Jiří Šejnoha

prof. Ing. Jiří Šejnoha, DrSc., FEng.
Jiří Šejnoha (13. června 2008)
Jiří Šejnoha (13. června 2008)
Narození 2. srpna 1939
Nová Paka
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí 20. června 2023 (ve věku 83 let)
Zlatá Olešnice
ČeskoČesko Česko
Alma mater České vysoké učení technické v Praze (1956–1961)
Pracoviště Fakulta stavební ČVUT (1964–2021)
Obory inženýrské stavitelství, pružnost a pevnost, spolehlivostní inženýrství a výpočetní mechanika
Ocenění Medaile Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (1999)
Manžel(ka) Jarmila (Krainerová) Šejnohová (1963–2023)
Děti Michal Šejnoha
Marie (Šejnohová) Brožová
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Šejnoha (2. srpna 1939, Nová Paka – 20. června 2023, Zlatá Olešnice) byl český stavební inženýr, vědec v oboru inženýrské mechaniky a univerzitní profesor na Českém vysokém učení technickém v Praze (ČVUT). Profesor Šejnoha byl odborníkem v oboru nelineární a výpočetní mechaniky kontinua, mechaniky kompozitních materiálů a spolehlivosti inženýrských konstrukcí. Dvanáct let vedl Katedru mechaniky na Fakultě stavební a čtyři roky zastával funkci prorektora pro výstavbu ČVUT. Sedm let řídil Centrum integrovaného navrhování progresivních stavebních konstrukcí CIDEAS.

Život

Jiří Šejnoha se narodil 2. srpna 1939 v Nové Pace.[1] Ve stejném městě navštěvoval jedenáctiletou střední školu, kterou ukončil maturitou v roce 1956. Při střední škole si přivydělával na stavbách, což ho přivedlo k rozhodnutí studovat na Fakultě architektury a pozemního stavitelství na ČVUT v Praze, kde v roce 1961 získal inženýrský titul (na Fakultě stavební, která vznikla po rozdělení původní fakulty na dvě části).[2] Odbornou praxi získal jako statik v Pozemních stavbách Praha a Pražském projektovém ústavu,[1] kde se podílel například na návrhu jednadvacetipodlažních panelových domů založených na čtyřpodlažním monolitickém podnoží.[2] Z těchto zkušeností těžil i po svém návratu na Fakultu stavební, kde zůstal v kontaktu s praxí díky mnohým projektům a expertízám až do konce své kariéry.[2][1]

V roce 1964 Jiří Šejnoha nastoupil na Katedru stavební mechaniky Fakulty stavební ČVUT.[1] V roce 1968 obhájil kandidátskou disertační práci na téma Vyšetřování účinku vodorovného zatížení na novodobé konstrukční systémy výškových budov[3] pod vedením Vladimíra Kolouška. Jako odborný asistent se pod vedením zkušených statiků zapojil do prací na tehdy projektovaných budovách stavební fakulty v Praze – Dejvicích a získal přitom další cenné praktické zkušenosti a podněty pro profesní růst.[4] V roce 1974 se habilitoval,[1][2] v roce 1981 obhájil doktorskou disertační práci na téma Analýza konstrukcí výškových budov[5] a v roce 1984 se stal profesorem.[1][2] V roce 2021 byl jmenován emeritním profesorem v oboru Teorie stavebních konstrukcí a materiálů.[6] Během své akademické kariéry sloužil jako školitel nejméně jedenácti aspirantů, doktorandek a doktorandů,[7] kterým poskytoval nejen vědecké vedení, ale i osobní podporu.[8]

V období 1987–1999 působil jako vedoucí Katedry stavební mechaniky na Fakultě stavební ČVUT.[1] Po Sametové revoluci, v roce 1989, se stal prvním předsedou Akademického senátu této fakulty.[1] V letech 1997–2000 byl prorektorem pro výstavbu pro ČVUT.[2][1] V letech 2005–2011 působil jako vedoucí Centra integrovaného navrhování progresivních konstrukcí CIDEAS,[1] které spojovalo kolem dvou set výzkumných pracovníků ze tří stavebních fakult v České republice (Praha, Brno a Ostrava) a z podnikového výzkumu ve velkých i středních stavebních společnostech.[8]

