Šluknovská pahorkatina
| Šluknovská pahorkatina Lausitzer Bergland Łužiske hory | |
|---|---|
 Pohled na Varnsdorf z Hrádku
| |
| Nejvyšší bod | 608 m n. m. (Hrazený) |
| Rozloha | (na území Česka) 276 km² |
| Střední výška | 423 m n. m. |
| Nadřazená jednotka | Krkonošská oblast |
| Sousední jednotky |
Děčínská vrchovina, Žitavská pánev, Lužické hory |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |
 Česko Německo
|
 Šluknovská pahorkatina na mapě Česka | |
| Horniny | žula, granodiorit, lamprofyr |
| Povodí | Labe, Spréva, Lužická Nisa |
| Souřadnice | 51°4′30″ s. š., 14°16′40″ v. d. |
| Identifikátory | |
| Kód geomorf. jednotky | IVA-1 |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šluknovská pahorkatina (německy Lausitzer Bergland, Lužická hornatina, hornolužickosrbsky Łužiske hory) je geomorfologický celek vyplňující téměř celé území Šluknovského výběžku, kromě jeho jižní a jihozápadní části. Nejvyšším vrcholem je Hrazený (608 m[1]), ležící ve střední části celku, mezi městy Velký Šenov a Mikulášovice. Jedná se o mírně zvlněnou krajinu s výškovými rozdíly max. do 300 metrů, bez výrazných prvků, ale se zachovalou přírodou a střídavými lesními porosty.
Geologie a vznik
Šluknovská pahorkatina je jedním z nejstarších vyvřelých hlubinných těles ve střední Evropě. Na území Česka je složena ze čtyř základních typů hornin (stáří 570 – 510 mil. let).
- rumburská biotitická žula (modrošedé barvy)
- brtnická biotitická žula (růžové až načervenalé barvy)
- lužický granodiorit (modravě šedá barva)
- dvojslídný granodiorit (stáří 280 milionů let).
Žulové horniny bývají protkány četnými žilami lamprofyrů.
Tato členitá pahorkatina vznikla na horninách lužického žulového masívu a výraznějšími vrcholy často z mladých vulkanických hornin jako např. Hrazený, Vlčí hora, Jitrovník a Špičák u Varnsdorfu.
Hranice oblastí
Od jižně ležících Lužických hor je odděluje linie spojující v děčínském okrese obce Kyjov, Rybniště a Dolní Podluží.[2]
Vrcholy
- Hrazený (608 m)
- Tanečnice (599 m)
- Plešný (593 m)
- Vlčí hora (591 m)
- Valtenberg (Sokolník) (587 m)
- Špičák u Varnsdorfu (544 m)
- Hraniční (Hančův) vrch (523 m)
- Dymník (517 m)
- Vlčice (513 m)
- Buková hora (512 m) - nejsevernější bod ČR
- Jitrovník (510 m)
- Ječný vrch (503 m)
- Anenský vrch (420 m)
- Šibeniční vrch (389 m)
Vodopis
Území Šluknovské pahorkatiny spadá do povodí Labe, Nisy a Sprévy. Probíhá zde rozvodí mezi Severním a Baltským mořem. Největší vodní plochou oblasti je Velký rybník ležící 3 km jihozápadně od Varnsdorfu.
Členění
Geomorfologický celek Šluknovská pahorkatina se dělí na dva okrsky, které se dále člení na podokrsky:[3][4][5][6]
- provincie: Česká vysočina
- subprovincie: IV Krkonošsko-jesenická
- oblast: IVA Krkonošská
- celek: IVA-1 Šluknovská pahorkatina
- okrsek: IVA-1-A Šenovská pahorkatina
- podokrsek: IVA-1-A-a Hrazenská pahorkatina
- podokrsek: IVA-1-A-b Mikulášovická pahorkatina
- okrsek: IVA-1-B Rumburská pahorkatina
- podokrsek: IVA-1-B-a Jiříkovská pahorkatina
- podokrsek: IVA-1-B-b Krásnolipská pahorkatina
- podokrsek: IVA-1-B-c Varnsdorfská pahorkatina
- okrsek: IVA-1-A Šenovská pahorkatina
- celek: IVA-1 Šluknovská pahorkatina
- oblast: IVA Krkonošská
- subprovincie: IV Krkonošsko-jesenická
Odkazy
Reference
- ↑ Prohlížecí služba WMS-ZABAGED® [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-03-27]. Dostupné online.
- ↑ HOLEČEK, Milan. Lužické hory. Praha 1: Olympia, 2004. ISBN 80-7033-832-6. Kapitola Všeobecná část - Povrch, s. 16.
- ↑ GLÖCKNER, Petr. Fyzickogeografické a geologické poměry okresu Děčín. Děčín: PS Děčín, 1995. 196 s. ISBN 80-902071-0-3. S. 9.
- ↑ Geomorfologické jednotky [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2021-10-02]. Dostupné online.
- ↑ BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie Praha, 2006. 76 s.
- ↑ DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Šluknovská pahorkatina na Wikimedia Commons
