Jan Kučera (farář)

Jan Kučera (4. března 1894 Proseč – 20. února 1973 Praha) byl kazatelem Českobratrské církve evangelické.

Narodil se 4. března 1894 v Proseči u Skutče. Maturoval 6. července 1912 na gymnáziu ve Vysokém Mýtě, potom nastoupil na evangelickou bohosloveckou fakultu ve Vídni a pokračoval ve studiu na univerzitě v Basileji a v New Yorku. Jeho studia i počáteční praxe byla v letech 1914–1918 ovlivněna 1. světovou válkou. V roce 1919 se stal v Kolíně farářem. V následujících letech studoval v Americe v Anglii. Od roku 1928 byl farářem v Borové u Poličky, se 21. srpna 1931 oženil s lékařkou Marií, rozenou Smetánkovou.^[1]

Mezi lety 1932 a 1936 vedl jako farář sbor v Kladně.^[2] Poté působil ve sboru na pražském Smíchově (od 14. listopadu 1936 do 4. prosince 1952).^[3] Za druhé světové války křtil Židy, aby je tak ochránil před nucenou deportací do koncentračních táborů.^[2] Na Smíchově patřila mezi jeho farnice Milada Horáková, po jejímž zatčení pomohl jejímu manželovi Bohuslavu Horákovi k útěku za hranice.^[4] Nebylo mu dovoleno, aby Horákovou navštívil ke zpovědi v pankrácké věznici, zastoupil ho farář Jiří Vojtěchovský, který s ní jako poslední před popravou mluvil.^[5]

Kučera se neomezoval jenom na svoje farníky. Stejný zdroj obsahuje svědectví o snaze pomoci (byť alespoň duchovní útěchou a rozhovorem) Prokopu Drtinovi, a Helena Klímová dosvědčuje, že pomáhal její matce ve chvíli, kdy se kvůli svému židovství dostala do bezútěšné situace.^[6]

Během kázání na Velký pátek v roce 1952 zmínil, že místem utrpení nevinných, k nimž se přiznává Kristus, je v tu dobu pankrácká věznice. Následně mu úřady odebraly státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti a Kučera se dál musel živit jako dřevorubec na Českomoravské vysočině.^[2]

Zdroj