Jiří Šejnoha zemřel 20. června 2023,[9] během letního pobytu na chalupě ve Zlaté Olešnici. O jeho odkazu svědčí, mimo jiné, odpovědi jeho spolupracovnic a spolupracovníků v anonymní anketě při příležitosti 75. narozenin,[10] kteří opakovaně zmiňují jeho velkorysost, pedagogický talent, organizační schopnosti a vliv na jejich profesní rozvoj a kariéru. Pomyslný štafetový kolík bádání po něm převzal jeho syn Michal Šejnoha, též profesor na ČVUT v Praze.[2]

Dílo

Jiří Šejnoha vždy důsledně propojoval své učitelské, vědecké a inženýrské povolání.[1]

Pedagogická činnost

Prof. Šejnoha řadu let přednášel na bakalářském a magisterském studiu, zejména předmět Pružnost a pevnost, na doktorském studiu pak předměty Přetváření a porušování materiálů a Teorie spolehlivosti konstrukcí.[1] Na všech úrovních studia jeho přednášky vynikaly jasným a srozumitelným výkladem; vždy přednášel zpaměti a k zaujetí posluchačů mu stačila jen tabule a křída.[1] Podílel se na tvorbě řady vysokoškolských učebnic a skript:

Výzkumná činnost

Jiří Šejnoha byl uznávaný odborník v oborech nelineární a výpočetní mechaniky materiálů a konstrukcí, mechaniky heterogenních materiálů a spolehlivosti konstrukcí[1][2] a patřil k prvním průkopníkům využití metody konečných prvků pro řešení inženýrských úloh. Přednášel na zahraničních univerzitách, například RTWH Aachen, University of Wisconsin-Madison, University of Southern Denmark v Odense nebo Rensselaer Polytechnic Institute v Troy.[1] Své výsledky shrnul v sedmi výzkumných monografiích,[1] z nichž následující vyšly v zahraničních nakladatelstvích:

Konkrétně první monografie vyšla též v ruské verzi,[11] druhá a třetí práce byly, se zásadním přispěním tehdejších aspirantů Petra Krysla a Milana Jiráska, přeloženy do angličtiny a společně vydány nakladatelstvími ASCE Press a Thomas Telford.[12]

Projekční a konzultační činnost

Inženýrské aktivity profesora Šejnohy zahrnovaly jak projektování a expertní konzultace a posudky, tak i zedničení.[2] K ověření složitých výpočtů mnohdy nepotřeboval výpočetní programy; stačil mu papír, tužka, kalkulačka a hlavně inženýrský cit.[1] Vytvořil původní metodiku navrhování stěnových systémů panelových budov,[5] podílel se na vypracování prognózy sedání jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice a prognózy vývoje trhlin v ochranné obálce jaderné elektrárny Temelín.[1] Vedl tým, který provedl podrobný výpočet stavu napětí a porušení konstrukce Karlova mostu v Praze, jenž se stal jedním z klíčových podkladů pro následnou rekonstrukci mostu.[13] Ve vlastním počítačovém modelu byla zohledněna heterogenita konstrukce, postupný způsob její výstavby a vnější vlivy jako proměnlivá teplota, povodeň nebo náraz ledové kry.[14][15][16]

