Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice

Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice
Stát SlovenskoSlovensko Slovensko
Umístění Jaslovské Bohunice
Stav V2 v provozu, A1 a V1 odstavená
Začátek výstavby 1. srpna 1958
Zprovoznění 25. prosince 1972
Uzavření 2006, 2008
Vlastník Slovenské elektrárne, a.s. (V2), Javys, a.s. (A1 a V1)
Jaderná elektrárna
Reaktory v provozu 2 × 505 MW
Plánované reaktory 1 × 1000 – 1700 MW
Odstavené reaktory 2 × 408 MW
1 × 93 MW
Palivo Neobohacený uran (A1), U-235 (V1, V2)
Elektrická energie
Celkový výkon 1010 MW
Roční výroba 7 779 GW·h
Koeficient využití 87,9%
Souřadnice 48°29′40″ s. š., 17°40′50″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice se nachází u stejnojmenné obce v okrese Trnava na Slovensku. Jedná se v podstatě o tři jaderné elektrárny s celkem 5 reaktory, postupně postavené v jedné lokalitě. Jednotlivé části jsou označovány zkratkami A-1 (jeden reaktor), V1 (dva reaktory) a V2 (dva reaktory).

Na počátku roku 2009 byly v provozu již pouze 2 reaktory V2, ale uvažuje se o dostavbě dalších bloků.

Historie a technické informace

A1

Podrobnější informace naleznete v článku Jaderná elektrárna Bohunice A1.

První těžkovodní reaktor chlazený oxidem uhličitým (označovaný jako A-1) typu KS-150 byl budován od srpna 1958 a byl uveden do komerčního provozu v prosinci 1972. Její jaderný reaktor s označením KS 150 byl vyprojektovaný v SSSR a Československu. Nádobu reaktoru a vnitřní komponenty aktivní zóny, kromě palivových elementů, vyrobil závod Škoda v Plzni. Koncepce reaktoru měla ověřit možnost používat jako palivo neobohacený (přírodní) uran. Palivo bylo v reaktoru umístěno v 148 kanálech, přičemž konstrukce reaktoru umožňovala výměnu paliva za provozu pomocí zavážecího stroje. V reaktoru bylo také umístěno 40 regulačních tyčí. Palivové elementy byly vyrobeny z kovového uranu a opatřeny pseudoslitinou hořčíku a berylia. Aktivní zóna měla průměr 3,56 m a výšku 4,0 m. Bylo v ní umístěno 24,6 t přírodního uranu. Celý reaktor byl pak 20,1 m vysoký a měl průměr 5,1 m. Tloušťka stěny byla od 150 mm do 600 mm.[zdroj?]

Jako moderátor sloužila těžká voda, které bylo v reaktoru 57,2 tun, a reaktor byl chlazen oxidem uhličitým. Chladivo vstupovalo do reaktoru pod tlakem 6,5 MPa a teplotě 112 °C, na výstupu mělo 5,5 MPa a teplotu 426 °C. Reaktorem protékalo 1576 kg/s chladicího plynu.[zdroj?]

Projektovaný tepelný výkon elektrárny byl 560 MW, hrubý elektrický výkon 144 MW, čistý 110 MW (jiné zdroje uvádějí též 104 MW či 127 MW). Pro výrobu elektrické energie sloužily 3 elektrické generátory, každý s výkonem 50 MWe. V provozu byly jen 2 generátory z důvodu oprav na parogenerátorech.[zdroj?]

Havárie

Podrobnější informace naleznete v článku Havárie elektrárny Jaslovské Bohunice A1.

V průběhu spuštění a provozu elektrárny A1 docházelo k četným poruchám (jednalo se o první jadernou elektrárnu v Československu), přičemž došlo ke dvěma skutečně závažným haváriím. K první došlo v roce 1976, kdy čerstvý palivový článek nedosedl v aktivní zóně – nebyl správně zajištěn a tlakem plynu došlo k jeho vystřelení ven z reaktoru do prostoru reaktorového sálu (dva mrtví mimo prostor reaktoru, udušení uniklým oxidem uhličitým). K nejzávažnější havárii pak došlo 22. února 1977. Byla hodnocena stupněm 4. V důsledku této havárie bylo rozhodnuto o odstavení elektrárny A-1 z provozu.[1] Došlo k částečnému roztavení aktivní zóny a vzhledem k náročnosti opravy byl blok v roce 1977 vyřazen z provozu a nyní probíhá jeho postupná likvidace.[zdroj?]

Likvidace elektrárny

Od roku 1979 probíhá postupná likvidace elektrárny EBO A-1. Veškeré jaderné palivo bylo na základě mezistátní dohody odvezeno do Ruské federace. V současnosti představují největší riziko nádrže s radioaktivními kaly a pevné radioaktivní odpady.[zdroj?]

