Jiříkovská pahorkatina

Jiříkovská pahorkatina
Vrch Vyhlídka
Vrch Vyhlídka
Nejvyšší bod 452 m n. m. (Vyhlídka)
Nejnižší bod 358 m n. m. (Mandava v Horním Jindřichově)
Rozloha 24 km²
Nadřazená jednotka Rumburská pahorkatina
Světadíl Evropa
Stát ČeskoČesko Česko
Horniny žula, granodiorit
Povodí Mandava, Spréva
Souřadnice 50°58′30″ s. š., 14°35′40″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiříkovská pahorkatina je geomorfologická jednotka, podokrsek Rumburské pahorkatiny a jejího nadřazeného celku Šluknovská pahorkatina. Nachází se v severní části Česka ve Šluknovském výběžku. Její rozloha je 24 km² a nejvyšším vrcholem je Vyhlídka (452 m).[1]

Přírodní poměry

Jiříkovská pahorkatina je geomorfologický podokrsek okrsku Rumburská pahorkatina a celku Šluknovská pahorkatina o rozloze 24 km² s členitým reliéfem. Nachází se ve východní části Šluknovského výběžku. Severovýchodní a východní hranice tvoří česko-německá státní hranice s přesahem svahů do sousedního Německa. Západní až jižní hranice procházejí okrajovými částmi měst Jiříkov a Rumburk. Nejvyšším bodem je vrchol Vyhlídka (452 m), nejnižším pak hladina Mandavy na státní hranici s Německem v Horním Jindřichově (358 m).[2][3] Převládajícími horninami jsou rumburská žula, která se vyskytuje ve variantě hrubozrnné a drobnozrnné, a střednězrnný lužický granodiorit. Granitoidy jsou narušeny silnou žilou křemene, menšími žílami porfyrů a doleritu a ojedinělými průniky třetihorních výlevných vyvřelin.[4] Jižní část území odvodňuje Mandava, jež náleží k povodí Odry a úmoří Baltského moře, severní pak Spréva náležející k povodí Labe a úmoří Severního moře. Krajina náleží k 4.–5. lesnímu vegetačnímu stupni (bukovému, respektive jedlo-bukovému). Průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 6,5–7 °C, průměrné roční srážky pak v rozpětí 700–800 mm.

Vrcholy

Výběr zahrnuje kopce pojmenované v databázi Geonames a na Základní topografické mapě ČR, jejichž vrchol leží na českém území.[5]

Geomorfologické členění

Geomorfologické zařazení podokrsku Jiříkovská pahorkatina:[6][7][8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Zeměměřický úřad. Základní topografická mapa ČR 1 : 10 000 [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2025-05-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ GLÖCKNER, Petr. Fyzickogeografické a geologické poměry okresu Děčín. Děčín: PS Děčín, 1995. 196 s. ISBN 80-902071-0-3. S. 9. 
  3. ↑ MELICHAR, Jaroslav, a kol. Vlastivěda Šluknovského výběžku pro školy a veřejnost. Šluknov: Sdružení pro rozvoj Šluknovska, 2008. 252 s. ISBN 978-80-254-1704-1. S. 16. 
  4. ↑ Geologická mapa 1 : 25 000 [online]. Česká geologická služba [cit. 2025-05-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ Zeměměřický úřad. Základní topografická mapa ČR 1 : 25 000 [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2025-05-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ Zeměměřický úřad. Geomorfologické jednotky [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2025-05-18]. Dostupné online. 
  7. ↑ BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie Praha, 2006. 76 s. 
  8. ↑ DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s. 

Literatura

  • DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s. 
  • GLÖCKNER, Petr. Fyzickogeografické a geologické poměry okresu Děčín. Děčín: PS Děčín, 1995. 196 s. ISBN 80-902071-0-3. 
  • KOPECKÝ, Lubomír, a kol. Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1 : 200 000. M–33–IX Děčín. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1963. 176 s. 
  • MELICHAR, Jaroslav, a kol. Vlastivěda Šluknovského výběžku pro školy a veřejnost. Šluknov: Sdružení pro rozvoj Šluknovska, 2008. 252 s. ISBN 978-80-254-1704-1. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj