Jaroslav Borkovec

Dr. Jaroslav Borkovec
Jaroslav Borkovec (1948)
Jaroslav Borkovec (1948)
Narození 16. června 1906
Jaroměř
Rakousko-Uhersko
Úmrtí 5. listopadu 1949 (43 let)
Věznice Pankrác, Praha
Československo Československo
Příčina úmrtí justiční vražda
Místo pohřbení Čestné pohřebiště politických vězňů na Ďáblickém hřbitově
Národnost česká
Povolání úředník
technický referent
Znám jako účastník druhého odboje
účastník třetího odboje
účastník Prokešova puče
oběť akce Květa
Ocenění Československá vojenská medaile za zásluhy I. stupně (1947)
Politická strana Národní demokracie
Představenstva Rada pražská
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Borkovec (16. června 1906 Jaroměř – 5. listopadu 1949 Věznice Pankrác) byl český úředník, veřejný činitel a pražský radní, protinacistický a protikomunistický odbojář. Za Druhé světové války vyvíjel podzemní agitační a zpravodajskou činnost, nacistickým režimem byl i vězněn. Po komunistickém převratu byl pro protikomunistické smýšlení sledován StB a nakonec za protistátní činnost (tzv. Prokešův puč) po vykonstruovaném procesu odsouzen za velezradu a popraven. Byl jednou z prvních obětí komunistického režimu v Československu.[1][2]

Život

Mládí

Narodil se 16. června 1906 v Jaroměři, jeho otec byl kapitánem československé armády. Roku 1925 dokončil studia na píseckém gymnáziu, poté absolvoval abiturientnský kurz a začal pracovat jako úředník v továrně na žárovky. Zaměstnání po roce změnil na pracovníka Úrazové pojišťovny. Byl politicky činný, roku 1938 byl zvolen pražským radním za Československou národní demokracii. Zároveň začal studovat právo na Univrzitě Karlově, ale kvůli válce studia nedokončil. Působil ve vedení mládežnických organizací Mladé národní sjednocení a Mladá národní jednota.

Protektorát

Po příchodu okupantů se spolu s hnutím Národní hnutí pracující mládeže zapojil do odboje. Stále byl pražským radním, což mu částečně usnadňovalo jeho činnost - šířil ilegální tiskoviny a udržoval kontakty důležité pro odboj. V květnu 1940 byl ale zatčen a na tři roky uvězněn. Většinu trestu si obpykal v káznici ve Waldheimu. Během věznění ochrnul na pravou ruku. Po propuštění roku 1943 se znovu zapojil do odbojové činnosti, ve které mu významně pomáhal jeho bratr Zdeněk, který měl jakožto kriminalista přístup k informacím o německých okupačních složkách (stav zpraní a střeliva, poměry v jejich strukturách atd.). V květnu 1945 se stal členem Revolučního národního výboru.

Třetí republika

V září 1945 se oženil a z manželství se poté narodila dcera. Krátce znovu pracoval v Úrazové pojišťovně, ale pro ochrnutou ruku odešel a začal pracovat v advokátní kanceláři Václava Havelky. Po válce se už politicky neangažoval, pouze byl členem Revolučního odborového hnutí, Svazu bojovníků za svobodu a jednatelem a předsedou plaveckého odboru SK Slavia.

Dne 7. 3. 1947 mu byla prezidentem republiky udělena Československá vojenská medaile za zásluhy I. stupně za „uznání vynikajících vojenských činů mimo boj“.

Komunismus a smrt

V prosinci 1948 byl zatčen a vyslýchán Státní bezpečností pro údajné reakcionářství a intervence na ministerstvu vnitra, nakonec byl ale po dvou měsících propuštěn.

Podruhé už Borkovec takové štěstí neměl. V rámci akce Květa byl v brzkých ranních hodinách dne 16. května 1949 byl zatčen a obviněn z protistátní činnosti (tzv. Prokešův puč). Není jasné, jak velká byla jeho role v připravovaném převratu, ale dle komunistických orgánů měl být jeho hlavním ideologem a po převratu měl prý zajistit sestavení nové vlády a stát se jejím předsedou.

Hlavní přelíčení se konalo ve dnech 25. – 30.  července 1949. Jaroslav Borkovec byl s několika dalšími údajnými strůjci převratu ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu smrti. Odvolal se, ale byl zamítnut. Spolu s dalšími odbojáři Josefem Charvátem, Emanuelem Čančíkem, Vratislavem Jandou, Vratislavem Polesným a Květoslavem Prokešem byl 5. listopad 1949 v pankrácké věznici popraven.[1][2][3]

Je pohřben na čestném pohřebišti politických vězňů na Ďáblickém hřbitově[4]

Žádost Borkovcovy matky o prezidentskou milost (17. října 1949)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b MALLOTA, Petr. Komunisté vraždili československé hrdiny. Atllanka [online]. 2012-11-04 [cit. 2021-05-07]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b MIKO, Martin. První masová justiční vražda v režii KSČ: Komunisté se neštítili popravit 6 hrdinů druhé světové války. G.cz [online]. 2019-11-05 [cit. 2021-05-07]. Dostupné online. 
  3. ↑ KRUPKA, Jaroslav. Masová vražda. Tak skončil pokus o svržení komunistického režimu před 70 lety. Deník.cz [online]. 2019-11-05 [cit. 2021-05-07]. Dostupné online. 
  4. ↑ Pamětní místa na komunistický režim: Čestné pohřebiště politických vězňů Praha 8

Související články

Externí odkazy

Zdroj