V1

Další dva reaktory typu VVER-440/230 se označují souhrnně jako elektrárna V1. Jejich výstavba začala v srpnu 1972 a do komerčního provozu byly uvedeny v letech 1980 a 1981. První z nich byl odstaven 31. prosince 2006, druhý 31. prosince 2008, jako jedna z podmínek vstupu Slovenska do Evropské unie.[2] Na počátku roku 2009 však vláda odsouhlasila jeho opětovné dočasné spuštění v souvislosti se zastavením dodávek zemního plynu z Ruska,[3] ale Evropská komise varovala, že obnovením provozu bloku V1 by Slovensko porušilo evropské právo.[4]

Oba dva bloky byly několikrát náročně modernizovány a upraveny tak, aby odpovídaly bezpečnostním normám. Rekonstrukční práce probíhaly až do roku 2000, kdy byly završeny tzv. Malou rekonstrukcí. Při ní došlo i k vyžíhání tlakových nádob reaktorů, aby bylo částečně odstraněno jejich radiační zkřehnutí.[zdroj?]

Po definitivním odstavení druhého bloku V1 muselo Slovensko několik let dovážet energii, do doby, než byla dostavěna elektrárna v Mochovcích.[zdroj?]

Na začátku roku 2012 začala společnost Javys (Jaderná vyřazovací společnost) připravovat demolici některých objektů elektrárny. Jedná se především o chladicí věže a ostatní nejaderné zázemí. Likvidace je naplánována ve dvou etapách a potrvá až do roku 2025, cena se bude pohybovat kolem 1,1 miliardy eur.[5]

V2

Dva reaktory typu VVER-440/213 se označují jako V2 a začaly se stavět v roce 1976. Do komerčního provozu byly uvedeny v roce 1985. Počítá se s životností minimálně 40 let, neboť oba bloky jsou průběžně modernizovány.[zdroj?]

V roce 2006 nový Italský vlastník Enel SpA rozhodl o postupném zvyšování výkonu jednotlivých bloků. Do roku 2010 se z původních 471 MW dostal výkon na 505 MW.[zdroj?]

V3

Plány na výstavbu 6. bloku označovaného jako V3 byly představeny v dubnu 2008. Výstavba měla začít v roce 2014, ale v roce 2013 ztratil ČEZ zájem o projekt.[6] V únoru 2023 ČEZ prohlásil, že má zájem o oprášení projektu. Slovenský podnik JESS, ve kterém má ČEZ 49% podíl v reakci na to podala ke slovenskému Úradu jadrového dozoru žádost o vydání povolení na umístění jaderného zařízení o výkonu až 1000 až 1700 megawattů jako náhradu za V1 a postupem času i V2.[7]

Informace o reaktorech

Reaktor Typ reaktoru Výkon Zahájení

výstavby

Připojení k síti Uvedení do provozu Uzavření
Čistý Hrubý
Jaslovské Bohunice - A1 KS-150 121 MW 150 MW 1. 8. 1958 25. 12. 1972 25. 12. 1972 17. 5. 1979
Jaslovské Bohunice-1 (V1) VVER-440/230 408 MW 440 MW 24. 4. 1972 17. 12. 1978 1. 4. 1980 31. 12. 2006
Jaslovské Bohunice-2 (V1) VVER-440/230 408 MW 440 MW 24. 4. 1972 26. 3. 1980 1. 1. 1981 31. 12. 2008
Jaslovské Bohunice-3 (V2) VVER-440/213 471 MW 505 MW 1. 12. 1976 20. 8. 1984 14. 2. 1985 2045
Jaslovské Bohunice-4 (V2) VVER-440/213 471 MW 505 MW 1. 12. 1976 9. 8. 1985 18. 12. 1985 2045
Jaslovské Bohunice-5 (V3) ? 1000–1700 MW[7] ? ? 2039[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ VALENTA, Petr. Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice [online]. proatom.luksoft.cz, 2007-02-04 [cit. 2020-03-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ Druhý blok jadrovej elektrárne V1 v Bohuniciach odstavili. SME [online]. 2008-12-31 [cit. 2020-03-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ Slovensko kvůli plynové krizi zprovozní odstavený reaktor. iDNES.cz [online]. 2009-01-10 [cit. 2020-03-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ KOPP, Milan; HOUSKA, Ondřej. Evropská komise je proti obnovení provozu Jaslovských Bohunic. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2009-01-11 [cit. 2020-03-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ Slováci připravují demolici jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice. Atominfo.cz [online]. 2012-02-19 [cit. 2020-03-02]. Dostupné online. 
  6. ↑ Rosatom ponders participation in Slovak project - World Nuclear News. www.world-nuclear-news.org [online]. [cit. 2023-02-21]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c TRAMBA, David. ČEZ chce stavět jaderné bloky ve velkém, a to nejen na českém území. Oprášil také projekt na Slovensku. Ekonomický deník. 2023-02-17. Dostupné online [cit. 2023-02-21]. 

Externí odkazy

Zdroj