Emanuel Čančík

ppor. Emanuel Čančík
Emanuel Čančík (1949)
Emanuel Čančík (1949)
Narození 31. července 1916
Temešvár
Úmrtí 5. listopadu 1949 (33 let)
Věznice Pankrác, Praha
Československo Československo
Příčina úmrtí justiční vražda
Místo pohřbení Čestné pohřebiště politických vězňů, Praha 8[1]
Vzdělání Chemická průmyslová škola
Povolání chemik
Znám jako účastník třetího odboje
účastník Prokešova puče
oběť akce Zvon
Politická strana ČSSD (1945–1948)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel Čančík (31. července 1916 Temešvár – 5. listopadu 1949 Věznice Pankrác) byl český chemik a protikomunistický odbojář, který byl za svou činnost (tzv. Prokešův puč) po vykonstruovaném procesu odsouzen za velezradu a popraven. Byl jednou z prvních obětí komunistického režimu v Československu. V době smrti mu bylo pouhých 33 let.[2][3]

Život

Narodil se 17. července 1916 v Temešváru. Jeho otec byl poštovním úředníkem, matka pracovala v domácnosti. Obecnou a reálnou školu absolvoval v Dejvicích, poté se vyučil automechanikem a vystudoval chemickou průmyslovou školu. V letech 1934 – 1936 sloužil u 1. dělostřeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova. Získal hodnost podporučíka. Po návratu do civilu pracoval jako chemik. V roce 1941 se oženil, později se v manželství narodily dvě dcery. Od roku 1942 pracoval ve Škodových závodech v pokusném ústavu. Po válce pracoval ve Vojenském technickém ústavu v Praze. Vstoupil do ČSSD, ve které setrval až do jejího násilného sloučení s KSČ. Zároveň ještě stačil studovat na Přírodovědecké fakultě. Do úspěšného zakončení mu zbývaly pouhé dva semestry.

Po komunistickém převratu se angažoval v odbojové činnosti. Dne 17. května 1949 byl zatčen pro údajnou účast na tzv. Prokešově převratu, rozsáhlé akci, která měla vést ke svržení komunistického režimu (převrat měl vést sám Karel Kutlvašr). Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen za velezradu k trestu smrti, Čančík měl dle obžaloby navíc za účelem převratu přechovávat zbraně, shromažďovat a organizovat skauty a sokoly a plánovat obsazení mělnické vysílačky. Spolu s dalšími odbojáři Josefem Charvátem, Jaroslavem Borkovcem, Vratislavem Jandou, Vratislavem Polesným a Květoslavem Prokešem byl 5. listopadu 1949 v pankrácké věznici popraven.[2][3][4]

Zůstaly po něm dvě dcery, kterým bylo v době jeho popravy 3 a 7 let.

Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. ↑ Pamětní místa na komunistický režim: Čestné pohřebiště politických vězňů Praha 8
  2. ↑ a b MALLOTA, Petr. Komunisté vraždili československé hrdiny. Atllanka [online]. 2012-11-04 [cit. 2021-05-07]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b MIKO, Martin. První masová justiční vražda v režii KSČ: Komunisté se neštítili popravit 6 hrdinů druhé světové války. G.cz [online]. 2019-11-05 [cit. 2021-05-07]. Dostupné online. 
  4. ↑ KRUPKA, Jaroslav. Masová vražda. Tak skončil pokus o svržení komunistického režimu před 70 lety. Deník.cz [online]. 2019-11-05 [cit. 2021-05-07]. Dostupné online. 

Související články

Zdroj