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r MÁCA, Jiří. Prof. Ing. Jiří Šejnoha, DrSc., FEng. (1939–2023). S. 37–39. Bulletin České společnosti pro mechaniku [online]. 2023-11. Roč. 2022–2023, čís. 3–1, s. 37–39. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-05-11. ISSN 1211-2046. 
  2. ↑ a b c d e f g h i BOHUNICKÝ, Milan. Jiří Šejnoha: Člověk by neměl být závislý na jedné činnosti [online]. ASB - architektura, stavebnictví, byznys, 2008-06-13 [cit. 2024-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-28. 
  3. ↑ ŠEJNOHA, Jiří. Vyšetřování účinku vodorovného zatížení na novodobé konstrukční systémy výškových budov. Praha, 1968 [cit. 2024-09-02]. 140 s. Kandidátská disertační práce. Fakulta stavební ČVUT v Praze. Vedoucí práce Vladimír Koloušek. Dostupné online.
  4. ↑ ŠEJNOHA, Jiří. Prof. Ing. Václav Plachý, DrSc., sedmdesátníkem. S. 32–33. Bulletin České společnosti pro mechaniku [online]. 2011-12-15. Roč. 2011, čís. 3, s. 32–33. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ISSN 1211-2046. 
  5. ↑ a b ŠEJNOHA., Jiří. Analýza konstrukcí výškových budov. Praha, 1981 [cit. 24-09-02]. 240 s. Doktorská disertační práce. Fakulta stavební ČVUT v Praze. Dostupné online.
  6. ↑ Zápis z 16. zasedání Vědecké rady Fakulty stavební [online]. 2021-02-11. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  7. ↑ Jiří Šejnoha na Mathematics Genealogy Project [online]. [cit. 2024-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b MÁCA, Jiří. Profesor Jiří Šejnoha – 70 let. S. 27–28. Bulletin České společnosti pro mechaniku [online]. 2009-12-15. Roč. 2009, čís. 3, s. 27–28. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ISSN 1211-2046. 
  9. ↑ MÁCA, Jiří. Prof. Ing. Jiří Šejnoha, DrSc., FEng. †83 let [online]. Zprávy a informace ČKAIT, 2023-09-11 [cit. 2024-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  10. ↑ a b MÁCA, Jiří; KRUIS, Jaroslav. Prof. Ing. Jiří Šejnoha, DrSc. 75 let. S. 42–45. Bulletin České společnosti pro mechaniku [online]. 2014. Roč. 2014, čís. 1, s. 42–45. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ISSN 1211-2046. 
  11. ↑ ЕНДЕЛЕ, Милан; ШЕЙНОГА, Джордж. Высотные задания с диафрагмами и стволами жесткости. Překlad Долгова Е. Б.. Москва: Стройиздат, 1980. 335 s. Dostupné online. (rusky) 
  12. ↑ BITTNAR, Zdeněk; ŠEJNOHA, Jiří. Numerical methods in structural mechanics. New York a London: ASCE Press a Thomas Telford, 1996. 422 s. ISBN 978-0-7844-0170-5. doi:10.1061/9780784401705. (anglicky) 
  13. ↑ Příprava opravy Karlova mostu. Silnice a železnice [online]. 2008. Roč. 3, čís. 2. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ISSN 1801-822X. 
  14. ↑ ZEMAN, Jan; NOVÁK, Jan; ŠEJNOHA, Michal; ŠEJNOHA, Jiří. Pragmatic multi-scale and multi-physics analysis of Charles Bridge in Prague. S. 3365–3376. Engineering Structures [online]. 2008-11-01 [cit. 2024-08-08]. Roč. 30, čís. 11, s. 3365–3376. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ISSN 0141-0296. doi:10.1016/j.engstruct.2008.05.012. (anglicky) 
  15. ↑ Rekonstrukce Karlova mostu [online]. Česká televize, 2010-09-29 [cit. 2024-09-03]. (PORT). Dostupné online. 
  16. ↑ Chat o rekonstrukci Karlova mostu [online]. Česká televize, 2010-09-29 [cit. 2024-09-18]. (PORT). Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  17. ↑ Lidé ocenění medailí prof. F. J. Gerstnera [online]. Fakulta dopravní ČVUT [cit. 2024-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-30. 
  18. ↑ Ceny rektora 2008 [online]. České vysoké učení technické v Praze [cit. 2024-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-21. 
  19. ↑ BITTNAR, Zdeněk; JETTMAR, Josef; MÁCA, Jiří; HÁJEK, Petr; HUML, Milan; ŠENBERGER, Tomáš; KOŠATKA, Bedřich. Zpráva o činnosti Fakulty stavební ČVUT za rok 2008 [online]. Fakulta stavební ČVUT, 2008-11 [cit. 2024-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-25. 
  20. ↑ List of Members 2013–2015 [online]. Engineering Academy of the Czech Republic, 2014-09-25 [cit. 2024-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-21. (anglicky) 
  21. ↑ Seznam oceněných Felberovou medial a medailí ČVUT [online]. České vysoké učení technické v Praze, 2024-06-20 [cit. 2024-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-09-03. 
  22. ↑ Zápis z 12. zasedání Vědecké rady Fakulty stavební [online]. Fakulta stavební ČVUT, 2019-05-12 [cit. 2024-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-09-03. 
  23. ↑ Seznam čestných členů ČKAIT [online]. [cit. 2024-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-08-05. 

Externí odkazy

Zdroj