum^[3] a poté zastával post zástupce velitele námořní základny v Terstu (1864–1866). Během války s Itálií byl velitelem fregaty SMS Bellona (1866), další dva roky strávil jako velitel na palubě fregaty SMS Adria (1866–1868)^[4] a k datu 19. ledna 1868 byl povýšen na kapitána řadové lodi.^[5] V roce 1869 jako velitel císařské jachty SMS Greif doprovázel Františka Josefa ke slavnostnímu otevření Suezského průplavu.

V letech 1870–1875 byl velitelem námořní pěchoty v Pule s přidělením cvičné lodi SMS Bellona.^[6][7] Další dva roky strávil jako velitel obrněné lodi SMS Custozza jako vlajkové lodi eskadry (1875–1877).^[8][9] K datu 1. listopadu 1879 byl povýšen do hodnosti kontradmirála^[10] a v letech 1879–1884 byl nakonec velitelem námořní základny v Terstu^[11], kde zároveň vedl stálou komisi pro výstavbu lodí.^[12] Od června do prosince 1883 byl dočasně velitelem eskadry na vlajkové lodi SMS Lissa^[13], poté se vrátil do Terstu. K datu 1. května 1884 byl penzionován.^[14]

Po odchodu do výslužby se usadil v Rijece^[15], kde o necelý rok později zemřel na následky mrtvice ve věku 54 let (12. února 1885).

V roce 1861 se v Rijece oženil s Idou Rosou von Gelcich. Měli spolu dvě děti, syn Franz Josef (1872–1876) zemřel ve čtyřech letech na záškrt. Dcera Gisela (*1867) byla manželkou c. k. polního podmaršála barona Heinricha von Fiedlera (1856–1932), viceprezidenta Nejvyššího vojenského soudního dvora.^[16][17]

Celoživotně se zajímal o různé vědní obory a byl autorem dvou knih vydaných v italštině (jako autor byl uveden pod jménem Giovanni Carlo Páuer de Budahegy). Iniciátorem vzniku první knihy o přírodních poměrech pobřeží Jaderského moře byl tehdejší vrchní velitel rakouského námořnictva arcivévoda Ferdinand Maxmilián a díky tomuto patronátu dosáhl Pauer mezinárodního uznání a členství v řadě vědeckých společností. Kromě toho vlastnil také významné přírodovědné sbírky a udržoval korespondenci se zahraničními vědci i panovníky (Jiří I. Řecký). Usiloval také o zřízení archivu c. k. námořnictva, který byl založen v Terstu až po jeho smrti.

• Sulla necessita d'un aumento dell'illuminazione marittima lungo le coste del Mare Adriatico; Rijeka, 1863^[18]
• Portolano della Grecia, Turchia, Egitto, Rijeka, 1871

Užíval šlechtický titul s predikátem Edler von Budahegy, který v roce 1859 získal jeho otec. Predikát Budahegy byl odvozen od stejnojmenného vrcholu v severním Maďarsku, kde se rodina v několika generacích uplatňovala ve státní správě těžby drahých kovů. Johann Nepomuk Pauer v návaznosti na své tiskem vydané práce získal členství v řadě vědeckých společností a institucí v Rakousku-Uhersku i v zahraničí (Štýrský Hradec, Lublaň, Sibiu, Zhořelec). Obdržel také čestné občanství v Terstu a Rijece, v Rijece se v roce 1883 stal i členem Obchodní a průmyslové komory. Během služby u námořnictva se stal nositelem několika rakousko-uherských i zahraničních vyznamenání.^[19] Kolekce jeho ocenění přešla dědictvím na spřízněnou rodu Fiedlerů a dnes je uložena ve Vídni.^[20]

• rytířský kříž Leopoldova řádu (1869)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1869)
• Válečná medaile (1873)

• komandérský kříž Řádu Spasitele (1871, Řecko)
• komandérský kříž Řádu Františka I. (1871, Království Obojí Sicílie)
• Řád Osmanie III. třídy (1871, Osmanská říše)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 291–296 (heslo Johann Nepomuk Karl Pauer von Budahegy) ISBN 3-7648-2511-1

• Profesní biografie Johanna Nepomuka Pauera in: Rakouský státní archiv
• Životopis Johanna Nepomuka Pauera in: primorskihrvat.hr

Zdroj